Kmentová Eva (1928 – 1980)

Eva Kmentová patřila k našim největším poválečným sochařkám. Narodila se 6. ledna 1928 v Praze, v rodině vynikajícího řezbáře a kantora Františka Kmenta. V duchu přání svého otce se i ona měla věnovat řemeslu. Své studium začala na Střední odborné škole bytového průmyslu, kde studovala mezi lety 1943 – 1946. Dále v letech 1946 – 1951 studovala Vysokou uměleckoprůmyslovou školu v Praze v sochařském ateliéru pod vedením profesora Josefa Wagnera. Zde se před mladou Evou zásluhou kolegů a učitelů rozprostírá svět moderního umění. Jeden z jejích kolegů, sochař Olbram Zoubek se později stal i jejím manželem.

V roce 1954 se stala Eva Kmentová spoluzakladatelkou významné umělecké skupiny Trasa 54, která měla svým postojem a ideologií reagovat na nesmyslné tendence totalitního režimu v umění a snažila se držet krok s evropskou kulturou.

V tvorbě převládalo především sochařské umění, které mělo z počátku rysy socialistické realistické modelace. Postupem času však pod vlivem italského sochařství a jiných mimoevropských kultur dostává podobu zcela odlišnou. V některých dílech je i patrný vliv Kubismu (Milenci, Sluneční žena; 1958). Šedesátá léta se nesou ve znaku sádrových reliéfu a otisku konkrétních předmětů a částí lidského těla, nejdříve prstů, nohou ale pak i celého těla (Prsty, 1966; Krajina, 1967). Tvorba sedmdesátých let přinesla tvarovou jednoduchost (Pytle, 1970). V polovině sedmdesátých let Evě Kmentové diagnostikovali lékaři chronický zánět jater. Kvůli této nemoci, která se výrazně promítla i do její tvorby, nemohla již pracovat se sádrou, a proto se zaměřila na lehčí materiál papír. Ten pak různě trhala, skládala, lepila a vrstvila. Papírové objekty však nemají příliš dlouhou trvanlivost. Proto se jich mnoho nedochovalo (Zelená růže, 1975; Černá kresba, 1977).

Eva Kmentová, ještě než onemocněla, absolvovala mnoho samostatných výstav. Její první samostatná výstava se konala v roce 1963 v Alšově síni v Praze. Roku 1970 ve Špálově galerii v Praze. O čtyři roky později, v roce 1974, v Opavě, na výstavě Plastiky a kresby. Roku 1976 společně s E. Křenkem v Městském muzeu v Krnově. Roku 1979 vystavovala v Muzeu dělnického hnutí v Semilech. Roku 1980 v Praze v Divadle v Nerudovce. O dva roky později pak v Domě umění města Brna, kde byly posmrtně vystavovány její kresby. Roku 1985 se konala výstava s názvem Opuštěný prostor, pořádanou v Kladně v Galerii 55. 1986 výstava ve Zbrašovských aragonitových jeskyních v Teplicích nad Bečvou. Roku 1988 výstava Kresby v Prostějově.

Jako významná česká umělkyně se účastnila i mnoha výstav v zahraničí. První takovou absolvovala v roce 1965 v Krakově a v témže roce byla ještě zastoupena na Mezinárodní výstavě žen pořádanou v Paříži. Roku 1966 absolvovala výstavu s názvem Tschechoslowakische Kunst der Gegenwart v Západním Berlíně. V roce 1967 účast na 9. Bienále současné evropské plastiky pořádanou v Middelheim. V témže roce se pak účastnila Výstavy českého umění v Galerii Orez v Haagu a v témže roce na výstavě Československého umění v Gdaňsku. Roku 1968 a 1969 opět navštívila Paříž, kde se účastnila výstavy s názvem Salon de Main. V témže roce pak ještě navštívila Galleria Nazionale d´Arte Moderna v Římě. Roku 1970 se účastnila výstavy Sodobna češkoslovačka umetnost pořádanou ve Slovinsku. V roce 1979 účast na VII. Bienále Internazionale del Bronzetto e Piccola Scultura v Padově. Během let 1980 – 1981 byla zastoupena na výstavě Eleven Contemporary Artists from Prague pořádanou v New Yorku. Roku 1985 byla zastoupena ve Vídni na výstavě Kunst – Museum des 20. Jahrhunderts.

Eva Kmentová zemřela v pouhých 52 letech. Dne 8. dubna 1980 v Praze podlehla dlouhodobému chronickému zánětu jater.