Chad Václav (1923 – 1945)

Václav Chad, významný a velice talentovaný český malíř a sochař, se narodil 8. září 1923 v jihomoravském městě Břeclavi. Avšak nedlouho na to se s rodinou přestěhoval do Otrokovic.

Již jako student osmiletého gymnázia v Uherském Hradišti se aktivně zajímal o výtvarné umění. V roce 1938 přispíval svými kresbami do studentského časopisu nazvaného Commentarii debello studentum. Reagoval tak na politické dění v zemi a německou okupaci.

Po ukončení čtvrtého ročníku na osmiletém gymnáziu byl v roce 1939 přijat jako student oboru dekorační malby na Školu umění ve Zlíně do ateliéru profesora Vladimíra Hrocha, Vincence Makovského, Richarda Wiesnera a dalších. Po násilném uzavření většiny vysokých škol, byla právě tato jedna z mála, kde se ještě dalo studovat výtvarné umění.

Za dob svých studií se Chad seznámil s mnoha již v té době významnými umělci, jako byli Alex Beran, Čestmír Kafka nebo Miroslav Šimorda. Po ukončení zlínské školy v roce 1943 pokračoval Chad na speciální škole. Věnoval se především výtvarné činnosti v propagačním oddělení Baťových závodů. Jako takový se podílel na vyhotovení vitráží pro internát. Dále se zabýval scénografií. Navrhoval kostýmy a scény pro dílo J. W. Goetha nebo V. Vančury.

Po roce 1944 se Václav Chad zapojil do služeb protifašistického odboje. Působil v tiskovém oddělení, kde tiskli ilegální noviny a protifašistické plakáty. Upoutal tak na sebe pozornost německého gestapa, které jej kolem půlnoci z 23. na 24. února 1945 přišlo do internátu zatknout a předvést k výslechu. Našli jej v suterénu budovy. Když Chada vyváděli ven, pokusil se malíř o útěk, při němž byl však zastřelen.

Vedle odbojové činnosti je vysoce ceněna i jeho umělecká činnost. Přes svůj krátký život se stal Václav Chad významnou postavou ve svém oboru. Jeho dílo se rozvíjelo jako by pod časovým nátlakem po dobu několika mála let a přesto dosáhlo světové úrovně. Kvůli válečné izolaci mu však nebylo umožněno cestovat a poznávat díla velkých evropských mistrů. Musely mu postačit reprodukce.

Z počátečních Chadových prací vyzařuje expresivita s důrazem na srozumitelnost díla. Jedním z hlavních motivů, které jej provázel již od počátku tvorby, byla smrt zobrazena v biblickém kontextu. Ať se už jednalo buď o ztvárnění biblické bratrovraždy Kaina a Abela nebo zachycení zrádného Jidáše.

Dalším tématem se mu stalo ukřižování, ke kterému se neustále ve své práci vracel (Ukřižování s červeným sluncem). Některé z obrazů v sobě nesou prvky karikatury a podobenství a jsou mnohdy až sarkasticky laděné. Není jisté, co k tomu zvrásnění reality malíře vedlo. Možná to byl jen sám Václav Chad se svou povahou mlčenlivého, stále zamyšleného člověka anebo se jen snažil nějakým způsobem vztáhnout své obrazy ke konkrétnostem doby a války.

Dalším tématem Chadových obrazů se stala krajina a portréty. Bylo to příjemné zpestření umělcovy práce. Surovost přírody, její nespoutanost, měla na Chada pouze pozitivní vliv. Díla působila klidně, vyrovnaně, avšak vyzařovala z nich dynamika a probíhající proměny. K tomu jemně laděné tóny přinášely obrazům potřebnou jednotu a strukturu (Otrokovice, Podzim na Hvozdné, Předjaří). Vyznamenal se také jako portrétista a autoportrétista (Vlastní podobizna s červeným svetrem, Portrét ženy na zeleném pozadí, Podobizna Milady Schmidtové).

Václav Chad je spojen i s pojmem imaginativní krajiny. V takto vytvořených dílech se uplatnila Chadova surrealistická povaha, snaha zachytit surrealismus v obraze (Imaginární krajina se žlutým torzem).

Co se týče výstavní činnosti, tak za svého života žádnou osobní výstavu neměl. První společná výstava, na které byly představeny i Chadovy obrazy, byla uspořádaná v roce 1946 v Divadle D46 v Praze. Chadova první autorská výstava proběhla až v roce 1958 v pražské Galerii mladých.