Born Adolf (1930-2016)

Adolf Born je mnohostranným českým umělcem 20. století. Světové známosti dosáhl především jako grafik, ilustrátor knih a klasik české karikatury. Narodil se 12. června 1930 v Českých Velenicích, malém městečku na hranicích s Rakouskem, kde prožil první tři roky svého života. Jeho otec pracoval jako železničář na místní dráze. V roce 1933 byl přeložen do Chebu, kam se odstěhoval s celou rodinou. V období protektorátu se poté všichni přestěhovali do Prahy.

Rodina bydlela v Praze – Nuslích, kde mladý Adolf navštěvoval obecnou školu. Když mu však bylo 11 let, přešel na vyšehradské gymnázium. Kromě všedních chlapeckých zálib se již v tomto věku začal intenzivněji zajímat o kreslení.

Po maturitní zkoušce v roce 1949 se přihlásil ke studiu výtvarné výchovy na pedagogické fakultě Univerzity Karlovy, kde se tehdy setkal s profesory Cyrilem Boudou, Karlem Lidickým nebo Martinem Salcmanem. Adolf Born zde působil do roku 1950. Více než kariéra učitele jej lákalo samotné výtvarnictví, proto po roce přestoupil na Vysokou školu umělecko-průmyslovou (1950 – 1952) do ateliéru karikatury a novinové kresby profesora Antonína Pelce, tvůrce české předválečné karikatury, který kladl důraz především na kresbu.

V roce 1953 však Antonín Pelc opustil Vysokou školu uměleckoprůmyslovou a odešel na Akademii výtvarných umění. Společně s ním odešlo několik studentů, mezi kterými byl i Adolf Born. Na Akademii uzavřel Born několik plodných přátelství a měl také šanci seznámit se s unikátní sestavou pedagogického sboru, který v té době tvořili umělci jako Max Švabinský, Otakar Nejedlý, Vladimír Sychra, Vincenc Makovský a další. V roce 1955 Born svá studia ukončil.

V roce 1962 se oženil se slečnou Emou a o dva roky později se jim narodila dcera Erika.

Jako malé dítě si Adolf Born vypěstoval velice silný obdiv k tehdejší Rakousko-Uherské monarchii. V jeho podání se však nejedná jen o chlapecký rozmar, ale spíše o životní styl, který dokládá, pro tu dobu typickým, velikým pěstovaným knírem, sbírkou různorodých pokrývek hlavy od biretů, slamáků, k buřinkám a cylindrům, a také tím, že sám sebe považuje za posledního žijícího monarchistu. V jeho grafikách se také objevují motivy elegantních pánů s klobouky z dob Rakousko-Uherska, noblesní dámy s velkými dekolty, vysoce načesanými vlasy a cigaretovými špičkami. Krom toho zde můžeme najít i bizardní postavičky zvířat, a jelikož je Adolf Born vášnivým cestovatelem, objevují se v jeho dílech i cizokrajné motivy.

Koncem padesátých let již uvolněná politická situace dala možnost k rozvoji českého umění a otevřela umělecká okna do Evropy. Netrvalo proto dlouho a mladý talentovaný Adolf Born proslavil své jméno svými jedinečnými ilustracemi s charakteristickými rysy lidí á zvířat. Již v roce 1956 vyšla první knižní publikace s jeho ilustracemi s názvem Kolty bez pozlátka od Jiřího Brdečky. Zpočátku se snažil zasáhnout vícero oborů.

Proslavil se také jako vynikající karikaturista. Snaha o posun k modernímu kreslenému umění měla za důsledek vznik nového týdeníku s názvem Mladý svět, kam mladí nespokojení karikaturisté mohli volně publikovat své práce. Toto období se u Adolfa Borna vyznačovalo intenzivním hledáním vhodných výtvarných technik. Nespokojil se pouze s informativním posláním kreseb, ale snažil se o vytvoření kvalitní, trvalé kresby, která nutí diváka nejen se smát, ale hlavně přemýšlet.

V šedesátých letech, když opadlo politické napětí, se začaly pořádat řady výstav, soutěžních přehlídek a festivalů humoru. Pro Adolfa Borna to znamenalo úspěšnou seberealizaci na mezinárodní scéně. Účastnil se výstav v mnoha světových metropolích v Německu, Itálii, Kanadě, Indii, Egyptě, Chorvatsku, USA, Iránu a v dalších. Předmětem těchto přehlídek byl Bornův litografický soubor obrazů a cyklus humoristických kreseb s názvem Bornografie, jejichž tvorba začala na přelomu padesátých a šedesátých let, kdy se Born zaměřoval na pozorování vztahů mužů a žen, a skončila v letech sedmdesátých.

Bornovy obrazy zachycovaly často absurdní situace s jistou dávkou nadsázky. Ukazují situace, ve kterých se ocitá ženich charakterizován cylindrem jako lovná zvěř a nevěsta se závojem jako lovec s nejrůznějšími nástroji k lapení kořisti. Jedním z důvodů pro volbu takového tématu byla situace, která přišla po roce 1968, kdy byla samotná symbolika nejintenzivnější. Ikonicky pokračoval i ve své pozdější tvorbě, která zachycovala absurdní atmosféru doby předrevoluční i porevoluční.

V sedmdesátých letech vstoupila do popředí Bornova zájmu grafická tvorba. Začal se intenzivně věnovat technice litografie, kterou obratně využil ještě v doznívajících tématech původně kreslených, bornografických anekdot. Kresbu na papír však definitivně nezavrhl. Ve stínu litografických děl vznikl další soubor klasických černobílých kreseb tvořených soustavou detailních šrafur, které blíže vystihovaly jednotlivé prvky obrazu. Od poloviny sedmdesátých let se jeho předním tvůrčím zájmem stala definitivně barevná litografie se všemi jejími výrazovými variacemi, za které obdržel mnoho cen a vyznamenání.

K tvorbě prvních litografických děl využíval Adolf Born zpočátku zdlouhavou techniku ručního soutisku, kterou později nahradil používáním rychlejšího litografického stroje kontrapres který mu svou funkčností a účinností vyhovoval daleko více. Tato technika měla nesporný vliv na řadu dalších vynikajících grafiků, kteří v litografické dílně vytvořili unikátní uměleckou společnost.

Kromě někdy komicky vyhlížejících lidských postav se námětem Bornových grafických obrazů stala zvířata. Mezi typické tvory zvířecí říše zahrnul kočky, psy, myši či hady a vedle nich i různé, již zmíněné, exotičtější a záhadnější stvoření, které postavil do situace, kdy mluví, oblékají se do šatů a svým chováním připomínají lidské bytosti. Tuto slabost pro zvířecí svět využil Born nejen ve své nezávislé grafické tvorbě, ale také v ilustracích knižních titulu Ezopových nebo La Fontainových bajek.

Vedle tvorby humorné – karikaturní a litografické se Adolf Born uplatnil i jako už zmíněný úspěšný ilustrátor, čímž rozvinul své tvůrčí nadšení do další specifické oblasti. Ta se vyvíjela společně a kontinuálně s volnou tvorbou již od dob studia na Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Při tvorbě knižních ilustrací byl v šedesátých letech v Bornově práci citelný rozdíl vycházející z umělcových, výtvarných představ a ze základní povahy textu, který rozlišoval na humorný a klasicky vážný.

Jeho první pokusy byly spojeny, pro tu dobu, s méně atraktivními žánry, jako dívčí a dobrodružná literatura, a zahrnovaly široký záběr autorů. V sedmdesátých letech se tento rozdíl postupně vytrácel, koncepčně se posunul více ke grotesknosti a s přibývajícími zkušenostmi si osvojoval základy práce s textem. Zvláštní kapitolu v Bornově ilustrátorské činnosti tvoří dětská literatura, kterou svými obrázky doplnil o svébytnou příběhovou složku. Ta obohacuje a rozvíjí celkový příběh a zábavnou formou dětským čtenářům nabízí nejednu humornou nadsázku a zvyšuje celkový požitek z četby.

Jeho rukama prošlo nespočet knižních výtisků různých žánrů, za které rovněž obdržel řadu cen a vyznamenání jak u nás, tak na zahraniční scéně. Mezi nejznámější knihy, které obohatil svými ilustracemi, můžeme zařadit Trampoty pana Tenkráta (Jaroslav Hašek), Mach a Šebestová (Macourek, Born), Aprílová škola (Jiří Žáček), Robinson Crusoe (Daniel Defoe), Tři mušketýři (Alexandre Dumas), Kytice (Karel Jaromír Erben), Pipi Dlouhá punčocha (Astrid Lindgrenová), Válka s mloky (Karel Čapek) a dalších více než dvě stě původních knižních titulů. Čtenáři oceňují u jeho práce snahu o rozvoj knižního příběhu, působení na představivost čtenáře a schopnost vcítění se do atmosféry příběhu.

Se svými zkušenostmi ve výtvarném umění zasáhl také do divadelní scénografie a české kinematografie. Jako scénograf působil ve známých českých divadlech a připravil návrhy a kostýmy k několika divadelním hrám (opera Čert a Káča od Antonína Dvořáka, Ze života hmyzu od bratrů Čapkových nebo muzikálu Kocour v botách). Po roce 1973, kdy mu bylo z důvodu cenzury zakázáno kreslit do časopisů a cestovat, začal Adolf Born soustředit svou pozornost k animovanému filmu.

V kooperaci s režiséry, spisovateli a animátory vznikala filmová díla už od počátku jeho tvorby. V odvětví animovaného filmu můžeme na jméno Adolf Born narazit v souvislosti s kreslenými příběhy Macha a Šebestové z roku 1976. Dalším kresleným seriálem byly příběhy opičky Žofky a jejich přátel, ze života ptáků, Člověk neandertálský a mnoho dalších. V roce 1981 se podílel na animovaném filmu Robinson Crusoe, námořník z New Yorku.

S jeho prací se můžeme setkat i u nejznámějších filmů českého plátna. Je autorem kresleného doprovodu k filmům jako např. Jak básníci přicházejí o iluze a Konec básníků v Čechách, komedie Což takhle dát si špenát, Jak utopit doktora Mráčka, aneb konec vodníků v Čechách a jako poslední se podílel na tvorbě hraného filmu Mach, Šebestová a kouzelné sluchátko, kde vytvořil animované části. Po smrti svého dlouholetého přítele a spolupracovníka Miloše Macourka (1926 – 2002) ukončil svou činnost ve světě filmu.

Během svého života sesbíral Adolf Born řadu ocenění. Již v roce 1958 získal I. cenu na prvním festivalu humoru a satiry v Haškově Lipnici. Dále získal Geertsův pohár na mezinárodní výstavě karikatury v Bruselu (1968), I. cena na Mezinárodním festivalu karikatury v Itálii (1970), jmenování „karikaturistou roku“ na Mezinárodní výstavě Člověk a jeho svět v kanadském Montrealu (1974), Cena Svazu tureckých karikaturistů v Istanbulu (1975), Grand Prix na The 14th International Saloon of Cartoons in Montreal (1977) a mnoho dalších.