Stratil Václav (1950)

Současný český konceptuální výtvarník, portrétní fotograf, performér a hudebník, Václav Stratil, se narodil 7. října 1950 v hanácké metropoli Olomouci.

Jako nejstarší syn ze čtyř dětí Václava Stratila, středoškolského profesora jazyků, a Vladimíry Stratilové, profesorky výtvarné výchovy na Lidové škole umění v Olomouci, nastoupil roku 1966 studium na gymnáziu Jana Opletala v Litovli, kde o čtyři roky později úspěšně složil maturitní zkoušku.

Poté se přihlásil ke studiu na katedře výtvarné teorie a výchovy Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Zde se věnoval oboru vzdělávání a výchově dospělých se zaměřením na výtvarné umění. Studium ukončil v roce 1975.

V roce 1976 nastoupil Stratil místo metodika pro výtvarníky – amatéry v Okresním kulturním středisku v Hodoníně a koncem sedmdesátých let (1978 – 1979) pracoval jako učitel na Lidové škole umění ve Vyškově. V oblasti umění se Václav Stratil v sedmdesátých letech řadil zejména k neoficiálnímu uměleckému společenství působícímu v Olomouci a jeho tvorba procházela delší estetickou krystalizací. Umělcova raná díla byla převážně expresivně laděná.

Po vystřídání několika zaměstnání se v roce 1980 oženil a narodil se mu první syn Alois (v roce 1987 druhý syn Štefan). V roce 1983 opustil Stratil Olomouc a přestěhoval se do Prahy. Odpoutal se tak od neoficiálního umění a intenzivně se zapojil do kulturního dění. Začal se také stýkat s někdejšími osobnostmi české umělecké scény např. Adrianou Šimotovou a dalšími.

Navzdory faktu, že Stratilova tvorba prošla během let několika charakterovými změnami, převažovala v ní zejména kresba. Jednalo se často o velkoformátová díla, která vyžadovala i několikaměsíční úsilí. Jejím typickým rysem se stala vrstvená, paralelně vedená linie. Tyto linie, kladeny vedle sebe, spolu vzájemně svíraly úhel 45 nebo 90 stupňů. Výsledná struktura tak vytvářela geometrické útvary, nejčastěji čtverce.

Koncem osmdesátých let se v těchto dílech začala objevovat i jednoduchá slova (Ticho, Nuda atd.). Poté začala kresba ustupovat do pozadí jeho tvorby. Než se tak stalo, vytvořil malíř několik drobných zvířecích kreseb. Tématem se mu staly zvířata jako lišky nebo myši. Viditelný vztah k přírodě pramenil z dětské touhy stát se myslivcem.

Počátkem devadesátých let přecházela jeho tvorba již naplno ke konceptualismu. Věnoval se zejména intermediální tvorbě a konceptuální prácí s fotoperformancemi. Hlavním motivem se malířovi stala vlastní osoba a lidská identita obecně. Z první poloviny devadesátých let pochází asi jeho nejznámější série performancí nazvaná Řeholní pacient. Fotografie byly pořízeny v komunálních fotoateliérech. Vystupuje na nich v předem připravených a naaranžovaných pózách s různými účesy a výrazy, které v sobě nesou známky náboženských motivu, symbolismu i ironických provokací.

Tímto Václav Stratil definoval metodu fotografických autoportrétů od externích fotografů, kterou s různými obměnami používá dodnes.

Od roku 1993 sehrálo důležitou roli v umělcově tvorbě téma dvojice. Důkazem toho se stala možná až provokativní série autoportrétů s názvem 4+1, ve které vyobrazil sebe ve společnosti své družky.

V roce 1995 uspořádal Václav Stratil výstavu s názvem Hu – Haba v Nové síni v Praze. Zde prezentoval především svá raná díla ze sedmdesátých let. Překvapením však nebyly jen jedinečné obrazy, ale i samotná jejich instalace. Obrazy visely od stropu až ke spodnímu okraji zdi a byly rozmístěn po celém obvodu pražské síně.

Další výstavu v Nové síni uspořádal o dva roky později. Projekt s názvem Společná výstava zahrnoval kromě jiného i černobíle kopie jednoho z nejznámějších českých poválečných umělců Václava Boštíka.

Druhá polovina devadesátých let se až dodnes nese ve znamení několika témat. A to stále pokračujících performancí, dále koláží, kreseb a fotografií. Právě ve zmíněných kolážích často pracuje s barevnými papíry, samolepícími páskami nebo lepícími fóliemi.

V letech 2000 – 2003 přišel autor s novými cykly fotografií. Známé jsou především série s názvem Nedělám nic a Docent. V první ze zmiňovaných nahradil komunální ateliér fotografickými kabinkami, ve kterých si pohrával s vlastní vizáží.

Jeho další poslední známý cyklus fotografií je ve znamení již prověřeného tématu dvojic a znázorňuje autora a druhou osobu v pozici nějakého spolu vzájemného vztahu (malíř-spolupracovník, malíř-syn). V posledních letech se Stratil vrací zpět ke kresbě a již zapomenutým zvířecím motivům.

V současné době se Václav Stratil kromě vlastní tvorby stále věnuje také pedagogice. Od roku 1998, kdy odešel z Prahy do Brna, působí na Fakultě výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně, kde byl v roce 2004 habilitován docentem.