Málek Antonín (1937)

Antonín Málek, český malíř, scénograf, fotograf a odborný publicista, se narodil 28. srpna 1937 v Plzni, avšak vyrůstal v Jindřichově Hradci. V letech 1952 – 1956 studoval na Výtvarné škole na Hallerově náměstí v Praze u profesora Jaroslava Vodrážky. Poté absolvoval v letech 1956 – 1957 jeden rok na Výtvarné škole jako přípravu ke studiu na pražské Akademii výtvarných umění, kam byl v roce 1957 úspěšně přijat do ateliéru profesora Vladimíra Rady a profesora Karla Součka. Na akademii setrval až do roku 1963.

Jako jeden z předních českých představitelů informelu se Antonín Málek zúčastnil počátkem 60. let prvních neveřejných výstav v Praze. Byly to Konfrontace I v ateliéru Jiřího Valenty (1960), Konfrontace II v ateliéru Aleše Veselého (1960) a Konfrontace III v Alšově síni Umělecké besedy (1965). V letech 1963 – 1964 prožil Málek svůj čestný rok na Akademii výtvarných umění u profesora Karla Součka.

V roce 1968, po příchodu okupačních vojsk, emigroval Antonín Málek do Švédska, kde žil a pracoval v málem městečku jménem Alingsås. Ve Švédsku setrval až do roku 1979. Během té doby se oženil (1973) se sochařkou a keramičkou Ulrike Málek-Lohmeyer, když krátce pobýval v Kielu (Spolková republika Německo), kde si otevřel svůj druhý ateliér. V roce 1977 obdržel švédské občanství. Po roce 1979 se přestěhoval do Kolína nad Rýnem, kde žije a pracuje dodnes.

Antonín Málek vstoupil na českou výtvarnou scénu jako jeden z představitelů informelního umění. Jak již bylo řečeno, jeho jméno je často spojováno s nelegálními výstavami Konfrontace, kde byl považován ještě za mladší generaci. Jeho předemigrační tvorba vycházela ze základů českého neoficiálního umění 60. let, které hledalo návaznost s uměním předválečným.

Hlavním tématem jeho počátečních prací se na přelomu padesátých a šedesátých let stala lidská figura a portrét. Později jeho dílo inklinuje k formám strukturální abstrakce. Jeho působení na české půdě uzavřela samostatná výstava v roce 1968, která se konala v Galerii na Karlově náměstí v Praze. Jeho posední obraz ve znamení temně vyhlížejícího informelu nese název Portrét Samuela Becketta z let 1967 – 1968.

Od sedmdesátých let dává již Málek přednost světlejším a barevně vyčištěným plochám obrazů (Žluté moře, 1973). V obrazech se dále objevovala tématika politicky laděné atmosféry, která se odehrávala doma (Památce Jana Palacha, 1970). Když v roce 1979 ukončil své působení ve Švédsku a přemístil se do Kolína nad Rýnem, vytvořil Málek rozsáhle cykly portrétů a figurálních kreseb zaměřené na zachycení prapodstaty lidské existence (V osamělé krajině, 1980).

V devadesátých letech se Antonín Málek zaměřil na zobrazování portrétů krajin. Do jeho zájmu vstoupilo téma krajiny natolik, že se umělec rozhodl podniknout cesty do vzdálené Kambodže a Ladákhu. Obrazy však nepředstavovaly jen prostý přenos viděného na plátno. Měly hlubší význam zachycující problematiku skutečného světa v globálním pohledu se všemi jeho složitostmi. Tvorba Antonína Málka tvoří jako celek velice rozsáhlý a hodnotný cyklus obrazů jako představitele poválečného umění.

Antonín Málek dosud žije a pracuje v zahraničí. V poledních letech však podnikl několik pracovních cest do Jindřichova Hradce a zahraničí, např. do Indie.