Michalčík Antonín (1914-1998)

Malíř, grafik, typograf a pedagog Antonín Michalčík se narodil 8. prosince 1914 v zakarpatském Užhorodu, dnešní Ukrajině. V době před druhou světovou válkou studoval na Českém vysokém učení technickém v Praze ve třídách vynikajících malířů a ilustrátorů Oldřicha Blažíčka a Cyrila Boudy. Těsně před vypuknutím druhé světové války navštěvoval Michalčík také pražskou Ukrajinskou akademii, a to oddělení vedené jedním z jejich spoluzakladatelů, malířem rakousko-uherské armády Janem Ivanem Kulecem. Ukrajinská svobodná univerzita, původně založena počátkem dvacátých let ve Vídni, byla brzy přemístěna právě do Prahy a stala se svobodnou vzdělávací institucí pro studenty ukrajinské národnosti, kteří byli pronásledování sovětskou diktaturou. S podporou tehdejší prvorepublikové československé vlády získala ve své době světově uznávaný vědecký statut.

Po druhé světové válce se Ukrajinská akademie přestěhovala do Mnichova. Po obnovení činnosti vysokých škol u nás pokračoval tedy Antonín Michalčík ve svých studiích na Karlově univerzitě, a to oborem dějin umění a estetiky na Filozofické fakultě, kterou dokončil počátkem padesátých let. Své teoretické vědomosti zúročil také jako pedagog. Od roku 1963 působil více než deset let na pražské Střední uměleckoprůmyslové škole, kde vyučoval obory kreslení a dějiny umění, a to až do poloviny sedmdesátých let.

Mezi nejplodnější období Michalčíkovy tvůrčí činnosti patřila zejména druhá polovina čtyřicátých let, kdy měl možnost prezentovat svá díla na úspěšných pražských autorských výstavách v roce 1944 v Grafickém kabinetu Leopolda Mazáče, o dva roky později v Galerii Josefa. R. Vilímka nebo tamtéž v roce 1948 pod souhrnným názvem „Antonín Michalčík: Obrazy a kresby.“ V této době byl Antonín Michalčík také vyhledávaným knižním ilustrátorem.

Koncem čtyřicátých let byly publikovány Michalčíkovy ilustrace v nakladatelství Vyšehrad v knížce pro děti z roku 1948 „Opička z Klamovky“ spisovatele Oldřicha Hlaváčka. Ve stejném nakladatelství vyšla s Michalčíkovou obálkou i ilustracemi ještě téhož roku antologie Čechovových povídek „Griša a ostatní.“ Svými černobílými ilustracemi doprovodil koncem čtyřicátých let příběhy pro děti a mládež s názvem „Darebák“ nakladatelství Družstevní práce, se kterým Michalčíka pojila dlouhodobější aktivní spolupráce ilustrací zahraniční literatury, např. amerického básníka Edgara A. Poe nebo afro-amerického spisovatele Richarda Wrighta. Ve Vilímkově vydavatelství ilustroval Antonín Michalčík příběhy o cestování a dětské fantazii Josefa Kadlece „Usměvavý drak,“ které vyšly také na sklonku čtyřicátých let. V padesátých letech vyšla v nakladatelství Vyšehrad s Michalčíkovým obrazovým doprovodem Muratovova knížka pro děti „K dalekým břehům.“

V padesátých letech působil Antonín Michalčík zdařile jako scénický výtvarník, například v pražském Národním divadle inscenací autorského baletu Václava Kašlíka „Jánošík,“ který byl v režii Vlastimila Jílka uváděn v letech 1953-58. Na podzim téhož roku 1958 měl Michalčík možnost představit pražskému publiku své obrazy z padesátých let na autorské výstavě v galerii Nová síň.

V šedesátých letech se Antonín Michalčík odmlčel v prezentaci svých děl na výstavách, věnoval se pedagogické činnosti na uměleckoprůmyslové škole a knižním ilustracím. Ve spolupráci s edicí Karavana Státního nakladatelství dětské knihy doprovodil svými kresbami antologii polských vědeckofantastických povídek vydaných roku 1964 „Rakety z tantalu.“ Jeho kresby plně korespondovaly se smyšlenými příběhy tajemných událostí z neskutečných krajin. Michalčík byl řemeslně zdatný a nadaný tvůrce se vzácně vyvinutým citem pro harmonii mezi obsahem a formou svých obrazů. Jeho knižní ilustrace i jeho olejomalby promlouvaly ke čtenářům a divákům svou záhadnou atmosférou a tajuplností. Z výrazu jeho maleb dýchala bolest, smutek a tíseň, a to nejen na vrcholu Michalčíkovy tvorby ve čtyřicátých, a tedy těžkých válečných letech, nýbrž i v jeho pozdější tvorbě, kdy již tento výraz nekorespondoval se současnou náladou společnosti.

Ať už se jednalo o ztvárnění architektury, fantaskních krajin nebo lidských figur, Michalčíkovy lyrické obrazy svou pochmurnou atmosférou v sobě nesly ztotožnění se s vyprávěným příběhem, promlouvaly k publiku svými emocemi, náladami a neskrývaly tíži lidského údělu. Oslovovaly a pohlcovaly diváky do svých vnitřních světů, ale dávaly i naději osobitým duchovním nábojem. Ve své tvorbě vycházel Antonín Michalčík z inspirací starými mytologickými a bájnými příběhy, romantickou poezií i klasickými literárními díly. Názvy jeho obrazů často nesly básnické imaginativní tituly: „Ptáci pana Hitchcocka,“ „Kočka v Paříži,“ „Sudičky,“ „Jezdci z apokalypsy,“ „Kočka s Andělem,“ apod., které se tématicky shodovaly s přesně zvoleným barevným vyzněním obrazu i jednotlivými tóny převažující barvy. Výraznými obrysovými liniemi autor zdůrazňoval oblíbené náměty zvířat a lidských postav, které vystupovaly jakoby z mlžného oparu jeho zvláštního světa.

Do výstavních síní se Michalčíkova tvorba opět navrátila počátkem osmdesátých let, a to výstavami obrazů v pražské Galerii Československý spisovatel na jaře 1981 a o rok později v Galerii Zlatá lilie. Velké souhrnné výstavy se autor ještě za svého života dočkal v červenci roku 1990, kdy byl v Galerii Václava Špály představen průřez Michalčíkovou tvorbou od čtyřicátých až po devadesátá léta dvacátého století.

Antonín Michalčík zemřel 5. června 1998. V nedávné době zaznamenala velký úspěch výstava jeho děl z roku 2012 s názvem „Antonín Michalčík: Elementy“ v pražské Gate Galerii. Michalčíkova tvorba se nachází většinou v soukromých sbírkách a galeriích.