Smetana Jan (1918 – 1998)

Jan Smetana, významný český moderní malíř, se narodil 3. října 1918 v Praze na Smíchově. Jeho otec byl hydrolog, jeden ze zakladatelů Výzkumného ústavu hydrologického a hydrodynamického T. G. Masaryka. Jeho matka byla absolventkou konzervatoře a byla ředitelkou pensionu v Krči.

V pěti letech se celá rodina přestěhovala do Střešovic. Od roku 1928 začal studovat československou státní reálku v Praze 7. Již v tomto útlém věku pravidelně navštěvoval galerie a výstavní síně. V roce 1936 úspěšně složil maturitní zkoušku a rozhodl se pro studium profesury výtvarné výchovy na fakultě architektury, které fungovala při ČVUT v Praze. Zde byli jeho učiteli Oldřich Blažíček, Karel Pokorný a Cyril Bouda. Docházel i k doktoru Vincenci Kramářovi na prohlídky jeho soukromých sbírek. Během tohoto období se již sám pokouší malovat i mimo program školního studia.

17. listopadu 1939 byl zatčen gestapem a deportován do koncentračního táboru Sachsenhausen, z něhož byl propuštěn až do 20. dubna 1940. Po propuštění pracoval jako výpomocný učitel kreslené na gymnáziu v Ostrovní ulici až do doby, než byl ústav uzavřen Němci. Roku 1941 začal studovat na Uměleckoprůmyslové škole v ateliéru u profesora Antonína Strnadela, kde ale vydržel pouhý jeden rok. Po osvobození Československa dokončil vysokou školu a nastoupil jako odborný asistent profesora Martina Salcmana v ústavu malby na pedagogické fakultě Karlovy univerzity v Praze. Odtud odešel v roce 1950, aby se mohl plně věnovat jen vlastní tvorbě. Roku 1967 nastoupil jako pedagog na Akademii výtvarných umění v Praze, kde se ujal speciálního ateliéru pro figurální a krajinářskou malbu. Ke dni 31. 12. 1983 ukončil na vlastní žádost pedagogickou činnost na AVU. O tři roky ukončil svou činnost na AVU úplně, kvůli narůstajícím rozdílným názorům, mezi ním a nově příchozími studenty. Uchýlil se znovu do klidu svého ateliéru a věnoval se již jen vlastní tvorbě.

Byl členem Skupiny 42. Tato skupina se začala formovat kolem roku 1941, kdy se její budoucí členové začali scházet u Jana Smetany v jeho ateliéru (ten se nacházel v podkroví jejich domu). Zde v jeho ateliéru též 27. listopadu 1942 Skupina 42 oficiálně vznikla. Jan Smetana byl členem Výtvarného odboru Umělecké besedy v Praze. Byl členem Sdružení českých umělců grafiků Hollar. Roku 1956 byl zvolen předsedou výboru Českého fondu výtvarných umělců a o rok později se stal členem skupiny 58. Roku 1967 pořádal samostatnou výstavu v Galerii umění v Olomouci.

Poprvé vystavoval společně se Skupinou 42 roku 21. března 1943 v Nové Pace. První samostatnou výstavu pořádal v roce 1948 v Topičově salónu v Praze. Roku 1965 pořádal další samostatnou výstavu, které se konala v Galerii umění v Karlových Varech a o rok později, v roce 1966, v Nové síni v Praze. Roku 1969 proběhla jeho samostatná výstava v Dánsku, o rok později pak ve Vídni. První samostatné výstavy ve Spojených státech amerických se dočkal v roce 197, která se konala v Seatllu. Roku 1976 pořádal samostatnou výstavu v Luganu ve Švýcarsku a Göteborgu ve Švédsku. Roku 1978 pak samostatně vystavoval v Galerii výtvarného umění v Roudnici nad Labem a v Domě pánů z Kunštátu v Brně.

Běla Kolářová pořádala během svého života mnoho samostatných výstav. První se konala v roce 1966 v galerii na Karlově náměstí v Praze, kde vystavovala asambláže a fotografie. Roku 1975 se konala výstava v brněnské Minigalerii VÚVL, kde vystavovala fotografie. Roku 1990 vystavovala v galerii J. et J. Donguy v Paříži fotografie. O rok později vystavovala v gallerii U bílého jednorožce v Klatovech fotografie. Roku 1992 pořádala výstavy v pražském Domě fotografie, kde byly vystavovány fotografie z let 1961 – 1966 a v témže roce vystavovala také ještě v Domě umění v Brně a v Moravské galerii v Brně, kde se objevily fotografie z první poloviny šedesátých let.

Jan Smetana byl ve své tvorbě velmi inspirován prostředím, v němž vyrůstal. Tímto místem byla Praha – město plné zákoutí a panoramat. Raná díla jeho tvorby jsou charakteristická věcným pohledem a lineární stavbou. Od zobrazování konkrétních zákoutí se postupně odpoutával k zobrazování města jako takového, především jeho periférií. Ve struktuře malby docházelo k ustupování důležitosti linie, k pozvolnému uvolňování a spontánnějšímu projevu prostoru, včetně odlehčení barevných odstínů. Byl stále více ovlivňován světlem, které pro něj bylo jedním z hlavních veličin vnímání a zobrazování. Při zachycování měst a městského prostředí nezůstal Jan Smetana pouze u Prahy, ale inspirací mu byl také pobyt v Paříži. Jan Smetana byl mnohokrát zaujat konkrétním tématem, kterému se věnoval jak v kresbě, tak i v grafice. Jedním z takových bylo i téma plynových lamp. V tomto případě byl Smetana velmi fascinován především světlem, které tato lampa vydávala. Toto světlo na něj působilo mnohem intenzivněji a kouzelněji než klasické osvětlení. Dalším stěžejním tématem u něj můžeme pozorovat jarní déšť. Zde si Smetana velmi pohrával s možnostmi hry jemných barev, prosvětlených pročištěným vzduchem. Ve všech dílech Smetany je ale stále velmi patrná geometrie nebo alespoň některé její prvky. V padesátých letech, v době silného ideologického tlaku, se Smetana věnoval malbě klasické krajiny. Ovšem toto nebyl směr a témata, s nimiž by se Smetana vnitřně ztotožňoval. V šedesátých letech se jeho malba stala sytější a hutnější. Kresba a kontura pomocí černých a jiných velmi tmavých odstínů u něj dominovala. V sedmdesátých letech se silným tématem jeho tvorby stala jeho zahrada. Můžeme zde pozorovat bohatou barevnou škálu, nový způsob kladení barevných polí. Obrazy z tohoto období jsou velmi dynamické a plné energie. U tvorby Jana Smetany je velmi zajímavá také jeho inspirace hudbou a literaturou. Přesto, že Smetana byl malíř a výtvarník, byl i velkým milovníkem vážné hudby. Při tvorbě ve svém ateliéru poslouchal skladby hudebních velikánů (například Igor Stravinskij nebo Leoš Janáček). Od poloviny roku 1978 začala jeho tvorba nabírat zcela nové rozměry. Jeho plátna začala být dynamičtější. Jeho rukopis akčnější a barevná škála začala obsahovat výraznější a jasnější barvy. V tomto období začínal opět zesilovat podíl kresby. Tu kombinoval s koláží nebo tvořil koláže samotné. V osmdesátých letech se u něj opět velmi projevuje vliv kresby a je zde silně zastoupena technika obtisku. Smetana velmi často obtiskoval čistou látku na vrstvu barvy nanesenou na plátno. V devadesátých letech prosazoval důraz na sytost barvy v jejich základních odstínech. Velmi velký podíl v jeho tvorbě v tomto období nesou obrazy s černým pozadím, z nichž jasně vystupují barevné plochy, figury, předměty a symboly.

V roce 1937 poprvé navštívil Paříž u příležitosti Světové výstavy. Sem se vrátil opět v létě roku 1946, kdy navštívil George Braqua a Alberta Giacomettiho v jejich ateliérech. V roce 1955 mnoho cestoval. Navštívil ostrovy Bali a Jáva, potom Indii, Pákistán a SSSR. Roku 1967 se dostal na studijní pobyt do Alžíru a Paříže.

U příležitosti svých 50. narozenin byl jmenován zasloužilým umělcem a řádným profesorem Akademie výtvarných umění v Praze. U příležitosti umělcových šedesátin uspořádal Svaz českých výtvarných umělců výstavu s názvem Jan Smetana, výběr z díla 1941 – 1978. Roku 1981 proběhla výstava jeho děl, která byla pořádána v galerii Platýz v Praze. O rok později, roku 1982, se konala v Galerii umění v Karlových Varech výstava s názvem Jan Smetana, výběr z díla 1941 – 1981. Tato výstava posléze putovala do Galerie výtvarného umění v Chebu. Rabasova galerie v Rakovníku společně s Národní galerií v Praze uskutečnila výstavu s názvem Jan Smetana, výběr z malířského a grafického díla 1942 – 1948. U příležitosti Smetanových pětašedesátých narozenin uspořádal Svaz českých výtvarných umělců výstav s názvem Jan Smetana, Výběr z díla a tato výstava se konala se Špálově galerii v Praze. Po smrti Jana Smetany se uskutečnila výstava jeho děl v Severočeské galerii výtvarného umění v Litoměřicích roku 2006.

Jan Smetana zemřel 6. dubna 1998 v Praze.