Bielecki Jiří (1929 - 2000)

Malíř, grafik a tvůrce objektů Jiří Bielecki (1929–2000) patřil k okruhu autorů, kteří počátkem 60. let začali rozvíjet konstruktivisticky zaměřenou tvorbu. Jeho dílo je součástí nového pojetí umělecké práce i nové představy o umělci, jež se na mezinárodní scéně začaly výrazně projevovat koncem 50. let a v letech 60. Danou změnu můžeme chápat jako protiváhu umění viděného v jádru ještě romanticky, kdy umělecké dílo je výrazem jedinečně nadaného, „tajemně“ inspirovaného tvůrce. Tyto názory se promítají ještě do hodnocení dobově aktuálních uměleckých tendencí jako je abstraktní expresionismus nebo informel. Místo tradičně sdílených uměleckých hodnot a forem v podobě vyhraněně subjektivního přístupu k tvorbě, individuality a nenapodobitelnosti tvůrčího gesta, emocionality výrazu či hloubky psychického ponoru se konstruktivisté 60. let soustřeďují především na racionalitu, promyšlené koncipování uměleckého díla, nové materiály a experimentální postupy. Tento typ umění reprezentuje také Jiří Bielecki.   

V dobovém československém kontextu je tato generační a názorová proměna spojena s přechodem od figurálního tvarosloví předchozí generace k systematické redukci výtvarného výrazu i prostředků tvorby a k jejich konkretizaci, tzn. k zaměření na fakticitu zpracovávaného materiálu a formálnímu i materiálnímu zjednodušení díla. Umělec se však přitom nemusí vzdát vlastní poetiky a osobního projevu, spíše jde o propojení čistoty výtvarných forem a jejich řádu s vědomě komponovanými emocemi. V českém uměleckém prostředí proto můžeme mluvit o nové citlivosti– otevření se současnému světu a s tím spojeným tvůrčím podnětům, zájmu o nové technicko-civilizační jevy a jejich strukturální principy. Jde o kladné přijetí technické civilizace, naší „nové přírody“.     

Jiří Bielecki náležel poměrně dlouhou dobu k méně známým a ne plně doceňovaným umělcům. Patřil k prvním členům Klubu konkretistů. Jeho tvorba se rozvíjela stranou hlavních výtvarných center, neboť pracoval na Havířovsku jako propagační grafik. Podněty ke své volné tvorbě musel tedy rozpracovávat a promýšlet především sám, což mu však zároveň umožňovalo plně se na své dílo koncentrovat a dovádět jej k originálním výsledkům.  Jeho tvůrčí svébytnost neznamenala přitom uměleckou izolaci, Jiří Bielecki se vědomě i intuitivně vyrovnával s aktuálními dobovými směry a tendencemi. V jeho díle můžeme najít souvislosti nejen s konkrétním uměním, ale i kinetismem, minimalismem či op artem. Jeho prostorové objekty, zavěšené a kineticky interaktivní, podobně jako mobily Alexandera Caldera, se instalačně rozvíjejí do uceleného percepčně-optického prostředí.  

V jeho tvorbě je formativní především období od druhé poloviny 60. let do počátků let 70. Tehdy našel a rozvinul motivy, jež se staly pro jeho tvorbu určující a daly ji vskutku osobitou podobu.  Začal vytvářet tzv. „kouřovky“, kresby kouřem, záznamy jeho stop fixované na podkladové ploše, čímž nevědomky navazoval na snažení Otty Pieneho, člena skupiny Zero.  Zároveň začal od užité grafiky směřovat k prostorové tvorbě. Experimentoval s technikami, které by umožnily využít v grafice světlo a které by dovolily přejít od plochy (listu papíru) k tvorbě prostorových objektů.  Rodí se jeho originální gravitabily, jejichž první série vznikla v roce 1967. Jedná se o subtilní útvary a struktury vzniklé z prořezávaných papírů nebo barevných fólií, jež byly zavěšeny v prostoru a vyvářely vzdušně působící objemové formy. Folie, které Bielecki používal, narušoval a zároveň formoval paralelními řezy, čímž je otevíral nezvyklým průhledům do prostoru. Využíval také možnosti uvést lehký a elastický materiál do pohybu pomocí přirozené cirkulace vzduchu. S využitím průhledů skrze zavěšené objekty se mu podařilo rozehrát proměnlivý vztah světel a stínů a opticky a kineticky tak propojit gravitabily s okolním prostorem. Objekty se v závislosti na uspořádání řezů, pod vlastní tíží gravitace a díky proudění vzduchu pohybují horizontálně i vertikálně, čímž divákovi nabízejí neustále nové pohledy na okolní prostor. Používal též stříbrné fólie, což mu umožňovalo pracovat s odlesky nebo možnostmi zrcadlení. To vše mu dovolilo v jistém ohledu narušovat nedotknutelnost uměleckých děl a rozvíjet interakci mezi divákem a uměleckým dílem. Konfigurace gravitabilů vznášející se v prostoru vytvářejí intimní interaktivní prostředí, původní neutrální prostor dostává nové senzorické i dynamické hodnoty, pomocí jednoduchých prostřihů v materiálu se mu daří formovat svého druhu plastické figury energetických křivek v prostoru. S ohledem na svoji velikost mohou působit někdy komorně, někdy až monumentálně. Vždy se ale vyznačují specifickou elegancí a estetickým působením, Jiří Bielecki je často označoval poetickými názvy – Vznášení, Seskupení či Snoubení. 

Využití plastických hmot a umělých materiálů a osobitý přístup k otázkám prostoru, pohybu, struktury a světla, spojují Bieleckého nejen s tvorbou dalších členů Klubu konkretistů, ale také s představiteli podobných evropských uměleckých uskupení – mezinárodní programové skupiny Zero sídlící v Düsseldorfu, nizozemské skupiny Nul, italské Gruppo T nebo ve Francii sídlící Groupe de Recherche d’Art Visuel (GRAV). Prefabrikovaný materiál, minimální zásah umělcovy ruky a především utváření prostoru pomocí objektů jsou také analogické postupům amerických minimalistů. Přesto však si Bieleckého tvorba uchová svoji specifičnost ve své citlivosti, právem ji můžeme chápat jako „poezii racionality“.

Ve své pozdější umělecké fázi se Jiří Bielecki věnoval tvorbě obrazů a objektů z kovu. Jednoduché, čisté kompozice plošných útvarů buduje z několika základních elementů. Ty poté pomocí seriálních a kombinatorických postupů rozehrává ve variacích jednotlivých motivů v různých řádech a rytmech.

Z autorských výstav bychom mohli zmínit např.: 1969, Jiří Bielecki, Galerie bratří Čapků, Praha; 1994, Jiří Bielecki, Dům umění, Ostrava; 1996,              Jiří Bielecki: Objekty, Galerie Langův dům, Frýdek-Místek; 1999, Jiří Bielecki, Výtvarné centrum Chagall, Ostrava; 2016, Jiří Bielecki: Vznášení. Tvorba z 60.-90. let, Museum Kampa, Praha; 2017, Jiří Bielecki - Formy a linie, Galerie města Loun, Louny. Ze společných výstav např.: 1968, Nová citlivost. Křižovatka a hosté, Mánes, Praha; 1995, Nová citlivost, Muzeum umění Olomouc - Muzeum moderního umění, Olomouc; 1999-2000, Akce, slovo, pohyb, prostor - experimenty v umění šedesátých let, GHMP, Praha.

Díla Jiřího Bieleckého lze najít v mnoha soukromých i veřejných sbírkách, např. v Moravské galerii v Brně, v Galerie výtvarného umění v Ostravě či Muzeu umění Olomouc.

Balcar Jiří

1929 - 1968

Bauch Jan

1898 - 1995

Bartovský Václav

1903 - 1961

Bělocvětov Andrej

1923 - 1997

Beneš Vincenc

1883 - 1979

Beneš Vlastimil

1919 - 1981

Beran Zdeněk

1937 - 2014

Born Adolf

1930 - 2016

Boštík Václav

1913 - 2005

Boudník Vladimír

1924 - 1968

Brázda Pavel

1926

Burian Zdeněk

1905 - 1981

Cimbura Emil

1922

Čapek Josef

1887 - 1945

Černý Karel

1910 - 1960

Demartini Hugo

1931 - 2010

Diviš Alén

1900 - 1956

Exner Ivan

1960

Fára Libor

1925 - 1988

Hejna Václav

1914 - 1985

Filla Emil

1882 - 1953

Fišárek Alois

1906 - 1980

Foltýn František

1891 - 1976

Fremund Richard

1928 - 1969

Gross František

1909 - 1985

Grygar Milan

1926

Gutfreund Otto

1889 - 1927

Hilmar Jiří

1937

Hlinomaz Josef

1914 - 1978

Hudeček František

1909 - 1990

Chad Václav

1923 - 1945

Chatrný Dalibor

1925 - 2012

Chlupáč Miloslav

1920 - 2008

Istler Josef

1919 - 2000

Janeček Ota

1919 - 1996

Janoušek František

1890 - 1943

Janoušková Věra

1922 - 2010

Jíra Josef

1929 - 2005

Jiroudek František

1914 - 1991

Jiří John

1923 - 1972

Justitz Alfréd

1879 - 1934

Kafka Čestmír

1922 - 1988

Kars Jiří

1880 - 1945

Kiml Václav

1928 - 2001

Kmentová Eva

1928 - 1980

Koblasa Jan

1932 - 2017

Kolář Jiří

1914 - 2002

Kolářová Běla

1923 - 2010

Kolíbal Stanislav

1925

Kolínská Jitka

1930 - 1992

Komárek Vladimír

1928 - 2002

Kopecký Bohdan

1928 - 2010

Kopecký Vladimír

1931

Kosárek Adolf

1830 - 1859

Kotík Jan

1916 - 2002

Kotík Pravoslav

1889 - 1970

Král Jaroslav

1883 - 1942

Kremlička Rudolf

1886 - 1932

Kubíček Jan

1927 - 2013

Kubín Otakar

1883 - 1969

Kubišta Bohumil

1884 - 1918

Kupka František

1871 - 1957

Lacina Bohdan

1912 - 1971

Lada Josef

1887 - 1957

Laška Pavel

1907 - 1983

Lhoták Kamil

1912 - 1990

Liesler Josef

1912 - 2005

Linhart Kamil

1920 - 2006

Lukavský Jaroslav

1924 - 1984

Majerník Cyprián

1909 - 1945

Málek Antonín

1937

Malich Karel

1924

Marešová Milada

1901 - 1987

Matal Bohumír

1922 - 1988

Matoušek František

1901 - 1961

Medek Mikuláš

1926 - 1974

Menčík Václav

1926

Mirvald Vladislav

1921 - 2003

Mrkvička Otakar

1898 - 1957

Muzika František

1900 - 1974

Načeradský Jiří

1939 - 2014

Nejedlý Otakar

1883 - 1957

Němec Rudolf

1936 - 2015

Nemes Endre

1909 - 1985

Nepraš Karel

1932 - 2002

Nešleha Pavel

1937 - 2003

Netík Miroslav

1920

Novák Vladimír

1947

Novák Ladislav

1925 - 1999

Ouhel Ivan

1945

Ovčáček Eduard

1933

Paderlík Arnošt

1919 - 1999

Jaroslav Paur

1918 - 1987

Pelc Antonín

1895 - 1967

Pešicová Jaroslava

1935 - 2015

Piesen Robert

1921 - 1977

Preissig Vojtěch

1873 - 1944

Procházka Antonín

1882 - 1945

Radimský Václav

1867 - 1946

Rittstein Michael

1949

Róna Jaroslav

1957

Ronovský František

1929 - 2006

Rykr Zdeněk

1900 - 1940

Schikaneder Jakub

1855 - 1924

Sion Zbyšek

1938

Sklenář Zdeněk

1910 - 1986

Slavíček Antonín

1870 - 1910

Slavík Otakar

1931 - 2010

Smetana Jan

1918 - 1998

Sopko Jiří

1942

Souček Karel

1915 - 1982

Stratil Václav

1950

Sutnar Ladislav

1897 - 1976

Sychra Vladimír

1903 - 1963

Sýkora Zdeněk

1920 - 2011

Šíma Josef

1891 - 1971

Šimák Lev

1896 - 1989

Šimotová Adriena

1926 - 2014

Šlenger Karel

1903 - 1981

Špála Václav

1885 - 1946

Štorek František

1933 - 1999

Štyrský Jindřich

1899 - 1942

Tichý František

1896 - 1961

Tikal Václav

1906 - 1965

Tittelbach Vojtěch

1900 - 1971

Toyen

1902 - 1980

Trampota Jan

1889 - 1942

Váchal Josef

1884 - 1969

Válová Jitka

1922 - 2011

Valter Karel

1909 - 2006

Vobecký František

1902 - 1991

Vostřebalová - Fischerová Vlasta

1898 - 1963

Vožniak Jaroslav

1933 - 2005

Vyleťal Josef

1940 - 1989

Wachsman Alois

1898 - 1942

Wiesner Richard

1900 - 1972

Zoubek Olbram

1926 - 2017

Zrzavý Jan

1890 - 1977

Zykmund Václav

1914 - 1984

Kokolia Vladimír

1956

Bauernfreund Jakub

1904 - 1976

Kaláb František

1908 - 1950

Klápště Jaroslav

1923 - 1999

Malý František

1900 - 1980

Podhrázský Stanislav

1921 - 1999

Serpan Jaroslav (Laroslav Sossountzov)

1922 - 1976

Vaca Karel

1919 - 1989

Neuschul Ernst

1895 - 1968

Orlik Emil

1870 - 1932

Fuka Vladimír

1926 - 1977

Mrázková Daisy

1923 - 2016

Trnka Jiří

1912 - 1969

Kyncl František

1934 - 2011

Herbst Jaroslav

1887 - 1971

Michalčík Antonín

1914 - 1998

Piskač Bedřich

1898 - 1929

Kubíček Jánuš

1921 - 1993

Urbásek Miloš

1932 - 1988

Merta Jan

1952

Procházková Linka

1884 - 1960

Dlouhý Bedřich

1932

Hliněnský Robert

1908 - 1979

Lamr Aleš

1943

Puchnarová Dana

1938

Gruber Ivan

1929

Hendrych Jan

1936

Jiří Mědílek

1954

Plicka Karel

1894 - 1987

Miroslav Šnajdr

1952

Smutný Oldřich

1925

Preclík Vladimír

1929 - 2008

Milan Kyncl

Tomáš Rajlich

Karel Nepraš

Rotrekl Theodor

Karel Valter

Štech Adam

Kintera Krištof

Stanislav Zippe

Bartuszová Mária

1936 - 1996

Chatrný Ivan

1928 - 1983

Trinkewitz Karel

Bilecki Jiří

Kučerová Alena

Valenta Jiří

Přibyl Lubomír

Jetelová Magdalena

Zippe Stanislav

Wojnar Jan

Novosad Karel

Milkov Stefan

Bauer Michal

Vyleťal Jan

Antal Eduard

dfdf

Švankmajer Jan

Dobeš Milan

Kunc Milan

Válová Květa

Géza Szóbel

Pavel Rudolf

Boška Jindřich

Kádár Béla

Fiedler François

Bielecki Jiří

Přibyl Lubomír

1937

Kučerová Alena

1935

Paur Jaroslav

Bielecki Jiří

1929 - 2000

Zemánek Bohumil

Válová Květa

1922 - 1998

Bolf Josef

Sophistica Gallery Privátní galerie českého moderního umění a současného umění.