Brázda Pavel (1926)

Pavel Brázda, jeden z nevýznamnějších českých malířů, výtvarníků a ilustrátorů 20. století, se narodil 21. srpna 1926 v jihomoravské metropoli, Brně. Narodil se jako nejstarší ze tří dětí zámožné rodiny advokáta a předáka agrární strany Osvalda Brázdy a Evy Brázdové (Koželuhové). Studoval na gymnáziu, avšak v roce 1944 se namísto studenta osmého ročníku gymnázia stal nuceně nasazeným v pozici dřevorubce. Po konci války v roce 1945 se nakrátko stal studentem dějin umění a filozofie na Masarykově universitě v Brně. O rok později byl však přijat jako student Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze do ateliéru profesora Emila Filly. V roce 1947 je však ze školy vyloučen s důvodu nezájmu o studium. Ještě téhož roku je přijat ke studiu na Akademii výtvarných umění v Praze do ateliéru profesora Vladimíra Sychry. V roce 1948 se Brázda setkal se svou budoucí ženou malířkou Věrou Novákovou. Téhož roku přišel Brázdův otec z důvodu nástupu komunistického režimu o právo vykonávat advokátní činnost a rodině byla zabavena většina majetku. O rok později, po politických prověrkách, byl Brázda, kvůli svému původu, společně se svou přítelkyní Věrou Novákovou dokonce vyloučen z Akademie. Z existenčních důvodů byl tak nucen stát se učněm oboru malířství pokojů. Tomu se však z pochopitelných důvodů věnovat nechtěl. V roce 1950 se Pavel Brázda oženil s Věrou Novákovou a spolu opět nastoupili studium na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze do třetího ročníku. Studium úspěšně ukončili v roce 1952. Tím získal Brázda oprávnění zabývat se výtvarnou činností profesionálně, avšak bez možnosti vystavovat. Jedny z prvních zakázek, které malíř dostal, byly především ilustrace odborné literatury jako např. přírodovědné a lékařské knihy. V roce 1956 získal Brázda stipendium od svazu ČSVU, což mu umožnilo věnovat se nadále výtvarné činnosti. Členem svazu se však nikdy nestal. V roce 1977 se stal topičem v koksové kotelně 1. zubní kliniky na Albertově, kde byl ilegálně vydáván Kritický sborník. Na tomto místě setrval následujících deset let. V roce 1987 odešel malíř do důchodu a ve stejném roce mu byla povolena cesta do USA. Co se týče celkového díla Pavla Brázdy, bylo a stále je velikým oříškem pro mnohé historiky a kritiky umění. Svým charakterem spadá Brázdovo dílo do tzv. nezařaditelných stylů. Jeho rukopis je totiž jedinečný, osobitý a na první pohled nezaměnitelný. Ve své práci se Brázda spíše snažil transformovat stávající podněty moderního umění, nežli by se jim zcela oddal. Svou uměleckou kariéru formoval Brázda již jako student střední školy, kdy jako jedenáctiletý namaloval své první obrazy olejovými barvami. Inspiraci čerpal zejména z prostředí, ve kterém se jako dítě pohyboval a to sice z Brněnské městské periférie. Jeho dalším zdrojem inspirace se stali lidé se svými běžnými osudy. S takto tematizovanými obrazy se Brázda ocitl v blízkosti malířů sdružujících se kolem Skupiny 42. Avšak v roce 1943 založil Pavel Brázda ve spolupráci s přítelem Jaroslavem Dreslerem svůj vlastní styl pramenící z hlavních inspiračních témat nazvaný Hominismus, umění o lidech a pro lidi, kterému se v následujících letech věnoval. Jednalo se o umění, které se dotýkalo tématu obyčejného života a vyvíjelo se téměř svobodně a nezávisle na tehdejším uměleckém proudu. Nedá se však říct, že by Brázdovo dílo vystupovalo svým charakterem proti jakýmkoli tendencím výtvarného umění. Asi nejznámějším Brázdovým dílem v rámci čtyřicátých let se stal obraz s názvem „Obluda čeká, obluda má čas“ z roku 1949. V šedesátých letech se Brázda blíže zaměřil na strukturu svých obrazů. Postupně své obrazy zjednodušoval a zároveň začal experimentovat s povrchem malby (Tuhý stařec, 1962; Stalinovy závody, 1963). V osmdesátých letech pracoval s různými technikami od nejjednodušších výrazových prostředků lineární kresby až po koláže. Vytvářel řadu kreseb užitím xerografie a posléze je ještě dotvářel volným obtahováním černými linkami. Této technice se věnoval i v dalších letech. Z hlediska výstavní činnosti bylo Brázdovo dílo až donedávna pro širokou veřejnost tabu. I když se o prezentaci svých děl snažil, nebylo malíři z politických důvodů povoleno podílet se na výstavách a samozřejmě ani takové výstavy pořádat. První ukázku svých a manželčiných děl mohl předvést až v roce 1976 v malé místnosti Divadla v Nerudovce. Další tentokrát kolektivní výstava nekonformních umělců se konala až v roce 1989 ve sklepech pod Vinohradskou tržnicí. Výstava byla nazvaná „Minulost a budoucnost“ a Brázda zde zveřejnil širokou paletu svých obrazů, která zaujala výtvarníka, ale především redaktora tehdejšího ilegálního časopisu Revolver Revue (RR), Viktora Karlíka. V listopadu roku 1990 časopis RR poprvé zveřejnil reprodukce Brázdových obrazů s komentářem již zmíněného Viktora Karlíka a Terezie Pokorné. O dva roky později, v roce 1992, uspořádali manželé Brázdovi další výstavu nazvanou Pavel Brázda, Věra Nováková – 50. léta, kterou uvedla výstavní síň Pražského kulturního centra Ženské domovy. V roce 1992 obdržel Pavel Brázda jako první výtvarník cenu Revolver Revue za rok 1991 a v roce 2008 byla umělci předána prezidentem republiky medaile Za zásluhy. V následujících letech se Pavel Brázda aktivně podílel a stále ještě podílí na pořádání různých expozic a prezentací svých prací. Jeho dílo je zastoupeno především v českých veřejných a soukromých sbírkách. Pavel Brázda dnes žije se svou rodinou v Praze.

Balcar Jiří

1929 - 1968

Bauch Jan

1898 - 1995

Bartovský Václav

1903 - 1961

Bělocvětov Andrej

1923 - 1997

Beneš Vincenc

1883 - 1979

Beneš Vlastimil

1919 - 1981

Beran Zdeněk

1937 - 2014

Born Adolf

1930 - 2016

Boštík Václav

1913 - 2005

Boudník Vladimír

1924 - 1968

Brázda Pavel

1926

Burian Zdeněk

1905 - 1981

Cimbura Emil

1922

Čapek Josef

1887 - 1945

Černý Karel

1910 - 1960

Demartini Hugo

1931 - 2010

Diviš Alén

1900 - 1956

Exner Ivan

1960

Fára Libor

1925 - 1988

Hejna Václav

1914 - 1985

Filla Emil

1882 - 1953

Fišárek Alois

1906 - 1980

Foltýn František

1891 - 1976

Fremund Richard

1928 - 1969

Gross František

1909 - 1985

Grygar Milan

1926

Gutfreund Otto

1889 - 1927

Hilmar Jiří

1937

Hlinomaz Josef

1914 - 1978

Hudeček František

1909 - 1990

Chad Václav

1923 - 1945

Chatrný Dalibor

1925 - 2012

Chlupáč Miloslav

1920 - 2008

Istler Josef

1919 - 2000

Janeček Ota

1919 - 1996

Janoušek František

1890 - 1943

Janoušková Věra

1922 - 2010

Jíra Josef

1929 - 2005

Jiroudek František

1914 - 1991

Jiří John

1923 - 1972

Justitz Alfréd

1879 - 1934

Kafka Čestmír

1922 - 1988

Kars Jiří

1880 - 1945

Kiml Václav

1928 - 2001

Kmentová Eva

1928 - 1980

Koblasa Jan

1932

Kolář Jiří

1914 - 2002

Kolářová Běla

1923 - 2010

Kolíbal Stanislav

1925

Kolínská Jitka

1930 - 1992

Komárek Vladimír

1928 - 2002

Kopecký Bohdan

1928 - 2010

Kopecký Vladimír

1931

Kosárek Adolf

1830 - 1859

Kotík Jan

1916 - 2002

Kotík Pravoslav

1889 - 1970

Král Jaroslav

1883 - 1942

Kremlička Rudolf

1886 - 1932

Kubíček Jan

1927 - 2013

Kubín Otakar

1883 - 1969

Kubišta Bohumil

1884 - 1918

Kupka František

1871 - 1957

Lacina Bohdan

1912 - 1971

Lada Josef

1887 - 1957

Laška Pavel

1907 - 1983

Lhoták Kamil

1912 - 1990

Liesler Josef

1912 - 2005

Linhart Kamil

1920 - 2006

Lukavský Jaroslav

1924 - 1984

Majerník Cyprián

1909 - 1945

Málek Antonín

1937

Malich Karel

1924

Marešová Milada

1901 - 1987

Matal Bohumír

1922 - 1988

Matoušek František

1901 - 1961

Medek Mikuláš

1926 - 1974

Menčík Václav

1926

Mirvald Vladislav

1921 - 2003

Mrkvička Otakar

1898 - 1957

Muzika František

1900 - 1974

Načeradský Jiří

1939 - 2014

Nejedlý Otakar

1883 - 1957

Němec Rudolf

1936 - 2015

Nemes Endre

1909 - 1985

Nepraš Karel

1932 - 2002

Nešleha Pavel

1937 - 2003

Netík Miroslav

1920

Novák Vladimír

1947

Novák Ladislav

1925 - 1999

Ouhel Ivan

1945

Ovčáček Eduard

1933

Paderlík Arnošt

1919 - 1999

Paur Jaroslav

1918 - 1987

Pelc Antonín

1895 - 1967

Pešicová Jaroslava

1935 - 2015

Piesen Robert

1921 - 1977

Preissig Vojtěch

1873 - 1944

Procházka Antonín

1882 - 1945

Radimský Václav

1867 - 1946

Rittstein Michael

1949

Róna Jaroslav

1957

Ronovský František

1929 - 2006

Rykr Zdeněk

1900 - 1940

Schikaneder Jakub

1855 - 1924

Sion Zbyšek

1938

Sklenář Zdeněk

1910 - 1986

Slavíček Antonín

1870 - 1910

Slavík Otakar

1931 - 2010

Smetana Jan

1918 - 1998

Sopko Jiří

1942

Souček Karel

1915 - 1982

Stratil Václav

1950

Sutnar Ladislav

1897 - 1976

Sychra Vladimír

1903 - 1963

Sýkora Zdeněk

1920 - 2011

Šíma Josef

1891 - 1971

Šimák Lev

1896 - 1989

Šimotová Adriena

1926 - 2014

Šlenger Karel

1903 - 1981

Špála Václav

1885 - 1946

Štorek František

1933 - 1999

Štyrský Jindřich

1899 - 1942

Tichý František

1896 - 1961

Tikal Václav

1906 - 1965

Tittelbach Vojtěch

1900 - 1971

Toyen

1902 - 1980

Trampota Jan

1889 - 1942

Váchal Josef

1884 - 1969

Válová Jitka

1922 - 2011

Valter Karel

1909 - 2006

Vobecký František

1902 - 1991

Vostřebalová - Fischerová Vlasta

1898 - 1963

Vožniak Jaroslav

1933 - 2005

Vyleťal Josef

1940 - 1989

Wachsman Alois

1898 - 1942

Wiesner Richard

1900 - 1972

Zoubek Olbram

1926 - 2017

Zrzavý Jan

1890 - 1977

Zykmund Václav

1914 - 1984

Kokolia Vladimír

1956

Bauernfreund Jakub

1904 - 1976

Kaláb František

1908 - 1950

Klápště Jaroslav

1923 - 1999

Malý František

1900 - 1980

Podhrázský Stanislav

1921 - 1999

Serpan Jaroslav (Laroslav Sossountzov)

1922 - 1976

Vaca Karel

1919 - 1989

Neuschul Ernst

1895 - 1968

Orlik Emil

1870 - 1932

Fuka Vladimír

1926 - 1977

Mrázková Daisy

1923 - 2016

Trnka Jiří

1912 - 1969

Kyncl František

1934 - 2011

Herbst Jaroslav

1887 - 1971

Michalčík Antonín

1914 - 1998

Piskač Bedřich

1898 - 1929

Kubíček Jánuš

1921 - 1993

Urbásek Miloš

1932 - 1988

Merta Jan

1952

Procházková Linka

1884 - 1960

Dlouhý Bedřich

1932

Hliněnský Robert

1908 - 1979

Aleš Lamr

1943

Puchnarová Dana

1938

Gruber Ivan

1929

Hendrych Jan

1936

Jiří Mědílek

1954

Plicka Karel

1894 - 1987

Miroslav Šnajdr

1952

Smutný Oldřich

1925

Preclík Vladimír

1929 - 2008

Milan Kyncl

Tomáš Rajlich

Karel Nepraš

Rotrekl Theodor

Karel Valter

Štech Adam

Sophistica Gallery Privátní galerie českého moderního umění a současného umění.