Sutnar Ladislav (1897 – 1976)

Ladislav Sutnar, jeden z nejzásadnějších výtvarných umělců v oblasti komerční grafiky a vizuální komunikace, typograf, avantgardní umělec, se narodil 9. listopadu 1897 v Plzni jako nejmladší syn z pěti dětí Václava Sutnara a Rosalie Sutnarové (rozené Cyklerové). Otec pracoval jako jeden z asistentů telegrafního úřad a Ladislav Sutnar na něj vždy vzpomínal jako na jednoho ze „zakladatelů“ telefonní sítě v Čechách.

Malováním a kreslením se Ladislav Sutnar začal zabývat již za dob studií na I. České státní reálce v Plzni, kde 8. července 1915 složil maturitní zkoušku. Prázdniny strávil malováním krajin plzeňského okolí. Od září nastoupil ke studiu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Avšak již 15. října narukoval do rakousko-uherské armády. Svou vojenskou povinnost si odsloužil na ruské a balkánské frontě jako seržant pěchoty. Z fronty byl uvolněn na vojenskou dovolenou zhruba měsíc před koncem války 3. srpna 1918. Od září do prosince roku 1918 se tak mohl zúčastnit studia zimního semestru prvního ročníku architektury. Poté působil až do května roku 1919 jako úředník československých státních drah.

Válka na krátký čas přerušila umělecký život v evropských zemích včetně Československa. Nemůžeme se tedy divit, že rok 1918 znamenal ve vývoji umění i v životě Ladislava Sutnara důležitý mezník. Nově nabytá svoboda přinesla výrazný rozvoj v oblasti knižní grafiky a vydávání časopisů, čímž se společnost snažila zaplnit téměř pětiletou mezeru společenského života a ukojit potřebu nových kulturních hodnot.

Ladislav Sutnar se po válce snažil opět navázat na přetrženou uměleckou nit. Od září roku 1919 nastoupil opět k přerušenému studiu užité grafiky, malby a ornamentálního kreslení na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze do ateliéru profesora Františka Kysely a profesora Jaroslava Bendy. Studia ukončil 30. června 1923. Ze strachu o budoucnost se Ladislav Sutnar věnoval i jiným oborům nežli malbě. Zároveň se studiem na uměleckoprůmyslové škole navštěvoval také hodiny deskriptivní geometrie a matematiky na Českém vysokém učení technickém v Praze a přednášky filozofie na Filozofické fakultě.

Počátkem dvacátého století se Sutnar zabýval mimo jiné i loutkovým divadlem. Stal se dekoratérem loutek a dřevěných hraček, které představil na výstavě Svazu československého díla v roce 1921. O rok později se zúčastnil výstavy v Obecním domě pořádané Uměleckou besedou, na které prezentoval svou dosavadní práci. V záři roku 1923 působil jako profesor kreslení na pardubickém státním gymnáziu. Stal se také členem Umělecké besedy.

V roce 1923 se Ladislav Sutnar oženil s plzeňskou rodačkou Františkou Kubšovou, která se mu stala silnou oporou a zároveň celoživotní partnerkou.

Svou učitelskou kariéru nadále rozvíjel po úspěšně složených zkouškách u státní zkušební komise pro učitelství v roce 1924, která Sutnara uznala způsobilým k výuce matematiky, deskriptivní geometrie, kreslení a modelování. Poté nastoupil jako profesor kreslení na státní reálku do Prahy. Ve stejném roce se stal členem Svazu československého díla. V dalších letech byl dosazen na pozici významného funkcionáře a jako takový se angažoval ve většině svazových výstav. Od roku 1924 se také zapojil, v socialistickém duchu, do spolupráce s Dělnickou akademií, která měla přispět k rozvoji úrovně vzdělanosti nižších vrstev. Ve školním roce 1926 – 1927 dostal Ladislav Sutnar prestižní místo profesora kreslení ve Státním ústavu školském pro domácký průmysl při ministerstvu školství.

Od poloviny dvacátých let soustředil Ladislav Sutnar svou energii do typografie. Upravoval texty pro Uměleckou besedu, Masarykův lidovýchovný ústav, dále pro Melantrich, Státní nakladatelství a další. V roce 1927 se zúčastnil Mezinárodní výstavy knih v Lipsku. Ve své práci se rovněž zaměřil na design užitkových denních předmětů. V dubnu roku 1929 byl Sutnar jmenován prvním uměleckým ředitelem Krásné jizby, prvního ateliéru moderního designu v oblasti bytových prostor a zároveň prodejny bytových doplňků.

Díky svým výjimečným organizátorským dovednostem dokázal propojit design s průmyslovou výrobou předmětů každodenního použití. Nové možnosti propagace našel Sutnar ve spolupráci s fotografem Josefem Sudkem, který působil jako reklamní fotograf Krásné jizby od roku 1928. Fotografie zaujaly zejména netradiční instalací jednotlivých předmětů (sklenic, šálků, servisů, příborů atd.) do diagonálních řad zachycených v ostrém detailu. Sutnar rovněž působil jako výtvarný redaktor organizace Družstevní práce, která se zaměřovala na propagaci a uplatnění moderního designu u předmětů masového využití u nejširší vrstvy československého obyvatelstva.

Ve třicátých letech se stále zabýval z velké části úpravou textů a zařadil se tak mezi hlavní představitele evropské typografie, která reagovala na rozvoj životního stylu ve velkoměstech. Během následujících let tak upravil na tisíc různých publikací. Stal se také spoluorganizátorem mnoha výstav československého uměleckého průmyslu a československého užitého umění, pro které Ladislav Sutnar navrhoval instalaci a propagační materiály.

V září roku 1932 byl Ladislav Sutnar jako schopný manažer a organizátor pověřen správou Státní grafické školy. O rok později byl jmenován ředitelem. Ve snaze zmodernizovat výukový program dosadil do učitelského sboru nové vyučující, vyznačující se kreativním myšlením a moderními pedagogickými metodami a zřídil kurzy reklamní fotografie a další technologické vymoženosti doby (americká retuš, hlubotisk). V roce 1934 uspořádal Sutnar svou první samostatnou výstavu nové typografie v prostorách Krásné jizby. Úvodní slovo pronesl vynikající řečník Karel Teige. O rok později se uskutečnila další výstava užitkových předmětů podle návrhu Ladislava Sutnara.

V roce 1938 byl Sutnar pověřen vypracováním a vedením projektu československého pavilonu na Světové výstavě v New Yorku. Pro tuto příležitost byla ve Státní grafické škole zřízená kancelář pro přípravné akce. Po březnové okupaci Československa německou armádou byl Ladislav Sutnar služebně poslán do USA, aby pavilon zrušil. Příkazu však neuposlechl, ale naopak se snažil, aby byl pavilon přes všechno otevřen. V roce 1941 byl disciplinární komisí zbaven funkce ředitele školy a následně obviněn za neuposlechnutí příkazu. Návrat za svou rodinou zpět do Československa byl bez vědomí postihu nemožný. Manželka, Františka Sutnarová, a oba synové odjeli do USA až po válce v roce 1946.

Po příjezdu do USA se Ladislav Sutnar ihned zapojil do antifašistického boje české exilové komunity. Spolupracoval také s československými úřady v USA. V letech 1941 – 1960 působil Sutnar jako vedoucí designer ve firmě Sweet’s Catalog Service. Do konce války intenzivně reagoval na domácí události. V roce 1942 vytvořil, k příležitosti protestního manifestu proti vypálení Lidic, alegorický vůz a koncem roku se zapojil do přípravy putovní výstavy Lidice Travelling Exhibition, která se však z finančních důvodů neuskutečnila. Po konci války navázal opět spojení s představiteli Družstevní práce a Krásné jizby. To však trvalo jen do roku 1948, kdy Krásna jizba i Dělnická práce zanikla. Téhož roku získal Ladislav Sutnar americké občanství.

V následujících padesátých a šedesátých letech byla v životě Ladislava Sutnara významná spolupráce s firmou Radio Corporation of America, pro kterou vytvořil řadu propagačních publikací. V roce 1960 opustil firmu Sweet’s Catalog Service a v následujících letech se věnoval psaní a volné tvorbě. Stal se autorem zakladatelských publikací o grafickém designu a dalo by se říct, že tím položil základy grafického řešení tvorby budoucích internetových stránek. V roce 1964 navrhl úspěšnou reformu zápisu telefonních čísel a celého telefonního seznamu společnosti American Telephone and Telegraph – Bell System. Koncem šedesátých let pracoval Sutnar intenzivně na několika propagačních akcích amerických firem a navrhoval firemní identity. V roce 1970 byl jmenován čestným členem Československé společnosti pro vědy a umění v Americe.

Ladislav Sutnar zemřel 18. listopadu 1976 v Lenox Hill Hospital v New Yorku.

V roce 2001 bylo Ladislavu Sutnarovi uděleno in memoriam České státní vyznamenání za zásluhy v oblasti kultury.