Wachsman Alois (1898 – 1942)

Alois Wachsman byl český malíř, architekt a scénograf. Narodil se 14. května 1898 v Praze, jako syn zubaře Aloise Wachsmana a Milady Wachsmanové, rozené Kratochvílové. Zemřel 16. května 1942 v Jičíně.

V roce 1909 začal studovat na gymnáziu v Křemencově ulici v Praze, kde jeho profesorem kreslení byl malíř Ladislav Šíma. V sextě přestoupil a začal studovat na reálce Na Smetance v Ječné ulici v Praze. Zde roku 1917 úspěšně složil maturitní zkoušku. V tom samém roce je položen základ jeho přátelství se spolužákem básníkem Josefem Fričem. V letech 1917 – 1922 vystudoval architekturu na technice na pražském ČVUT.

Roku 1918 reprodukuje revue Červen Wachsmanův linoryt Dáma v mantile. Tento rok byl pro mladého Wachsmana velmi přínosný. Seznamuje se v něm s S. K. Neumannem a bratry Čapky, jejichž prostřednictvím se seznámil s Janem Zrzavým. Začíná se soustavně věnovat malbě a kresbě. Velký vliv na něj měli Bohumil Kubišta, Josef Čapek a Tvrdošíjní. V červnu roku 1929 uzavírá sňatek s Vlastou Skořepovou. Rok po svatbě se jim narodila dcera Jana.

V roce 1920 spoluzakládá skupinu Devětsil, stává se členem společně s Vladislavem Vančurou, Adolfem Hoffmeistrem, Karlem Teigem, bratry Vaňkovými, Jiřím Wolkerem, Jaroslavem Seifertem a Františkem Muzikou a dalšími. Se spolkem posluchačů architektury vystavoval na České technice. Byl dokonce při prvních výstavách Devětsilu v Pštrosově ulici a ve Spálené ulici v knihkupectví U Zlatého klasu. V roce 1922 se účastnil Jarní výstavy 1922. Tato výstava se realizovala ve výstavních místnostech Krasoumné jednoty v Rudolfinu spolu s B. Feuersteinem, A. Hoffmeistrem, J. Jiříkovským, F. Muzikou, B. Piskačem, O. Stefanem, L. Süssem, J. Šímou, K. Teigem a K. Vaňkem. O rok později se účastnil Jarní výstavy 1923 společně s A. Hoffmeistrem, F. Muzikou, B. Piskačem, O. Stefanem a jinými.

Vstoupil do Spolku výtvarných umělců Mánes. V tomto období začíná malovat jednoduchá stolní zátiší. Od roku 1925 začal studovat architekturu na Akademii výtvarných umění v Praze pod vedením českého architekta Josefa Gočára a stává se projektantem v jeho ateliéru. V roce 1928 podniká studijní cestu do Paříže.

Díla malíře Aloise Wachsmana byla zprvu velmi ovlivněna francouzským kubismem, v pozdějších etapách jeho malířského umění se obrazy blížily surrealismu. Své první výstavy se účastnil v roce 1930. Byla to výstava Secese z Mánesa v Topičově salónu. V tomto období na něj a jeho tvorbu velmi působí Pablo Picasso. V roce 1931 poprvé samostatně vystavoval v Aventinské mansardě. Tentýž rok se účastnil Letní výstavy členů Spolku výtvarných umělců Mánes a členské výstavy Spolku výtvarných umělců Mánes. Tento rok byl pro Wachsmana velmi produktivní, neboť ještě v témže roce podniká s architektem Josefem Gočárem cestu do Paříže. Následujících pár let bylo pro Wachsmana velmi náročných. V každém roce jej čekala minimálně jedna výstava. V roce 1932 se účastnil výstavy Poesie 1932, nand se podíleli mj, M. Ernst, S. Dali, P. Klee, E. Filla, J. Šíma, Toyen. V následujících dvou letech se každý rok účastnil členské výstavy Spolku výtvarných umělců Mánes. Dne 21. března 1934 vznikl manifest pražské surrealistické skupiny, který ale Wachsman nepodepsal.

V roce 1936 vydává Spolek výtvarných umělců Mánes sbírku J. Friče Umělé květiny, kterou doprovází ilustrace Aloise Wachsmana. V červenci odchází, na doporučení architekta josefa Gočára, který z části rozpustil svůj ateliér, do Dvora Králové, kde přijímá pracovní místo na pozici výtvarného poradce v Sochorově textilní továrně. V roce 1937 se sem s celou rodinou přestěhoval, v tomtéž roce těžce onemocněl. Od roku 1938 se ve své kresbě věnoval především biblickým námětům. Začíná se věnovat malířské technologii a maluje opět zátiší. Roku 1940 navrhl nástěnné obrazy pro kapli sv. Jana Křtitele v chrámu sv. Víta na Pražském hradě. Jsou to díla: Křest Kristův, Nanebevzetí Jana Křtitele, Koncert andělů.

V letech 1941 – 1942 jsou vydány dvě knihy, které doprovází právě ilustrace Aloise Wachsmana. První z nich je báseň Vladimíra Holana Chór, kterou vydalo nakladatelství Melantrich. Druhou, vycházející v roce 1942 je sbírka básní Františka Halase Do usínání, pod nakladatelstvím Kruh krásné knihy.

Alois Wachsman umírá 16. května 1942 v jičínské nemocnici, kde podléhá tuberkulosnímu zánětu mozkových blan.