„Obraz je syntetická harmonie duchovního obsahu a formy.“ Václav Hejna Václav Hejna byl ve své době považován za jednoho z nejgeniálnějších malířů, který se řadil do generace umělců vstupující na scénu výtvarného umění třicátých let minulého století. Kromě malířství se zabýval také grafickou tvorbou, architekturou a designérstvím. Narodil se 24. září 1914 v Praze, kde také prožil většinu svého života. Po ukončení základní školní docházky byl Hejna v roce 1930 přijat na Reálné gymnázium Jana Nerudy v Praze. V té době již projevoval určité sklony k výtvarnému umění. Jeho profesorem kreslení na gymnáziu byl J. Boháč – Heřmanský. Po absolvování reálky v roce 1934 nastoupil ke studiu na Vysoké škole architektury na ČVUT v Praze, kde setrval až do roku 1939. Jako student působil v ateliéru profesorůOldřicha J. Blažíčka a Karla Pokorného. Na uměleckou scénu vstoupil již jako student vysoké školy, kdy se v roce 1937 a 1939 zúčastnil kolektivních výstav v pražském salónu D 34. V roce 1939 se rovněž stál jedním z vůdčích představitelů nově vznikající skupiny mladých, talentovaných autorů s názvem Sedm v říjnu, jejíž název vznikl podle počtu zákládajících členů, kterými byli Josef Liesler, Zdenek Seydl, Arnošt Paderlík, Jan Rafael Michálek, Jan Lukas, Václav Plátek a Václav Hejna, a podle měsíce, ve kterém se uskutečnila jejich první výstava. Ta se konala v pražském Topičově salónu. Jeho počáteční práce, tedy tvorba třicátých let, byla projevem obav a citlivých reakcí na společenské pohyby, politické dění a blížící se nebezpečí válečného konfliktu, který posléze v Evropě propuknul. Obrazy se vyznačovaly velice impulsivní daumierovskou expresivností a existenciálním neklidem, který v té době ovládl všechny oblasti lidského života. Celkově byla tvorba třicátých let soustředěna na zachycení postavy a její podoby ovlivněné životem v moderním, předválečném prostředí. Václav Hejna byl považován za jednoho z nejprogresivnějších autorů, kteří výrazně přispěli k rozvoji české figurativní tvorby. Z obsahu některých z raných Hejnových děl byla také citelná melancholie doby vyjádřena gesty např. rukama podepřené hlavy, stavy rezignovanosti, smutku a symbolika k různým biblickým příběhům. Hejnovy hrubě stylizované kompozice konce třicátých let předznamenaly budoucí vývoj umění a položily základy pro poválečnou informelní tvorbu. V roce 1940 se stal řádným členem Spolku výtvarných umělců Mánes. V následujících letech až do konce války se Hejnovo výtvarné a tvůrčí odhodlání vytrácelo. Až po roce 1945, kdy dokončil Hejna svá studia přerušena válkou, byl přijat za člena Sdružení českých umělců grafiků Hollar a v rámci získání zahraničních zkušeností a za pomocí obdrženého stipendia mu bylo umožněno odcestovat v roce 1946 do Francie, kde strávil následující dva roky. Během nich docházel na École des Beaux-Arts v Paříži, kde studoval kresbu aktu. Výrazný jej ovlivňovala i atmosféra francouzské metropole. Seznámil se s mnoha důležitým představiteli pařížské kultury a stal se také členem skupiny Surindépendents, na jejichž výstavy pravidelně přispíval svými obrazy i v následujících letech. Po Vítězném únoru v roce 1948, kdy byl nucen k návratu zpět do Československa, následovala doba částečného útlumu a zapomnění. Zpět k umění a výstavní činnosti se vrátil až v roce 1959 výstavou v pražské Špálově galerii. Počátkem šedesátých let byla však jeho práce na několik let absurdně přerušena, když byl uvězněn za „neoprávněné podnikání“. Jeho tvorba bylo totiž podle slov představitelů tehdejšího režimu příliš provokativní. Po propuštění v roce 1963 pokračoval v tvorbě, v níž došlo k pozorovatelnému vývoji. Svůj výrazový potenciál obohatil o tvorbu nefigurativního charakteru, na kterou poté navázal tvorbou prostorových asambláží a objektů. Mohl tak bez zábran využít i svých nabytých zkušeností ze zahraničního pobytu. V následujících letech politického uvolnění se plně zaměřil na tvorbu originálních asambláží, ve kterých využíval rozmanitých materiálových zdrojů. Kromě asambláží se nadále věnoval i malbě, ve které opět využíval motivy lidí, věcí, městských ulic a zákoutí. V roce 1969 se znovu podíval do Paříže, když se zúčastnil výstavy vGalerii Raymond Creuze. Václav Hejna zemřel 2. srpna 1985 v Praze.