Burian Zdeněk (1905 – 1981)

Zdeněk Burian, významný český malíř a ilustrátor dobrodružných knih, který se proslavil převážně svými paleontologickými rekonstrukcemi, se narodil 11. února 1905 v severomoravské Kopřivnici jako druhé dítě stavitele Eduarda Buriana a Hermíny Burianové.

V roce 1910 začal mladý Burian navštěvovat kopřivnickou obecnou školu. Tu přerušil koncem roku 1914, kdy se s celou rodinou přestěhoval do Brna. Tam dokončil pátý ročník a přihlásil se ke studiu školy měšťanské. O rok později, tedy v roce 1916, se však Burianovi vrátili zpět do Kopřivnice, kde mladý Zdeněk pokračoval v docházce měšťanské školy do roku 1919.

Své mládí prožil střídavě v Kopřivnici a Štramberku, který byl počátkem století významným střediskem uměleckého ruchu, což do jisté míry pocítil na své inspiraci i Zdeněk Burian. Svůj zájem o kreslení projevoval již od raného dětství. Bohužel finanční možnosti rodiny nedovolovaly jakýkoli druh studia. Po konci války měl mladý Burian nastoupit práci lesníka, jak rozhodl jeho otec. Burianova matka však, jednajíce přes zákaz otce, odvezla Buriana do Prahy a na doporučení umělce Jana Gotha jej přihlásila ke studiu na Akademii výtvarných umění.

V červnu roku 1919 absolvoval Zdeněk Burian úspěšně příjicí zkoušky na Akademii. Zkušební komisi tenkrát tvořili Max Švabinský, Vlaho Bukovac, Vojtěch Hynais a Jakub Obrovský, ke kterému Burian po zkouškách nastoupil jako mimořádný student do prvního semestru, avšak již druhého ročníku. Na akademii však vydržel necelé dva roky. Tíživá finanční situace jej donutila živit se, kde se dalo, od poslíčka na nádraží až po různé stavební výpomoci. V téže době začal i se svou životní zálibou trampingem. Své volné chvíle trávil v povodí řeky Sázavy a Berounky.

Co se týče jeho umělecké kariéry, tak začátky pro mladého, tehdy ještě neznámého umělce, byly nelehké. O jeho práci nebyl dlouhou dobu zájem, až v roce 1921 prezentoval své obrazy v Ústředním dělnickém knihkupectví a nakladatelství v Hybernské ulici. Zde získal svou první zakázku na ilustraci ke knize Dobrodružství Davida Balfoura od R. L. Stevensona. Během následujících let vyšlo v tomto nakladatelství ještě několik knih, které obsahovaly Burianovy ilustrace.

V roce 1922 podnikl Burian svou první zahraniční cestu a to na jižní Slovensko, kde se seznámil se skupinou kočujících Cikánů. Po návratu domu se stále živil, jak se dalo. V roce 1924 se začal podílet na ilustracích časopisu Širým světem, což mu konečně zajistilo trvalejší příjem. Spolupráci navázal také s nakladatelem Stanislavem Nikolauem a celou Českou grafickou unií, pod kterou spadalo i vydávání časopisu. Zde Burian působil více než dvacet let. Většina Burianových ilustrací byla provedena kvašovou technikou.

V roce 1924 se Zdeněk Burian seznámil se svou budoucí ženou Františkou Loudovou, se kterou se o tři roky později oženil.

V průběhu dvacátých let navázal Burian spolupráci ještě s nakladatelstvím Josefa Richarda Vilímka a jeho časopisy Humoristické listy, Dobrodružný svět, do kterých přispěl svými ilustracemi. Na počátku třicátých let odjel Burian se svou rodinou na delší zahraniční cestu do Itálie. V roce 1932 doplnil svými ilustracemi knihu Eduarda Štorcha Lovci sobů a mamutů a o rok později začala jeho spolupráce s nakladatelstvím Toužimský a Moravec na edici S puškou a lasem a také na edici Velké ilustrované romány Karla Maye. Z tohoto období pocházejí i další ilustrace knih např. k románům Julese Verna nebo Jaroslava Foglara (Hoši od Bobří řeky). V září roku 1937 ilustroval Burian první vydání Lovců mamutů od Eduarda Štorcha.

Asi nejvýznamnější spolupráci navázal Zdeněk Burian v polovině třicátých let s tehdejším docentem Univerzity Karlovy, paleontologem Josefem Augustou. Tato součinnost malíře a vědce trvala až do roku 1968 a dala vzniknout nepřebernému množství uměleckých rekonstrukcí pravěkého života (Pravěká zvířata, 1956; Pravěký člověk, 1960; Pravěcí plazi a ptáci, 1961; Kniha mamutů, 1963).

Období druhé světové války nemělo na Burianovu tvorbu nikterak velký vliv. Po konci okupace se nadále věnoval ilustrátorské činnosti. V roce 1947 se stal členem Sdružení výtvarníků Purkyně. Po roce 1948 byla Burianova práce pod ostrou kritikou režimu, která ustala až někdy v polovině šedesátých let. Během té doby se Burian věnoval své práci a rodině, se kterou často jezdíval na dovolenou do Kopřivnice.

9. května 1980 byl Zdeňku Burianovi udělen titul zasloužilého umělce.

Malíř zemřel náhle 1. července 1981 v Praze.

Jeho celoživotní dílo čítá okolo 13 000 ilustrací a na 600 knižních obálek.