Sychra Vladimír (1903 – 1963)

Vladimír Sychra, významný český malíř, grafik ilustrátor a pedagog převážně první poloviny 20. století, se narodil 28. ledna 1903 v Praze v rodině učitele kreslení na reálce v pražském Karlíně, Františka Sychry, narozeného v Ústí nad Orlicí. K samotnému umění měl tedy malý Vladimír velice blízko již od raného dětství.

Od roku 1921 studoval mladý Sychra na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, kde navštěvoval ateliér profesora Emanuela Dítěte. Zde působil do roku 1923. Poté nastoupil do ateliéru profesora Maxe Švabinského, tentokrát již však na pražské Akademii výtvarných umění, kterou dokončil v roce 1927.

Od třicátých let se aktivně účastnil společenského dění v umělecké oblasti. V roce 1930 se stal členem Spolku výtvarných umělců Mánes, se kterým se stýkal až do roku 1949. V letech 1934 – 1936 působil krátce také jako profesor kreslení na reálce v Pardubicích, kde se seznámil s místním Spolkem výtvarných umělců východočeských. S nimi se jako host zúčastnil v roce 1936 a poté znovu v roce 1943 členských výstav. Počátkem čtyřicátých let vedl svou soukromou školu kreslení a malování pod záštitou Spolku výtvarných umělců Mánes, kam docházela v letech 1940 – 1943 i jeho manželka, vynikající malířka a grafička, Jarmila Sychrová – Zábranská. Od roku 1946 působil již jako profesor na pražské Akademii výtvarných umění.

Zpočátku své umělecké kariery se Vladimír Sychra zaměřil na grafickou tvorbu. Byla to přirozená reakce na avantgardní směry od kubismu po surrealismus, které se v té tobě šířily. Ve svých raných litografických dílech se angažoval převážně do námětů městské, pražské periférie. Základem se stalo zvýraznění lidské existence a její pomíjivosti. Z toho pramenily i další motivy v podobě politováníhodných postav městské spodiny. V roce 1933 se zúčastnil společně s Vincencem Makovským výstavy, která svým charakterem poukázala na Sychrovu osobitost a jedinečnost. Z výstavy byl patrný malířův velice silný zájem o sociální umění.

S přibývajícími lety a vyostřující se politickou situaci, zvláště pak při občanské válce ve Španělsku a blížící se hrozbou druhé světové války, se začala v průběhu třicátých let malířova tvorba stupňovat. Čím dál častěji se v Sychrové tvorbě zobrazil zájem o sociální tématiku podmíněnou nesmyslným zabíjením, zavrženíhodným násilím, které obrazně vystihl v motivech únosů. Velice často vycházel z motivů antické mytologie v obrazech jiných malířů nebo z různých variací boje zvířat a lidí, při kterých mistrně využil své zkušenosti se surrealistickou a kubistickou tvorbou.

Koncem třicátých let se však Sychrův zájem o sociální téma vytratilo. Bylo nahrazeno novou malířovou vizí založenou na opačných hodnotách. Ve navazující tvorbě se věnoval tématům klidným a nevzrušeným. Zaujala jej díla rané italské renesance. Zaměřil se také na figurální kompozice, ve kterých objevil kouzlo postav v symbolických nápovědách. Motivem se mu staly postavy cikánek a věštkyň.

Po druhé světové válce se Sychra zabýval hlavně monumentálním uměním. Vytvořil tak mohutné dekorativní obrazy pro veřejné budovy jako například Karolinum nebo Památník národního osvobození na pražském Vítkově.

V umělecké oblasti se kromě malířství prezentoval také jako ilustrátor. Asi nejznámější ilustrace, kterou Vladimír Sychra vytvořil, je k dílu francouzského spisovatele Guy de Maupassant „Miláček“. Ve své volné tvorbě se s oblibou navracel ke starším tématům, ve kterých našel oblibu ještě v době předválečné.

V roce 1955 obdržel Vladimír Sychra státní cenu Klementa Gottwalda.

Během svého života podnikl malíř mnoho zahraničních cest do Francie, Holandska, Itálie a Velké Británie. Jeho dílo je zastoupeno v mnoha soukromých sbírkách i galeriích.

Vladimír Sychra zemřel 20. února 1963 v Praze ve věku 60 let.