Kotík Jan (1916 – 2002)

„Výtvarné umění se rodí proto, aby dělalo obraz světa.“

Jan Kotík, významný představitel českého kulturního dění 20. století, především malíř, grafik, pedagog, publicista a teoretik. Narodil se 4. ledna 1916 v městě Turnově, kde jeho otec, malíř Pravoslav Kotík zrovna vykonával svou pedagogickou činnost, a zemřel 25. března 2002 v Berlíně.

Jak už bylo naznačeno, tak jeho otcem byl známý český malíř a pedagog Pravoslav Kotík. Své dětství trávil v Mladé Boleslavi, kde se s rodinou přestěhoval. Tam se také poprvé setkal s různými podobami umění. Často nahlížel do otcova ateliéru, četl v jeho knihách a prohlížel si výtvarné časopisy. Za zlomový moment svého života považoval Jan Kotík návštěvu malíře Vincence Beneše, který si všiml jeho talentu a jako malého kluka jej vzal na výstavu, kterou pořádal Kotíkův otec k desátému výročí úmrtí Bohumila Kubišty (1884 – 1918). Zde mladý Kotík pochopil podstatu uměleckého díla a tuto zkušenost popisuje jako jednu z nejdůležitějších lekcí, které se mu v životě dostalo.

Mezi lety 1931 – 1935 studoval na střední škole uměleckotechnický obor a vyučil se typografem. Poté nastoupil ke studiu na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze do ateliéru profesora Jana Bendy. Studium ukončil v roce 1941. Dále pokračoval na soukromé škole v Praze, kde působil jako učitel v letech 1941 – 1943. Při studiu rozvíjel své malířské dovednosti a v roce 1937 se účastnil Světové výstavy v Paříži, kde mu byla udělena bronzová medaile. Svá raná díla tvořil pod vlivem expresivní abstrakce, které v jeho tvorbě přetrvával po celý jeho život.

Jan Kotík byl velice činný i mimo svůj ateliér. V letech 1942 – 1948 působil jako člen Skupiny 42, která vycházela ze stati teoretika umění J. Chalupského Svět, v němž žijeme, a která výrazně ovlivnila jeho tvorbu. Kotík se v této době nechával ovlivňovat dobovou atmosférou, městským prostředím, štíty domů plné reklam nebo pohledy do ulic města (Ulice, 1944; Dvorek, 1944). Snažil se zachytit město a moderní civilizaci takovou, jakou ve skutečnosti byla. Jeho tvorba byla úměrná době počátku protektorátu. Za války uspořádal společně se Skupinou 42 pouze dvě výstavy, jednu v Nové Pace a druhou v Praze. Po druhé světové válce se barevnost jeho obrazu zvětšila a ztratila na objemech (Deště, 1947). Vycházelo to i z toho, že se z obrazů většiny malířů Skupiny 42 postupně vytratila problematika městského prostředí. V roce 1945 se dále přidal do Sdružení českých umělců grafiků Hollar a o rok později se stal členem Umělecké besedy. V roce 1946 rovněž navštívil Francii a Finsko, kde se seznámil s architektem Alvarem Aaltem. Následně žil delší dobu ve Velké Britanii (1947 – 1953), Paříži (1966) a po roce 1969 emigroval do Německa. Tam působil externě jako docent na vysokých uměleckých školách.

Začátkem padesátých let mu bylo zakázáno vystavovat, a proto se Jan Kotík mimo svou výtvarnou činnost stal autorem mnoha článků a studií na téma teorie umění, průmyslového designu nebo architektury. Od roku 1946 publikoval v různých časopisech např. Život, Tvar (člen redakce v letech 1948 – 1963), Výtvarná práce, Výtvarná kultura, Umění a řemesla, Knižní kultura nebo Výtvarné umění. Věnoval se také typografii, keramice a řeznému sklu. V roce 1957 uspořádal výstavu v Galerii u Topičů, kde chtěl poukázat na nepřetržitý vývoj českého malířství po období absolutního zákazu a prezentovat tak aktuální výtvarné přístupy jako v moderním světovém umění. Ve svých obrazech se odprostil od viděné skutečnosti a přidal na barevnosti (Hlavy králů, 1960).

Šedesátá léta se vyznačovala tvorbou tzv. kaligrafických obrazů kontrastních tónů černé a bíle. V dalších obdobích své tvorby se Jan Kotík hluboce zajímal o obecné otázky prostoru v různých úrovních. Po emigraci do Německa se v jeho dílech nejlépe demonstruje nový smysl malby a počátky konceptuálního způsobu uvažování. Sedmdesátá léta se vyznačují Kotíkovým experimentováním a manipulací s materiálem, ať je to trhání, mačkání nebo řezání papírů, ze kterých pak vytvářel určité estetické sestavy a situace. Snažil se tak rozšířit své vnímaní do trojrozměrného prostoru. V osmdesátých letech se mistr vrátil zpět k barevnosti s náznaky figurálnosti díla.

Kromě jiného vydal Jan Kotík i různé publikace jako např. Tradice a kultura československé výroby (1954), Konsum oder Verbrauch (1974), samostatné úvahy pod názvem Texty (1978) a filozofický traktát Neúplný kompas (1986). Jelikož Kotík žil a pracoval od roku 1969 v Německu, byl v roce 1973 v nepřítomnosti odsouzen ke třem letům vězení pro nedovolený pobyt v zahraničí. Roku 1979 byl dokonce zbaven československého státního občanství. Své studijní cesty si v letech 1982 – 1983 rozšířil o pobyt v USA. Po Sametové revoluci roku 1989 se vrátil zpět do rodné země, kde v období let 1991 – 1992 působil jako docent na Akademii výtvarných umění v Praze.

Kromě jiného vydal Jan Kotík i různé publikace jako např. Tradice a kultura československé výroby (1954), Konsum oder Verbrauch (1974), samostatné úvahy pod názvem Texty (1978) a filozofický traktát Neúplný kompas (1986). Jelikož Kotík žil a pracoval od roku 1969 v Německu, byl v roce 1973 v nepřítomnosti odsouzen ke třem letům vězení pro nedovolený pobyt v zahraničí. Roku 1979 byl dokonce zbaven československého státního občanství. Své studijní cesty si v letech 1982 – 1983 rozšířil o pobyt v USA. Po Sametové revoluci roku 1989 se vrátil zpět do rodné země, kde v období let 1991 – 1992 působil jako docent na Akademii výtvarných umění v Praze.