Malich Karel (1924)

Významný český sochař a malíř Karel Malich se narodil 18. října 1924 v Holicích. Během let 1945 – 1950 studoval na pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Zde pracoval a studoval v ateliérech pod vedením profesorů Cyrila Boudy, Martina Salcmana a Františka Kovárny. V roce 1950 přestoupil na Akademii výtvarných umění v Praze, kde studoval grafickou speciálku u profesora Václava Silovského. Při tomto studiu se nejvíce věnoval leptu a suché jehle. Na akademii studoval až do roku 1953, neboť v tomto roce totiž musel nastoupit povinnou dvouletou vojenskou službu.

Od roku 1958 se Karel Malich soustředil především na zachycování krajiny. Inspiraci a motivy pro svou tvorbu nacházel v okolí rodných Holic, ale i na periferii Prahy. Svá díla tvořil jako monumentální soubor temperových maleb na papírech nebo lepenkách, při kterých docházelo k sumarizaci tvarů. Jeho malířská díla byla charakteristická především používáním jasných barev.

Ve velmi krátkém období procházel vývojem od fauvismu, přes analyzující kubismus a dostal se až k záznamům expresivního cítění. V tvorbě Karla Malicha došlo nakonec i ke zjednodušování tvarů, které se nakonec proměnily v pouhý znak a k redukci barevnosti, pro něj kdysi tak typické. Pomalu se odpoutal od bezprostředního vnějšího námětu a zaměřil se pouze na vyjadřování smyslového prožitku především při vnímání krajiny.

V roce 1960 tvořil v plenéru dvě svá zásadní díla Bílou krajinu I. a II. (první se je nyní majetkem Národní galerie v Praze a druhá se nachází ve sbírkách Východočeské galerie v Pardubicích). O dva roky později, v roce 1962 byl Karel Malich velmi hluboce zasažen smrtí svého otce. Tato velká ztráta jej tak silně zasáhla, že se jeho výtvarný projev minimalizoval na pouhé jednoduché geometrické formy. Během let 1964 – 1965 vytvořil skupinu několika černobílých plastik, jejichž jádro bylo bílé a povrch černý a většinou je tvořila plocha rozložená do prostoru.

Od roku 1967 se Karel Malich začal zabývat reliéfy a plastikami, v nichž se zabýval především motivy tzv. koridorů. Podnětem k jejich tvorbě byl, jak sám Malich tvrdil, tzv. problém přetlaku. „Problém koridorů vznikl z děsivého pocitu nesoustředěnosti. Sedl-li jsem si někde mezi lidi (kino, divadlo), cítil jsem neustálé toky energií, které mě bombardovaly. Představil jsem si je jako válcové nebo věžovité toky energie a udával jsem jim jejich možnosti. Od přímého toku válcem k rušení nastavování až k rozptýlení zcela svobodným způsobem.“ V tomto období ke své tvorbě využíval čistý materiál s hladkým exaktním povrchem.

Od roku 1968 byl Karel Malich velmi zaujat novým materiálem, a to plexisklem. V českém výtvarném umění byl tehdy tento materiál zatím velice neobvyklý, již z toho důvodu, že byl velmi málo dostupný. O dva roky později cestoval do Benátek na bienále, když jej velmi zaujaly pohledy na zemi, které mu posloužily jako inspirace k vířícím lineárním kresbám. Snažil se vyjádřit energii přírody.

Od roku 1974 dochází u Karla Malicha opět ke změně tvůrčího materiálu. K tvorbě plastiky s názvem Světlo – vzduch (později přejmenováno na Kosmické vejce) byl použit drát a výsledné umělecké dílo bylo zavěšeno do prostoru. Drátem jako materiálem byl velmi zaujat kvůli jeho možnostem poskytnutí vizuální projev. Od roku 1976 pak Karel Malich tvoří plastiky a reliéfy, kde byl drát připojen k nějaké pevné podstavě nebo základně a také se trochu začal věnovat psaní a kresbě.

Během let 1979 – 1981 se Malich ve vzpomínkách vrátil do dětství a napsal autobiografickou esej s názvem Od tenkrát do teď tenkrát. V této eseji zachytil a popsal rodnou krajinu jako prostor konkrétních prožitků. Zápisy těchto vzpomínek byly doprovázeny výtvarným projevem. Mezi textem a kresbou byla samozřejmě tematická souvislost. V této době ještě vytvořil kresby, v nichž zachycoval své přátele a prostory jemu blízké. Pomocí teček a linií tvořil obrysy a siluety lidí a předmětů v proudech světla. V tomto období Malich začal pomalu používat pastely a jasné barvy. Velmi jej zaujalo téma Poslední večeře, kterému se nyní naplno věnoval. Roku 1987 pracoval na rozměrných pastelech, kde jeho stěžejním tématem bylo zachycení světla a energie a byly zde již patrné četné figurální náměty (ruce, hlavy a oči).

Od roku 1988 se konalo několik retrospektivních výstav, které představovaly a hodnotily Malichovo dílo. První takováto výstava byla uskutečněna v Karlových Varech v Galerii umění. Dále byla realizována výstava v Domě umění v Brně a ve Východočeské galerii v Pardubicích. Mnoho jeho pastelů bylo vystaveno na výstavě s názvem Magicien de la Terre v Centre Georges Pompidou v Paříži. Roku 1990 uspořádala Galerie hlavního města Prahy rozsáhlou výstavu Malichova díla. Tato výstava se konala v Praze v domě U kamenného zvonu. Roku 1994 se konala další velká výstava díla Karla MAlicha, tentokrát v Jízdárně Pražského hradu.

Roku 1995 byl výběr z jeho pastelů a drátěných objektů vystaven v československém pavilonu na bienále v Benátkách, potom na samostatné výstavě v rakouském Kunsthalle Krems a v německém Muzeu Fridericiatum v Kasselu. Roku 2002 opět vystavoval v Paříži. Tentokrát to byla samostatná výstava s názvem Contrastes Karel Malich, pořádaná v Chapelle Saint – Louis de la Salpetriere. Od roku 2004, u příležitosti životního jubile Karla Malicha, probíhalo mnoho výstav po celé České republice (Východočeská galerie v Pardubicích, Galerie Benedikta Rejta v Lounech a Galerie hlavního města Prahy.

Během let 1990 – 1991 Karel Malich profesoroval na pražské Akademii výtvarných umění.

Karel Malich nyní žije a pracuje v Praze.