Kolářová Běla (1923 – 2010)

Běla Kolářová, významná česká výtvarná umělkyně a fotografka, se narodila 24. března 1923 v Terezíně. Odtud se rodina roku 1928 přestěhovala do Prahy, kterou roku 1985 opustili a přestěhovali se do Paříže. Mladá Běla studovala na Obchodní škole. Své studium zde ukončila roku 1941 a v témže roce nastoupila do Knihkupeckého a tiskařského družstva s názvem mladé proudy (později Dílo). Toto družstvo bylo uzavřeno nacisty v roce 1943 a Běla začala pracovat v Baťových závodech ve Zlíně. Zde v roce 1944 potkala svého budoucího manžela, Jiřího Koláře, který přijel do Zlína proto, aby sestavil poválečný ediční program družstva Dílo. Roku 1949 se Běla a Jiří vzali.

Roku 1956 Běla onemocněla tuberkulózou. Opustila zaměstnání a dlouhou dobu pobývala po sanatoriích. V tomto období se Běla Kolářová začala velmi věnovat fotografování. Fotografovala na zdravotních procházkách po pražské periferii (především Vršovice, Žižkov, Vinohrady). Především ji zajímají témata spojená s dětskou hrou.

Se svým manželem Jiřím nesměli po normalizaci vystavovat. Společně odjeli na roční studijní pobyt do západního Berlína. Když je stále československé úřady nechtěly pustit zpět do vlasti, usadili se natrvalo v Paříži. V této době byl Jiří Kolář odsouzen za nedovolené opuštění Československa. Běla Kolářová se v roce 1981 vrátila do Prahy, aby zde vyřídila záležitosti spojené s propadnutím majetku. Úřady ji až do roku 1985 nedovolily odjet zpět za manželem. Po listopadu roku 1989 manželé začali opět navštěvovat Prahu a o deset let později, v roce 1999 se definitivně vrátili zpět do vlasti.

Na počátku šedesátých let se Běla Kolářová pustila do experimentování. Zkoušela v temné komoře, co lze vytvořit na citlivé vrstvě papíru bez fotoaparátu, jen za pomoci zvětšovacího přístroje. Objevovala kolem sebe řadu malých objektů, využívala možnosti teplého parafínu a jiných tekutých hmot a tvořila tzv. umělý negativ, který byl kdykoliv připraven k dalšímu použití. Běla Kolářová se velmi zajímala i o další možnosti světla. Velmi složitý je například vznik fotoroláže nebo fotokoláže, kdy bývá obraz negativu někdy ještě doplněn o další světelnou kresbu. Mezi jedny z nejčastějších forem a druhů práce patřila tzv. kresba světlem. Pomocí této metody tvořila rentgenogramy kruhů, kde paprsek působí buď přímo na fotopapír, nebo na fotodesku. V další fázi své práce ve fotokomoře využívala již existující díla jiných fotografů. V roce 1964 vznikl její cyklus derealizovaných fotografů. V témže roce se Běla Kolářová vrátila k fotografování a sestavovala k ofotografování konstelace z nejrůznějších malých objektů a vlasů. Hlavním zájem vzbuzovala u fotografování v Běle hra světla stínu. Uvědomovala si, že fotoaparátem nelze zachytit stíny na předmětech samých a jimi vrhaných pod určitým úhlem dopadu světla. Zde se autorka narazila na hranice možností práce s fotografiemi. Rozhodla se použité objekty lepit. Jako první asambláže vznikaly jakési palety vzorníků. Používala součástky, vzorky barev, líčidla či drobnou galanterii.

Běla Kolářová pořádala během svého života mnoho samostatných výstav. První se konala v roce 1966 v galerii na Karlově náměstí v Praze, kde vystavovala asambláže a fotografie. Roku 1975 se konala výstava v brněnské Minigalerii VÚVL, kde vystavovala fotografie. Roku 1990 vystavovala v galerii J. et J. Donguy v Paříži fotografie. O rok později vystavovala v gallerii U bílého jednorožce v Klatovech fotografie. Roku 1992 pořádala výstavy v pražském Domě fotografie, kde byly vystavovány fotografie z let 1961 – 1966 a v témže roce vystavovala také ještě v Domě umění v Brně a v Moravské galerii v Brně, kde se objevily fotografie z první poloviny šedesátých let.

Účastnila se i mnoha kolektivních výstav. První takovou výstavu absolvovala roku 1962, která se pořádala v Klubu Mánes v Praze. Roku 1966 se účastnila hned několika výstav, nejdůležitějšími z nich byla asi výstava v Muzeum Kolín s názvem Obraz a písmo a výstava pořádaná v Národním muzeu v Praze s názvem Umění písma, poesie písma. O rok později se účastnila výstavy v Moravském muzeu v Brně a výstavy pořádané ve Studio Willmeroth, která se pořádala v Augšpurku a jejíž název byl 11 Künstler aus der Tschechoslowakei. V roce 1969 se účastnila výstavy s názvem Maler Dichter – Dichter Maler, která se pořádala v Galerie Weinelt a Kaufhof Passage. Roku 1984 se účastnila výstavy s názvem Aspects of Czechoslovak Photography, která se pořádala v galerii Thackerey and Robertson v San Franciscu. O rok později byla zastoupena na výstavě s názvem Sensibilités contepmoraines 1970 – 1984 70 artistes tchékues et slovaques hors Tchécoslovaquie. Která byla pořádána v galerie Librairie La Dérive v Grenoble. Roku 1987 vystavovala v Galerie Del Bello v Torontu. Roku 1988 vystavovala třikrát ve Flaxman Gallery v Londýně. Zde pořádané výstavy se nazývaly Spring ´68 – Exhibition of Seven Czech Artist, Summer Show, Homage to the Square – Josef Alberts and 99 Invited Artists. V témže roce vystavovala tak dvakrát v Paříži. První výstava se konala v Librairie La Lune et les Feux a nazývala se Autour de la Revue K, druhá výstava se pořádala v Galerie l´Usine a jmenovala se 45 artistes tchéques exposant á Paris au benefice du Forum civigue. V roce 1989 se účastnila vástavy v Moravské galerii v Brně, jejíž názav byl Stopadesát fotografií. Roku 1990 vystavovala své obrazy na výstavě pořádané v Schweizerische Stiffung für die Photographie v Curychu. Roku 1992 pořádala Asociece fotografů, Unie výtvarných umělců, Český fond výtvarných umění, Ministerstvo kultury ČR ve Výstavní síni Mánes v Praze výstavu s názvem Československá fotografie v exilu (1939 – 1989). Roku 2004 vystavovala v Museu Amose Andersona v Helsinkách a o pár let později v Egon Schiele Art Centrum v Českém Krumlově. Roku 2006 vystavovala ve Veletržním paláci.

Běla Kolářová zemřela ve věku 87 let, dne 12. dubna 2010 v Praze.