Bartuszová Mária (1936 - 1996)

Mária Bartuszová  (1936-1996) je jedna z nejvýznamnějších slovenských sochařek, jež je navíc oceňována i v kontextu světového umění. Narodila se v Praze, kde též v letech 1956-1961 studovala na Vysoké škole uměleckoprůmyslové u prof. Otty Eckerta v ateliéru keramiky a porcelánu. Poté se s manželem sochařem Jurajem Bartuszem odstěhovala do Košic, kde tvořila po celou dobu své kariéry. Pracovala soustředěně a kontinuálně, teprve však až poté, co se její dílo uzavřelo, byl její význam plně rozpoznán. Bartuszová tak patří k těm umělcům, jejichž díla v nějakém ohledu unikala hlavnímu proudu své doby a byla objevena až s jistým zpožděním. Možná ale následně o to více může být oceněna, neboť tomuto zpětnému pohledu se může zřetelněji ukázat osobitost rozvíjených téma i netradiční způsoby, jimž jsou zpracována.

Od 60. let se Mária Bartuszová věnovala abstraktně pojaté sochařské tvorbě. V počátcích své umělecké dráhy spolupracovala s Klubem konkrétistů, výtvarnou skupinou orientující se na geometrickou abstrakci.  I když v jejím díle najdeme také plastiky koncipované na základě geometrických principů, např. reliéfní hliníkové kompozice tvořené z elementárních objektů, tato abstraktní, spíše technicky formovaná linie je v její tvorbě menšinová.  Charakteristické a určující jsou pro ni z hlediska celkového tvůrčího zaměření plastiky organicky cítěné. Přírodní či tělesně působící formy oválných tvarů a objemů tvoří základní výrazový repertoár, rozvíjený v mnoha variacích a obměnách. Právě toto specifické „biomorfní“ tvarosloví je pro práci Márie Bartuszové stěžejní. Dané pojetí ji otevírá cestu k vlastnímu osobitému výrazu a zařazuje ji do aktuálního dobového kontextu.  

Jeden z projektů, který nám dávají nahlédnout její přístup k sochařské tvorbě, jsou dílny pro nevidomé a zrakově postižené děti. Pro tuto příležitost vytvořila práce, jež umožňují nevidomým poznat různé formy a textury, plastiky pracující s rozlišením mezi geometrickými a organickými formami, rozvíjející emocionální význam těchto forem a podporující estetickou fantazii. Tento haptický, materiálový a „niterně-smyslový“ moment poté Mária Bartuszová promýšlí a rozpracovává v komplexnějších formách v celém svém díle.  

Rozvinutý cit pro materialitu, pro faktické a percepčně-smyslové kvality sochařsky ztvárněných hmot, jež je důležitým a stále přítomným motivem v její tvorbě, vidíme exemplárně na její práci se sádrou: materiál chápaný často jen jako studijní a přípravný, se v jejím pojetí stává plnohodnotným nositelem svébytných kvalit, výrazem čistoty a křehkosti. Zároveň též může být sádra ve svém přechodu od tekutého stavu k pevnému metaforicky viděna i jako svého druhu ideální prvotní hmota, takřka materie vznikání samotného. Mária Bartuszová  však umí sádru využít i technologicky inovativně, pro její zpracování a odlévání nalezla nové experimentální autorské techniky. Nalézá specifické tvůrčí postupy, jež ji dovolí, aby se mohla projevit tíha materiálu samotného, což ji umožní vytvářet, těžké, plně působící tvary; a naopak, práce s gumovými balónovými formami ji otevře možnosti tvorby křehkých skořepin, tvarů takřka zbavených tíže. Sádra se v jejím pojetí stává též nositelem vnitřního výrazu, smyslové kvality tohoto materiálu se mohou stát obrazem zranitelnosti a dočasnosti, nabývají až existenciálního vyznění a hloubky.   

Povrch i struktura jejích soch jsou určeny svým fyzickým vznikem – jsou důsledkem tělesného působení, na povrchu soch vidíme stopy po přítomnost autorčiných rukou: stisknutí, tvarování, vyhlazování… Stopy a otisky doteků jsou v tomto citlivém materiálu zapsány a určují jej. Výchozí gesto dotyků a otisků se někdy přeměňuje i v radikální gesta řezání, děrování, bodání nebo trhání. Stejně působivé jsou i „destrukce“ čistých forem: vejčité tvary a skořápy jsou vystaveny deformaci – drcení, stlačování, lámání, vázání. Na základě těchto gest, jež jsou stopami konkrétního lidského bytí a vnějších sil působících na svět přírodních tvarů, můžeme v dílech Márie Bartuszové nahlédnout působivou a do hloubky prožívanou životní situovanost, existenciální naladění a psychodynamické dění. Zároveň však, protože její umělecká díla jsou inspirována přirozenými procesy – vypadají jako by byla tvarována gravitací samotnou, tlakem vody nebo vzduchu – zdá se, že jsou součástí přírody a krajiny. Tato přírodně-lidská podvojnost dodává jejím dílů působnost a emoční dynamiku. V obou výrazových momentech cítíme silný prožitek konkrétní přítomnosti. Umění tu získává schopnost manifestovat povahu života.

Mária Bartuszová nám dosti často dovolí též nahlédnout i do nitra tvaru – ať už jde o vnitřní konstrukční strukturu, nebo o prostor, který je jakýmsi „bytostným“ nitrem plastiky, vždy jde o fakt, že plastika pro ni není jen trojrozměrným objektem, ale také aktérem prostorových, psychologických či přímo psychofyzických vztahů. Perforování hmoty a otevření její struktury nám umožňuje uvědomit si, že vzájemné souvislosti objemů, sil, pohybů a gest jsou obrazem organického otevírání a růstu tvaru. Materie je stejně důležitá jako procesy jejího ztvárňování a stejně tak má nezastupitelný význam i onen volný prostor „uvnitř“ plastiky. Tímto způsobem se před námi otevírá jakési „archetypální jádro“ plastiky. Podobnou strategií je i svazování a spoutávání tvaru pomocí sítě z provázků, i zde určitý konflikt sil a hmot evokuje psychologické a metaforické napětí.

Prostorové a haptické kvality, experimentální formy zpracování, existenciální náboj, ale i podání, v němž se projevuje zřetelná ženskost s vyznění až erotickým, to vše vytváří svébytnou kombinaci, jež činí díla Márie Bartuszové vskutku výjimečnými. 

Pokud bychom se zaměřili nejen na obecné souvislosti moderního sochařství, dané vlivy Henryho Moora, Constantina Brancusiho či Hanse Arpa, a koncentrovali se onu specifickou „ženskost“ v díle Márie Bartuszové, pak bychom mohli zmínit podobně soustředěné, křehké a přitom existenciálně výrazné práce takových umělkyň jako Hana Wichterlová, Eva Kmentová, Eva Hesse, Barbara Hepworth, Louise Bourgeois, Alina Szapocznikow č Lygia Clark. Právě v tomto kontextu si nakonec můžeme uvědomit, že Mária Bartuszová překročila souvislosti česko-slovenského umění a právem vstoupila na mezinárodní scénu.

Mária Bartuszová se účastnila mnoha individuálních i skupinových výstav. Důležitým mezníkem pro její objevení v mezinárodním kontextu byla výstava Documenta XII. v Kasselu roku 2007, jež se mimo jiné soustředila na práci umělkyň, na jejich pozici ve sféře umění a reflexi ženské specifičnosti. V tomto kontextu se pak objevila i na výstavě Gender Check - Rollenbilder in der Kunst Osteuropas  v Museum Moderner Kunst Stiftung Ludwig - MUMOK  ve Vídni roku 2009 nebo na výstavě Awkward Objects  v Muzeu moderního umění ve Varšavě v roce 2009. Přidáme-li k tomu ještě pohled  zpochybňující starou opozici mezi Východem a Západ, jež zároveň zpochybňuje pojem dějin umění, chápaný jako  lineární a kontinuální, jak tomu bylo na výstavě Les Promesses du Passé v Centre Pompidou v Paříži roku 2010, pak se nám ukáže dílo Márie Bartuszové v širších než jen česko-slovenských souvislostech.  První velkou samostatnou výstavu nazvanou  Provisional Forms pak měla Maria Bartuszová v Muzeu moderního umění ve Varšavě v letech 2014-2015, samostatně byla její díla též prezentována v Tate Modern v Londýně v roce 2016. Ve veřejných sbírkách je zastoupena ve Slovenské národní galérii v Bratislavě, Východoslovenské Galérii Košice a Tate Modern v Londýně.

Balcar Jiří

1929 - 1968

Bauch Jan

1898 - 1995

Bartovský Václav

1903 - 1961

Bělocvětov Andrej

1923 - 1997

Beneš Vincenc

1883 - 1979

Beneš Vlastimil

1919 - 1981

Beran Zdeněk

1937 - 2014

Born Adolf

1930 - 2016

Boštík Václav

1913 - 2005

Boudník Vladimír

1924 - 1968

Brázda Pavel

1926

Burian Zdeněk

1905 - 1981

Cimbura Emil

1922

Čapek Josef

1887 - 1945

Černý Karel

1910 - 1960

Demartini Hugo

1931 - 2010

Diviš Alén

1900 - 1956

Exner Ivan

1960

Fára Libor

1925 - 1988

Hejna Václav

1914 - 1985

Filla Emil

1882 - 1953

Fišárek Alois

1906 - 1980

Foltýn František

1891 - 1976

Fremund Richard

1928 - 1969

Gross František

1909 - 1985

Grygar Milan

1926

Gutfreund Otto

1889 - 1927

Hilmar Jiří

1937

Hlinomaz Josef

1914 - 1978

Hudeček František

1909 - 1990

Chad Václav

1923 - 1945

Chatrný Dalibor

1925 - 2012

Chlupáč Miloslav

1920 - 2008

Istler Josef

1919 - 2000

Janeček Ota

1919 - 1996

Janoušek František

1890 - 1943

Janoušková Věra

1922 - 2010

Jíra Josef

1929 - 2005

Jiroudek František

1914 - 1991

Jiří John

1923 - 1972

Justitz Alfréd

1879 - 1934

Kafka Čestmír

1922 - 1988

Kars Jiří

1880 - 1945

Kiml Václav

1928 - 2001

Kmentová Eva

1928 - 1980

Koblasa Jan

1932 - 2017

Kolář Jiří

1914 - 2002

Kolářová Běla

1923 - 2010

Kolíbal Stanislav

1925

Kolínská Jitka

1930 - 1992

Komárek Vladimír

1928 - 2002

Kopecký Bohdan

1928 - 2010

Kopecký Vladimír

1931

Kosárek Adolf

1830 - 1859

Kotík Jan

1916 - 2002

Kotík Pravoslav

1889 - 1970

Král Jaroslav

1883 - 1942

Kremlička Rudolf

1886 - 1932

Kubíček Jan

1927 - 2013

Kubín Otakar

1883 - 1969

Kubišta Bohumil

1884 - 1918

Kupka František

1871 - 1957

Lacina Bohdan

1912 - 1971

Lada Josef

1887 - 1957

Laška Pavel

1907 - 1983

Lhoták Kamil

1912 - 1990

Liesler Josef

1912 - 2005

Linhart Kamil

1920 - 2006

Lukavský Jaroslav

1924 - 1984

Majerník Cyprián

1909 - 1945

Málek Antonín

1937

Malich Karel

1924

Marešová Milada

1901 - 1987

Matal Bohumír

1922 - 1988

Matoušek František

1901 - 1961

Medek Mikuláš

1926 - 1974

Menčík Václav

1926

Mirvald Vladislav

1921 - 2003

Mrkvička Otakar

1898 - 1957

Muzika František

1900 - 1974

Načeradský Jiří

1939 - 2014

Nejedlý Otakar

1883 - 1957

Němec Rudolf

1936 - 2015

Nemes Endre

1909 - 1985

Nepraš Karel

1932 - 2002

Nešleha Pavel

1937 - 2003

Netík Miroslav

1920

Novák Vladimír

1947

Novák Ladislav

1925 - 1999

Ouhel Ivan

1945

Ovčáček Eduard

1933

Paderlík Arnošt

1919 - 1999

Jaroslav Paur

1918 - 1987

Pelc Antonín

1895 - 1967

Pešicová Jaroslava

1935 - 2015

Piesen Robert

1921 - 1977

Preissig Vojtěch

1873 - 1944

Procházka Antonín

1882 - 1945

Radimský Václav

1867 - 1946

Rittstein Michael

1949

Róna Jaroslav

1957

Ronovský František

1929 - 2006

Rykr Zdeněk

1900 - 1940

Schikaneder Jakub

1855 - 1924

Sion Zbyšek

1938

Sklenář Zdeněk

1910 - 1986

Slavíček Antonín

1870 - 1910

Slavík Otakar

1931 - 2010

Smetana Jan

1918 - 1998

Sopko Jiří

1942

Souček Karel

1915 - 1982

Stratil Václav

1950

Sutnar Ladislav

1897 - 1976

Sychra Vladimír

1903 - 1963

Sýkora Zdeněk

1920 - 2011

Šíma Josef

1891 - 1971

Šimák Lev

1896 - 1989

Šimotová Adriena

1926 - 2014

Šlenger Karel

1903 - 1981

Špála Václav

1885 - 1946

Štorek František

1933 - 1999

Štyrský Jindřich

1899 - 1942

Tichý František

1896 - 1961

Tikal Václav

1906 - 1965

Tittelbach Vojtěch

1900 - 1971

Toyen

1902 - 1980

Trampota Jan

1889 - 1942

Váchal Josef

1884 - 1969

Válová Jitka

1922 - 2011

Valter Karel

1909 - 2006

Vobecký František

1902 - 1991

Vostřebalová - Fischerová Vlasta

1898 - 1963

Vožniak Jaroslav

1933 - 2005

Vyleťal Josef

1940 - 1989

Wachsman Alois

1898 - 1942

Wiesner Richard

1900 - 1972

Zoubek Olbram

1926 - 2017

Zrzavý Jan

1890 - 1977

Zykmund Václav

1914 - 1984

Kokolia Vladimír

1956

Bauernfreund Jakub

1904 - 1976

Kaláb František

1908 - 1950

Klápště Jaroslav

1923 - 1999

Malý František

1900 - 1980

Podhrázský Stanislav

1921 - 1999

Serpan Jaroslav (Laroslav Sossountzov)

1922 - 1976

Vaca Karel

1919 - 1989

Neuschul Ernst

1895 - 1968

Orlik Emil

1870 - 1932

Fuka Vladimír

1926 - 1977

Mrázková Daisy

1923 - 2016

Trnka Jiří

1912 - 1969

Kyncl František

1934 - 2011

Herbst Jaroslav

1887 - 1971

Michalčík Antonín

1914 - 1998

Piskač Bedřich

1898 - 1929

Kubíček Jánuš

1921 - 1993

Urbásek Miloš

1932 - 1988

Merta Jan

1952

Procházková Linka

1884 - 1960

Dlouhý Bedřich

1932

Hliněnský Robert

1908 - 1979

Lamr Aleš

1943

Puchnarová Dana

1938

Gruber Ivan

1929

Hendrych Jan

1936

Jiří Mědílek

1954

Plicka Karel

1894 - 1987

Miroslav Šnajdr

1952

Smutný Oldřich

1925

Preclík Vladimír

1929 - 2008

Milan Kyncl

Tomáš Rajlich

Karel Nepraš

Rotrekl Theodor

Karel Valter

Štech Adam

Kintera Krištof

Stanislav Zippe

Bartuszová Mária

1936 - 1996

Chatrný Ivan

1928 - 1983

Trinkewitz Karel

Bilecki Jiří

Kučerová Alena

Valenta Jiří

Přibyl Lubomír

Jetelová Magdalena

Zippe Stanislav

Wojnar Jan

Novosad Karel

Milkov Stefan

Bauer Michal

Vyleťal Jan

Antal Eduard

dfdf

Švankmajer Jan

Dobeš Milan

Kunc Milan

Válová Květa

Géza Szóbel

Pavel Rudolf

Sophistica Gallery Privátní galerie českého moderního umění a současného umění.