Chatrný Dalibor (1925 – 2012)

Brněnský výtvarník Dalibor Chatrný patřil k nejvýraznějším poválečným protagonistům abstraktního umění u nás. Na umělecké scéně působil od poloviny minulého století a za tu dobu ušel ve svém výtvarném projevu kus cesty. Působil však spíše jako solitér s velice osobitým projevem.

Malíř, grafik, typograf a již od šedesátých let také pedagog se narodil 28. srpna 1925 v Brně rodičům Radkovi a Daně Chatrným. Po ukončení 1. státní reálky v Brně v roce 1944 nastoupil studium na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Během jeho čtyřletého působení na škole byl žákem např. Cyrila Boudy, Martina Salcmana, Josefa Sejpka, Františka Kovárny nebo Karla Lidického. Studium na univerzitě ukončil v roce 1949. Ve stejném roce se stal studentem pražské Akademie výtvarných umění. Do roku 1953 působil Chatrný v ateliéru profesorů Vladimíra Sychry a Vladimíra Silovského.

Zpočátku bylo jméno Dalibora Chatrného spojeno především s kresbou a grafikou, ke kterým se dopracoval ještě jako student. Postupem času si tyto techniky osvojil, avšak stále nepociťoval touhu uměleckého sebezačlenění. Rozhodl se tedy opustit zažité a omezující formy výtvarného konceptu a vydat se na dráhu experimentu a nového užití výtvarných prostředků a postupů v moderním umění.

Chatrného úvahové a prostorové experimenty a zkoumání všech aspektů materiálů, se kterými pracoval, se nejvíce projevily v grafice. Na přelomu padesátých a šedesátých let vytvořil řadu dřevořezů (Štěpení, 1961; Signály, 1962), kde jednotlivé elementy dostávaly úplně jiný rozměr uplatněním jednoduchých geometrických tvarů, které tvořily důležitý znak Chatrného celoživotní tvorby. Již v tomto výtvarném projevu byl patrný příklon k abstraktnímu umění, které se naplno ukázalo s příchodem informelu v průběhu šedesátých let.

Jako konceptuální umělec si Chatrný brzy uvědomil nové možnosti výtvarných prostředku, které v průběhu šedesátých a sedmdesátých letech dále rozvíjel. Za zmínku jistě stojí tvorba kovových plastik, experimenty s magnetickým polem, kdy barevná stopa vznikala tahem železných pilin po ploše papíru (Magnety v zubech, 1973), a zejména v sedmdesátých letech také land-artové akce (Zrcadla v krajině, 1974).

Chatrného zájem o experimentování se projevil také v tzv. technice zrcadlení, kdy do zrcadlové plochy vyřezával jednoduché geometrické obrazce. V polovině šedesátých let rozvíjel další nové grafické postupy (tzv. režroty) zejména kombinaci slepotisku (otištěním různých segmentů kovového šrotu) a kolážových grafik.

Od sedmdesátých let se Chatrný rovněž zabýval úpravami fotografií různých autorů. Úpravy zahrnovaly rozsahově různorodé zásahy do struktury fotografie (Fotografické koláže, prošívání fotografií provázkem atd.). Současně rozvíjel tzv. kresby pro dvě ruce vycházející z řešení základních otázek bipolarity a symetrie.

Kromě umělecké kariéry se Dalibor Chatrný již od šedesátých let angažoval také jako pedagog. V letech 1963 – 1986 působil na Střední uměleckoprůmyslové škole v Brně v oddělení propagační grafiky. Poté v roce 1990 nastoupil na Akademii výtvarných umění a o dva roky později vyučoval současně v ateliéru konceptuálních tendencí na Fakultě výtvarných umění v Brně a na katedře scénografie Janáčkovy akademie múzických umění.

Svým dílem patří Dalibor Chatrný mezi uznávané české umělce. Jako důkaz poslouží četné ocenění, které za své celoživotní dílo obdržel. Již v roce 1960 mu byla udělena Cena Antonína Procházky a koncem šedesátých let Cena na 1. bienále Výzkumu grafiky. Dále pak obdržel v roce 2000 Cenu Michaela Ranného za mimořádný přínos pro české výtvarné umění. V roce 2006 získal Cenu města Brna za celoživotní dílo a o rok později obdržel ocenění od ministra kultury.

Dalibor Chatrný zemřel ve věku nedožitých 86 let 5. července 2012 v Rajhradě u Brna po dlouhodobých zdravotních potížích.