Štyrský Jindřich (1899 – 1942)

Jindřich Štyrský je známý jako významný český malíř, grafik, výtvarník, fotograf a jeden z nejznámějších představitelů českého surrealismu. Narodil se 11. srpna 1899 ve vesnici Dolní Čermná u Kyšperka a zemřel 21. března 1942 v Praze. Své dětství trávil už ve zmíněné Dolní Čermné, kde žil společně se svou nevlastní starší sestrou, matkou a otcem. Se setrou měl velice dobrý vztah a proto jej velice ovlivnila její smrt v roce 1905. Tato smutná událost měla vliv na jeho život a později i na jeho tvorbu.

Své středoškolské studium započal na gymnasiu v Hradci Králové. Ve škole se projevoval jako bystrý chlapec a předstíranou úctou si získával přízeň profesorů. Přesto, že Štyrský trpěl genetickou srdeční chorobou, byl odveden na vojnu. Pro tělesnou neschopnost byl však z armády propuštěn a mohl si tak dodělat středoškolské vzdělání. Po maturitě roku 1918 nastupuje místo učitele ve své rodné vesnici Dolní Čermné. Učitelství ho však dostatečně nenaplňovalo. Po smrti své matky (1920) zdědil menší obnos peněz, které mu umožnily odjet do Prahy, kde se přihlásil ke studiu na Akademii výtvarných umění. Ukončil tak veškeré styky s otcem i rodnou vesnicí.

Studovat však vydržel krátce. V roce 1922 se Jindřich rozhodl podniknout dlouhou cestu za poznáním a dobrodružstvím k Jaderskému moři. Na této cestě, přesněji na malém chorvatském ostrově Korčula, se seznámil s Marií Čermínovou (1902 – 1980), která je známá spíše pod pseudonymem Toyen. Bylo to osudové setkání, které znamenalo dlouholetou uměleckou spolupráci a nerozlučné přátelství, které trvalo až do jeho smrti.

K jeho prvním uměleckým pokusům mu stačilo lepidlo a nůžky. Materiálem mu sloužili různé fotografie, obrázky z knih, různé nálepky, poštovní známky nebo jízdenky na tramvaj. Z těchto fragmentů skládal Štyrský své obrazy. Ve svých raných pracích byl do jisté míry pod vlivem Kubismu a naivního umění (Jaro, 1923; Dívka s kytarou, 1923; Krajina, 1923). V roce 1923 se stal Štýrský členem uměleckého spolku Devětsil a to mu umožnilo ukázat své obrazy na první výstavě, která se konala pod záštitou spolku a byla nazvána „Bazar moderního umění“.

V roce 1924 umírá i jeho otec. Štyrský zdědil dostatečný obnos peněz na to, aby mohl uskutečnit svůj dlouholetý sen. Koncem roku 1925 maluje Štyrský svůj obraz Šachovou krajinu, který znamenal radikální odklon od Kubismu. Obraz postrádal logičnost a potřebné souvislosti mezi jednotlivými částmi. Je založen spíše na imaginaci a čisté představivosti autora. Rok 1925 se tak stává novou etapou v životě Jindřicha Štyrského. Se svou přítelkyní Toyen odjíždí do Paříže, kde se setkávají s poměrně mladým uměleckým směrem Surrealismem. Už koncem roku 1925 se zúčastnil ve spoluprácí s českým malířem Josefem Šímou mezinárodní výstavy moderního umění. Obrazy, které začal po svém příjezdu do Paříže společně s Toyen tvořit, daly základ pro vznik nového uměleckého směru tzv. Artificialismu. Chtěli se tak odlišit od moderní malby té doby.

Postupem času se Štyrského malba dostává do stádia nefigurativní tvorby a abstrakce. Obrazy jsou tvořeny prostým nastříkáváním barev přes různé provázky, kostky, sirky, šablony a jiné předměty (Mořská krajina, Noční rychlík). Na ploše se pak spojovaly v různé struktury a arabesky. Po návratu zpět do Prahy v roce 1928 se na krátký čas stává scénografem Osvobozeného divadla (návrh výpravy her Depeše na kolečkách nebo Orfeus) a současně se věnuje knižní grafice. Ke známým ilustracím patří např. Židovský hřbitov od Vítězslava Nezvala. Štyrský byl jedním z prvních moderních evropských malířů, kteří se zabývali barevnou koláží a výtvarnou explikací snů. Na počátku třicátých let tíhla Štyrského tvorba ke znakům surrealismu (Cigareta u mrtvé, 1931; Obraz, 1932; Člověk nesený větrem, 1934).

Významným prvkem pro kulturní dění u nás mělo Štyrského působení v redakci Odeonu. V roce 1931 založil tzv. Edici 69 a od roku 1933 redigoval Erotickou revue, což byl název časopisu meziválečného období distribuovaný pouze jako bibliofilský soukromý tisk, který díky svému námětu nesměl být veřejně rozšiřován. Autoři, kteří do něj přispívali, se často schovávali za různé pseudonymy a monogramy. Nejznámější díla té doby byly obrazy: Emilie přichází ke mně ve snu z roku 1933, Člověk sépie a Muž a žena z roku 1934.

Jindřich Štyrský se stal členem Spolku výtvarných umělců Mánes (1933) a o rok později založil společně s Toyen a dalšími Skupinu surrealistů. V roce 1935 odjeli na pozvání pařížských surrealistů znovu do Francie, kde však Štyrského postihla mozková embolie nejspíše zaviněná, již zmíněnou, vrozenou chorobou. Příchod 2. Světové války jeho stav nijak nezlepšil. Jeho uměleckou činnost uzavírají díla Oidipus (1940) a Ztracený ráj (1941).