Němec Rudolf (1936 -2015)

„Všechny dobré obrazy nesou v sobě morální smysl po odpovědnosti a touhu po řádu.“

Rudolf Němec, jeden z představitelů českého umění převážně druhé poloviny dvacátého století, malíř grafik a literát, se narodil 19. května v Praze. Jeho otec byl zručný řemeslník a ve výtvarném umění budoucnost svého syna neviděl. Přál si, aby se nejdříve vyučil nějakému řemeslu. Už od malička však tíhla Němcova mysl pouze k řemeslu výtvarnému.

Ke studiu se přihlásil Rudolf Němec, bez otcova vědomí, nejdříve na Vyšší uměleckoprůmyslovou školu v Praze Žižkově a po absolvování začal v letech 1955 – 1961 navštěvovat pražskou Vysokou školu uměleckoprůmyslovou. Zde působil v ateliéru profesora Antonína Strnadela a věnoval se užité grafice. V rámci závěrečné práce vytvořil kromě souboru grafických listů s motivy krajiny také pozvánky a vstupenky pro muzeum v Roztokách. V letech 1965 – 1967 působil jako výtvarník v Kulturním domě Dopravního podniku hlavního města Prahy. O rok později odjel na roční studijní pobyt do Francie.

V průběhu šedesátých let se začaly v umění prosazovat nové tendence, které znamenaly postupný odklon od abstraktních principů a nástup nové generační vlny, která se snažila najít svou vlastní cestu uměním. I přes dřívější zkušenosti s výukou grafiky v ateliéru profesora Antonína Strnadla, vedla malířova cesta k malbě. V polovině šedesátých let, po pár abstraktních pokusech, se ve svých obrazech vrací zpět k realitě, k figurálnosti. Výrazným podnětem se stala účast na rakouské výstavě, kde se mladý Němec poprvé setkal s prací představitelů moderního umění. Z počátku své tvorby čerpal Rudolf Němec inspiraci z díla francouzského umělce Yvese Kleina.

Jako jeden z hlavních představitelů tzv. Nové figurace se Rudolf Němec angažoval v netradičních technikách malby. Častým způsobem Němcova projevu se stalo obtiskování barev nanesených na různé části těla přímo na papír nebo plátno. V roce 1964 vytvořil Němec svou první figurativní práci (otisk svého těla) umístěnou na plochu plátna. Vznikaly tak barevné vrstvy originálních tvarů. Můžeme jej považovat za průkopníka výtvarné metody zvané dekalk, kterou se snažil postupem času zdokonalit.

V roce 1967 získal Němec I. cenu za figurální malbu na výstavě s názvem Umělci k výročí Října, která se konala v Bruselském pavilonu v Praze. Veliký estetický dojem zanechala jeho samostatná výstava v roce 1968, kdy se se svým dílem představil v pražské Špálově galerii. Ve stejném roce mu byla udělena cena Víta Nejedlého. V té době se mimo jiné angažoval v letech 1966 – 1968 jako výtvarník kulturního domu Dopravních podniků. V roce 1968 uskutečnil Němec roční studijní pobyt ve Francii. V letech 1967 – 1973 spolupracoval při natáčení několika krátkých filmů.

Využívání nových výrazových prostředků můžeme považovat za jeden ze základních charakteristických rysů Němcovy tvorby. Středem umělcova zájmu se téměř od počátku tvorby stala lidská postava. Za pomocí siluet, vystřižených z fotografií a následně zvětšených, vytvářel zajímavé různobarevné optické vjemy. Na počátku sedmdesátých let vznikaly obrazy siluet za pomocí různých šablon a stříkacích pistolí. V rámci křižovnické školy se Němec věnoval studiu vztahu světla a prostoru. Kombinace ostře barevných tónů a snaha o vytvoření nové výstavby obrazu sebou nese Němcovo netradiční pojetí obrazového prostoru.

S příchodem osmdesátých let se v tvorbě Rudolfa Němce objevovaly rysy tzv. abstraktní figurace. Vytvářel figurální objekty z různých nalezených předmětů. Do dnešní doby se téma Němcových obrazů příliš nezměnilo. Opět se můžeme setkávat se siluetami ženských aktů zasazených do městských ulic a interiérů. Důmyslným prostorovým řešením a zdvojováním šablon a rastrů dosahuje mistr, pro diváka, až zdánlivého pohybu postavy na plátně.

Díla Rudolfa Němce můžeme dnes najít v mnoha známých českých i zahraničních galeriích v Praze, Brně, Ostravě, Liberci, Bratislavě a dalších.