Majerník Cyprián (1909 – 1945)

Malíř Cyprián Majerník se narodil 24. listopadu 1909 ve vesnici Velké Kostolany ležící nedaleko Trnavy. V rodném kraji prožil své dětství a v tomto období také absolvoval měšťanskou školu v Pezinku. Roku 1924 poté nastoupil na střední ekonomickou školu v Košicích. Po úspěšném složení maturity nastoupil na bratislavskou soukromou školu malířství Gustava Mallého.

Se svým vzděláváním pokračoval na pražské Akademii výtvarných umění. Zde studoval malířství v ateliérech u profesora Josefa Loukoty a profesora Jakuba Obrovského (tento muž byl velmi uznávanou kapacitou; odborník na formu a člověk překypující pozitivní energií do života). Po tomto studiu se Cyprián Majerník natrvalo usadil v Praze.

Celá tvorba Cypriána Majerníka byla do velké míry ovlivněna jeho nemocí, ale také sílícím pocitem znepokojení nad hrozbou, která se v době jeho tvorby začala objevovat nad Evropou. Právě tento historický rámec determinoval život a především tvorbu nejen Majerníka, ale převážné většiny umělců, kteří v tomto období tvořili svá díla. V jeho dílech se často objevovala symbolická gesta vyjadřující protest proti nejhorším zločinům proti lidskosti, ale také jako symboly víry a naděje.

Cyprián Majerník byl členem skupiny s názvem Generacie 1909. Název této skupiny je odvozen od roku narození velkého množství umělců tehdejší doby. Mezi její členy mimo Majerníka patřili Ján Mudroch, Ján Želibský, Jozef Bendík nebo Ester Šimerová. Tato skupina umělecky činných osobností hledala národní výraz, který by bylo možné spojit se sociální ideou doby. Čerpali především z minulosti, což velmi působilo nejen na vědomí celého národa, ale i na city slovenského odboje, který o to zarputileji bojoval za svobodu.

Svou první samostatnou výstavu zrealizoval v Praze. Konala se v roce 1930 a byla součástí školní výroční výstavy. Tato expozice byla tehdejšími recenzemi velmi kritizována. Podle některých nabízela portréty a realistické kresby typického školského formátu, až na jednu výjimku, což měl být právě Cyprián Majerník. Všechna jeho vystavená díla byla ve velké míře ovlivněna charakteristickým vlivem H. Matisse a A. Derraina, což právě na kritiky velmi pozitivně zapůsobilo.

Další tvorba Cypriána Majerníka byla ovlivněna studijním pobytem ve Francii. Tento pobyt uskutečnil Majerník během let 1931 – 1932 a byl doprovázen všemožnými překážkami. Jednou z těch největších byl fakt, že slíbené stipendium nedostával a tak téměř stále hladověl. V Paříži také velmi rychle odezníval vliv tvorby Henriho Matisse na jeho vlastní díla a tvůrčí činnost.

Zprvu ho velmi ovlivnil osud malíře z východní Evropy, Julia Pascina, který krátce před příchodem Majerníka do Paříže tragicky zemřel. Nechával se velmi ovlivnit právě Pascinovými obrazy nepřirozeně hubených a vyhladovělých modelek, které byly načrtnuty jemnými pastelovými barvami. Byl prvním slovenským malířem, který ve svých záznamech z pobytu v Paříži bez jakýchkoliv okolků popisoval pařížské nevěstince. V Paříži se velmi sblížil i s dílem Marca Chagalla. Což do jeho práce přineslo nový tvůrčí nádech. V tomto stádiu se přeorientoval od světa modelek a kurtizán na domov a vzpomínky z dětství.

V tvorbě Cypriána Majerníka z první poloviny třicátých let (1932 – 1935) má velkou převahu břitká a nemilosrdná satira. Stavěl do konfrontace vědecké a reálné s tím, co je božské a nadpřirozené a právě proto vznikají obrazy s vtipným výjevem. Roku 1935 si Majerník uspořádal samostatnou výstavu, ve výstavní síni Elán u Mazačova knihkupectví v Praze. Touto výstavou také absolutně skončilo Majerníkovo chagallanovo období.

Po chagallanovském ovlivnění začal Majerník hledat a vytvářet nový názor a směr tvorby. To co našel a podle čeho začal tvořit, lze nazvat jakousi variantou metafyzické malby, kterou již dříve reprezentoval italský umělec Giorgio de Chirico, nebo se o ni pokoušel na některých detailech Pablo Picasso. V tomto svém období se Majerník zaměřil především na tvorbu kvašů. Právě nyní se do jeho díla nejvíce promítaly vlivy fašismu a strach a uvědomění si postupného propukání své vážné nemoci. Začal hledat způsob, jak se s tím vším vyrovnat. Mravním i uměleckým mementem se mu v tomto období stal odkaz Francisca Goya. Právě díky jeho kulturních vřídel se Majerník nabíjel energií a fantazií v nejtěžším období svého života.

Závěrečná díla Cypriána Majerníka obsahovala sice více převzatých prvků, přesto nikdy nebylo pochyb o jejich vnořené osobitosti a jedinečnosti. Od roku 1940, po samostatné výstavě pořádané v Alšově síni Umělecké besedy v Praze, pracoval až do své smrti neuvěřitelně horlivě. Jeho díla, která tvořil během let 1940 – 1945, byla bohatá co do počtu, rozmanitá co do kompozice a dokonce i velmi námětově různorodá.

Dílo Cypriána Majerníka bylo jakýmsi tmelem, který spojil úsilí nejpokrokovějšího jádra Generácie 1909 v boji proti fašizmu a válce. Právě za toto dostal čestné pojmenování „Svědomí doby“.

Za svůj životní postoj a své dílo, získal Majerník roku 1946 Slovenskou národní cenu in memoriam. O rok později získal státní cenu za cyklus obrazů z období války, také in memoriam. Prezident Václav Havel propůjčil Cypriánu Majerníkovi roku 1991 Řád T. G, Masaryka in memoriam za zásluhy o demokracii a lidská práva.

Cyprián Majerník dobrovolně ukončil svůj život ve věku nedožitých šestatřiceti let a 13. července 1945 byl pochován na Vinohradském hřbitově v Praze.