Fišárek Alois (1906 - 1980)

Alois Fišárek, významný český malíř a výtvarný pedagog, se narodil 16. července 1906 v Prostějově. Pocházel z velmi chudých poměrů. Jeho otec, krejčí, byl zaměstnán v jedné z dílen místního textilního průmyslu. Jeho matka byla velmi chytrá a sečtělá žena v domácnosti. Jediným, ale za to velmi významným kulturním poslem se v této rodině tak nečekaně stala kniha. Mladý Alois byl velmi bystré dítě, které mělo již od narození nadání a talent k mnoha činnostem. Již jako malý velmi rád a celkem krásně zpíval, dobře hrál na housle, byl zapáleným obdivovatelem divadelních prken a s velkým nadšením a vášní kreslil již od útlého věku. V roce 1917, po vstupu na zemskou vyšší reálku v Prostějově, dostal příležitost tyto dovednosti rozvíjet. Zde se stal žákem profesora kresleníAntonína Kameníka. Ve škole se mu dostalo velmi dobrých a pevných základů a samozřejmě také velmi důležitému povzbuzení. Nicméně maloměstský kulturní život nemohl poskytnout Fišárkovi dostatečné příležitosti k poznání soudobého výtvarného umění. Rodiče chtěli původně z Aloise důstojníka. Hlavním důvodem tohoto rozhodnutí byla především obtížná finanční situace rodiny a nenáročnost na finanční prostředky tohoto povolání. Mladý Alois byl ještě žákem obecné školy, když s rodiči poprvé navštívil Prahu, kde jej velmi uchvátil obraz Bitvy u Lipan od Luďka Marolda. Následně v téměř hysterickém záchvatu vykřikl, že bude malířem, že se jím stane za každou cenu. V roce 1924 přišel mladý Fišárek do Prahy, která mu přinesla širší a tudíž bohatší výtvarný rozhled. V tom samém roce úspěšně složil maturitní zkoušku a započal studium na pražské Akademii výtvarných umění. Rodina tohle jeho rozhodnutí přijala s velkým zklamáním, kvůli velmi nejisté budoucnosti takovéhoto povolání. Při přijímacím řízení se mezi uchazeči seznámil s Bořivojem Žufanem. Jejich přátelství trvalo až do roku 1942, kdy Bořivoj Žufan předčasně zemřel. Oba přijímacím řízením prošli a nastoupili ke studiu nově otevřené krajinářské školyOtakara Nejedlého i navzdory tomu, že mladý Fišárek zatím nikdy krajinu ani nekreslil, ani nemaloval. Otakar Nejedlý svým žákům v žádném směru nevnucoval své názory. Jeho snahou bylo jakési usnadnění prvních kroků začínajícím umělcům. Nejedlý měl opravdu velmi velké pochopení pro mladé umělce. Dovedl je podpořit, což velmi často činil i z vlastní kapsy. Jeho škola se pro všechny její absolventy stala nezapomenutelnou. Hlavní zajímavosti Nejedlého školy bylo asi to, že mimo letní malířské kurzy zařídil pro své žáky i zimní cesty do ciziny. Již počátkem roku 1925 podnikl v rámci Nejedlého školy studijní cestu do Francie, přes Benátky a Florencii. O rok později jel již sám Fišárek na stipendium přímo do Paříže. Při těchto cestách se měli žáci seznámit s velkými díly minulosti, ale měli si vyzkoušet i inspirující sílu cizího prostředí. Tyto cesty vedly většinou na jih. Podle dochovaných fotografií bylo zřejmé, že výjezdy se konaly za velmi přátelských a neformálních podmínek a za doprovodu laskavé péče profesora, který své žáky taky živil díky svému znamenitému kuchařskému umění. Práce Aloise Fišárka z prvních let studia se bohužel nedochovaly. Je však jisté, že již v tomto období byl velmi úspěšný. Jeho talent byl na Akademii velmi brzo oceněn. Což potvrzuje především fakt, že v roce 1926 získal již zmíněné francouzské stipendium. To bylo jedno z nejvyšších ocenění. Šlo samozřejmě o finanční ohodnocení ve výši asi osmnáct set korun, za něž musel oceněný odjet na měsíční stáž do Francie. Svá studia na pražské Akademii výtvarných umění ukončil Alois Fišárek v roce 1929 tzv. čestným rokem. Čestný rok bylo privilegium udělované nejlepším studentům. Absolvent měl možnost ještě celý další rok využívat ateliér a modely a mohl využívat morální podpory kolegů, na něž si zvykl. Za tento rok namaloval obrazy, díky nimž se mu otevřely dveře do výtvarného světa umělců. Této příležitosti zviditelnit se využil Fišárek výborně. Jeho soubor děl vystavených v roce 1929 vzbudil velkou vlnu pozornosti a Fišárek byl vyzván, aby obeslal členskou výstavu Mánesa. Byla to jubilejní 50. výstava, která se konala v říjnu roku 1929 v Obecním domě v Praze. Zde vystavoval Fišárek jako host ještě se Sychrou, Žufanem a Wiesnerem. V roce 1930 nastoupil Fišárek na povinnou dvouletou vojenskou službu. Tu si odsloužil u dělostřelců nejprve v Bratislavě a později v Praze Ruzyni. Během těchto dvou let se Fišárek k malování příliš nedostal. Na konci roku 1931 se stal řádným členem Spolku výtvarných umělců Mánes. Po skončení vojenské služby se Fišárek vrátil do civilu s hodností poručíka a oženil se se svou dávnou láskou malířkou Boženou Matějovskou. Toto manželství však nebylo šťastné a po třech letech došlo k jeho rozpadu. Tvorba Aloise Fišárka se od roku 1932 začala ubírat především k portrétům a tak jako celá mladá generace i Fišárek pociťoval tíhnutí k tématu člověka. Maloval lidi mu blízké, k nimž měl nějaký bližší vztah (Podobizna Boženy Matějovské, 1932). Tomuto žánru se Fišárek věnoval již od svých studií, a proto není divu, že již první jeho portréty patří k dílům, která mají svá místa v českém umění dodnes. Vůdčím tématem Aloise Fišárka se v jeho prvním uměleckém období však stalo zátiší (Zátiší s lasturou, Zátiší s ubrusem, Červená lampa, Zátiší s hlavou otroka). Sám vždy tvrdil, že zátiší je nevhodnější k prověřovánímalíře a jeho postoje a tlumočení pohledu na svět. Během své tvorby se Fišárek nikdy naplno nepřiklonil k žádnému z dobových směrů. Stále se vracel k základům moderního umění. Snažil se z tradičního postupu vydobýt nové prostředky k vyjádření nové senzibility. Pro tvorbu Aloise Fišárka a především pro jeho výtvarný talent byla velmi typická spontánnost a snaha o ovládnutí obrazové plochy. Koncem třicátých let končí i první etapa Fišárkovy tvorby. Život i tvorbu Aloise Fišárka velmi ovlivnilo období od roku 1938. Shodou různých okolností se dostal do velmi tíživé situace. Ještě před začátkem války opustil Prahu a přestěhoval se do Opočna u Dvora Králové. Tam začal spolupracovat s textilními závody Josefa Sochora. Neměl žádné zkušenosti s filmovým tiskem na tkaniny, ale velmi rychle se učil. Zde také potkal svou druhou ženu Marii Vaníčkovou. Koncem roku 1938 se vzali a o rok později se jim narodila dcera Zuzana. V Opočně zůstal až do roku 1945. Co se týče výtvarné činnosti, jsou válečná léta dokumentována velice zřídka. Druhou etapu umělcovy tvorby tak dokumentuje např. obraz s názvem Nad Švamberkem z roku 1941, Náměstí v Opočně z roku 1943 nebo Stodoly v Opočně (1944). V tomto období se Fišárek zajímal více o přírodu, která dříve jako námět obrazů zůstávala v pozadí. Dominantou však zůstalo zátiší (Zátiší s psacími potřebami, 1944; Zátiší s košíkem, 1944; Zátiší s hroznem, 1945). Druhá etapa končí závěrem let čtyřicátých. Počátkem padesátých let vstupuje do popředí umělcovy tvorby bezprostřední, optické vnímání reality (Poutavá četba, 1954). V průběhu let jej však učaroval námět masopustu, kterému se poté několik let věnoval. V šedesátých letech maloval obrazy barevně expresivní s vysokým kontrastem barev (Pod strahovským statkem, Most na Švamberku). Za celý svůj život obdržel Alois Fišárek nespočet ocenění a titulů. V roce 1946 byl jmenován profesorem Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze a svěřena mu byla škola užitné a dekorativní malby. V roce 1947 byl zvolen prvním předsedou Svazu československých výtvarných umělců v Praze. 4. října roku 1965 byl Aloisi Fišárkovi udělen titul zasloužilý umělec. V roce 1967 přešel z Vysoké školy uměleckoprůmyslové na Akademii výtvarných umění, kde působil až do roku 1974. Roku 1968 mu byl udělen čestný titul laureáta státní ceny Klementa Gottwalda. 28. dubna 1979 byl Aloisi Fišárkovi udělen čestný titul národního umělce. Alois Fišárek zemřel 5. února 1980 v Praze.

Balcar Jiří

1929 - 1968

Bauch Jan

1898 - 1995

Bartovský Václav

1903 - 1961

Bělocvětov Andrej

1923 - 1997

Beneš Vincenc

1883 - 1979

Beneš Vlastimil

1919 - 1981

Beran Zdeněk

1937 - 2014

Born Adolf

1930 - 2016

Boštík Václav

1913 - 2005

Boudník Vladimír

1924 - 1968

Brázda Pavel

1926

Burian Zdeněk

1905 - 1981

Cimbura Emil

1922

Čapek Josef

1887 - 1945

Černý Karel

1910 - 1960

Demartini Hugo

1931 - 2010

Diviš Alén

1900 - 1956

Exner Ivan

1960

Fára Libor

1925 - 1988

Hejna Václav

1914 - 1985

Filla Emil

1882 - 1953

Fišárek Alois

1906 - 1980

Foltýn František

1891 - 1976

Fremund Richard

1928 - 1969

Gross František

1909 - 1985

Grygar Milan

1926

Gutfreund Otto

1889 - 1927

Hilmar Jiří

1937

Hlinomaz Josef

1914 - 1978

Hudeček František

1909 - 1990

Chad Václav

1923 - 1945

Chatrný Dalibor

1925 - 2012

Chlupáč Miloslav

1920 - 2008

Istler Josef

1919 - 2000

Janeček Ota

1919 - 1996

Janoušek František

1890 - 1943

Janoušková Věra

1922 - 2010

Jíra Josef

1929 - 2005

Jiroudek František

1914 - 1991

Jiří John

1923 - 1972

Justitz Alfréd

1879 - 1934

Kafka Čestmír

1922 - 1988

Kars Jiří

1880 - 1945

Kiml Václav

1928 - 2001

Kmentová Eva

1928 - 1980

Koblasa Jan

1932 - 2017

Kolář Jiří

1914 - 2002

Kolářová Běla

1923 - 2010

Kolíbal Stanislav

1925

Kolínská Jitka

1930 - 1992

Komárek Vladimír

1928 - 2002

Kopecký Bohdan

1928 - 2010

Kopecký Vladimír

1931

Kosárek Adolf

1830 - 1859

Kotík Jan

1916 - 2002

Kotík Pravoslav

1889 - 1970

Král Jaroslav

1883 - 1942

Kremlička Rudolf

1886 - 1932

Kubíček Jan

1927 - 2013

Kubín Otakar

1883 - 1969

Kubišta Bohumil

1884 - 1918

Kupka František

1871 - 1957

Lacina Bohdan

1912 - 1971

Lada Josef

1887 - 1957

Laška Pavel

1907 - 1983

Lhoták Kamil

1912 - 1990

Liesler Josef

1912 - 2005

Linhart Kamil

1920 - 2006

Lukavský Jaroslav

1924 - 1984

Majerník Cyprián

1909 - 1945

Málek Antonín

1937

Malich Karel

1924

Marešová Milada

1901 - 1987

Matal Bohumír

1922 - 1988

Matoušek František

1901 - 1961

Medek Mikuláš

1926 - 1974

Menčík Václav

1926

Mirvald Vladislav

1921 - 2003

Mrkvička Otakar

1898 - 1957

Muzika František

1900 - 1974

Načeradský Jiří

1939 - 2014

Nejedlý Otakar

1883 - 1957

Němec Rudolf

1936 - 2015

Nemes Endre

1909 - 1985

Nepraš Karel

1932 - 2002

Nešleha Pavel

1937 - 2003

Netík Miroslav

1920

Novák Vladimír

1947

Novák Ladislav

1925 - 1999

Ouhel Ivan

1945

Ovčáček Eduard

1933

Paderlík Arnošt

1919 - 1999

Jaroslav Paur

1918 - 1987

Pelc Antonín

1895 - 1967

Pešicová Jaroslava

1935 - 2015

Piesen Robert

1921 - 1977

Preissig Vojtěch

1873 - 1944

Procházka Antonín

1882 - 1945

Radimský Václav

1867 - 1946

Rittstein Michael

1949

Róna Jaroslav

1957

Ronovský František

1929 - 2006

Rykr Zdeněk

1900 - 1940

Schikaneder Jakub

1855 - 1924

Sion Zbyšek

1938

Sklenář Zdeněk

1910 - 1986

Slavíček Antonín

1870 - 1910

Slavík Otakar

1931 - 2010

Smetana Jan

1918 - 1998

Sopko Jiří

1942

Souček Karel

1915 - 1982

Stratil Václav

1950

Sutnar Ladislav

1897 - 1976

Sychra Vladimír

1903 - 1963

Sýkora Zdeněk

1920 - 2011

Šíma Josef

1891 - 1971

Šimák Lev

1896 - 1989

Šimotová Adriena

1926 - 2014

Šlenger Karel

1903 - 1981

Špála Václav

1885 - 1946

Štorek František

1933 - 1999

Štyrský Jindřich

1899 - 1942

Tichý František

1896 - 1961

Tikal Václav

1906 - 1965

Tittelbach Vojtěch

1900 - 1971

Toyen

1902 - 1980

Trampota Jan

1889 - 1942

Váchal Josef

1884 - 1969

Válová Jitka

1922 - 2011

Valter Karel

1909 - 2006

Vobecký František

1902 - 1991

Vostřebalová - Fischerová Vlasta

1898 - 1963

Vožniak Jaroslav

1933 - 2005

Vyleťal Josef

1940 - 1989

Wachsman Alois

1898 - 1942

Wiesner Richard

1900 - 1972

Zoubek Olbram

1926 - 2017

Zrzavý Jan

1890 - 1977

Zykmund Václav

1914 - 1984

Kokolia Vladimír

1956

Bauernfreund Jakub

1904 - 1976

Kaláb František

1908 - 1950

Klápště Jaroslav

1923 - 1999

Malý František

1900 - 1980

Podhrázský Stanislav

1921 - 1999

Serpan Jaroslav (Laroslav Sossountzov)

1922 - 1976

Vaca Karel

1919 - 1989

Neuschul Ernst

1895 - 1968

Orlik Emil

1870 - 1932

Fuka Vladimír

1926 - 1977

Mrázková Daisy

1923 - 2016

Trnka Jiří

1912 - 1969

Kyncl František

1934 - 2011

Herbst Jaroslav

1887 - 1971

Michalčík Antonín

1914 - 1998

Piskač Bedřich

1898 - 1929

Kubíček Jánuš

1921 - 1993

Urbásek Miloš

1932 - 1988

Merta Jan

1952

Procházková Linka

1884 - 1960

Dlouhý Bedřich

1932

Hliněnský Robert

1908 - 1979

Aleš Lamr

1943

Puchnarová Dana

1938

Gruber Ivan

1929

Hendrych Jan

1936

Jiří Mědílek

1954

Plicka Karel

1894 - 1987

Miroslav Šnajdr

1952

Smutný Oldřich

1925

Preclík Vladimír

1929 - 2008

Milan Kyncl

Tomáš Rajlich

Karel Nepraš

Rotrekl Theodor

Karel Valter

Štech Adam

Sophistica Gallery Privátní galerie českého moderního umění a současného umění.