Ivan Ouhel, významný český malíř, grafik, kreslíř a pedagog, se narodil 18. února 1945 v Ostravě. V roce 1962 se vyučil mechanikem kancelářských strojů a poté začal docházet na kurzy výtvarné výchovy vedené profesorem Čechem, které se konaly v Ústředním domě železničářů v Praze. V letech 1963 – 1968 navštěvoval večerní kurzy na Střední odborné škole výtvarné v Praze. Studium musel však na dva roky přerušit, kvůli splnění dvouleté vojenské služby. Poté se přihlásil ke studiu na Akademii výtvarných umění do ateliéru figurální malby profesora Karla Součka, kde setrval až do roku 1974. Ještě během studia na akademii v roce 1973 podnikl Ivan Ouhel studijní cestu do Itálie. V roce 1975 uspořádal svou první ze série samostatných výstav, která se konala v pražské Galerii D. Doposud se také zúčastnil celé řady kolektivních výstav na domácí i zahraniční scéně (Itálie, Francie, Německo a mnoho dalších). V roce 1987 se stal jedním ze zakládajících členu výtvarné skupiny s názvem Volné seskupení 12/15 Pozdě, ale přece, které usilovalo o vzájemnou spolupráci umělců bez ohledu na rozdílnost názorů nebo výtvarných stylů. Dalšími členy byli například Jiří Sopko, Jiří Načeradský nebo Kurt Gebauer. Od roku 1992 je IvanOuhel členem znovu obnoveného sdruženíUmělecká beseda. Na českou výtvarnou scénu vstoupil Ivan Ouhel na počátku sedmdesátých let jako sebevědomí malíř vnímaný v souvislosti s přední moderní českou krajinomalbou druhé poloviny dvacátého století. Svou prací se snažil navázat na starší mistry, jako byli Jiří John, Josef Šíma nebo Jan Preisler. Přesto si však, jako již jmenovaní malíři, stále zachovával svou osobitost, jedinečnost a nezaměnitelnost svého díla. Stal se neodmyslitelnou součásti českého výtvarnictví v oblasti lyrické abstrakce. Tematické zařazení krajiny do Ouhelovy tvorby představuje základní stavební kámen celé jeho práce. Ve svých dílech nezachycuje krajinu jako statický jev, ale snaží se ji pochopit v širších souvislostech jako proces neustálého koloběhu života zahrnující jak krásu zrození, tak podstatu umírání. Chápe ji jako proces neustále změny spodobněnou samotnou existencí všeho živého i neživého a neschopností jakékoli předvídatelnosti. Inspirován důlním prostředím Ostravska se ve svých raných dílech zaměřil na krajinu schovanou lidskému vnímání pod povrchem země. Na konci sedmdesátých let se v Ouhelově tvorbě začal objevovat další výtvarný prvek figura, které se již věnoval při studiu na Akademii. Dokladem toho je série obrazů lidských postav z let 1978 – 1979. V průběhu let osmdesátých docházelo v jeho práci k častému prolínání jak figurativní, tak krajinné malby. V posledních letech převažuje v malířově tvorbě barevná exprese. Obrazy jsou tvořeny dynamickou barevnou kompozicí, která rozkládá jednotlivé prvky obrazu na původní pratvary, což vnáší do samotných obrazů jistou formu neklidu a chaosu. Svým dílem je Ivan Ouhel zastoupen v mnoha českých galeriích (Národní galerie v Praze, České muzeum výtvarných umění v Praze, Galerie hlavního města Prahy, dále ve sbírkách státních galerií v Chebu, Karlových Varech nebo Liberci), ale také v soukromých sbírkách jak u nás, tak za hranicemi. V roce 1991 vydalo nakladatelství Odeon publikaci o Ivanu Ouhelovi jako součást přehledu současného českého umění. IvanOuhel trvale žije a pracuje v Praze a to od roku 1946.