Grygar Milan (1926)

Významný česko-slovenský audiovizuální umělec a malíř Milan Grygar se narodil ve slovenském městě Zvolen v roce 1926. Již od mládí se v něm projevovala náklonnost k umělecké tvorbě a tak odešel po dokončení střední školy pokračovat svou studijní pouť na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou do Prahy. Zde působil pod vedením Emila Filly v jeho ateliéru, což bylo pro mladého umělce nedocenitelným zdrojem inspirace a zkušeností. Došlo zde také ke znatelnému prohloubení Grygarova zájmu o pokročilejší studium modernímalby. Často si jako své motivy pro tvorbu vybíral zátiší, kde kombinoval volně geometrizující stylizace, plošné redukce prostoru a jemnou práci s koloritem. Mezi nejznámější díla v tomto období patří bezesporu Cukrovar (1946), akvarelová malba Večerní krajina (1948) a figurální kompozice Bez názvu (1948), která se vyznačuje velmi dominantní expresivní barevností. Po krátké pracovní odmlce začíná MilanGrygar během roku 1958 opět malovat. Postupně navazuje na své rané dílo a střídá různě figurální i krajinné motivy. Věnuje se také tvorbě již zmiňovaných zátiší, mezi kterými můžeme zmínit hlavně Zátiší se džbánem (1959). V tomto směru se odlišoval od ostatních umělců zejména faktem, že pro něj nebyla zátiší empirickou skutečností, ale byla komponována jako celek pouze v umělcových představách. Postupem času se hlavním prvkem v dílech Milana Grygara stává geometrická výstavba, budovaná komplexními barevnými formami a zvýrazněná tmavou obrysovou linií. Z těchto děl pak vyniká jejich velmi výrazná plošná stylizace, která decentně polemizuje s kubistickými principy a popírá tak perspektivu a plynulost celého díla. V roce 1964 Milan Grygar vytvořil unikátní soubor 64 černo-bílých kreseb, který byly postaveny na principu lineární sekvence. Touto technikou dokázal pracovat s takovou rychlostí, že mohl doslova zaznamenat celou zvukovou rytmiku kresby na magnetofonový pásek. Výsledný záznam se tak stal plným ekvivalentem kresby ve zvukové podobě a časové shodě. „Zvuk se stal rovnocenný kresbě.“ Konstatoval sám MilanGrygar. Od těchto momentů to bylo již jen kousek od objevu, který definoval celou jeho budoucí kariéru a který mu zajistil široké mezinárodní uznání. Grygar začal akusticky nahrávat průběhy tvorby jeho obrazů a celý proces malování. V roce 1965 se začal blíže zabývat souvislostí mezi vztahem kresby a zvuku a v roce 1966 vystavoval své první akustické kresby včetně jejich přesných audio záznamů z kazet. Během těchto let Milan Grygar blíže porozuměl celému multimediálnímu přístupu k umělecké tvorbě a získal tak zkušenosti, které mu umožnily hlouběji prozkoumávat zákonitosti optiky, akustiky i zvukové kompozice. Své kresby realizoval Milan Grygar velmi netradičními prostředky. Často se jednalo o dřívka, drátěné hřebeny, plechové krabičky, skleničky, zvonečky či další předměty rozmanitých tvarů a materiálů. Stopy po těchto předmětech za sebou nechávaly jasné a zřetelné záznamy, které ve svých nesčetných konfiguracích rozdělovaly plochu díla na jasné samostatné segmenty. Akustické vjemy a události se postupně v Grygarově tvorbě stávaly důležitějšími než barevná rozmanitost, kterou v kresbě prakticky eliminoval a redukoval ji pouze na vyobrazení černé a bílé. V některých dílechGrygar kombinuje pouze určité shluky čar, bodů a skvrn s ohraničenými plochami a různorodou intenzitou vykreslení. Nejčastěji se jednalo o segmentové výseče, kotouče nebo šrafy, čtyřúhelníky a jejich nesčetné variace. V akustických kresbách také dochází k tzv. „absolutizaci znaku“ jako nositele významu, což spočívá nejprve v pochopení celého procesu a teprve poté v jeho čtení. Od roku 1969 se Milan Grygar zabýval také technikou známou jako hmatatelné kresby, kde naprosto ojedinělým způsobem kombinoval zvukové složky a aktivity lidského těla. Tyto kresby vznikaly prakticky bez jakékoliv zrakové podpory a byly založeny na představě a sluchové a hmatové korekci. Finálním aktem této techniky, kdy se propojovalo lidské tělo s plochou papíru, bylo protržení vymezené části v kresbě. Grygar tímto otevřel kresbu reálnému prostoru. Po mnoha experimentech (například i se zvukoplastickými kresbami či prostorovými partiturami) začal Milan Grygar v roce 1987 opět malovat. V této době vzniká řada kvalitních černo-bílých obrazů, avšak i když zde pracuje opět s malířskými prostředky, o plný návrat k malbě se rozhodně nejedná. Zaměření na černé obrazy, ve kterém uplatňuje nový způsob zachycení světla je znázorněním symboliky, kdy černé plochy ostře kontrastují s barevností linií a jsou jediným nositelem dění v jinak prázdném nekonečném a černém prostoru. Jako příklad můžeme uvést soubor sedmi černých obrazů Polemiky se čtvercem z roku 1988. Grygarova tvorba v tomto období vrcholí vydáním rozsáhlých souborů Antifon, na jejichž obrazových variantách pracuje umělec od roku 1996 dodnes.

Balcar Jiří

1929 - 1968

Bauch Jan

1898 - 1995

Bartovský Václav

1903 - 1961

Bělocvětov Andrej

1923 - 1997

Beneš Vincenc

1883 - 1979

Beneš Vlastimil

1919 - 1981

Beran Zdeněk

1937 - 2014

Born Adolf

1930 - 2016

Boštík Václav

1913 - 2005

Boudník Vladimír

1924 - 1968

Brázda Pavel

1926

Burian Zdeněk

1905 - 1981

Cimbura Emil

1922

Čapek Josef

1887 - 1945

Černý Karel

1910 - 1960

Demartini Hugo

1931 - 2010

Diviš Alén

1900 - 1956

Exner Ivan

1960

Fára Libor

1925 - 1988

Hejna Václav

1914 - 1985

Filla Emil

1882 - 1953

Fišárek Alois

1906 - 1980

Foltýn František

1891 - 1976

Fremund Richard

1928 - 1969

Gross František

1909 - 1985

Grygar Milan

1926

Gutfreund Otto

1889 - 1927

Hilmar Jiří

1937

Hlinomaz Josef

1914 - 1978

Hudeček František

1909 - 1990

Chad Václav

1923 - 1945

Chatrný Dalibor

1925 - 2012

Chlupáč Miloslav

1920 - 2008

Istler Josef

1919 - 2000

Janeček Ota

1919 - 1996

Janoušek František

1890 - 1943

Janoušková Věra

1922 - 2010

Jíra Josef

1929 - 2005

Jiroudek František

1914 - 1991

Jiří John

1923 - 1972

Justitz Alfréd

1879 - 1934

Kafka Čestmír

1922 - 1988

Kars Jiří

1880 - 1945

Kiml Václav

1928 - 2001

Kmentová Eva

1928 - 1980

Koblasa Jan

1932 - 2017

Kolář Jiří

1914 - 2002

Kolářová Běla

1923 - 2010

Kolíbal Stanislav

1925

Kolínská Jitka

1930 - 1992

Komárek Vladimír

1928 - 2002

Kopecký Bohdan

1928 - 2010

Kopecký Vladimír

1931

Kosárek Adolf

1830 - 1859

Kotík Jan

1916 - 2002

Kotík Pravoslav

1889 - 1970

Král Jaroslav

1883 - 1942

Kremlička Rudolf

1886 - 1932

Kubíček Jan

1927 - 2013

Kubín Otakar

1883 - 1969

Kubišta Bohumil

1884 - 1918

Kupka František

1871 - 1957

Lacina Bohdan

1912 - 1971

Lada Josef

1887 - 1957

Laška Pavel

1907 - 1983

Lhoták Kamil

1912 - 1990

Liesler Josef

1912 - 2005

Linhart Kamil

1920 - 2006

Lukavský Jaroslav

1924 - 1984

Majerník Cyprián

1909 - 1945

Málek Antonín

1937

Malich Karel

1924

Marešová Milada

1901 - 1987

Matal Bohumír

1922 - 1988

Matoušek František

1901 - 1961

Medek Mikuláš

1926 - 1974

Menčík Václav

1926

Mirvald Vladislav

1921 - 2003

Mrkvička Otakar

1898 - 1957

Muzika František

1900 - 1974

Načeradský Jiří

1939 - 2014

Nejedlý Otakar

1883 - 1957

Němec Rudolf

1936 - 2015

Nemes Endre

1909 - 1985

Nepraš Karel

1932 - 2002

Nešleha Pavel

1937 - 2003

Netík Miroslav

1920

Novák Vladimír

1947

Novák Ladislav

1925 - 1999

Ouhel Ivan

1945

Ovčáček Eduard

1933

Paderlík Arnošt

1919 - 1999

Jaroslav Paur

1918 - 1987

Pelc Antonín

1895 - 1967

Pešicová Jaroslava

1935 - 2015

Piesen Robert

1921 - 1977

Preissig Vojtěch

1873 - 1944

Procházka Antonín

1882 - 1945

Radimský Václav

1867 - 1946

Rittstein Michael

1949

Róna Jaroslav

1957

Ronovský František

1929 - 2006

Rykr Zdeněk

1900 - 1940

Schikaneder Jakub

1855 - 1924

Sion Zbyšek

1938

Sklenář Zdeněk

1910 - 1986

Slavíček Antonín

1870 - 1910

Slavík Otakar

1931 - 2010

Smetana Jan

1918 - 1998

Sopko Jiří

1942

Souček Karel

1915 - 1982

Stratil Václav

1950

Sutnar Ladislav

1897 - 1976

Sychra Vladimír

1903 - 1963

Sýkora Zdeněk

1920 - 2011

Šíma Josef

1891 - 1971

Šimák Lev

1896 - 1989

Šimotová Adriena

1926 - 2014

Šlenger Karel

1903 - 1981

Špála Václav

1885 - 1946

Štorek František

1933 - 1999

Štyrský Jindřich

1899 - 1942

Tichý František

1896 - 1961

Tikal Václav

1906 - 1965

Tittelbach Vojtěch

1900 - 1971

Toyen

1902 - 1980

Trampota Jan

1889 - 1942

Váchal Josef

1884 - 1969

Válová Jitka

1922 - 2011

Valter Karel

1909 - 2006

Vobecký František

1902 - 1991

Vostřebalová - Fischerová Vlasta

1898 - 1963

Vožniak Jaroslav

1933 - 2005

Vyleťal Josef

1940 - 1989

Wachsman Alois

1898 - 1942

Wiesner Richard

1900 - 1972

Zoubek Olbram

1926 - 2017

Zrzavý Jan

1890 - 1977

Zykmund Václav

1914 - 1984

Kokolia Vladimír

1956

Bauernfreund Jakub

1904 - 1976

Kaláb František

1908 - 1950

Klápště Jaroslav

1923 - 1999

Malý František

1900 - 1980

Podhrázský Stanislav

1921 - 1999

Serpan Jaroslav (Laroslav Sossountzov)

1922 - 1976

Vaca Karel

1919 - 1989

Neuschul Ernst

1895 - 1968

Orlik Emil

1870 - 1932

Fuka Vladimír

1926 - 1977

Mrázková Daisy

1923 - 2016

Trnka Jiří

1912 - 1969

Kyncl František

1934 - 2011

Herbst Jaroslav

1887 - 1971

Michalčík Antonín

1914 - 1998

Piskač Bedřich

1898 - 1929

Kubíček Jánuš

1921 - 1993

Urbásek Miloš

1932 - 1988

Merta Jan

1952

Procházková Linka

1884 - 1960

Dlouhý Bedřich

1932

Hliněnský Robert

1908 - 1979

Lamr Aleš

1943

Puchnarová Dana

1938

Gruber Ivan

1929

Hendrych Jan

1936

Jiří Mědílek

1954

Plicka Karel

1894 - 1987

Miroslav Šnajdr

1952

Smutný Oldřich

1925

Preclík Vladimír

1929 - 2008

Milan Kyncl

Tomáš Rajlich

Karel Nepraš

Rotrekl Theodor

Karel Valter

Štech Adam

Kintera Krištof

Stanislav Zippe

Bartuszová Mária

1936 - 1996

Chatrný Ivan

1928 - 1983

Trinkewitz Karel

Bilecki Jiří

Kučerová Alena

Valenta Jiří

Přibyl Lubomír

Jetelová Magdalena

Zippe Stanislav

Wojnar Jan

Novosad Karel

Milkov Stefan

Bauer Michal

Vyleťal Jan

Antal Eduard

dfdf

Švankmajer Jan

Dobeš Milan

Kunc Milan

Válová Květa

Géza Szóbel

Pavel Rudolf

Sophistica Gallery Privátní galerie českého moderního umění a současného umění.