Jíra Josef (1929 – 2005)

Jeden z nevýraznějších a nejzajímavějších umělců generace narozené mezi lety 1925 – 1930, malíř a grafik, Josef Jíra, se narodil 11. října 1929 v Turnově v rodině krejčovského mistra. Své dětství prožil na Malé Skále a v nedaleké Horce, kde se seznámil s tradičním způsobem životem na vesnici spojeným s lidovými zvyky v Pojizeří.

Zálibu v kreslení měl již od raného dětství, čehož si jako první povšiml profesor Vladimír Linka, který se také přičinil o to, že Jírův otec změnil svůj názor a místo na rybářskou školu nechal svého syna zapsat v roce 1942 na odbornou šperkařskou školu v Turnově do oddělení rytí drahokamů. Není ani pochyb o tom, že lesk barev různých nerostů projevil se později v jeho malířské tvorbě. V tomtéž roce také náhodně zažil svou první výstavu a to výstavu obrazů malíře Jindřicha Průchy, která jej utvrdila v rozhodnutí stát se malířem.

Co se týče druhé světové války, měla atmosféra válečných let pro budoucího malíře veliký význam. Trávil ji sice jako student na šperkařské škole, ale i přesto dokázal intenzivně vnímat událostí kolem sebe. V roce 1946 byl přijat na Akademii výtvarných umění v Praze, kde po přípravce u profesora Karla Mináře přešel po roce do ateliéru profesora Miloslava Holého. Z tohoto roku pochází řadů velice působivých obrazu, které zatím nejsou ovlivněny školou, jako např. Horská kamenice, Podháj. Do tohoto období můžeme zařadit ještě obrazy Starý rynk v Železném Brodě (1948) a portréty Cestář, Starý Kolner – rybář nebo Franta ze mlýna, které však už nesou slabé známky školního vlivu.

V roce 1946 se rovněž stal členem československého reprezentačního lyžařského družstva. Je pro něj velice obtížné kombinovat sport se školou a proto se na podzim roku 1949 rozhodl o předčasném ukončení studia na Akademii a odešel společně se dvěma svými spolužáky na lesní brigádu do Krkonoš. Ani zde se však nevzdal svého malování. V roce 1950 vznikl obraz s názvem Nocturno. Po úrazu na lyžích se v tomtéž roce vrátil zpět na Akademii nejdříve do ateliéru profesora Otakara Nejedlého a poté do školy figurálního malování k profesoru Vlastimilu Radovi. V tomto období prodělával malíř uměleckou krizi. I když ve svých dílech začínal Jíra s krajinomalbou, dostával se do popředí jeho tvorby motiv člověka a jeho vnitřního světa.

V roce 1952 nedokončil čestný rok na Akademii a po neúspěšných pokusech usadit se v Praze odešel Josef Jíra zpět do Malé Skály, kde se živil manuální prací jako dělník v na stavbě tunelu a silnic. O rok později, už jako ženatý, musel nastoupit vojenskou službu. Pro nemoc byl však předčasně propuštěn a usadil se v Praze. Aby uživil rodinu, pokoušel se věnovat propagační grafice. V roce 1954 byl přijat do Svazu československých výtvarných umělců a ani přes přetrvávající uměleckou krizi nepřestává malovat. Prvním náznakem k lepšímu se zdá být obraz s názvem Okno z roku 1955, kdy se jako většina mladých umělců nechává inspirovat van Goghem. Téhož roku namaloval obraz s názvem Komedianti, za který získal roční tvůrčí stipendium. Mezi lety 1956 – 1957 se věnuje Jíra krátce krajinomalbě podle vzoru Václava Špály.

V roce 1957 získal ateliér na pražské Letné, kde tvořil své charakteristicky potemnělé obrazy (Holešovický podjezd, Metař, Porodnice na Štvanici). V Jírově tvorbě se výrazně projevuje vliv expresionismu malíře Emanuela Muncha, který na něj působil zejména ve smyslu uvolnění po citové stránce (Zimní krajina, Maringotky na Letné). Rovněž začal navazovat přátelství se staršími umělci, jako byli např. Bauch, Brož, Trnka atd. Téhož roku se Josef Jíra stál spoluzakladatelem umělecké skupiny M 57 společně s L. Karoušekem, V. Karoušekem, J. Novákem, F. Peterkou, R. Plachtou, M. Preclíkem, J. Radou a dalšími.

Koncem padesátých let se Josef Jíra zúčastnil výstavy konané v Brně, kde vystoupil s obrazem Renatka (1959), a dále pak výstavy v Galerii mladých v Praze. V roce 1959 navštívil SSSR a Paříž, kde vystavoval na bienále Manifestation internationale des neunes artistes. Rok 1961 můžeme považovat jako klíčový v tvorbě Josefa Jíry. Tehdy totiž rozvíjel metodu souběžného sdružování a prostupování časově vzdálených události (Tanec-Černí muzikanti, Přístav v Bretani). V obrazech se začínaly objevovat motivy Jírova dětství, jako byly koníčci, hračky, siluety tří stromů. Mnohdy se snaží zobrazit konflikt mezi prostým životem na vesnici a chaotickým životem ve velkoměstě (Krajina s koníčkem, Všední den, Město).

Od roku 1963 se základem Jírovy tvorby stává cyklus Velikonočních obrazů (Krajina s hračkou, 1964; Noční májová krajina, 1966; Velikonoční obraz s kočičkami, 1968). Do popředí malířovi práce vstupuje i motiv krajiny, který se vázal k určitému místu nebo vzpomínce (Dolánky; Jenšovský kostel, 1964; Podzimní krajina, 1965; Zimní maloskalský obraz, 1966). V roce 1964 uspořádal Jíra samostatnou výstavu na Malé Skále a podnikl cesty do Bejrútu a Damašku, což jej inspirovalo k tvorbě několika nefigurativních obrazů, které posloužily k dalšímu rozvoji koloritu. O rok později uspořádal svou první samostatnou soubornou výstavu v Nové síni v Praze a poté odjel na studijní cestu do Itálie. V druhé polovině šedesátých let se malíř pustil do tvorby cyklu obrazů s názvem Oči. Zde se objevuji nové variace motivů a prostředí, zejména kaváren barů nebo vináren (Pařížský bulvár, vinárna Lověna). Motivy obrazu byly do jisté míry podmíněny jeho závislosti na alkoholu. Proto v roce 1969 nastoupil dobrovolnou léčbu. Před odchodem ještě namaluje obrazy Memento mori a Smuteční obraz, jako vzpomínku na své přátele.

Po návratu se symbolika závěrečných obrazů v cyklu Oči mění na Slavnost ve skalách, Ivana, Starci u koštýře. V roce 1971 začal vytvářet rozsáhlou kompozici Z protiválečného cyklu – Lidice inspirovaný smutnými válečnými zážitky. V roce 1973 utrpěl Jíra vážný úraz na lyžích, který jej izoloval téměř na dva roky pouze do jeho ateliéru, kde tak tvořil převážně portréty svých nejbližších. V osmdesátých letech podnikl Jíra několik studijních cest do zahraničí např. do Francie, Španělska, Gruzie, Arménie, na Kubu. Vznikají obrazy hospod, vináren, dále pak koláže, obrazy s vlepenými ústřižky novin, obalů, staniolu (Červený baret, 1985; Hospoda u Kocourka, 1985; La Tartine, Paříž, 1986).

V tomto období se věnoval i ilustracím. Dokončil ilustrace Olbrachtova Goletu v údolí pro nakladatelství Čs. spisovatel. V roce 1986 vytvořil po smrti své manželky obraz Milenci pro obřadní síň Hrádku nad Nisou. O rok později se zapojil do předsjezdové diskuze o Svazu českých výtvarných umělců, dále pracoval na návrzích malovaných oken na motivy Erbenovy Kytice pro zámeckou kapli a v roce 1989 se iniciativně připojil ke kulturním pracovníkům za propuštění Václava Havla a ostatních nespravedlivě zadržených z vězení. V roce 1992 otevřel na statku v Malé Skále galerii výtvarného umění, kde shromáždil díla více než osmdesáti českých umělců.

Josef Jíra umírá 15. června 2005.