Novák Ladislav (1925 – 1999)

Ladislav Novák, významný český výtvarník, básník, pedagog a představitel surrealismu, se narodil 4. srpna 1925 v Turnově. Od dětství však soustavně žil v Třebíči, kde byl jeho otec spoluvlastníkem továrny na zpracování kůží (jirchárny).

V Třebíči začal také Novák navštěvovat v roce 1936 místní reálné gymnáziu, kde se od roku 1941 angažoval ve studentském surrealistickém kroužku. Školu ukončil úspěšnou maturitou v roce 1944. V této době vznikaly první texty a básně, které publikoval ve veřejných médiích (Lidové noviny, Akord), i nedochované kresby a koláže.

Během studia na gymnáziu se Novák seznámil s básníky Vítězslavem Nezvalem, který mu ukázal mimo jiné surrealistická díla Jindřicha Štyrského a Toyen, a Jakubem Demlem.

V roce 1945 nastoupil jako student bohemistiky a historie na Filozofickou fakultu pražské Univerzity Karlovy. Během pobytu v Praze mohl Novák využít tamějšího kulturního života a navštívit mnoho výstav významných domácích umělců nebo také přehlídek mezinárodního surrealismu a stálých expozic, které byly pro Nováka cenným zdrojem informací a inspirace.

Studium na univerzitě ukončil v roce 1950 diplomovou prací s názvem Rým a asonance v díle Vítězslava Nezvala. Na krátký čas přijal místo učitele na jednotřídce ve Smržově u Českého Dubu. Poté však nastoupil dva roky a tři měsíce trvající vojenskou službu ve Zvolenu a poté na letišti u Žatce.

Během roku 1951 uzavřel Novák sňatek s Eliškou Bumbovou a o rok později se jim narodil syn Petr.

Po skončení vojenské služby nastoupil jako učitel na základních školách nejdříve v Rovensku a poté v Budišově. Přispíval také do časopisu Světová literatura, kde publikoval své básně a překlady poezie. V roce 1954 přijal Novák místo středoškolského profesora na třebíčském gymnáziu, kde setrval kromě krátkého působení na jedné ze základních škol v Třebíči v letech 1961 – 1964, až do roku 1979. Vyučoval zde český jazyk a dějepis. Poté musel z politických důvodů z gymnázia odejit a přesídlit až do svého důchodu v roce 1985 na místní Střední průmyslovou školu stavební.

Kromě pedagogické činnosti se Ladislav Novák zabýval ještě činnosti výtvarnou a básnickou. Jeho celoživotní tvorba se vyznačuje notnou dávkou osobitosti a jedinečnosti. Z pohledu výtvarných kritiku je Novákova tvorba velice těžko zařaditelná. On sám se nikdy nepřidal k žádnému uměleckému proudu. Z jeho tvorby je však citelný vliv surrealismu, se kterým se seznámil již na střední škole.

Od poloviny padesátých let tvořil Novák své první onomatopoické básně, které byly tvořené pouze jednotkami zvukové stavby, fonémy. Angažoval se také jako herec ochotnického divadla Sokolská scéna v Třebíči. V roce 1957 se díky tomuto spolku dostal do Vídně, kde se seznámil s výtvarnými díly Jacksona Pollocka, která jej v jeho další umělecké tvorbě významným způsobem ovlivnila.

Koncem padesátých let, inspirován tvorbou Jacksona Pollocka, vytvářel Novák své první výtvarné a významnější literární pokusy, které v šedesátých letech rozvinul do podoby fónické poezie. Vytvořil i několik pastelů v duchu lyrické abstrakce a pokoušel se také o metodu drippingu, se kterou se seznámil v knize Abstrakte Malerei. V roce 1958 navázal Novák přátelství s Janem Kotíkem a Mikulášem Medkem, jejichž ateliéry v Praze navštěvoval. Seznámil se také se členy pražské Surrealistické skupiny.

Počátkem šedesátých let se Novák začal věnovat experimentální poezii a aktivně i výtvarné činnosti. Stal se autorem tzv. preparovaných a spečených textů. Od roku 1962 se Novák soustavně zaměřil na objevování nových tvůrčích přístupů, které obsahovaly různé modifikace výtvarných, literárních a hudebních principů. Výsledkem byla jedinečná vizuální a fónická poezie.

Ve výtvarné oblasti často uplatňoval techniku koláží a alchymáží, jejichž hlavní podstatou je narušování původního tištěného obrazu chemickými prostředky. V roce 1963 začal Novák pracovat na prvních topologických kresbách, které jsou založeny na principu nekřížené čáry. O rok později se stal autorem specifické výtvarné metody zmačkaného papíru tzv. froasáže (froisser = mačkat), která tvořila v průběhu šedesátých let zatím spíše Novákovu doplňující techniku.

Až v sedmdesátých letech začal Novák jednotlivé techniky kombinovat a začal vytvářet cykly alchymážofroasáží. Při této technice nejdříve narušil povrch papíru chemickým prostředkem a poté jej zmačkal v ruce. Takto zdeformovaný papír znovu rozložil a sémanticky zkoumal vzniklou strukturu papíru. Froasáž postupem času nabývala na významu a v popředí Novákovy tvorby zůstala až do konce osmdesátých let.

V roce 1965 uspořádal Novák svou první samostatnou výstavu v Galerii Václava Špály v Praze. Expozice byla vedena Jindřichem Chalupským. Podnikl také několik zahraničních cest do Belgie, Německa a Francie. Druhá samostatná výstava se konala v roce 1969 opět v pražské Galerii Václava Špály. O rok později vystavoval v Galerii na Karlově náměstí v Praze.

V průběhu sedmdesátých let navštívil Novák několikrát Itálii. V tomto období nemohl z politických důvodů publikovat ani vystavovat svou práci v žádné československé veřejné instituci. Proto se zúčastňoval především zahraničních výstav v Německu, Itálii, Nizozemsku nebo USA.

Koncem osmdesátých let navštívil Novák italskou Veronu, kde vytvořil další z řady netradičních uměleckých metod, kterou nazval podle místa vzniku veronáže. Po revoluci v roce 1989 se Novákova tvorba opět dostávala do hledáčku českých galerií a veřejnosti. V roce 1992 uspořádal svou třetí samostatnou výstavu v Galerii Václava Špály.

V devadesátých letech se autor věnoval především froasážím a tušovým kresbám.

Ladislav Novák zemřel 28. července 1999 v Třebíči.

Během svého života uspořádal Ladislav Novák na čtyřicet soukromých výstava a zúčastnil se mnoha skupinových expozic u nás i v zahraničí. Svým dílem je zastoupen nejen v domácích, ale i zahraničních galeriích a sbírkách.