Novák Vladimír (1947)

Již více jak čtyřicet let vystupuje před uměleckou veřejností významný český malíř, grafik a ilustrátor Vladimír Novák. Narodil se 30. dubna 1947 v Lounech. Poté rodina odešla do Nymburka a v roce 1952 se přestěhovala do Prahy.

Své dětství však prožil v krajině Českého středohoří, kde od malička jezdíval k babičce a strýčkovi do Blšan. Na procházkách se strýcem pak objevoval krásy tamější krajiny a také, díky strýcově bohaté knihovně, i krásy literatury. A právě tyto prázdninové pobyty se strýcem měly na Vladimíra zásadní vliv, který se projevil nejen v Novákově tvorbě, ale také při utváření samotné umělcovy osobnosti.

Již od malička jej bavilo malovat a kreslit, a proto také nebylo divu, že v roce 1963 nastoupil Novák ke studiu Střední odborné školy výtvarné v Praze, kterou ukončil v roce 1967. Poté po úspěšném složení talentových zkoušek na Akademii výtvarných umění chtěl pokračovat ve studiu grafiky u profesora Tittelbacha.

Z důvodu nedostatečné kapacity studentů byl však přijat do ateliéru profesora Arnošta Paderlíka ke studiu monumentální malby. Toho však nikdy nelitoval. Studium absolvoval ve velice tolerantní, až liberální atmosféře. Akademii opustil v roce 1973.

V sedmdesátých letech, tedy již v době tvrdé normalizace, vstoupil Vladimír Novák na scénu moderního českého umění jako malíř – figuralista. Izolovanost od okolního světa řešila tato generace malířů sedmdesátých let navazováním na tradici moderního českého umění, jmenovitě existencionálního figuralismu. V roce 1972 se Novák zúčastnil své první společenské výstavy pořádané v Divadle E. F. Buriana. Zde představili svá díla i Novákovy spolužáci z Akademie Václav Bláha a Michael Rittstein.

Zpočátku se Novák zabýval zkoumáním základních možností malby. Ústředním tématem, již od počátku, se mu stala figura, člověk v prostoru a vztah člověka k moderní společnosti, krajině, vesmíru. Svou originalitou uměleckého stylu toto téma figury dále rozvíjel.

V průběhu osmdesátých let pokračuje Novák s tématem figur. Staví je však již do kontextu s blíže nespecifikovaným prostorem, což navozuje pocit nejistoty a strachu. Nedefinovaností a fiktivním prostorem se zabývá Novák dodnes. V polovině osmdesátých let vstupuje do Novákovy tvorby expresivnější forma projevu.

V roce 1988 se stal Vladimír Novák spolu se svými generačními kolegy zakladatelem volného seskupení umělců 12/15 Pozdě, ale přece. Toto seskupení vzniklo kvůli potřebám umělců vzdorovat normalizačním tlakům osmdesátých let a přispět tak k umožnění spontánní spolupráce a konfrontace umělců s různými názory a výtvarnými přístupy.

V současné době žije Vladimír Novák se svou ženou, italskou spisovatelkou, Serenou Vitale střídavě v Praze a italském Miláně.

Obrazy Vladimíra Nováka jsou zastoupeny v soukromých i veřejných sbírkách různých českých galerií (Národní galerie v Praze, Galerie Hlavního města Prahy, České muzeum výtvarných umění, Oblastní galerie v Liberci, Galerie umění Karlovy Vary a další).