Šlenger Karel (1903 – 1981)

Zprvu nepříliš známý malíř, který mimořádně debutoval na české výtvarné scéně výstavou pořádanou v roce 1941 v pražském Topičově salónu, Karel Šlenger, se narodil 5. dubna 1903 v Chomuticích u Hořic v Podkrkonoší jako pátý ze šesti dětí rodiny venkovského učitele Josefa Šlengera a Františky Šlengerové, rozené Raichové.

Obecnou školu začal Šlenger navštěvovat v Chomuticích, odkud v roce 1914 přešel na měšťanskou školu v Jičíně. Z této školy poté přestoupil na jičínskou reálku, kde v roce 1921 úspěšně odmaturoval. Po zamítnutých žádostech o práci bylo jasné, že plán rodičů udělat ze syna učitele a zajistit mu tak existenční jistoty do budoucna selhal. Přijal proto místo poštovního čekatele a později úředníka na Hlavní poště v Praze.

Po smrti matky v roce 1925 a navzdory otcovu nesouhlasu opustil Šlenger místo státního úředníka, které v žádném ohledu nesplňovalo jeho vnitřní uspokojení, a vydal se na dráhu samostatného umělce. Již od malička rád kreslil a maloval, a tak si, proti vůli otce, podal přihlášku na Akademii výtvarných umění v Praze. Zde však rovněž neuspěl. Vrátil se proto zpět do Chomutic.

V druhé polovině dvacátých let se začal hlouběji zajímat o studium filozofie. Svou chuť studovat utvrzoval návštěvami přednášek na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Z existenčních důvodů však byl nucen studium zanechat a opět se vrátit do rodné vesnice.

S přibývajícími lety rostlo také jeho úsilí stát se profesionálním malířem. Koncem dvacátých let se rozhodl podniknout studijní cestu do zahraničí a zamířil na západ do centra světového kulturního dění, Paříže. Zde mimo jiné pokračuje ve studiu filosofie na Sorbonně. Po prvním semestru však studium přerušil. Bez finančních prostředků byl nucen živit se všelijak. Pracoval příležitostně jako dělník, maloval propagační materiály, scénické výpravy pro divadla a navrhoval divadelní kostýmy.

Avšak navzdory těžké životní situaci byl pobyt ve Francii více než přínosný. Šlenger navštívil mnoho inspirativních výstav a galerií. Začal se také věnovat studiu cizích jazyků a ve svém volném čase pokračoval v rozvoji svých malířských dovedností. Z Paříže poté odjel do Marseille, kde se seznámil s přírodními krásami jižní Francie. Nějaký čas nastoupil místo v přístavu a poté pokračoval přes Středozemní moře k poznávání exotických krajin severní Afriky.

Z Afriky poté zamířil na sever do Itálie, která na něj hluboce zapůsobila jednak nezaměnitelnou krajinou, ale také bohatou uměleckou historií. Na konci roku 1931 se Karel Šlenger vrátil zpět do Česka. I zde však musel řešit stále aktuální existenční otázku. Proto se začal živit přednáškami o svých zahraničních cestách. Zájem lidí však brzy opadnul a Šlenger musel hledat jiný způsob obživy. Pracoval jako pomocný učitel. Naučil se také hrát na klavír a housle a dával hodiny hudební výuky.

Třicátá léta byla pro malíře opravdu obtížná. Avšak ani mnohdy kritické životní situace a potýkání se s krutými sociálními podmínkami neubralo Šlengerovi odhodlání stát se prvotřídním umělcem. Počátkem třicátých let uspořádal malíř dvě menší výstavy, na kterých byly k vidění převážně obrazy z jeho cest po Francii. Motivem se mu stalo městské prostředí a zátiší. V průběhu následujících let až do začátku druhé světové války docházelo v jeho tvorbě k budování pevných malířských základů a stylizace. Po vizuální stránce vystřídala zprvu temnější tóny barev pestrost a teplejší barvy.

V polovině třicátých let vstupují do Šlengerovy tvorby první náznaky symbolismu. S příchodem války se jeho tvorbě objevovala silná protiválečná a protirasistická témata. Vznikl tak cyklus alegorických pláten, kterými vyjadřoval odpor k probíhajícím událostem a poukazoval na hrůznost války. Ta jen umocňovala jeho vztah k sociální skutečnosti, kterou si budoval již od dětství, a tak jako první světová válka se i tato stala jedním ze zdrojů Šlengerovy sociálně a humanisticky motivované tvorby.

Avšak protiválečná tématika tvořila jen zlomek umělcovy práce. Navzdory bídě a hrůzám války zůstávala jeho tvorba živá a barevná. Spojovala jeho bezprostřední postoj ke skutečnosti s jeho silnou vůlí žít a pracovat. Vznikaly obrazy s motivy krajin, zátiší, biblických výjevů, figurálních kompozic, ženských portrétů a aktů.

Osudovým se pro Šlengera stalo přátelství s malířem Františkem Tichým, který mu pomohl uspořádat několik pražských výstav. První, konaná v roce 1941, zaznamenala nečekaný ohlas a byla do posledního obrazu rozprodána.

Po válce se oženil se svou bývalou žačkou Hanou Schwarzkopfovou.

V padesátých a dále šedesátých letech přizpůsobil malíř svou tvorbu prostředí venkovského života. Zajímal se především o strukturu barev a vizuální stránku obrazu. Inspiraci pro své obrazy hledal na dalších studijních cestách po Evropě (Německo, Řecko, Francie, Sovětský svaz) a na Blízký Východ.

Karel Šlenger zemřel 2. března 1981 v Praze.