Významný český sochař Hugo Demartini se narodil 11. července 1931 v Praze. Během let 1943 – 1945 bral soukromé hodiny kreslení v ateliéru malíře Vladimíra Leitnera v Praze. O rok později, v roce 1946 vstoupil do učení ke kamenosochaři Otakaru Velinskému. Koncem čtyřicátých let absolvoval pokračovací školu pro kamenosochaře, která se nacházela v Prostějově. V roce 1949 získal tovaryšský list kamenosochaře, ale i nadále zůstal v dílně Otakara Velinského. Ve stejném roce začal studovat pražskou Akademii výtvarných umění v ateliéru u profesora Jana Loudy. Akademii absolvoval právě v Laudově ateliéru v roce 1954. Ve stejném roce nastoupil základní vojenskou službu. Během druhého roku vojenské prezenční služby byl Hugo Demartini převelen do Armádního výtvarného studia v Praze. Zde se setkal s malíři Františkem Ronovským a Zdeňkem Holubem. Ve stejném roce navštívil na dva měsíce moravskou metropoli Brno, kde pracoval v ateliéru u Vincence Makovského. Po návratu z vojenské služby se zaměřil především na portréty a drobné figurální plastiky. Od roku 1960, kdy získal v Praze – Záběhlicích přízemní dílnu, začal pracovat s kovem a absolvoval kurz sváření kovů plamenem. V roce 1990 se Hugo Demartini stal profesorem na Akademii výtvarných umění v Praze. Tady až do roku 1995 vedl sochařský ateliér. Svou pedagogickou činnost zde ukončil v roce 1995. V roce 1947 se na výstavě s názvem Sochařství Francie seznámil s vývojem moderního francouzského umění. V roce 1952 se aktivně účastnil stěhování sochařské sbírky národní galerie z Trojského zámečku na Zbraslav. Díky této zkušenosti důkladně poznal tvorbu českých sochařů. Ve svých pracích začal uplatňovat techniku vrypování do sádrové podložky a otiskoval tak do hlíny různé struktury. Během roku 1956 vytvořil Hugo Demartini cyklus malých reliéfů s biblickými náměty. Koncem padesátých let se začal soustředit na papírové koláže. Jeden jeho cyklus je inspirován poezií Františka Halase. Postupně vytvářel strukturální reliéfy a v roce 1962 vytvořil Cyklus Červených reliéfů (což byla vlastně patinovaná sádra). Kromě jiného vytvářel tzv. uvězněné plastiky, při jejichž tvorbě používal ocelový plech a měď. Během let 1964 – 1965 vytvářel první reliéfy a objekty z kovu v kombinaci s chromovaným zrcadlovým povrchem. V roce 1968 vytvořil dekorativní reliéf, který se později umístil do pracovny obchodního rady československého velvyslanectví ve Washingtonu. V témže roce se se svou tvůrčí činností přesunul z ateliéru do krajiny, kde realizoval dva své cykly: Akce v přírodě a Demonstrace v prostoru. V sedmdesátých letech vytvořil 11 bronzových pamětních desek pro Terezín, 17 lustrů pro interiér restaurace Zlatá Praha. Od roku 1973 vytvářel první modely, při kterých kombinoval chromové prvky a organické sklo, které později nahradil dřevem. Co se týče výstavní činnosti, byl Hugo Demartini velice aktivním umělcem nejen u nás, ale i v zahraničí. Již jako student vystavoval své školní práce na II. Přehlídce čs. výtvarného umění v Jízdárně Pražského hradu. Roku 1963 pořádal první samostatnou výstavu v Kulturním klubu Krajského projektového ústavu v Praze. Svými díly z cyklu Červené reliéfy byl zastoupen na výstavě tvůrčí skupiny Umělecká beseda. V roce 1966 pořádal samostatnou výstavu v Galerii na Karlově náměstí v Praze. V tomtéž roce absolvoval více výstav. Byl zastoupen také na výstavě Konstruktivní tendence v Lounech, v Roudnici nad Labem a v Jihlavě. Svými obrazy byl také zastoupen na výstavě Aktuální tendence českého umění. Jeho díla byla zařazena na výstavu Tschechoslowakische Kunst der Gegenwart v Berlíně. Na pozvání Apollonia se zúčastnil bienále v San Marinu roku 1967. O rok později se zúčastnil několika dalších výstav. Mezi nimi byly například výstava Nová citlivost v Brně, Konstruktive Tendenzen aus der Tschechoslowakei v Norimberku. Zúčastnil se také bienále v Aquile a byl svými obrazy zastoupen na výstavě Sculpture Contemporaine Tchécoslovaque – De Myslbek á nos jours, která se pořádala v Paříži. V roce 1970 vystavil v Alšově síni v Praze své chromované reliéfy a objekty. Od počátku osmdesátých let začal Hugo Demartini pracovat na rozměrných dřevěných modelech z cyklu s názvem Místo. Během devadesátých let se účastnil mnoha výstav jak ve své rodné zemi, tak i v zahraničí. Pro příklad uveďme výstavu Tradition und Avantgarde in Prag v Osnarücku a v Bonnu, výstava Situace ?92 pořádanou v pražském Mánesu. V Ostravě uskutečnil rozsáhlou retrospektivu z let 1958 – 1978. Během let 2005 – 2007 realizoval Hugo Demartini dvě velké výstavy. První se konala v Galerii Benedikta Rejta v Lounechs názvem Přípravné modely, druhá se konala v Galerii hlavního města Prahy, kde vystavoval se skupinou Zaostalí. V roce 1953 se stal kandidátem Svazu československých výtvarných umělců. O sedm let později, od roku 1960 se stal členem tohoto svazu. V roce 1961 společně s několika dalšími malíři a sochaři (B. Dlouhý, T. Pištěk, J. Vachuda, K. Nepraš, K. Kučera) založil volné sdružení Paleta vlasti. Prostřednictvím svého přítele Jiřího Koláře se v roce 1964 seznámil s okruhem umělců působících v Umělecké besedě. V roce 1982 byl Hugo Demartini evidován u Českého fondu výtvarných umělců v Praze. V roce 1987 se stal členem skupiny Zaostalí a o rok později byl přijat za člena Svazu českých výtvarných umělců. Během svého života podnikl Hugo Demartini několik inspirativních studijních cest. V roce 1957 navštívil Varšavu a o dva roky později se podíval do polského Krakova. Dále navštívil Budapešť a Vídeň a v roce 1967 u příležitosti penále v San Marinu cestoval po Itálii. O dva roky později podnikl cestu do Švýcarska, při níž navštívil Curych a Ženevu. V sedmdesátých letech odcestoval na měsíc do severní Itálie. Během roku 1974 podnikl několik zahraničních cest, při nichž navštívil Rakousko, NSR a Itálii. Ani blízký východ mu nezůstal cizí. O dva roky později absolvoval dvouměsíční pobyt v Teheránu, kde navštívil mnoho pouštních měst a dokončil zde svůj cyklus s názvem Akce v přírodě. Následoval dvouměsíční pobyt v Kanadě, kde vznikaly modely kombinované s organickým sklem. Hugo Demartini zemřel 15. září 2010 v Praze.