Demartini Hugo (1931 - 2010)

Významný český sochař Hugo Demartini se narodil 11. července 1931 v Praze. Během let 1943 – 1945 bral soukromé hodiny kreslení v ateliéru malíře Vladimíra Leitnera v Praze. O rok později, v roce 1946 vstoupil do učení ke kamenosochaři Otakaru Velinskému. Koncem čtyřicátých let absolvoval pokračovací školu pro kamenosochaře, která se nacházela v Prostějově. V roce 1949 získal tovaryšský list kamenosochaře, ale i nadále zůstal v dílně Otakara Velinského. Ve stejném roce začal studovat pražskou Akademii výtvarných umění v ateliéru u profesora Jana Loudy. Akademii absolvoval právě v Laudově ateliéru v roce 1954. Ve stejném roce nastoupil základní vojenskou službu. Během druhého roku vojenské prezenční služby byl Hugo Demartini převelen do Armádního výtvarného studia v Praze. Zde se setkal s malíři Františkem Ronovským a Zdeňkem Holubem. Ve stejném roce navštívil na dva měsíce moravskou metropoli Brno, kde pracoval v ateliéru u Vincence Makovského. Po návratu z vojenské služby se zaměřil především na portréty a drobné figurální plastiky. Od roku 1960, kdy získal v Praze - Záběhlicích přízemní dílnu, začal pracovat s kovem a absolvoval kurz sváření kovů plamenem. V roce 1990 se Hugo Demartini stal profesorem na Akademii výtvarných umění v Praze. Tady až do roku 1995 vedl sochařský ateliér. Svou pedagogickou činnost zde ukončil v roce 1995. V roce 1947 se na výstavě s názvem Sochařství Francie seznámil s vývojem moderního francouzského umění. V roce 1952 se aktivně účastnil stěhování sochařské sbírky národní galerie z Trojského zámečku na Zbraslav. Díky této zkušenosti důkladně poznal tvorbu českých sochařů. Ve svých pracích začal uplatňovat techniku vrypování do sádrové podložky a otiskoval tak do hlíny různé struktury. Během roku 1956 vytvořil Hugo Demartini cyklus malých reliéfů s biblickými náměty. Koncem padesátých let se začal soustředit na papírové koláže. Jeden jeho cyklus je inspirován poezií Františka Halase. Postupně vytvářel strukturální reliéfy a v roce 1962 vytvořil Cyklus Červených reliéfů (což byla vlastně patinovaná sádra). Kromě jiného vytvářel tzv. uvězněné plastiky, při jejichž tvorbě používal ocelový plech a měď. Během let 1964 – 1965 vytvářel první reliéfy a objekty z kovu v kombinaci s chromovaným zrcadlovým povrchem. V roce 1968 vytvořil dekorativní reliéf, který se později umístil do pracovny obchodního rady československého velvyslanectví ve Washingtonu. V témže roce se se svou tvůrčí činností přesunul z ateliéru do krajiny, kde realizoval dva své cykly: Akce v přírodě a Demonstrace v prostoru. V sedmdesátých letech vytvořil 11 bronzových pamětních desek pro Terezín, 17 lustrů pro interiér restaurace Zlatá Praha. Od roku 1973 vytvářel první modely, při kterých kombinoval chromové prvky a organické sklo, které později nahradil dřevem. Co se týče výstavní činnosti, byl Hugo Demartini velice aktivním umělcem nejen u nás, ale i v zahraničí. Již jako student vystavoval své školní práce na II. Přehlídce čs. výtvarného umění v Jízdárně Pražského hradu. Roku 1963 pořádal první samostatnou výstavu v Kulturním klubu Krajského projektového ústavu v Praze. Svými díly z cyklu Červené reliéfy byl zastoupen na výstavě tvůrčí skupiny Umělecká beseda. V roce 1966 pořádal samostatnou výstavu v Galerii na Karlově náměstí v Praze. V tomtéž roce absolvoval více výstav. Byl zastoupen také na výstavě Konstruktivní tendence v Lounech, v Roudnici nad Labem a v Jihlavě. Svými obrazy byl také zastoupen na výstavě Aktuální tendence českého umění. Jeho díla byla zařazena na výstavu Tschechoslowakische Kunst der Gegenwart v Berlíně. Na pozvání Apollonia se zúčastnil bienále v San Marinu roku 1967. O rok později se zúčastnil několika dalších výstav. Mezi nimi byly například výstava Nová citlivost v Brně, Konstruktive Tendenzen aus der Tschechoslowakei v Norimberku. Zúčastnil se také bienále v Aquile a byl svými obrazy zastoupen na výstavě Sculpture Contemporaine Tchécoslovaque – De Myslbek á nos jours, která se pořádala v Paříži. V roce 1970 vystavil v Alšově síni v Praze své chromované reliéfy a objekty. Od počátku osmdesátých let začal Hugo Demartini pracovat na rozměrných dřevěných modelech z cyklu s názvem Místo. Během devadesátých let se účastnil mnoha výstav jak ve své rodné zemi, tak i v zahraničí. Pro příklad uveďme výstavu Tradition und Avantgarde in Prag v Osnarücku a v Bonnu, výstava Situace ?92 pořádanou v pražském Mánesu. V Ostravě uskutečnil rozsáhlou retrospektivu z let 1958 – 1978. Během let 2005 – 2007 realizoval Hugo Demartini dvě velké výstavy. První se konala v Galerii Benedikta Rejta v Lounechs názvem Přípravné modely, druhá se konala v Galerii hlavního města Prahy, kde vystavoval se skupinou Zaostalí. V roce 1953 se stal kandidátem Svazu československých výtvarných umělců. O sedm let později, od roku 1960 se stal členem tohoto svazu. V roce 1961 společně s několika dalšími malíři a sochaři (B. Dlouhý, T. Pištěk, J. Vachuda, K. Nepraš, K. Kučera) založil volné sdružení Paleta vlasti. Prostřednictvím svého přítele Jiřího Koláře se v roce 1964 seznámil s okruhem umělců působících v Umělecké besedě. V roce 1982 byl Hugo Demartini evidován u Českého fondu výtvarných umělců v Praze. V roce 1987 se stal členem skupiny Zaostalí a o rok později byl přijat za člena Svazu českých výtvarných umělců. Během svého života podnikl Hugo Demartini několik inspirativních studijních cest. V roce 1957 navštívil Varšavu a o dva roky později se podíval do polského Krakova. Dále navštívil Budapešť a Vídeň a v roce 1967 u příležitosti penále v San Marinu cestoval po Itálii. O dva roky později podnikl cestu do Švýcarska, při níž navštívil Curych a Ženevu. V sedmdesátých letech odcestoval na měsíc do severní Itálie. Během roku 1974 podnikl několik zahraničních cest, při nichž navštívil Rakousko, NSR a Itálii. Ani blízký východ mu nezůstal cizí. O dva roky později absolvoval dvouměsíční pobyt v Teheránu, kde navštívil mnoho pouštních měst a dokončil zde svůj cyklus s názvem Akce v přírodě. Následoval dvouměsíční pobyt v Kanadě, kde vznikaly modely kombinované s organickým sklem. Hugo Demartini zemřel 15. září 2010 v Praze.

Balcar Jiří

1929 - 1968

Bauch Jan

1898 - 1995

Bartovský Václav

1903 - 1961

Bělocvětov Andrej

1923 - 1997

Beneš Vincenc

1883 - 1979

Beneš Vlastimil

1919 - 1981

Beran Zdeněk

1937 - 2014

Born Adolf

1930 - 2016

Boštík Václav

1913 - 2005

Boudník Vladimír

1924 - 1968

Brázda Pavel

1926

Burian Zdeněk

1905 - 1981

Cimbura Emil

1922

Čapek Josef

1887 - 1945

Černý Karel

1910 - 1960

Demartini Hugo

1931 - 2010

Diviš Alén

1900 - 1956

Exner Ivan

1960

Fára Libor

1925 - 1988

Hejna Václav

1914 - 1985

Filla Emil

1882 - 1953

Fišárek Alois

1906 - 1980

Foltýn František

1891 - 1976

Fremund Richard

1928 - 1969

Gross František

1909 - 1985

Grygar Milan

1926

Gutfreund Otto

1889 - 1927

Hilmar Jiří

1937

Hlinomaz Josef

1914 - 1978

Hudeček František

1909 - 1990

Chad Václav

1923 - 1945

Chatrný Dalibor

1925 - 2012

Chlupáč Miloslav

1920 - 2008

Istler Josef

1919 - 2000

Janeček Ota

1919 - 1996

Janoušek František

1890 - 1943

Janoušková Věra

1922 - 2010

Jíra Josef

1929 - 2005

Jiroudek František

1914 - 1991

Jiří John

1923 - 1972

Justitz Alfréd

1879 - 1934

Kafka Čestmír

1922 - 1988

Kars Jiří

1880 - 1945

Kiml Václav

1928 - 2001

Kmentová Eva

1928 - 1980

Koblasa Jan

1932

Kolář Jiří

1914 - 2002

Kolářová Běla

1923 - 2010

Kolíbal Stanislav

1925

Kolínská Jitka

1930 - 1992

Komárek Vladimír

1928 - 2002

Kopecký Bohdan

1928 - 2010

Kopecký Vladimír

1931

Kosárek Adolf

1830 - 1859

Kotík Jan

1916 - 2002

Kotík Pravoslav

1889 - 1970

Král Jaroslav

1883 - 1942

Kremlička Rudolf

1886 - 1932

Kubíček Jan

1927 - 2013

Kubín Otakar

1883 - 1969

Kubišta Bohumil

1884 - 1918

Kupka František

1871 - 1957

Lacina Bohdan

1912 - 1971

Lada Josef

1887 - 1957

Laška Pavel

1907 - 1983

Lhoták Kamil

1912 - 1990

Liesler Josef

1912 - 2005

Linhart Kamil

1920 - 2006

Lukavský Jaroslav

1924 - 1984

Majerník Cyprián

1909 - 1945

Málek Antonín

1937

Malich Karel

1924

Marešová Milada

1901 - 1987

Matal Bohumír

1922 - 1988

Matoušek František

1901 - 1961

Medek Mikuláš

1926 - 1974

Menčík Václav

1926

Mirvald Vladislav

1921 - 2003

Mrkvička Otakar

1898 - 1957

Muzika František

1900 - 1974

Načeradský Jiří

1939 - 2014

Nejedlý Otakar

1883 - 1957

Němec Rudolf

1936 - 2015

Nemes Endre

1909 - 1985

Nepraš Karel

1932 - 2002

Nešleha Pavel

1937 - 2003

Netík Miroslav

1920

Novák Vladimír

1947

Novák Ladislav

1925 - 1999

Ouhel Ivan

1945

Ovčáček Eduard

1933

Paderlík Arnošt

1919 - 1999

Paur Jaroslav

1918 - 1987

Pelc Antonín

1895 - 1967

Pešicová Jaroslava

1935 - 2015

Piesen Robert

1921 - 1977

Preissig Vojtěch

1873 - 1944

Procházka Antonín

1882 - 1945

Radimský Václav

1867 - 1946

Rittstein Michael

1949

Róna Jaroslav

1957

Ronovský František

1929 - 2006

Rykr Zdeněk

1900 - 1940

Schikaneder Jakub

1855 - 1924

Sion Zbyšek

1938

Sklenář Zdeněk

1910 - 1986

Slavíček Antonín

1870 - 1910

Slavík Otakar

1931 - 2010

Smetana Jan

1918 - 1998

Sopko Jiří

1942

Souček Karel

1915 - 1982

Stratil Václav

1950

Sutnar Ladislav

1897 - 1976

Sychra Vladimír

1903 - 1963

Sýkora Zdeněk

1920 - 2011

Šíma Josef

1891 - 1971

Šimák Lev

1896 - 1989

Šimotová Adriena

1926 - 2014

Šlenger Karel

1903 - 1981

Špála Václav

1885 - 1946

Štorek František

1933 - 1999

Štyrský Jindřich

1899 - 1942

Tichý František

1896 - 1961

Tikal Václav

1906 - 1965

Tittelbach Vojtěch

1900 - 1971

Toyen

1902 - 1980

Trampota Jan

1889 - 1942

Váchal Josef

1884 - 1969

Válová Jitka

1922 - 2011

Valter Karel

1909 - 2006

Vobecký František

1902 - 1991

Vostřebalová - Fischerová Vlasta

1898 - 1963

Vožniak Jaroslav

1933 - 2005

Vyleťal Josef

1940 - 1989

Wachsman Alois

1898 - 1942

Wiesner Richard

1900 - 1972

Zoubek Olbram

1926 - 2017

Zrzavý Jan

1890 - 1977

Zykmund Václav

1914 - 1984

Kokolia Vladimír

1956

Bauernfreund Jakub

1904 - 1976

Kaláb František

1908 - 1950

Klápště Jaroslav

1923 - 1999

Malý František

1900 - 1980

Podhrázský Stanislav

1921 - 1999

Serpan Jaroslav (Laroslav Sossountzov)

1922 - 1976

Vaca Karel

1919 - 1989

Neuschul Ernst

1895 - 1968

Orlik Emil

1870 - 1932

Fuka Vladimír

1926 - 1977

Mrázková Daisy

1923 - 2016

Trnka Jiří

1912 - 1969

Kyncl František

1934 - 2011

Herbst Jaroslav

1887 - 1971

Michalčík Antonín

1914 - 1998

Piskač Bedřich

1898 - 1929

Kubíček Jánuš

1921 - 1993

Urbásek Miloš

1932 - 1988

Merta Jan

1952

Procházková Linka

1884 - 1960

Dlouhý Bedřich

1932

Hliněnský Robert

1908 - 1979

Aleš Lamr

1943

Puchnarová Dana

1938

Gruber Ivan

1929

Hendrych Jan

1936

Jiří Mědílek

1954

Plicka Karel

1894 - 1987

Miroslav Šnajdr

1952

Smutný Oldřich

1925

Preclík Vladimír

1929 - 2008

Sophistica Gallery Privátní galerie českého moderního umění a současného umění.