Diviš Alén (1900 - 1956)

Významný český malíř, kreslíř a ilustrátor první poloviny 20. Století, Alén Diviš, se narodil 26. dubna 1900 v Blatě u Poděbrad v rodině správce hospodářského dvora Františka Diviše a jeho manželky Karolíny Divišové jako nejmladší z pěti dětí. Jeho prvotní jméno, kterým byl Diviš i pokřtěn, bylo Karel. Jméno Alén si vybral pro svou uměleckou kariéru. Oficiálně se však nechal přejmenovat až v roce 1948. V roce 1911 se cela rodina přestěhovala do Prahy, kde mladý Diviš navštěvoval v letech 1912 – 1918 C. K. reálné gymnázium v Ječné ulici. Školu ukončil maturitní zkouškou. V roce 1918 nastoupil společně s Toyen (Marie Čermínová) do malířské školy Josefa Boháče. Zde však zůstal pouze rok. V roce 1919 totiž začal navštěvovat ateliér profesora Emanuela Dítěte na pražské Uměleckoprůmyslové škole. Mezi jeho spolužáky patřili známí umělci jako Ladislav Sutnar, Otakar Mrkvička nebo již zmiňovaná Toyen. V první polovině dvacátých let pracoval Alén Diviš jako úředník účetního odboru na Prezídiu zemské správy politické. V roce 1926 však odcestoval do zahraničí, nejdříve do Zábřehu a poté do Paříže za účelem studia a malířství. V zahraničí tak de facto prožil polovinu svého života. Ve Francii se při studiu seznamoval se světovým uměním. Navštěvoval dokonce přednášky malíře Františka Kupky. Navázal přátelství s majitelem Galerie Simon D. H. Kahnweilerem, s jehož pomocí obdržel finanční podporu od Ministerstva školství a národní osvěty v Praze. V roce 1930 se neúspěšně pokusil o přijetí do Spolku výtvarných umělců Mánes, když obeslal jejich výstavu. Od roku 1932 vystavoval v galerii Van Leer a v roce 1938 se zúčastnil jako host členské výstavy Umělecké besedy v pražském Obecním domě. V roce 1939, z důvodu hromadného zatýkání významných českých umělců, utekla řada z nich do Francie a jako reakci na počáteční události druhé světové války založili tzv. Dům československé kultury. Podařilo se jim získat staré sídlo v rue Notre Dame des Champes 74, kde se poté scházela a rovněž bydlela řada českých umělců, jako byli Adolf Hoffmesiter, Antonín Pelc a také Alén Diviš. Krátce po začátku druhé světové války, kdy Francie vyhlásila Německu válku, byli obyvatelé domu zatčeni policií a obviněni ze špionáže. Po půl roce věznění bylo obvinění staženo, avšak Diviš byl spolu s ostatními převezen do sběrného tábora. V průběhu následujících několika měsíců vystřídali několik francouzských táborů. Poslední tábor, ve kterém byli umělci internováni, byl z důvodu rychlého postup Německých vojsk rozpuštěn a skupina kolem Diviše odjela do Maroka. V roce 1941 se jim podařilo vyřídit patřičné formality k cestě do Spojených států, kam připluli 29. května. Ve své umělecké činnosti byl Alén Diviš na počátku a v průběhu let ovlivněn zejména kubismem a expresionismem (Obraz Zátiší z roku 1925). Jeho pobyt v Paříži přispěl ke vzniku několika portrétů (Sedící černoška, Ležící mulatka). Tmavé barvy obrazů působily na pozorovatele potemněle a postavy mnohdy až groteskně. V Divišově tvorbě však nastal zvrat po falešném obvinění ze špionáže a internaci ve sběrných táborech. Tvorba našla základ převážně v existencionálních tématech vycházejících ať už z malířových zkušeností, tak z různých knih. Inspirován primitivními obrazy vězňů na stěnách vězení, předznamenal svým osobitým způsobem vývojovou linii art brut nebo informelu. Po příjezdu do New Yorku namaloval Diviš své první obrazy inspirované jeho pobytem ve vězeních (pouště na Martiniku). Po roce 1942 vznikaly obrazy s náměty snových vizí nebo předválečné Paříže. Po konci druhé světové války se mnozí umělci vrátili zpět do Čech. Dokonce i Alén Diviš byl zařazen do programu repatriace a v roce 1947 nasedl na loď směr Evropa. Do Prahy dorazil 20. května 1947. Po příjezdu Alén Diviš navázal na stará přátelství (František Tichý, Jaroslav Seifert, Hedvika Zaorálková nebo Vladimír Holan) a dočkal se také krátkého zájmu o svou práci a osobu. Počátkem roku 1948 uspořádal Diviš první soubornou výstavu svých prací z amerického exilu v pražské Vilímkově galerii. O rok později vystavil svá díla v galerii Ars Melantrich. Byly to převážně ilustrace k Erbenově Kytici. Na přelomu čtyřicátých a padesátých let se Diviš zaměřil na motivy biblického charakteru. Vznikala tak díla inspirovaná utrpením Ježíše Krista (Ukřižovaní). Počátkem padesátých let byl však Alén Diviš nucen ustoupit zpět do pozadí. Stýkal se pouze se svými nejbližšími přáteli. Ke společenské izolaci se posléze přidal i nedostatek peněz a zhoršující se zdravotní stav. V posledních letech svého života pouze kreslil výjevy z bible. Alén Diviš zemřel 15. listopadu 1956 v pražské nemocnici na Bulovce.

Balcar Jiří

1929 - 1968

Bauch Jan

1898 - 1995

Bartovský Václav

1903 - 1961

Bělocvětov Andrej

1923 - 1997

Beneš Vincenc

1883 - 1979

Beneš Vlastimil

1919 - 1981

Beran Zdeněk

1937 - 2014

Born Adolf

1930 - 2016

Boštík Václav

1913 - 2005

Boudník Vladimír

1924 - 1968

Brázda Pavel

1926

Burian Zdeněk

1905 - 1981

Cimbura Emil

1922

Čapek Josef

1887 - 1945

Černý Karel

1910 - 1960

Demartini Hugo

1931 - 2010

Diviš Alén

1900 - 1956

Exner Ivan

1960

Fára Libor

1925 - 1988

Hejna Václav

1914 - 1985

Filla Emil

1882 - 1953

Fišárek Alois

1906 - 1980

Foltýn František

1891 - 1976

Fremund Richard

1928 - 1969

Gross František

1909 - 1985

Grygar Milan

1926

Gutfreund Otto

1889 - 1927

Hilmar Jiří

1937

Hlinomaz Josef

1914 - 1978

Hudeček František

1909 - 1990

Chad Václav

1923 - 1945

Chatrný Dalibor

1925 - 2012

Chlupáč Miloslav

1920 - 2008

Istler Josef

1919 - 2000

Janeček Ota

1919 - 1996

Janoušek František

1890 - 1943

Janoušková Věra

1922 - 2010

Jíra Josef

1929 - 2005

Jiroudek František

1914 - 1991

Jiří John

1923 - 1972

Justitz Alfréd

1879 - 1934

Kafka Čestmír

1922 - 1988

Kars Jiří

1880 - 1945

Kiml Václav

1928 - 2001

Kmentová Eva

1928 - 1980

Koblasa Jan

1932 - 2017

Kolář Jiří

1914 - 2002

Kolářová Běla

1923 - 2010

Kolíbal Stanislav

1925

Kolínská Jitka

1930 - 1992

Komárek Vladimír

1928 - 2002

Kopecký Bohdan

1928 - 2010

Kopecký Vladimír

1931

Kosárek Adolf

1830 - 1859

Kotík Jan

1916 - 2002

Kotík Pravoslav

1889 - 1970

Král Jaroslav

1883 - 1942

Kremlička Rudolf

1886 - 1932

Kubíček Jan

1927 - 2013

Kubín Otakar

1883 - 1969

Kubišta Bohumil

1884 - 1918

Kupka František

1871 - 1957

Lacina Bohdan

1912 - 1971

Lada Josef

1887 - 1957

Laška Pavel

1907 - 1983

Lhoták Kamil

1912 - 1990

Liesler Josef

1912 - 2005

Linhart Kamil

1920 - 2006

Lukavský Jaroslav

1924 - 1984

Majerník Cyprián

1909 - 1945

Málek Antonín

1937

Malich Karel

1924

Marešová Milada

1901 - 1987

Matal Bohumír

1922 - 1988

Matoušek František

1901 - 1961

Medek Mikuláš

1926 - 1974

Menčík Václav

1926

Mirvald Vladislav

1921 - 2003

Mrkvička Otakar

1898 - 1957

Muzika František

1900 - 1974

Načeradský Jiří

1939 - 2014

Nejedlý Otakar

1883 - 1957

Němec Rudolf

1936 - 2015

Nemes Endre

1909 - 1985

Nepraš Karel

1932 - 2002

Nešleha Pavel

1937 - 2003

Netík Miroslav

1920

Novák Vladimír

1947

Novák Ladislav

1925 - 1999

Ouhel Ivan

1945

Ovčáček Eduard

1933

Paderlík Arnošt

1919 - 1999

Jaroslav Paur

1918 - 1987

Pelc Antonín

1895 - 1967

Pešicová Jaroslava

1935 - 2015

Piesen Robert

1921 - 1977

Preissig Vojtěch

1873 - 1944

Procházka Antonín

1882 - 1945

Radimský Václav

1867 - 1946

Rittstein Michael

1949

Róna Jaroslav

1957

Ronovský František

1929 - 2006

Rykr Zdeněk

1900 - 1940

Schikaneder Jakub

1855 - 1924

Sion Zbyšek

1938

Sklenář Zdeněk

1910 - 1986

Slavíček Antonín

1870 - 1910

Slavík Otakar

1931 - 2010

Smetana Jan

1918 - 1998

Sopko Jiří

1942

Souček Karel

1915 - 1982

Stratil Václav

1950

Sutnar Ladislav

1897 - 1976

Sychra Vladimír

1903 - 1963

Sýkora Zdeněk

1920 - 2011

Šíma Josef

1891 - 1971

Šimák Lev

1896 - 1989

Šimotová Adriena

1926 - 2014

Šlenger Karel

1903 - 1981

Špála Václav

1885 - 1946

Štorek František

1933 - 1999

Štyrský Jindřich

1899 - 1942

Tichý František

1896 - 1961

Tikal Václav

1906 - 1965

Tittelbach Vojtěch

1900 - 1971

Toyen

1902 - 1980

Trampota Jan

1889 - 1942

Váchal Josef

1884 - 1969

Válová Jitka

1922 - 2011

Valter Karel

1909 - 2006

Vobecký František

1902 - 1991

Vostřebalová - Fischerová Vlasta

1898 - 1963

Vožniak Jaroslav

1933 - 2005

Vyleťal Josef

1940 - 1989

Wachsman Alois

1898 - 1942

Wiesner Richard

1900 - 1972

Zoubek Olbram

1926 - 2017

Zrzavý Jan

1890 - 1977

Zykmund Václav

1914 - 1984

Kokolia Vladimír

1956

Bauernfreund Jakub

1904 - 1976

Kaláb František

1908 - 1950

Klápště Jaroslav

1923 - 1999

Malý František

1900 - 1980

Podhrázský Stanislav

1921 - 1999

Serpan Jaroslav (Laroslav Sossountzov)

1922 - 1976

Vaca Karel

1919 - 1989

Neuschul Ernst

1895 - 1968

Orlik Emil

1870 - 1932

Fuka Vladimír

1926 - 1977

Mrázková Daisy

1923 - 2016

Trnka Jiří

1912 - 1969

Kyncl František

1934 - 2011

Herbst Jaroslav

1887 - 1971

Michalčík Antonín

1914 - 1998

Piskač Bedřich

1898 - 1929

Kubíček Jánuš

1921 - 1993

Urbásek Miloš

1932 - 1988

Merta Jan

1952

Procházková Linka

1884 - 1960

Dlouhý Bedřich

1932

Hliněnský Robert

1908 - 1979

Aleš Lamr

1943

Puchnarová Dana

1938

Gruber Ivan

1929

Hendrych Jan

1936

Jiří Mědílek

1954

Plicka Karel

1894 - 1987

Miroslav Šnajdr

1952

Smutný Oldřich

1925

Preclík Vladimír

1929 - 2008

Milan Kyncl

Tomáš Rajlich

Karel Nepraš

Rotrekl Theodor

Karel Valter

Štech Adam

Sophistica Gallery Privátní galerie českého moderního umění a současného umění.