Demartini Hugo (1931 - 2010)

Významný český sochař Hugo Demartini se narodil 11. července 1931 v Praze. Během let 1943 – 1945 bral soukromé hodiny kreslení v ateliéru malíře Vladimíra Leitnera v Praze. O rok později, v roce 1946 vstoupil do učení ke kamenosochaři Otakaru Velinskému. Koncem čtyřicátých let absolvoval pokračovací školu pro kamenosochaře, která se nacházela v Prostějově. V roce 1949 získal tovaryšský list kamenosochaře, ale i nadále zůstal v dílně Otakara Velinského. Ve stejném roce začal studovat pražskou Akademii výtvarných umění v ateliéru u profesora Jana Loudy. Akademii absolvoval právě v Laudově ateliéru v roce 1954. Ve stejném roce nastoupil základní vojenskou službu. Během druhého roku vojenské prezenční služby byl Hugo Demartini převelen do Armádního výtvarného studia v Praze. Zde se setkal s malíři Františkem Ronovským a Zdeňkem Holubem. Ve stejném roce navštívil na dva měsíce moravskou metropoli Brno, kde pracoval v ateliéru u Vincence Makovského. Po návratu z vojenské služby se zaměřil především na portréty a drobné figurální plastiky. Od roku 1960, kdy získal v Praze - Záběhlicích přízemní dílnu, začal pracovat s kovem a absolvoval kurz sváření kovů plamenem. V roce 1990 se Hugo Demartini stal profesorem na Akademii výtvarných umění v Praze. Tady až do roku 1995 vedl sochařský ateliér. Svou pedagogickou činnost zde ukončil v roce 1995. V roce 1947 se na výstavě s názvem Sochařství Francie seznámil s vývojem moderního francouzského umění. V roce 1952 se aktivně účastnil stěhování sochařské sbírky národní galerie z Trojského zámečku na Zbraslav. Díky této zkušenosti důkladně poznal tvorbu českých sochařů. Ve svých pracích začal uplatňovat techniku vrypování do sádrové podložky a otiskoval tak do hlíny různé struktury. Během roku 1956 vytvořil Hugo Demartini cyklus malých reliéfů s biblickými náměty. Koncem padesátých let se začal soustředit na papírové koláže. Jeden jeho cyklus je inspirován poezií Františka Halase. Postupně vytvářel strukturální reliéfy a v roce 1962 vytvořil Cyklus Červených reliéfů (což byla vlastně patinovaná sádra). Kromě jiného vytvářel tzv. uvězněné plastiky, při jejichž tvorbě používal ocelový plech a měď. Během let 1964 – 1965 vytvářel první reliéfy a objekty z kovu v kombinaci s chromovaným zrcadlovým povrchem. V roce 1968 vytvořil dekorativní reliéf, který se později umístil do pracovny obchodního rady československého velvyslanectví ve Washingtonu. V témže roce se se svou tvůrčí činností přesunul z ateliéru do krajiny, kde realizoval dva své cykly: Akce v přírodě a Demonstrace v prostoru. V sedmdesátých letech vytvořil 11 bronzových pamětních desek pro Terezín, 17 lustrů pro interiér restaurace Zlatá Praha. Od roku 1973 vytvářel první modely, při kterých kombinoval chromové prvky a organické sklo, které později nahradil dřevem. Co se týče výstavní činnosti, byl Hugo Demartini velice aktivním umělcem nejen u nás, ale i v zahraničí. Již jako student vystavoval své školní práce na II. Přehlídce čs. výtvarného umění v Jízdárně Pražského hradu. Roku 1963 pořádal první samostatnou výstavu v Kulturním klubu Krajského projektového ústavu v Praze. Svými díly z cyklu Červené reliéfy byl zastoupen na výstavě tvůrčí skupiny Umělecká beseda. V roce 1966 pořádal samostatnou výstavu v Galerii na Karlově náměstí v Praze. V tomtéž roce absolvoval více výstav. Byl zastoupen také na výstavě Konstruktivní tendence v Lounech, v Roudnici nad Labem a v Jihlavě. Svými obrazy byl také zastoupen na výstavě Aktuální tendence českého umění. Jeho díla byla zařazena na výstavu Tschechoslowakische Kunst der Gegenwart v Berlíně. Na pozvání Apollonia se zúčastnil bienále v San Marinu roku 1967. O rok později se zúčastnil několika dalších výstav. Mezi nimi byly například výstava Nová citlivost v Brně, Konstruktive Tendenzen aus der Tschechoslowakei v Norimberku. Zúčastnil se také bienále v Aquile a byl svými obrazy zastoupen na výstavě Sculpture Contemporaine Tchécoslovaque – De Myslbek á nos jours, která se pořádala v Paříži. V roce 1970 vystavil v Alšově síni v Praze své chromované reliéfy a objekty. Od počátku osmdesátých let začal Hugo Demartini pracovat na rozměrných dřevěných modelech z cyklu s názvem Místo. Během devadesátých let se účastnil mnoha výstav jak ve své rodné zemi, tak i v zahraničí. Pro příklad uveďme výstavu Tradition und Avantgarde in Prag v Osnarücku a v Bonnu, výstava Situace ?92 pořádanou v pražském Mánesu. V Ostravě uskutečnil rozsáhlou retrospektivu z let 1958 – 1978. Během let 2005 – 2007 realizoval Hugo Demartini dvě velké výstavy. První se konala v Galerii Benedikta Rejta v Lounechs názvem Přípravné modely, druhá se konala v Galerii hlavního města Prahy, kde vystavoval se skupinou Zaostalí. V roce 1953 se stal kandidátem Svazu československých výtvarných umělců. O sedm let později, od roku 1960 se stal členem tohoto svazu. V roce 1961 společně s několika dalšími malíři a sochaři (B. Dlouhý, T. Pištěk, J. Vachuda, K. Nepraš, K. Kučera) založil volné sdružení Paleta vlasti. Prostřednictvím svého přítele Jiřího Koláře se v roce 1964 seznámil s okruhem umělců působících v Umělecké besedě. V roce 1982 byl Hugo Demartini evidován u Českého fondu výtvarných umělců v Praze. V roce 1987 se stal členem skupiny Zaostalí a o rok později byl přijat za člena Svazu českých výtvarných umělců. Během svého života podnikl Hugo Demartini několik inspirativních studijních cest. V roce 1957 navštívil Varšavu a o dva roky později se podíval do polského Krakova. Dále navštívil Budapešť a Vídeň a v roce 1967 u příležitosti penále v San Marinu cestoval po Itálii. O dva roky později podnikl cestu do Švýcarska, při níž navštívil Curych a Ženevu. V sedmdesátých letech odcestoval na měsíc do severní Itálie. Během roku 1974 podnikl několik zahraničních cest, při nichž navštívil Rakousko, NSR a Itálii. Ani blízký východ mu nezůstal cizí. O dva roky později absolvoval dvouměsíční pobyt v Teheránu, kde navštívil mnoho pouštních měst a dokončil zde svůj cyklus s názvem Akce v přírodě. Následoval dvouměsíční pobyt v Kanadě, kde vznikaly modely kombinované s organickým sklem. Hugo Demartini zemřel 15. září 2010 v Praze.

Balcar Jiří

1929 - 1968

Bauch Jan

1898 - 1995

Bartovský Václav

1903 - 1961

Bělocvětov Andrej

1923 - 1997

Beneš Vincenc

1883 - 1979

Beneš Vlastimil

1919 - 1981

Beran Zdeněk

1937 - 2014

Born Adolf

1930 - 2016

Boštík Václav

1913 - 2005

Boudník Vladimír

1924 - 1968

Brázda Pavel

1926

Burian Zdeněk

1905 - 1981

Cimbura Emil

1922

Čapek Josef

1887 - 1945

Černý Karel

1910 - 1960

Demartini Hugo

1931 - 2010

Diviš Alén

1900 - 1956

Exner Ivan

1960

Fára Libor

1925 - 1988

Hejna Václav

1914 - 1985

Filla Emil

1882 - 1953

Fišárek Alois

1906 - 1980

Foltýn František

1891 - 1976

Fremund Richard

1928 - 1969

Gross František

1909 - 1985

Grygar Milan

1926

Gutfreund Otto

1889 - 1927

Hilmar Jiří

1937

Hlinomaz Josef

1914 - 1978

Hudeček František

1909 - 1990

Chad Václav

1923 - 1945

Chatrný Dalibor

1925 - 2012

Chlupáč Miloslav

1920 - 2008

Istler Josef

1919 - 2000

Janeček Ota

1919 - 1996

Janoušek František

1890 - 1943

Janoušková Věra

1922 - 2010

Jíra Josef

1929 - 2005

Jiroudek František

1914 - 1991

Jiří John

1923 - 1972

Justitz Alfréd

1879 - 1934

Kafka Čestmír

1922 - 1988

Kars Jiří

1880 - 1945

Kiml Václav

1928 - 2001

Kmentová Eva

1928 - 1980

Koblasa Jan

1932 - 2017

Kolář Jiří

1914 - 2002

Kolářová Běla

1923 - 2010

Kolíbal Stanislav

1925

Kolínská Jitka

1930 - 1992

Komárek Vladimír

1928 - 2002

Kopecký Bohdan

1928 - 2010

Kopecký Vladimír

1931

Kosárek Adolf

1830 - 1859

Kotík Jan

1916 - 2002

Kotík Pravoslav

1889 - 1970

Král Jaroslav

1883 - 1942

Kremlička Rudolf

1886 - 1932

Kubíček Jan

1927 - 2013

Kubín Otakar

1883 - 1969

Kubišta Bohumil

1884 - 1918

Kupka František

1871 - 1957

Lacina Bohdan

1912 - 1971

Lada Josef

1887 - 1957

Laška Pavel

1907 - 1983

Lhoták Kamil

1912 - 1990

Liesler Josef

1912 - 2005

Linhart Kamil

1920 - 2006

Lukavský Jaroslav

1924 - 1984

Majerník Cyprián

1909 - 1945

Málek Antonín

1937

Malich Karel

1924

Marešová Milada

1901 - 1987

Matal Bohumír

1922 - 1988

Matoušek František

1901 - 1961

Medek Mikuláš

1926 - 1974

Menčík Václav

1926

Mirvald Vladislav

1921 - 2003

Mrkvička Otakar

1898 - 1957

Muzika František

1900 - 1974

Načeradský Jiří

1939 - 2014

Nejedlý Otakar

1883 - 1957

Němec Rudolf

1936 - 2015

Nemes Endre

1909 - 1985

Nepraš Karel

1932 - 2002

Nešleha Pavel

1937 - 2003

Netík Miroslav

1920

Novák Vladimír

1947

Novák Ladislav

1925 - 1999

Ouhel Ivan

1945

Ovčáček Eduard

1933

Paderlík Arnošt

1919 - 1999

Jaroslav Paur

1918 - 1987

Pelc Antonín

1895 - 1967

Pešicová Jaroslava

1935 - 2015

Piesen Robert

1921 - 1977

Preissig Vojtěch

1873 - 1944

Procházka Antonín

1882 - 1945

Radimský Václav

1867 - 1946

Rittstein Michael

1949

Róna Jaroslav

1957

Ronovský František

1929 - 2006

Rykr Zdeněk

1900 - 1940

Schikaneder Jakub

1855 - 1924

Sion Zbyšek

1938

Sklenář Zdeněk

1910 - 1986

Slavíček Antonín

1870 - 1910

Slavík Otakar

1931 - 2010

Smetana Jan

1918 - 1998

Sopko Jiří

1942

Souček Karel

1915 - 1982

Stratil Václav

1950

Sutnar Ladislav

1897 - 1976

Sychra Vladimír

1903 - 1963

Sýkora Zdeněk

1920 - 2011

Šíma Josef

1891 - 1971

Šimák Lev

1896 - 1989

Šimotová Adriena

1926 - 2014

Šlenger Karel

1903 - 1981

Špála Václav

1885 - 1946

Štorek František

1933 - 1999

Štyrský Jindřich

1899 - 1942

Tichý František

1896 - 1961

Tikal Václav

1906 - 1965

Tittelbach Vojtěch

1900 - 1971

Toyen

1902 - 1980

Trampota Jan

1889 - 1942

Váchal Josef

1884 - 1969

Válová Jitka

1922 - 2011

Valter Karel

1909 - 2006

Vobecký František

1902 - 1991

Vostřebalová - Fischerová Vlasta

1898 - 1963

Vožniak Jaroslav

1933 - 2005

Vyleťal Josef

1940 - 1989

Wachsman Alois

1898 - 1942

Wiesner Richard

1900 - 1972

Zoubek Olbram

1926 - 2017

Zrzavý Jan

1890 - 1977

Zykmund Václav

1914 - 1984

Kokolia Vladimír

1956

Bauernfreund Jakub

1904 - 1976

Kaláb František

1908 - 1950

Klápště Jaroslav

1923 - 1999

Malý František

1900 - 1980

Podhrázský Stanislav

1921 - 1999

Serpan Jaroslav (Laroslav Sossountzov)

1922 - 1976

Vaca Karel

1919 - 1989

Neuschul Ernst

1895 - 1968

Orlik Emil

1870 - 1932

Fuka Vladimír

1926 - 1977

Mrázková Daisy

1923 - 2016

Trnka Jiří

1912 - 1969

Kyncl František

1934 - 2011

Herbst Jaroslav

1887 - 1971

Michalčík Antonín

1914 - 1998

Piskač Bedřich

1898 - 1929

Kubíček Jánuš

1921 - 1993

Urbásek Miloš

1932 - 1988

Merta Jan

1952

Procházková Linka

1884 - 1960

Dlouhý Bedřich

1932

Hliněnský Robert

1908 - 1979

Lamr Aleš

1943

Puchnarová Dana

1938

Gruber Ivan

1929

Hendrych Jan

1936

Jiří Mědílek

1954

Plicka Karel

1894 - 1987

Miroslav Šnajdr

1952

Smutný Oldřich

1925

Preclík Vladimír

1929 - 2008

Milan Kyncl

Tomáš Rajlich

Karel Nepraš

Rotrekl Theodor

Karel Valter

Štech Adam

Kintera Krištof

Stanislav Zippe

Bartuszová Mária

1936 - 1996

Chatrný Ivan

1928 - 1983

Trinkewitz Karel

Bilecki Jiří

Kučerová Alena

Valenta Jiří

Přibyl Lubomír

Jetelová Magdalena

Zippe Stanislav

Wojnar Jan

Novosad Karel

Milkov Stefan

Bauer Michal

Vyleťal Jan

Antal Eduard

dfdf

Švankmajer Jan

Dobeš Milan

Kunc Milan

Válová Květa

Géza Szóbel

Pavel Rudolf

Boška Jindřich

Kádár Béla

Fiedler François

Bielecki Jiří

Přibyl Lubomír

1937

Kučerová Alena

1935

Paur Jaroslav

Bielecki Jiří

1929 - 2000

Zemánek Bohumil

Válová Květa

1922 - 1998

Bolf Josef

Pištěk Theodor

Antal Eduard

1929 - 2011

Vohrabal Josef

fdf

Drtikol František

Sophistica Gallery Privátní galerie českého moderního umění a současného umění.