Valter Karel (1909 – 2006)

„Nehledím na krajinu jako na neproměnlivý celek, sleduji vše, co ji utváří, co je nové, a hledám vše, co mne jako člověka s přírodou spojuje, co mne vzrušuje a přitahuje.“

Karel Valter se narodil 17. února 1909 v Českých Budějovicích jako syn místního hostinského. Své jméno proslavil zejména jako český malíř, kreslíř, grafik a výtvarný pedagog. Ve svých patnácti letech nastoupil v roce 1924 ke studiu kreslení a matematiky na místním učitelském ústavu v Českých Budějovicích, kam docházel až do roku 1928. Poté nastoupil místo učitele v Českých Velenicích, kde působil následujících deset let. V roce 1933 byl přijat na Vysokou školu pedagogickou v Praze, avšak studium po čtyřech semestrech v roce 1935 opustil a nadále se věnoval své učitelské praxi.

Za svého působení v Českých Velenicích se seznámil s učitelským kolegou Josefem Bartouškem, který jej v roce 1931 přivedl do multimediální, avantgardní, tvůrčí skupiny s názvem Linie. Členové se svým programem snažili navázat na poetismus a surrealismus. K činnosti skupiny přispíval nejen svými obrazy, ale také fotografiemi a kolážemi. Svým moderním pohledem na umění a s chutí experimentovat se Karel Valter zapsal nesmazatelné do dějin skupiny Linie, ve které působil jako člen do roku 1939, kdy se skupina rozpadla. V témže roce se stal členem Sdružení jihočeských výtvarníků až do roku 1948.

V souvislosti s neblahými událostmi v roce 1938 se musel Karel Valter z Němci obsazeného pohraničí odstěhovat. V roce 1939 nastoupil tedy jako učitel v městečku s názvem Mladá Vožice. Odtud pak v roce 1940 přesídlil do Tábora, kde působil následující tři roky. V roce 1943 byl za spolupráci s antifašistickým odbojem zatčen a vězněn v Táboře a Kladně a až do konce války v koncentračním táboře Terezín a poté internován v táboře Buchenwald. Po válce pokračoval ve své učitelské praxi na několika jihočeských školách až do roku 1959. V roce 1950 se stal členem Svazu českých výtvarných umělců.

Po celý svůj život se zdržoval výhradně v jihočeském kraji. Z počátku své umělecké kariéry se věnoval hudbě. Hrál na housle, varhany a při snaze využít své hudební nadání působil v symfonickém orchestru a koncertoval.

Postupem času však nacházel čím dál větší zálibu ve výtvarné sféře. Zde mohl uplatnit svůj nekonvenční smysl pro vnímání světa a reality. Motivem prvních obrazů se stala krajina. Jako krajinář však nevystupoval jako například Josef Šíma nebo Jiří John, i když by měl k těmto dvěma malířům nejblíže.

Do svých obrazů vnášel něco svého, osobitého, originálního. Krajinu neviděl jako vymezený úsek, ale vždy se ji snažil chápat ve všech jejích souvislostech. S určitým nadhledem se snažil zachytit celkový obraz krajiny. V průběhu třicátých let vznikly soubory konstruktivních akvarelů, které vytvořil technikou barevného stříkání. Za významné jsou také považovány koláže a fotogramy spadajících do oblasti vizuální poezie a surrealistické imaginace. Neblahé události roku 1938 však přerušily Valterovu slibně se rozvíjející kariéru umělce.

Po válce se opět vrátil k malování krajin a přírody. Po roce 1948 se kvůli svým názorům dostal do několika střetů s funkcionáři tehdejšího režimu, což mělo vliv na Valterovu výstavní činnost. V šedesátých letech vznikaly především expresivně laděné krajinomalby a také jeho první tempery. Při práci kombinoval hladkou, tenkou lazurní malbu s vrstvenou. Do hrubšího nánosu barvy škrtal a ryl a vše dotahoval mohutnými tahy štětce. V letech 1966 – 1968 působil ve funkci předsedy krajské organizace Svazu českých výtvarných umělců. Ani šikana ze strany nového režimu po roce 1968 jej nezastavila v práci.

V sedmdesátých a osmdesátých letech vznikaly velice podařené olejomalby a grafiky. Maloval detaily, kamínky, balvany, trsy trávy (Kameny u Trkova, 1986) nebo osamělé stromy (Stromy při zdi, 1987; Starý strom, 1988). Své obrazy tvořil až do vysokého věku ještě v průběhu devadesátých let.

V roce 1984 obdržel Karel Valter titul zasloužilého umělce.

Během svého života uspořádal Karel Valter na šest desítek samostatných výstav, první již v roce 1931, a zúčastnil se také mnoha výstav kolektivních. Jeho příznivci a obdivovatelé si mohli jeho díla prohlédnout na celkem 65 samostatných výstavách a 140 výstavách společných u nás i v zahraničí. Karel Valter byl dokonce autorem 12 ilustrací knih.

Velmi velkému úspěchu se těšila výstava v roce 1992 pořádaná v Linci a v Paříži a dvě velké výstavy v roce 1999 pořádané v Českém Krumlově a v Karlových Varech, kde si návštěvníci mohli prohlédnout více než 200 exemplářů. Poslední výstavy Karla Valtera se konaly v roce 2004 v Praze a v roce 2006 v Plzni. V roce 2008 proběhla u příležitosti 100. výročí narození Karla Valtera výstava obrazů a tisků pořádaná v Táboře v Galerii 140. V roce 2009 byla uspořádaná výstava Valterových grafik a kreseb v Táboře v galerii U radnice. Jeho dílo je zastoupeno v neznámějších českých i zahraničních galeriích.

Umělec a pedagog Karel Valter byl jmenován Čestným občanem města Tábora.

Karel Valter zemřel 17. listopadu 2006 v Táboře.