Paderlík Arnošt (1919 – 1999)

Významný český malíř, sochař, ilustrátor, grafik, typograf a pedagog Arnošt Paderlík, se narodil 1. prosince 1919 v malé vesnici ve Středočeském kraji s názvem Nučice. Pocházel z učitelské rodiny.

Počátkem třicátých let se rodina Paderlíkových přestěhovala do nedalekých Jinočan, a když bylo mladému Arnoštovi čtrnáct let, odešel se svou matkou do Prahy, kde navštěvoval pražskou reálku na Santošce. Po úspěšném složení maturitní zkoušky v roce 1934 nastoupil do gumáren Baťa ve Zlíně. Zde vydržel pouze jeden rok. Během let 1935 – 1937 navštěvoval obchodní akademii v Praze.

V roce 1937 přestoupil na Uměleckoprůmyslovou akademii, kde studoval v ateliéru pod vedením Františka Kysely. O rok později, v roce 1938 začal pracovat v ateliéru U páté baterie sochaře Vincence Makovského, který se tehdy nacházel ve Střešovicích v Praze. Na výzvu samotného Makovského přerušil svá studia na Akademii a stal se jeho asistentem na Škole umění ve Zlíně. V roce 1941 se ovšem Paderlík na Uměleckoprůmyslovou akademii vrátil, dokonce i zpět k Františku Kyselovi a v roce 1943 ji úspěšně ukončil.

Během svého života se Arnošt Paderlík angažoval i jako člen různých uměleckých spolků. V roce 1937 se stal členem divadelního sdružení s názvem Kolektiv mladých. O dva roky později spoluzaložil skupinu s názvem Sedm v říjnu. Počátkem čtyřicátých let začala spolupráce Paderlíka s Divadélkem ve Smetanově muzeu a se Studiem Intimního divadla v Umělecké Besedě. V témže roce začal spolupracovat také s Jiřím Frejkou v Národním divadle a s Františkem Salzerem v Divadle Na Poříčí. V roce 1951 začal spolupracovat s A. Dvořákem v pražském Národním divadle.

V roce 1943 se stal členem Spolku výtvarných umělců Mánes a byl také přijat mezi členy Svazu českých umělců grafiků Hollar. V roce 1945 se stal členem výboru Bloku českých výtvarných umělců a výboru Spolku výtvarných umělců Mánes a koncem 40. let působil jako výtvarný redaktor Dikobrazu.

Arnošt Paderlík měl také velice bohatou výstavní činnost. V roce 1936 poprvé vystavoval, společně s výtvarníky sdružení Mladá kultura. Výstava se konala v pražském Smetanově muzeu. O rok později se zúčastnil 3. salónu na chodbě v D 38. Zde vystavoval pod pseudonymem Arnošt Padja. Zúčastnil se také první výstavy skupiny Sedm v říjnu, jejíž byl spoluzakladatelem, a která se konala v roce 1939 v pražském Topičově salónu. Na této výstavě prezentoval Paderlík několik svých děl, nostalgických obrazů lidských setkání (Svatba, Vzpomínka) a několik zátiší (Zátiší s jablky).

O rok později se konala druhá výstava skupiny Sedm v říjnu, na níž i Arnošt Paderlík vystavoval. V roce 1940 představil svá díla i na později zakázané výstavě s názvem Očima zítřka a o rok později proběhla třetí a zároveň poslední výstava skupiny Sedm v říjnu. Tématem Paderlíkových obrazu se stali lidé a jejich osudy (Lidé jati hrůzou, Lidé bez domova, Lidé u ohrady). Toto téma nejspíš pramenilo z doby těsně návazné druhé světové válce, v průběhu které malíř žil a tvořil. Barvy byly volené v tmavších tónech vyjadřujících temnotu doby. Symboliku války zobrazoval nejen v lidských osudech, ale také jako součást přírody (Krajina se značkou, Rozbitý strom).

Ke konci války dostávaly malířovy obrazy dramatičtější nádech. Ztrácely však svůj šerosvit, který byl nahrazován světlejšími tóny. Získaly také určitou pevnou, kresebnou osnovu. Byl zde patrný existencionální charakter. V obrazech se často objevoval motiv kohouta jako symbolu války a zoufalství (Dítě s kohoutem). Své válečné období uzavřel Paderlík obrazem s názvem Konec války.

V roce 1943 uspořádal první samostatnou výstavu společně se Zdeňkem Seydlem, která se konala v Malé síni Mánesa. Na základě této výstavy byl Arnošt Paderlík přijat za člena SVU Mánes. O dva roky později, v roce 1945 vystavoval opět samostatně v Praze. V tomtéž roce se zúčastnil přehlídky s názvem Konfrontace 2.

V období 2. Světové války se ovšem Arnošt Paderlík nezajímal pouze o malbu. Byl vynikajícím kreslířem. Uplatnil se tak i jako vážený ilustrátor a scénograf. Stal se autorem ilustrací například k dílům Kamila Bednáře, Františka Hrubína a dalších. Po válce se v jeho dílech objevuje častý motiv vzpomínek na dětství. Do středu jeho zájmu vstoupilo téma zátiší (Zátiší s třešněmi, Ananasový meloun, Kuchyňské zátiší), které se jej drželo po zbytek jeho tvorby.

V roce 1945 podnikl Paderlík cestu do Francie, kde se zúčastnil přehlídky s názvem Art tchécoslovaque 1939 – 1945, která se konala v galerii Boëtie v Paříži. V polovině padesátých let podnikl Arnošt Paderlík cestu, při níž navštívil tehdejší Sovětský svaz. Roku 1956 byla díla Arnošta Paderlíka zařazena na 22. bienále pořádané v Benátkách a během roku 1958 vystavoval samostatně na mnoha výstavách pořádaných například v Praze, Římě, Bologni, Florencii a Miláně.

V rámci účasti na 4. Bienále v Sao Paulu podnikl cestu do Brazílie. Koncem padesátých let následovala série zahraničních cest, při kterých Paderlík navštívil Itálii, Finsko a Dánsko. V roce 1960 navštívil Japonsko, kvůli výstavě československé grafiky pořádané v Kamakuře. V roce 1965 se zúčastnil mezinárodní výstavy figurálního umění a festivalu umění pořádaného v Los Angeles.

Během roku 1968 samostatně vystavoval v Budapešti, Havaně a Mexico City. V témže roce se zúčastnil 7. sochařského bienále v Middelheimu a 1. trienále India, které se pořádalo v New Delhi. Počátkem sedmdesátých let uspořádal svou retrospektivu v pražském Mánesu a zúčastnil se 11. Bienále. V průběhu sedmdesátých let se Paderlík zúčastnil mezinárodní výstavy v Káhiře, navštívil opět Paříž, tentokrát, kvůli výstavě Dix siecles d´Art tcheque et slovaque a v roce 1977 patřil mezi účastníky 14. sochařského bienále v Middelheimu v Belgii.

Roku 1981 se konala retrospektivní výstava skupiny Sedm v říjnu v Liberci a v Národní galerii v Praze. Další retrospektiva Sedmi v říjnu se konala v Památníku Terezín roku 1984. Samostatně vystavoval během let 1987 – 1995 ještě několikrát – v Galerii hlavního města Prahy, v Ústí nad Labem, v Národní galerii v Praze na Zbraslavi, v Českých Budějovicích a v Litoměřicích. Během let 1998 – 1999 byl zastoupen na výstavě s názvem Civilizace, která se konala v Domě U Černé Matky Boží.

Během svého života obdržel Paderlík několik významných ocenění, která tak reflektovala jeho celoživotní příspěvek do světa umění. Již v roce 1945 obdržel 3. cenu v soutěži na pomník padlým pro pražské Vinohrady. Další cenu, tentokrát první, získal Paderlík v soutěži na plaketu s názvem Na paměť Ležákům, na které spolupracoval s Janem Kavanem. Roku 1960 získal 1. cenu za tematické a architektonické řešení vstupní haly Bruselského pavilonu a v tomtéž roce byl oceněn opět 1. cenou v soutěži na symbol výstavy (plastika Patnáctiletá).

Za ilustrace k Šalamounově Písni písní byl vyznamenán zlatou medailí v Lipsku a stříbrnou medailí v Sao Paulu. V témže roce získal čestné uznání v soutěži o nejkrásnější knihu ČSSR, a to za ilustraci k románu Ernesta Hemingwaye Sbohem, armádo. Během let 1973 – 1974 realizoval několik svých výtvarných návrhů – při výzdobě pražského hotelu Intercontinental, obchodního domu Kotva a pražského Metra. V roce 1977 realizoval fontánu pro hotel Thermal v Karlových Varech. V celostátní soutěži o nejkrásnější knihu roku, pořádanou v roce 1984 získal čestné uznání za ilustraci ke knize Jiřího Ortena Tisíc nahých trápení.

Arnošt Paderlík působil několik let také jako pedagog. Konkrétně během let 1960 – 1963 vyučoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Roku 1963 byl jmenován profesorem Akademie výtvarných umění v Praze a na tomto postu zůstal až do roku 1986. V roce 1985 se stal profesorem – konzultantem a svůj ateliér figurální a monumentální tvorby na Akademii výtvarných umění předal docentu Jiřímu Ptáčkovi. V roce 1986 jeho pedagogické působení na Akademii definitivně skončilo.

Arnošt Paderlík byl umělec, který patřil jednu dobu dle svého tvůrčího projevu na seznam politicky podezřelých a nejzvrhleji, úpadkově tvořících českých výtvarníků.

V roce 1972 byl Arnošt Paderlík jmenován zasloužilým umělcem.

Roku 1975 Arnoštu Paderlíkovi udělila jeho rodná vesnice Nučice čestné občanství. Zde byla roku 1982 otevřena na jeho počest Malá galerie.

Arnošt Paderlík byl roku 1981 jmenován národním umělcem.

Významný český umělec Arnošt Paderlík zemřel 1. června 1999 v Praze. V roce 2001 se konala na jeho počest retrospektivní výstava Mánesu v Praze a v Ostravě v Domě umění.