Nemes Endre (1909 – 1985)

Endre Nemes, významný malíř, grafik, pedagog a jeden z umělecky nejzajímavějších představitelů evropského imaginativního umění, se narodil 10. listopadu 1909 v Pécváradu v jižním Maďarsku. Původním příjmením Endreho Nemese bylo Nágel. Do roku 1924 žil ve Spišské Nové Vsi v Československu.

Roku 1924 ukončil svá studia na slovenském gymnáziu a přestěhoval se ke svému otci do Maďarska. V roce 1927 úspěšně složil maturitní zkoušku na gymnáziu v Budapešti. V témže roce odcestoval do Vídně, kde se chtěl věnovat studiu filozofie. Toto studium jej ale neuspokojovalo, a tak se vrátil zpět na Slovensko. Roku 1928 přijal své umělecké jméno Nemes, pod nímž je znám dodnes. Během let 1928 – 1930 působil jako kreslíř karikatur v Praze. Od roku 1930 začal studovat na pražské Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru u profesora Viléma Nowaka. Na Akademii studoval až do roku 1935.

Na podzim roku 1938 emigroval do Finska. O dva roky později byl vyhoštěn a dostal provizorní povolení k pobytu ve Švédsku. Díky iniciativě norských umělců mu bylo zajištěno právo na dočasný azyl v Norsku. Zde se také dobrovolně přihlásil k norské armádě. Poté co nastalo překročení norského vojenského odporu ve středním Norsku, utekl do Švédska. Byl zde internován v Loka Brunn a usadil se ve Stockholmu. Po téměř dvouleté přestávce, způsobené právě nejistotou zázemí začal opět malovat. V roce 1948 dostal Švédské občanství.

V roce 1945 se Endre Nemes oženil s Helene Exemplaroff a o dva roky později se jim narodila dcera Catherine. Roku 1960 jeho žena zemřela. Po třech letech se Nemes opět oženil s keramičkou Britt – Louise Sundellovou. S touto ženou měl dceru, narodila se v roce 1965 a jmenovala se Lena.

Motivem Nemesových obrazu se v první etapě jeho tvorby stala lidská postava. S příchodem druhé světové války objevuje Endre Nemes ve své tvorbě novou dimenzi. Do popředí malířova zájmu vstoupila geometrizace jednotlivých figur, která tak přinesla nový rozměr do české metafyzické malby. V obrazech lze nalézt jemnost barevných tónu, ale také dramatičnost doby a tragický prožitek jako protest proti ztrátě všech lidských hodnot, které měla druhá světová válka přinést. To vše je podtrženo historickými znaky pražské architektury (Pražská pieta, Pražská madona s deštníkem).

Toto ztvárnění obrazu se stalo Nemesovým celoživotním posláním a jeho předválečná i poválečná imaginativní tvorba je vysoce hodnocena nejen jako přínos do českého umění ale i světového. Ještě počátkem šedesátých let se malíř začal věnovat kolážovým kompozicím. Takto zvolená metoda dávala Nemesovi prostor k mnoha osobitým obměnám a výtvarným možnostem. Z těchto koláží vytvářel malíř rozsáhlé obrazové skladby.

Svou výstavní činnost započal Nemes již počátkem třicátých let, kdy se zúčastnil několika výstav Pražské secese. V roce 1936 vystavoval společně se svým kolegou Jakubem Bauernfreundem v galerii dr. Friegla v Praze. Na této výstavě představil Nemes první etapu své tvorby. V roce 1939 se účastnil dvou finských souborných výstav v Konsthallen v Helsinkách a pořádal samostatnou výstavu grafiky v Oslo. V roce 1941 pořádal samostatnou výstavu ve Stockholmu. Roku 1945 pořádal samostatnou výstavu v Tokanten v Kodani. Roku 1958 pořádal samostatnou expozici v Akademii umění ve Stockholmu.

Roku 1962 se konala další samostatná výstava v Konstnärshuset ve Stockholmu a o rok později v Národní galerii v Praze. Roku 1966 procestoval celou Československou republiku se svou retrospektivní výstavou – vystavoval v Mánesu v Praze, v Domě umění v Brně, ve Slovenské národní galerii v Bratislavě. V roce 1971 absolvoval výstavy ve Valdštejnské jízdárně, Národní galerii v Praze, v Galerii výtvarného umění v Ostravě, ve Slovenské národní galerii v Bratislavě. O rok později vystavoval samostatně v Tel Aviv Museum. V roce 1979 zahájil velkou putovní výstavu po Skandinávii.

Dva roky, od roku 1932 až 1934, působil jako umělecký kritik maďarského deníku Magyar Ujság v Praze. Na jaře roku 1939 byl požádán, aby vyučoval na svobodné škole malířství v Helsinkách. Současně také působil jako kreslíř deníku Suomen Sosiaalidemokraatti. Roku 1947 byl jmenován ředitelem a učitelem na Škole malířství a kreslení Gëteborského muzea (dnešní Valands Konstskola), kde zůstal až do roku 1955, kdy se rozhodl dobrovolně z pozice odstoupit.

V roce 1949 zahájil svůj velký experiment společně s Egonem Nielsenem a Stigem Lindbergem, který se zabýval využitím průmyslového smaltu pro uměleckou tvorbu. V tomtéž roce také zhotovil první práci z tohoto materiálu, což byly hodiny se zvěrokruhem ve Västertorpu ve Švédsku. Během let 1951 – 1952 vytvořil stropní malbu v hotelu Lysekil a počátkem šedesátých let vytvořili fasádu na komunálním domě ve Starrkärru.

Během let 1975 – 1978 pracoval na gobelínech. První s názvem Setkání epoch vytvořil pro Konsum Stockholm. Druhý s názvem List z obrázkové knížky byl určen pro nemocnici Östra Sjukhuset v Göteborgu a třetí s názvem Okno v Norrbottenu byl pro Zemský sněm v Lulea. V roce 1978 si švédská vláda a parlament objednali gobelín k výročí Uppsalské university.

V roce 1933 podnikl stipendijní pobyt do Paříže. Vycestoval společně se svým kolegou a přítelem Jakubem Bauernfreundem. Roku 1945 uskutečnil cestu do Prahy. Počátkem padesátých let podnikl cestu do Španělska a roku 1953 absolvoval cestu do Itálie.

V šedesátých letech podnikl cestu do Řecka, dále pak Prahy a Bratislavy. Roku 1968 navštívil Kanadu a Spojené státy americké. O dva roky později podnikl cestu do Budapešti a koncem sedmdesátých let navštívil s celou svou rodinou Bělehrad.

Roku 1933 byl přijat za řádného člena výtvarného odboru Umělecké besedy v Praze. Během let 1943 – 1944 se zúčastnil založení skupiny Umělci v exilu. Toto sdružení dostalo k dispozici starší dřevěný dům v Nybrokajemu, kde se konaly tři výstavy umělců tohoto sdružení.

Roku 1965 mu bylo uděleno státní pracovní stipendium a v témže roce mu byla udělena odměna pro umělce. Roku 1968 mu byla udělena čestná na 6th Internationale Biennal Exhibition of Prints v Tokiu. Roku 1980 mu byla udělena medaile prince Eugena za vynikající umělecké realizace.

Endre Nemes zemřel 22. září 1985 ve Stockholmu.