Kubišta Bohumil (1884 – 1918)

Významný český malíř, grafik a teoretik umění se narodil 21. srpna 1884 ve Vlčkovicích u Hradce Králové. Pocházel z chudé vesnické rodiny, asi proto jeho cesta za uměním nebyla lehká. Už v mládí projevoval sklony k malířství a matematickým vědám. V roce 1903 byl v Praze přijat na Uměleckoprůmyslovou školu, odkud však po roce odešel. Přihlásil se poté na studia výtvarných umění v pražské Akademii do ateliéru Vlaha Bukovace, kde však také dlouho nepobyl. Odešel z Akademie a vydal se studovat do Florencie na Reale Instituto di Belle Artia, v roce 1909 odjel do Paříže.

Byl členem umělecké skupiny Osma, s níž v roce 1907 a 1908 vystavoval svá díla. V roce 1913 nastoupil vojenskou službu jako důstojník císařského dělostřelectva. Zemřel krátce po válce 27. listopadu 1918 v Praze na důsledky epidemie španělské chřipky.

Počátky Kubištovi tvorby byly, stejně jako u Emila Filly, ovlivněny expresionismem Edvarda Muncha, dále díly Vincenta van Gogha a Paula Cézanna. Postupně tak přecházel od pozdního impresionismu (Pískařské lodě, Na návsi) k Munchovu expresionismu (Interiér, Letní den, Továrna, Periférie, Podobizna se zeleným pozadím). V roce 1910 začal Kubišta v Paříži pracovat na svých prvních kubistických dílech. Jako inspirace mu posloužily díla Pabla Picassa.

Kubišta se snažil využít svého matematického nadání a vnášel do obrazu základní geometrické formy. Tak začala vznikat první kubistická díla v dějinách českého umění (Kuřák, Zátiší s košíkem, Zátiší s nálevkou, 1910). Později se snažil o syntézu kubismu a figurálních kompozic v dílech Jaro nebo Koupání mužů. Následovala další kubistická díla jako Lom (1911), Svatý Šebestián (1912), Oběšený (1912) a také malby s motivy života a smrti např. Zátiší s lebkou, Polibek smrti.

V posledním období jeho tvorby se seznámil s italským futurismem (Vlak v horách, Vodopád v Alpách), ve kterém se snažil pochopit a posléze zachytit vztah techniky a přírodních sil, a fauvismem (Moře, 1913). První světová válka jej inspirovala k dílům Nálet na Pulji (1915) a Důstojnické zátiší (1916), což znamenalo návrat k dřívějším analytickým formám.

Bohumil Kubišta zemřel předčasně v 34 letech. Za svého krátkého života však stihl položit základy českého kubismu a jeho díla se stala umělecky velice ceněna.