Šimák Lev (1896 – 1989)

Lev Šimák, český malíř, publicista a grafik, se narodil 3. března 1896 v malé české vesnici Všestudy u Veltrus v okrese Mělník jako syn PhDr. Bohumila Šimáka, a zemřel 19. října 1989 v Praze.

Právě jeho otec byl tím, kdo v mladém Lvovi započal výchovu k malířství. Nejen díky tomu, že se o umění zajímal, ale především proto, že ve svém domě velice často vítal všelijaké umělce. V této době měli malíři život poněkud složitý, neboť o umění a umělce samotné nebyl příliš velký zájem. Zejména z tohoto důvodu tak spojovali příjemné (malování v plenéru) a užitečným (návštěva blízkých přátel, kteří byli ochotni za nějaký ten obrázek tyto umělce nakrmit). A tak se v domě u Šimáků objevovaly postavy jako Ludvík Kuba nebo Mikoláš Aleš, který později přistoupil na nabídku Bohumila Šimáka a stal se kmotrem jeho syna Lva.

V roce 1907 nastoupil Lev do studií na gymnáziu v Novém Městě v Praze. Jeho učiteli byli například profesor Ladislav Šíma nebo grafik Jaroslav Skrbek. Své studium na tomto ústavu úspěšně zakončil maturitní zkouškou v roce 1915. V tomtéž roce nastoupil mladý Lev do vojenských služeb. Nejprve v Terezíně, pak v Przemyszlu v Haliči, na ruské frontě u Kasieně nad Prutem, v Litvě u Narodžského jezera, na rumunské frontě v Karpatech. Během této doby byl Lev dvakrát raněn. Během let 1918 – 1918 se stal členem nové československé armády.

V roce 1919 nastupuje Lev na studium na Akademii výtvarných umění v Praze. Zde se učí pod vedením profesora Josefa Loukoty a Jakuba Obrovského. Od roku 1922 se pak věnuje figurální malbě ve speciální škole u profesora Maxmiliana Pirnera. Tu však pro neshody právě se svým profesorem opouští. Po krátké pauze ve studiu pokračuje a to ve speciální grafické a malířské škole profesora Augusta Brömseho. V roce 1924 uspořádal Lev Šimák svou první samostatnou výstavu. Vystavoval zde především svá olejová díla. Výstava se konala v Praze v Rudolfinu. V roce 1926 pořádá svou druhou výstavu. Zde se objevují především Šimákovy litografie a grafiky. Výstava se konala v pražském Rudolfinu, kde už Šimák vystavoval.

Hlavní a stěžejní část Šimákova výtvarného díla tvoří olejové krajinomalby a figurální malba. V neobvykle vysoké míře se zde také objevují akvarely. Grafiku zde Šimák využíval především jako přípravnou techniku pro malbu. Mezi jeho nejvýznamnější díla patří známý cyklus Indiáni, který tvořil ještě za svých studentských let. Nejvíce ceněno bylo jeho díla, která vznikala ještě v předválečném období a během války: Praha budoucnosti (1927), Zátiší s citróny a cibulí (1935), Mexiko (1938), Žluva (1942), Noční tramvaj (1943), Soutok Labe s Vltavou (1958).

Co se týče Šimákovy publicistické práce, nejvíce článků publikoval v revue Umělecké besedy Život, pak také v Hollaru a v časopise Svazu československých umělců s názvem Výtvarné umění.

Lev Šimák během svého života absolvoval mnoho studijních cest. Během let 1922 – 1929 se díky těmto studijním cestám podíval do Drážďan u Berlína, Hamburku, Kolína nad Rýnem, Mnichova, navštívil samotnou velkou Paříž a procestoval jižní část Francie. Později, v roce 1959 podniká ještě jednu studijní cestu, a to do blízké Vídně. Mnohem důležitější místo v jeho životě ale byly cesty malířské. Ty trvaly od roku 1929 až do roku 1971. Během těchto cest se Lev podíval znovu do své velmi oblíbené jižní Francie, poté navštívil Itálii, Řecko, Jugoslávii, Bulharsko, Polsko a několikrát se podívá i do SSSR, kde navštívil Charkov, Dněprogres, Rostov, Kavkaz, Tbilisi, Kyjev, Krym, Oděsu a samozřejmě Moskvu.

V roce 1927 byl Lev Šimák přijat za člena výtvarného odboru Umělecké besedy v Praze a účastnil se výstavního bienále v Itálii. V roce 1945 dokonce vstupuje do Sdružení českých umělců – grafiků Hollar v Praze. V roce 1952 se stává členem jednotného ústředního svazu československých výtvarných umělců. V roce 1965 vstoupil do tvůrčí skupiny Svazu československých výtvarných umělců Tvar, jejíž byl, společně s malířem a grafikem Václavem Fialou, organizátorem. 1972 se stává členem nového Svazu českých výtvarných umělců a zasedá do jejího ústředního výboru.

Roku 1933 se stává členem Komunistické strany Československa a o pět let později, v roce 1938 se účastní mobilizace československé armády.

Osobě Lva Šimáka bylo uděleno několik význačných ocenění a vyznamenání. V roce 1960 obdržel státní vyznamenání Za vynikající práci. O pět let později, v roce 1965, mu byla udělena Pamětní medaile k 20. Výročí osvobození republiky. V roce 1966 byl vládou ČSSR jmenován zasloužilým umělcem. Roku 1970 mu bylo uděleno ministrem kultury čestné uznání za malířskou práci. Roku 1973 mu byla udělena Pamětní medaile k 25. Výročí Února. 1974 udělena státní medaile k 30. Výročí Slovenského národního povstání. 1976 udělen Řád Vítězného února. V roce 1978 se Lvu Šimákovy dostalo nejvyšší pocty, neboť mu byl udělen čestný titul národního umělce samotným prezidentem republiky Gustavem Husákem. 1981 udělena státní medaile Za obětavou práci pro socialismus a o čtyři roky později, 1985 mu byl udělena pamětní medaile k 40. výročí osvobození Československa Sovětskou armádou. V březnu roku 1986 mu bylo propůjčeno jedno z nejvyšších státních vyznamenání: Řád republiky.