Chlupáč Miloslav (1920 – 2008)

Miloslav Chlupáč patřil mezi jedny z nejvýznamnějších sochařů a malířů 2. poloviny 20. století. Narodil se 10. července 1920 v Benešově u Prahy. Když nastal čas vysokoškolského studia, jako první to táhlo Miloslava Chlupáče na medicínu, kde ale setrval jen do uzavření vysokých škol v roce 1939. Poté se šel učit do kamenického závodu v Kralupech nad Vltavou, později nastoupil do kamenosochařské dílny Otakara Velínského v Praze.

Po válce se přeci jen vrátil na vysokou školu, už to ovšem nebyla medicína, ale absolvoval Uměleckoprůmyslovou školu v Praze v ateliéru Josefa Wagnera. Ihned po skončení války se jako předseda studentské rady z větší části podílel na její reformě, která způsobila povýšení této školy na školu vysokou. Především i díky Miloslavu Chlupáčovi se na profesorská místa tehdy dostaly takové osobnosti jako Emil Fila, Jan Bauch nebo Josef Wagner.

Mimo sochařství se věnoval také teorii umění a malbě. Stal se členem umělecké skupin Máj. V roce 1968 byl zvolen do čela Blogu tvůrčích skupin. Po roce 1968 mu právě kvůli jeho funkci ve skupině Blog tvůrčích skupin byla zakázána účast na některých veřejných zakázkách. S nástupem Normalizace byla kvůli jeho tzv. politické nespolehlivosti odložena nebo úplně pozastavena většina jeho prací na architektonických projektech a metru. V tomto období se Miloslav Chlupáč živil jako topič. Až od konce 70. let se směl začít živit restaurátorstvím.

Přes to všechno u Chlupáče nalezneme mnoho realizací především v architektuře ze 70. a z 80. let, což lze vysvětlit pouze jakousi nejednotností cenzorských úřadů. Počátkem roku 1986 začal vyučovat na letních sochařských akademiích, které byly pořádány v Salzburgu a ve Wadgassenu v Sársku.

Miloslav Chlupáč byl autorem mnoha soch, které byly později posazeny do volných, ale i architektonických prostor v Čechách i v zahraničí (Mexicocity, Salzburg, Europark u Klagenfurtu, Čína, Praha, Brno…). Nejvýznamější jeho plastiky jsou trvale umístěny na nádvoří benešovského Muzea umění a pražského Muzea Kampa.

Tvorba Miloslava Chlupáče vychází z figurativních kořenů, ale i z abstraktních prvků. Velmi je v jeho dílech poznat silný vliv českého předválečného kubismu. Jeho díla se vyznačují silným vnitřním přesvědčením. Nesnažil se přizpůsobit a líbit všem. Nabádal k vytvoření vlastní estetiky. Jeho monumentální sochy patří mezi ty nejlepší a nejuznávanější v československé moderně 2. poloviny 20. století.

Miloslav Chlupáč se svými díly absolvoval mnoho výstav. Svou první a na mnoho let i poslední výstavu, pořádal v roce 1962 v galerii Nová síň v Praze. Po této výstavě mel celých 38 let zakázáno tvořit a vystavovat, takže jeho další výstava se konala až v roce 1990 v Praze v galerii Peithner – Lichtenfels.

Během let 1994 – 2000 vystavoval své sochy, obrazy a kresby ve Státní galerii výtvarného umění v Mostě, v Krajské galerii výtvarných umění v Litoměřicích, ve Státní galerii výtvarného umění v Náchodě, v Městském muzeu a galerii v Litomyšli, v Galeri moderního umění v Hradci Králové a několikrát v mnoha galeriích v Praze.

V roce 2001 byla pořádána retrospektivní výstava tvorby Miloslava Chlupáče v Egon Schiele Art Centrum českém Krumlově. Poslední výstava Miloslava Chlupáče se konala v roce 2009 v Praze v galerii U Betlémské kaple.

Až do své smrti 30. listopadu 2008 žil a pracoval v pražských Kobylisích.