Hlinomaz Josef (1914 – 1978)

„Napřed sranda a potom umění. Tuto posloupnost jsem si zachoval po celý život.“

„Malování mám rád, protože jsem u něj sám a nikdo mi do něj nekecá.“

Josef Hlinomaz, významný český malíř, herec, novinář a ilustrátor dvacátého století, se narodil 9. října 1914 v Praze. Pocházel z rodiny hudebního skladatele, houslisty a učitele Václava Hlinomaze (1973 – 1941). Narodil se jako nejmladší ze čtyř Hlinomazových dětí. Přičemž tři starší sourozenci pocházeli z prvního manželství Josefova otce. Ten již od počátku vedl své děti k hudebnímu umění a kladl důraz na to, aby uměli hrát na nějaký hudební nástroj a rozeznat od sebe jednotlivé základní hudební styly.

První dva roky svého života prožil Josef Hlinomaz ve středočeském městečku Dobříši. V období první světové války dostal jeho otec rozkaz narukovat do armády. Avšak kvůli disfunkci prstů na pravé ruce byl zbaven povinnosti rukovat. Musel však nastoupit jako učitel v Příbrami. Proto se celá rodina v roce 1916 stěhovala. Do školy nastoupil mladý Hlinomaz v Příbrami. Tam navštěvoval sedmiletou střední školu se zaměřením na přírodovědné obory (reálka, později reálné gymnázium). Školu však místo klasických sedmi let navštěvoval Josef Hlinomaz devět let. Se studijním neúspěchem se setkal nejdříve v sekundě a poté v septimě.

Po maturitě nastoupil ke studiu na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, aby se stal profesorem kreslení. Zde však vydržel pouhé dva roky. Podmínkou studia totiž bylo zvolení si druhého studijního oboru. Hlinomaz si zvolil zeměpis. Bohužel ani jeden z těchto předmětů nenaplňoval umělcovy představy.

Po předčasném ukončení svých studií, přihlásil se Josef Hlinomaz na Státní konzervatoř, aby zkusil štěstí v herectví. S hraním a divadlem již měl mladý umělec svou zkušenost, kdy jako dítě debutoval na jevišti příbramského ochotnického divadla. I tato studia přinesla Josefovi spoustu trápení, ale na druhou stranu spoustu zkušeností do budoucího hereckého života. Jako student konzervatoře se začal věnovat divadlu. Ve druhém ročníku dostal svou první roli v Národním divadle ve hře Král Václav IV.

V roce 1940 úspěšně ukončil Josef Hlinomaz svá studia na Státní konzervatoři. Poté vystřídal několik divadel. Působil v Kladně (1941 – 1943), Pardubicích (1943 – 1944) a Praze (1944). Po uzavření divadel nacisty se Josef Hlinomaz vrátil zpět domů a začal se věnovat své druhé profesní lásce, malování. Po skončení války se opět vrátil k divadlu. Krátký čas působil v divadle Větrník v Praze. Byla to však velice krátká etapa umělcova života. Významnější se stalo jeho opětovné působení v kladenském divadle (1945 – 1946). V letech 1949 – 1950 působil jako herec v Národním divadle, poté v Divadle estrády a satiry. Od roku 1958 byl členem hereckého souboru Filmového studia Barrandov.

Ve svém životě dokázal Josef Hlinomaz skloubit dvě umělecké činnosti najednou. Dokázal se živit jak herectvím, tak malířstvím, což jej učinilo velice svobodným umělcem. Na jednu stranu si své obrazy mohl malovat nehledě na názory uměleckých kritiku a na stanu druhou nemusel čekat,až dostane nějaké herecké obsazení. Své svobody a nezávislosti si patřičně cenil. Jako herec vystupoval velice energicky s vynikajícím smyslem pro improvizaci.

Toto své umění dokázal využít i ve výtvarném podání.Své první obrazy maloval již za dob druhé světové války, kdy se konala také jeho první skupinová výstava. V roce 1963 se zúčastnil výstavy pořádané Spolkem výtvarných umělců Mánes a o rok později uspořádal svou další výstavu ke svým padesátým narozeninám.

Jeho malování se vyznačovalo velice osobitým stylem, kdy začínal své obrazy malovat od středu do stran. S paletou a štětcem trávil dlouhé hodiny a maloval tak dlouho, dokud nebyl obraz hotový. Byla to pro něj forma odpočinku a strávení vzácných volných chvil. Byl považován za naivního malíře s nezaměnitelným smyslem pro humor.

Náměty pro své obrazy hledal hned v několika směrech. Orientoval se v groteskních situacích, zátiších, krajinkách i lidských postavách. Své malířské nadání využil i v oblasti knižní grafiky. V roce 1967 tak vytvořil ilustraci ke knize Karla Poláčka „Bylo nás pět“.

Přestože Josef Hlinomaz opustil výtvarnou školu po dvou letech studia a jeho prioritou se stalo herectví, na malířství nezanevřel. I přes to všechno se stal malířem nepřehlíženým a ve společnosti velice uznávaným. Sám o sobě říkal, že se cítí být surreneonaivistou. Jeho díla jsou považována za velice umělecky hodnotná. Dodnes se s nimi můžeme setkávat na různých aukcích a v galeriích. O jeho malířském životě byl v roce 1976 natočen dokumentární film s názvem Dvojí život Josefa Hlinomaze.

Josef Hlinomaz zemřel na infarkt ve věku nedožitých 64 let v jugoslávském letovisku Split.