Fára Libor (1925 - 1988)

Libor Fára, celým jménem Libor Ladislav Jan Fára, významný český sochař, malíř, kostýmní výtvarník, scénograf a typograf, se narodil 12. září 1925 v Praze. Pocházel z rodiny oficiála státního úřadu statistického Josefa Fáry, který byl vášnivým myslivcem a milovníkem přírody. Fárova matka, Jana, byla absolventkou vyhlášeného dívčího gymnázia Minerva. Milovala hru na klavír a operní zpěv. Prvotní zálibu o umění probudil v mladém Fárovi jeho dědeček Vilém Hruška, který byl velmi zručným kreslířem, a ke kterému měl Libor Fára velmi blízký vztah. V Praze žil Libor Fára se svými rodiči v Letohrádské ulici na Letné, avšak koncem dvacátých let se celá rodina přestěhovala do rodinného domku na Spořilově. Zde měl Fára svůj první provizorní ateliér. Skutečný ateliér si Fára v domě zřídil až v roce 1948. Svou školní docházku zahájil Libor Fára na místní základní škole v roce 1931. Avšak již v roce 1935 nastoupil mladý Fára ke studiu na reálném gymnáziu v Michli a později přestoupil na gymnázium Na Smetance. Učitelem kreslení se mu stal malíř Pravoslav Kotík. Libor Fára však gymnázium nedokončil. V roce 1941 propadl z německého jazyka. Poté nastoupil do soukromé školy (Officina Pragensis) Jaroslava Švába, kde působil v letech 1942 – 1944. Zde vznikaly první Fárovy olejové malby a frotáže. Studium nebylo začínajícímu umělci prodlouženo a tak byl Fára totálně nasazen na práci v Ringhofferově továrně v Praze. Spořilov je také spojen se vznikem skupiny „spořilovských surrealistů“, ve které působil i Libor Fára. Skupina vznikla na počátku čtyřicátých let a spojovala mladé nadšence, jako byli František Jůzek, Zbyněk Havlíček, Robert Kalivoda a další. Za války byla se skupinou spojena jména jako Václav Tikal nebo Karel Teige. V roce 1945 oficiálně dokončil Officinu Pragensis a podal si přihlášku na Akademii výtvarných umění v Praze. U přijímacích zkoušek však neuspěl. Proto zkusil Fára své štěstí na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, kam nastoupil do ateliéru profesora Emila Filly. Zde působil do roku 1949. Studium u Emila Filly jej však příliš neuspokojilo. Proto v letech 1950 – 1951 dokončil VŠUP v ateliéru profesora Františka Muziky. V roce 1951 podstoupil Libor Fára základní vojenskou službu v Pardubicích, kde setrval do roku 1953. Během této doby se oženil s Anetou Šafránkovou. Umělecká tvorba Libora Fáry začala již na gymnáziu pod vedením malíře Pravoslava Kotíka, kdy vznikaly jeho první kresby. Prvotní malířskou inspiraci našel v surrealismu (Deux visages, 1945) a jeho názory v tomto směru prohluboval častý kontakt s pražskými surrealisty a již zmíněnou skupinou spořilovských surrealistů. Avšak plnokrevným surrealistou se Fára nikdy nestal. V roce 1946 se Fára se svým obrazem Deux visages zúčastnil přehlídky československého umění v Galerii La Boétie v Paříži. Patřil k nejmladším účastníkům. Postupně jeho tvorba inkriminovala k poetice absurdnosti, kterou vyjadřoval především technikou koláží, asamblážemi, ale také fotografií (Hrací stůl, Král Ubu). Koncem čtyřicátých let se kromě jiného věnoval Fára i sochařství. Vytvářel objekty ze sádry, sochy a reliéfy. Větší Fárovy úspěchy jsou však spojeny se spoluprací s divadlem. Po ukončení vojenské služby v roce 1953 byl přijat jako aranžér do Armádního uměleckého divadla E. F. Buriana. V divadle navrhoval své první kostýmy konkrétně pro hru Fráni Šrámka Hagenbek. Zde se také poprvé setkal s Janem Grossmanem, se kterým navázal hluboký přátelský vztah. Později ve vzájemné spolupráci stáli u vzniku známého pražského Divadla Na zábradlí, kterému Libor Fára navrhl nejen logo, ale také grafickou podobu všech jeho tiskovin. V polovině padesátých let začal již jako kostýmní výtvarník a scénograf intenzivně spolupracovat s divadly. Známý je především svými návrhy ke hrám Čekání na Godota od Samuela Becketta, Višňový sad od Čechova nebo pak Hrabalově hře Něžný barbar. V roce 1958 začal spolupracovat s redakcí časopisu Divadlo. Podílel se také na grafické úpravě významných publikací o divadle (Dějiny českého divadla I- IV). V druhé polovině padesátých let se kromě divadla do popředí Fárova zájmu dostává zátiší (Zátiší s berberskou maskou, Zátiší s grapefruity nebo Kompozice na téma Zátiší). V šedesátých letech navázal Libor Fára přátelský vztah s dramatikem Václavem Havlem. V roce 1965 se stal členem Svazu československých výtvarných umělců a od samého roku začal spolupracovat s Činoherním klubem nejdříve jako grafik a později i jako scénograf. Významné se staly i Fárovy scénografie k inscenacím Jana Kačera (Židle od E. Ionesca, Gorkého Na dně nebo Čechovův Platonov). V průběhu sedmdesátých let Fára intenzivně vytvářel cykly obrazů, koláží, kreseb (Bíla poloha, Postavy mého věku, Kabinetky, Dým a další). Poslední soubor koláží s názvem Slyším Tě mluvit vytvořil Fára těsně před svou smrtí v roce 1988. Libor Fára zemřel 3. Března 1988 ve svém pražském ateliéru. Kromě malířského umění byl Libor Fára i vášnivým hudebníkem. Na počátku čtyřicátých let se rozhodoval, zda se stát malířem nebo bubeníkem v jazzové kapele. Dokonce v roce 1942 se stal členem skupiny Harlem – Jazz. Fára byl také milovníkem němého filmu a grotesky. Tato záliba měla velice silný vliv na Fárových scénografických pracích a kostýmních návrzích. Za svůj život uspořádal Fára několik samostatných výstav a zúčastnil se i mnoha výstav veřejných (Praha, 1945; Paříž, 1946; Varšava, 1958 a další). Jeho dílo je zastoupeno převážně v českých sbírkách a galeriích.

Balcar Jiří

1929 - 1968

Bauch Jan

1898 - 1995

Bartovský Václav

1903 - 1961

Bělocvětov Andrej

1923 - 1997

Beneš Vincenc

1883 - 1979

Beneš Vlastimil

1919 - 1981

Beran Zdeněk

1937 - 2014

Born Adolf

1930 - 2016

Boštík Václav

1913 - 2005

Boudník Vladimír

1924 - 1968

Brázda Pavel

1926

Burian Zdeněk

1905 - 1981

Cimbura Emil

1922

Čapek Josef

1887 - 1945

Černý Karel

1910 - 1960

Demartini Hugo

1931 - 2010

Diviš Alén

1900 - 1956

Exner Ivan

1960

Fára Libor

1925 - 1988

Hejna Václav

1914 - 1985

Filla Emil

1882 - 1953

Fišárek Alois

1906 - 1980

Foltýn František

1891 - 1976

Fremund Richard

1928 - 1969

Gross František

1909 - 1985

Grygar Milan

1926

Gutfreund Otto

1889 - 1927

Hilmar Jiří

1937

Hlinomaz Josef

1914 - 1978

Hudeček František

1909 - 1990

Chad Václav

1923 - 1945

Chatrný Dalibor

1925 - 2012

Chlupáč Miloslav

1920 - 2008

Istler Josef

1919 - 2000

Janeček Ota

1919 - 1996

Janoušek František

1890 - 1943

Janoušková Věra

1922 - 2010

Jíra Josef

1929 - 2005

Jiroudek František

1914 - 1991

Jiří John

1923 - 1972

Justitz Alfréd

1879 - 1934

Kafka Čestmír

1922 - 1988

Kars Jiří

1880 - 1945

Kiml Václav

1928 - 2001

Kmentová Eva

1928 - 1980

Koblasa Jan

1932 - 2017

Kolář Jiří

1914 - 2002

Kolářová Běla

1923 - 2010

Kolíbal Stanislav

1925

Kolínská Jitka

1930 - 1992

Komárek Vladimír

1928 - 2002

Kopecký Bohdan

1928 - 2010

Kopecký Vladimír

1931

Kosárek Adolf

1830 - 1859

Kotík Jan

1916 - 2002

Kotík Pravoslav

1889 - 1970

Král Jaroslav

1883 - 1942

Kremlička Rudolf

1886 - 1932

Kubíček Jan

1927 - 2013

Kubín Otakar

1883 - 1969

Kubišta Bohumil

1884 - 1918

Kupka František

1871 - 1957

Lacina Bohdan

1912 - 1971

Lada Josef

1887 - 1957

Laška Pavel

1907 - 1983

Lhoták Kamil

1912 - 1990

Liesler Josef

1912 - 2005

Linhart Kamil

1920 - 2006

Lukavský Jaroslav

1924 - 1984

Majerník Cyprián

1909 - 1945

Málek Antonín

1937

Malich Karel

1924

Marešová Milada

1901 - 1987

Matal Bohumír

1922 - 1988

Matoušek František

1901 - 1961

Medek Mikuláš

1926 - 1974

Menčík Václav

1926

Mirvald Vladislav

1921 - 2003

Mrkvička Otakar

1898 - 1957

Muzika František

1900 - 1974

Načeradský Jiří

1939 - 2014

Nejedlý Otakar

1883 - 1957

Němec Rudolf

1936 - 2015

Nemes Endre

1909 - 1985

Nepraš Karel

1932 - 2002

Nešleha Pavel

1937 - 2003

Netík Miroslav

1920

Novák Vladimír

1947

Novák Ladislav

1925 - 1999

Ouhel Ivan

1945

Ovčáček Eduard

1933

Paderlík Arnošt

1919 - 1999

Jaroslav Paur

1918 - 1987

Pelc Antonín

1895 - 1967

Pešicová Jaroslava

1935 - 2015

Piesen Robert

1921 - 1977

Preissig Vojtěch

1873 - 1944

Procházka Antonín

1882 - 1945

Radimský Václav

1867 - 1946

Rittstein Michael

1949

Róna Jaroslav

1957

Ronovský František

1929 - 2006

Rykr Zdeněk

1900 - 1940

Schikaneder Jakub

1855 - 1924

Sion Zbyšek

1938

Sklenář Zdeněk

1910 - 1986

Slavíček Antonín

1870 - 1910

Slavík Otakar

1931 - 2010

Smetana Jan

1918 - 1998

Sopko Jiří

1942

Souček Karel

1915 - 1982

Stratil Václav

1950

Sutnar Ladislav

1897 - 1976

Sychra Vladimír

1903 - 1963

Sýkora Zdeněk

1920 - 2011

Šíma Josef

1891 - 1971

Šimák Lev

1896 - 1989

Šimotová Adriena

1926 - 2014

Šlenger Karel

1903 - 1981

Špála Václav

1885 - 1946

Štorek František

1933 - 1999

Štyrský Jindřich

1899 - 1942

Tichý František

1896 - 1961

Tikal Václav

1906 - 1965

Tittelbach Vojtěch

1900 - 1971

Toyen

1902 - 1980

Trampota Jan

1889 - 1942

Váchal Josef

1884 - 1969

Válová Jitka

1922 - 2011

Valter Karel

1909 - 2006

Vobecký František

1902 - 1991

Vostřebalová - Fischerová Vlasta

1898 - 1963

Vožniak Jaroslav

1933 - 2005

Vyleťal Josef

1940 - 1989

Wachsman Alois

1898 - 1942

Wiesner Richard

1900 - 1972

Zoubek Olbram

1926 - 2017

Zrzavý Jan

1890 - 1977

Zykmund Václav

1914 - 1984

Kokolia Vladimír

1956

Bauernfreund Jakub

1904 - 1976

Kaláb František

1908 - 1950

Klápště Jaroslav

1923 - 1999

Malý František

1900 - 1980

Podhrázský Stanislav

1921 - 1999

Serpan Jaroslav (Laroslav Sossountzov)

1922 - 1976

Vaca Karel

1919 - 1989

Neuschul Ernst

1895 - 1968

Orlik Emil

1870 - 1932

Fuka Vladimír

1926 - 1977

Mrázková Daisy

1923 - 2016

Trnka Jiří

1912 - 1969

Kyncl František

1934 - 2011

Herbst Jaroslav

1887 - 1971

Michalčík Antonín

1914 - 1998

Piskač Bedřich

1898 - 1929

Kubíček Jánuš

1921 - 1993

Urbásek Miloš

1932 - 1988

Merta Jan

1952

Procházková Linka

1884 - 1960

Dlouhý Bedřich

1932

Hliněnský Robert

1908 - 1979

Aleš Lamr

1943

Puchnarová Dana

1938

Gruber Ivan

1929

Hendrych Jan

1936

Jiří Mědílek

1954

Plicka Karel

1894 - 1987

Miroslav Šnajdr

1952

Smutný Oldřich

1925

Preclík Vladimír

1929 - 2008

Milan Kyncl

Tomáš Rajlich

Karel Nepraš

Rotrekl Theodor

Karel Valter

Štech Adam

Sophistica Gallery Privátní galerie českého moderního umění a současného umění.