Kolář Jiří (1914 – 2002)

„Řekl bych, že realita obrazu a písma má především hodnotu reálnou, to znamená, že je rozhodující její nasycení lidskostí. A to nejen obrazně, ale doslovně.“

„Vyslov tu nejpřísnější zásadu o jakémkoli lidském poznání a konání a nevyhneš se tomu, aby táž zásada neplatila také v umění.“

Jiří Kolář, významný český básník, překladatel a výtvarník, tvůrce koláží a asambláží, se narodil 29. září 1914 v Protivíně jako syn chudého pekaře a švadleny. V Protivíně navštěvoval i obecnou školu. Když bylo malému Jiřímu šest let, odstěhoval se společně s rodinou do Kladna, kde prožil většinu svého mládí. V Kladně pokračoval ve studiu na měšťance až do roku 1929. Poté nastoupil ke studiu v truhlářské dílně, kde se roku 1932 vyučil truhlářem. Po vyučení vystřídal mnoho zaměstnání. Chvíli pracoval jako dělník na stavbách, poté jako hlídač, závozník, ošetřovatel nebo redaktor novin. Svou první samostatnou výstavu koláží uspořádal v Divadle D 37 v Praze. Poté se na delší dobu výtvarně odmlčel. Působil tak především jako literární umělec. V roce 1941 publikoval svou první básnickou sbírku Křestní list. V roce 1945 odešel do Prahy, kde pracoval jako nakladatelský redaktor Družstva Dílo. Stal se rovněž členem surrealistické Skupiny 42, do které však přispíval výhradně svými básnickými díly. Poezii se pak Jiří Kolář věnoval až do padesátých let.

V roce 1949 se Jiří Kolář oženil s malířkou a fotografkou Bělou Helcovou, která mu byla celoživotní oporou. V roce 1950 byl propuštěn ze zaměstnání a o dva roky později (1952) byl kvůli přátelství s představiteli české avantgardy a také kvůli ztvárnění komunistického režimu ve sbírce Prométheova játra zadržen a po devíti měsíční vazbě byl odsouzen k jednomu roku vězení. V této době vznikaly první výtvarné interpretace básnických textů. Ve výtvarném zpracování nalezl to, co mu poezie dát nemohla. Jazyk totiž chápal jako omezený způsob vyjádření, který lze dále doplnit o výtvarnou tvorbu. Začal tak experimentovat s různými metodami koláží, které se staly jeho dominantou. Je i autorem některých metod. Při jejich tvorbě vycházel z dadaistických představ a principů a z konstruktivní tvorby moderního umění 20. století. Nastříhané proužky barevných reprodukcí lepené zpravidla vertikálně tak, aby původní obraz deformovaly, tvořily tzv. roláže. Další metodu představovala tzv. chiasmáž, kdy malé vystřižené kousky řadil do geometrických tvarů. Zabýval se také tzv. muchláží, což byla metoda zmačkaného a zmuchlaného obrazu, který přilepoval na podklad a zbylé části dokresloval. Jiří Kolář byl autorem i tzv. objektových básní, které představovaly syntézu básnického textu a výtvarné práce., kdy v textu zaměňoval slova vizuálními obrazy. Dále pak používal metodu proláží, kdy nahrazoval části obrazu jinými odlišnými, zmizáží, kdy se z obrazové reprodukce odstraní hlavní charakteristický motiv. Některé z těchto prací přecházely už do tzv. asambláží, což jsou kolážové obrazy v trojrozměrném prostoru.

V roce 1964 se stal Jiří Kolář členem Umělecké besedy a také členem výtvarné skupiny Křižovatka. Během šedesátých let navštívil mnoho zemí. Mezi nimi například USA, Brazílii, Itálii a Japonsko. V roce 1968 pracoval na Týdeníku 68, což byl výtvarný deník obsahující koláže doprovázené krátkým textem. Vzniklo tak dílo, ve kterém Kolář využil jak svoje výtvarné umění, tak básnické. Po roce 1968 bylo Kolářovi opět zakázáno publikovat a vystavovat svá díla. V roce 1977 podepsal Chartu 77. O rok později obdržel pobytové stipendium Deutsche Akademische Austauschdienst na cestu do Berlína, odkud emigroval. Místo domu tedy odjíždí Kolářovi do Paříže, kde se od roku 1980 usazují. V roce 1981 vytvořil cyklus Pocta slečně Riviere a realizuje svou první výstavu v Galerii Maeght v Paříži.

V roce 1982 zamítly Československé úřady Kolářovu žádost o prodloužení pobytu v Paříži a je odsouzen k roku vězení a propadnutí majetku. Kolář však místo návratu domu setrval ve Francii, kde roku 1984 získal francouzské občanství. V Paříži žil až do roku 1998. Mezitím vytvářel řadu cyklů svých koláží a vystavoval v pařížských galeriích. Kolářovo výtvarné dílo dosáhlo světového významu.

Jiří Kolář zemřel po dlouhé nemoci 11. srpna 2002 v Praze.