Liesler Josef (1912 – 2005)

„Nemaluju sny, ale realitu, která je vždycky nějak propletena s fantazií, tedy s věcmi vymyšlenými. Proto jsem fantaskní realista.“

Josef Liesler byl znám jako výrazný český malíř, grafik, ilustrátor, tvůrce monumentálních obrazů, autor návrhů plakátů a poštovních známek. Svými pracemi a rozsáhlou uměleckou pozůstalostí se zapsal bezpochyby do paměti mnoha sběratelů.

Narodil se 19. září 1912 v malé vesnici ústeckého kraje Vidolicích u Kadaně a zemřel 23. srpna 2005 v Praze. Pocházel z rodiny německého původu, přesto však vždy vystupoval proti německému nacionalistickému smýšlení a ve třicátých letech přijal československé občanství. Po absolvování českého gymnázia v Karlových Varech odešel studovat do Prahy. Stal se studentem fakulty architektury a pozemního stavitelství na Českém vysokém učení v Praze (1934 – 1938). Angažoval se převážně v oboru kreslení u profesorů Cyrila Boudy, Josefa Sejpky a Oldřicha Blažíčka.

Radost z ukončení studií roku 1938 však byla zastíněna jinou událostí. 30. září 1938 byla podepsána Mnichovská dohoda o připojení německo – českého pohraničí k Říši. O rok později, kdy došlo k obsazení Polska německými jednotkami, vzbudil Josef Liesler nevídaný rozruch, když se svými přáteli a kolegy (Václav Hejna, Zdeněk Seydl, Arnošt Paderlík) založil skupinu Sedm v říjnu, která poprvé roku 1939 vystavila svá díla v pražském salónu Topič. Skupina se snažila svým programem reagovat na válečné události. Jejím hlavním námětem se stal člověk jako bytost schopná uchovat si důstojnost a lidskost v krutých podmínkách válečné doby. Působení skupiny nemělo však dlouhého trvání. Roku 1941 byla zrušena. V této době byla Lieslerova tvorba pod vlivem exprese inspirována malíři jako Goya nebo Daumier (cyklus Tobě navzdory mé století, 1959).

Lieslerova malířská a grafická činnost byla hned od začátku inspirována historií, hudbou a především divadlem. Divadlo chápal jako pestrý odraz života samého. Ve výtvarné tvorbě měl velice osobitý malířský styl. Každý znalec, ale i laik, musí ocenit jeho cit pro sladění barev, linií, detaily, které nepostrádaly univerzálnost a jednoduchost. Obrazy jsou plné bohatých tvarů a barevností. Jeho díla jsou do jisté míry pod vlivem surrealismu, avšak Liesler sám svou tvorbu nazýval jako „fantaskní realitu“. Jeho obrazy reagovaly na dobu útlaku okupací, kterou přibližoval různými alegorickými symboly a podobenstvím. Dále maloval apokalyptické obrazy fantomů, příšer a bestií, které ohrožují člověka tak jako válka.

Koncem války se jeho tvorba blížila k vrcholu. Inspirován svými vzpomínkami, ironií, fantastickými představami vznikala jeho nejznámější díla. Mezi jeho veliké vzory patřili osobnosti jako Picasso, Dürer, El Greco a k tomu už zmínění Goya a Daumier, dále pak velikáni doby renesance a baroka. Velkou úctu také choval k jednomu z významných představitelů surrealismu, katalánskému malíři Salvadoru Dalímu. Ve svých dílech se Liesler snažil zachytit a propojit tradiční pojetí malby Dülera a svobodu moderního umění Dalího. Velice slavnou se stala jeho grafika s názvem Šok v Louvru, na které zobrazil mladého pankáče uprostřed slavné francouzské budovy.

V uměleckém světě byl Liesler neobyčejně aktivní. Byl členem mnoha uměleckých spolků a sdružení. V roce 1942 se stal členem prestižního Spolku výtvarných umělců Mánes. Byl jedním z nejstarších členů umělecké skupiny Hollar, do kterého vstoupil roku 1945. V tom samém roce nastoupil také na ČVUT, kde s hrdostí vedl kreslířské kurzy. Kromě toho se stal v roce 1958 spoluzakladatelem výtvarné Skupiny 58, byl čestným členem Florentské akademie (1964) a dále pak členem Královské belgické akademie (1969), čehož si velice považoval. V roce 2003 mu prezident Václav Klaus udělil Medaili Za zásluhy druhého stupně.

Josef Liesler byl velice aktivním i v oblasti ilustrací. Během svého života se stal autorem mnoha knižních ilustrací jako např. A. S. Puškin, Evžen Oněgin (1956); G. Flaubert, Paní Bovaryová (1960); L. N. Tolstoj, Anna Karenina (1964) nebo Miquel de Cervantes, Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha.

Ilustracemi však jeho činnost neskončila. V roce 1975 byl odměněn cenou UNESCO za nejkrásnější poštovní známku světa z edice Hydrologická dekáda a v roce 1980 dostal cenu za nejlepší československou známku. Za svůj život vytvořil více než 100 poštovních známek. V roce 2002 se na jeho počest konala výstava, kterou uspořádala Akademie věd ČR, jako jednomu z nejvýznamnějších představitelů českého poválečného umění.