Hudeček František (1909 - 1990)

Byl český malíř, grafik a ilustrátor. Narodil se 7. dubna 1909 v Němčicích u Holešova a zemřel 13. května 1990 v Praze. Pocházel z devíti děti jako nejstarší syn venkovského kováře. Své studium započal v Lipníku nad Bečvou, kde navštěvoval místní sedmiletou střední školu (1921 – 1928). Jako absolvent odešel do Prahy a začal navštěvovat Uměleckoprůmyslovou školu pod vedením profesora Kysely (český malíř, grafik a scénický výtvarník). Navázal zde velice důležité kontakty s lidmi, kteří v nedaleké budoucnosti výrazně ovlivní jeho život a tvorbu. Asi nejsilnější pouto si vytvořil společně s umělci Františkem Grossem a Ladislavem Zívrem. Právě s Františkem Grossem, dalším mimořádným talentem, je možné porovnat Hudečkův umělecký význam a rozsah. A to i přesto, že jejich životní osudy jsou naprosto rozdílné, z čehož vycházely jejich odlišné pohledy na svět. Zatímco Gross vytvářel svá díla s jeho typickou nadsázkou, velikou nápaditostí a často i s humorem, František Hudeček byl více otevřenější ve svém přístupu a čerpal z velmi široké škály okolních podnětů. Hudeček byl více citově a melancholicky založený a přemýšlel tak nad světem s určitou ponurostí a s myšlenkami na nevyvratitelný osud. Spousta jeho tvorby především z konce třicátých let a z období Skupiny 42 vyjadřuje nesnesitelnou tíhu válečné atmosféry a dramaticky existencionální přístup k pohledu na život. František Hudeček studia na Uměleckoprůmyslové škole předčasně ukončil a rozhodl se uspořádat si svůj život jinak. Snažil se pracovat jako svobodný umělec bez pevného zázemí a jakékoli pomoci. I když to byly nesmírně těžké roky, začaly v tomto období vznikat díla velice ceněná, jako např. Zatmění slunce nebo Pomník. Jeho volný způsob života ve velkoměstě později posloužil jako inspirace k Hudečkově nejznámějším motivům Nočního chodce. Na počátku 30. let se mu dostalo možnosti seznámit se s hlavními představiteli tehdejšího avantgardního umění Toyen, Jindřichem Štýrským, nebo E. F. Burianem, u něhož v divadle uspořádal několik svých výstav (1937 – 1941). Přátelské styky s malíři, zejména Václavem Bartovským, Františkem Grossem, Františkem Janouškem, Jiřím Kolářem, Zdeňkem Rykrem a literárním teoretikem Jindřichem Chalupeckým, jej později přivedly do českého uměleckého sdruženíSkupiny 42. František Hudeček patřil k nejvýraznějším osobnostem Skupiny 42. Měl unikátní pohled na svět, který spojoval s nenapodobitelným výtvarným názorem. V jeho tvorbě můžeme nalézt velmi přirozeně vyjádřenou spojitost protikladů, která může pro mnohé působit naprosto neslučitelným dojmem. Jako příklad lze uvést jeho vynikající vnímavost pro využití romantického cítění v kombinaci s přesným řádem či čerpání inspirace z minulých generací, které doplňuje svou touhou po objevování nových, pozoruhodných a originálních řešení. František Hudeček přistupoval ke své tvorbě velmi neobvykle, nezajímal ho ani tak výsledný tvar jako spíše hledání cest a možností, které k němu vedly. Proto je také jeho projev zcela od začátku původní a nedochází zde ani k náznaku kopírování ostatních českých či evropských umělců a objevitelů. V díle se tak naplňují hlavně představy samotného autora a každý motiv je pečlivě zpracováván ze všech možných hledisek a variant. V průběhu 30. let je Hudečkova tvorba pod vlivem surrealismu. Ve svých dílech používá do té doby neznámé techniky tzv. škrobáky nebo kadávry (z francouzského cadavre exquis). Začátkem let čtyřicátých se účastní výstav Umělecké besedy, které se stává i členem. V roce 1942 se, jak už bylo řečeno, zapojuje do činnosti Skupiny 42, účastní se jejich výstav až do jejího rozpuštění v roce 1948. Právě v tomto závěrečném období Skupiny se František Hudeček na čas vzdal symboliky a poetiky zobrazování velkoměsta a pomalu se navrátil k motivům venkova - především Moravy. Odborníci se shodují, že nešlo o příliš šťastný krok, ale šlo zcela určitě o odvážné rozhodnutí - minimálně v rámci Skupiny 42. Kolegovi - Františku Grossovi zájem o venkovské a lidové témata dokonce vyčítali a někteří jej kvůli toho i přímo odsuzovali. Jedno však bylo jisté - Hudeček se nikdy nechtěl svazovat předurčenými pravidly či doktrínami, čímž se od mnohých výrazných osobností odlišoval. Stejným stylem se pak nepřizpůsobil pseudorealismu v těžkých, padesátých letech a preferoval raději mírné odmlčení a věnování své energie do tvorby ilustrací a známek. Po konci 2. světové války se jeho díla stávají velice vyhledávána a Hudeček se stává světoznámým umělcem. Poté, během šedesátých let, se už k dřívějšímu stylu Skupiny 42 nevrací a jeho vývoj se tak začal ubírat zcela jiným směrem. Na vnitřní rovnováhu jeho děl to však nemělo prakticky žádný vliv. Hudeček tehdy vytvářel tzv. op-artistické malby, kreslené kompozice a jiné grafiky. Všechny tyto díla vycházely z jeho osobitého cítění plochy, prostoru a jejich barevných vztahů. To vše při zachování čisté originality. U nás byl v podstatě František Hudeček jediným opravdovým op-artistou, i když se může zdát, že toto jeho období není příliš doceněno. V těchto dílech bylo využíváno znalostí zejména z deskriptivní geometrie, přírodovědy, fyziky či fyziologie, které sloužili k co nejvěrnějšímu zobrazení tvarů, prostředí, struktur či tónů a jejich vzájemnému propojení. Faktem nicméně zůstává, že sběratelé projevují největší zájem o Hudečkovu tvorbu z 30. a 40. let, kdy působil v rámci Skupiny 42, což i často rád sám glosoval. Pro Františka Hudečka bylo také typické, že i když došlo k jeho ovlivnění nějakým stylem, dokázal jej unikátně přizpůsobit ke svému přesně vyhraněnému názoru. Například jeho surrealistické období (v první polovině třicátých let) volně navazuje nejen na poetismus, ale také na avantgardu dvacátých let, která přímo souvisela s abstrakcí. Hudečkova surrealistická díla tak proto v sobě nesla určité zárodky řádu až do doby kdy přijal poetiku jinou - ve Skupině 42. Vedle své malířské činnosti je František Hudeček znám i jako vážený ilustrátor a tvůrce obálek knih českých literátů. Stal se jednoznačně jednou z nejkomplikovanějších osobností českého umění 20. století. Ve svém díle spojoval absolutně protikladné způsoby myšlení. Jak racionální smysl pro přesnost na straně jedné, tak nespoutanou fantazii a divoké, tíživé vize na straně druhé. Hluboká myšlenka dokonalého řádu se tak pojila s uzavřeností a čirou touhou po samotě. Po Františkovi Hudečkovi zůstalo velmi rozsáhlé malířské, kresebné a grafické dílo, které je rozděleno do mnoha soukromých i veřejných sbírek. A i když zmapování jeho pozdějšího díla poněkud komplikuje menší zájem sběratelů o toto období, o jeho zařazení mezi naprostou elitu českého moderního umění není pochyb.

Balcar Jiří

1929 - 1968

Bauch Jan

1898 - 1995

Bartovský Václav

1903 - 1961

Bělocvětov Andrej

1923 - 1997

Beneš Vincenc

1883 - 1979

Beneš Vlastimil

1919 - 1981

Beran Zdeněk

1937 - 2014

Born Adolf

1930 - 2016

Boštík Václav

1913 - 2005

Boudník Vladimír

1924 - 1968

Brázda Pavel

1926

Burian Zdeněk

1905 - 1981

Cimbura Emil

1922

Čapek Josef

1887 - 1945

Černý Karel

1910 - 1960

Demartini Hugo

1931 - 2010

Diviš Alén

1900 - 1956

Exner Ivan

1960

Fára Libor

1925 - 1988

Hejna Václav

1914 - 1985

Filla Emil

1882 - 1953

Fišárek Alois

1906 - 1980

Foltýn František

1891 - 1976

Fremund Richard

1928 - 1969

Gross František

1909 - 1985

Grygar Milan

1926

Gutfreund Otto

1889 - 1927

Hilmar Jiří

1937

Hlinomaz Josef

1914 - 1978

Hudeček František

1909 - 1990

Chad Václav

1923 - 1945

Chatrný Dalibor

1925 - 2012

Chlupáč Miloslav

1920 - 2008

Istler Josef

1919 - 2000

Janeček Ota

1919 - 1996

Janoušek František

1890 - 1943

Janoušková Věra

1922 - 2010

Jíra Josef

1929 - 2005

Jiroudek František

1914 - 1991

Jiří John

1923 - 1972

Justitz Alfréd

1879 - 1934

Kafka Čestmír

1922 - 1988

Kars Jiří

1880 - 1945

Kiml Václav

1928 - 2001

Kmentová Eva

1928 - 1980

Koblasa Jan

1932

Kolář Jiří

1914 - 2002

Kolářová Běla

1923 - 2010

Kolíbal Stanislav

1925

Kolínská Jitka

1930 - 1992

Komárek Vladimír

1928 - 2002

Kopecký Bohdan

1928 - 2010

Kopecký Vladimír

1931

Kosárek Adolf

1830 - 1859

Kotík Jan

1916 - 2002

Kotík Pravoslav

1889 - 1970

Král Jaroslav

1883 - 1942

Kremlička Rudolf

1886 - 1932

Kubíček Jan

1927 - 2013

Kubín Otakar

1883 - 1969

Kubišta Bohumil

1884 - 1918

Kupka František

1871 - 1957

Lacina Bohdan

1912 - 1971

Lada Josef

1887 - 1957

Laška Pavel

1907 - 1983

Lhoták Kamil

1912 - 1990

Liesler Josef

1912 - 2005

Linhart Kamil

1920 - 2006

Lukavský Jaroslav

1924 - 1984

Majerník Cyprián

1909 - 1945

Málek Antonín

1937

Malich Karel

1924

Marešová Milada

1901 - 1987

Matal Bohumír

1922 - 1988

Matoušek František

1901 - 1961

Medek Mikuláš

1926 - 1974

Menčík Václav

1926

Mirvald Vladislav

1921 - 2003

Mrkvička Otakar

1898 - 1957

Muzika František

1900 - 1974

Načeradský Jiří

1939 - 2014

Nejedlý Otakar

1883 - 1957

Němec Rudolf

1936 - 2015

Nemes Endre

1909 - 1985

Nepraš Karel

1932 - 2002

Nešleha Pavel

1937 - 2003

Netík Miroslav

1920

Novák Vladimír

1947

Novák Ladislav

1925 - 1999

Ouhel Ivan

1945

Ovčáček Eduard

1933

Paderlík Arnošt

1919 - 1999

Paur Jaroslav

1918 - 1987

Pelc Antonín

1895 - 1967

Pešicová Jaroslava

1935 - 2015

Piesen Robert

1921 - 1977

Preissig Vojtěch

1873 - 1944

Procházka Antonín

1882 - 1945

Radimský Václav

1867 - 1946

Rittstein Michael

1949

Róna Jaroslav

1957

Ronovský František

1929 - 2006

Rykr Zdeněk

1900 - 1940

Schikaneder Jakub

1855 - 1924

Sion Zbyšek

1938

Sklenář Zdeněk

1910 - 1986

Slavíček Antonín

1870 - 1910

Slavík Otakar

1931 - 2010

Smetana Jan

1918 - 1998

Sopko Jiří

1942

Souček Karel

1915 - 1982

Stratil Václav

1950

Sutnar Ladislav

1897 - 1976

Sychra Vladimír

1903 - 1963

Sýkora Zdeněk

1920 - 2011

Šíma Josef

1891 - 1971

Šimák Lev

1896 - 1989

Šimotová Adriena

1926 - 2014

Šlenger Karel

1903 - 1981

Špála Václav

1885 - 1946

Štorek František

1933 - 1999

Štyrský Jindřich

1899 - 1942

Tichý František

1896 - 1961

Tikal Václav

1906 - 1965

Tittelbach Vojtěch

1900 - 1971

Toyen

1902 - 1980

Trampota Jan

1889 - 1942

Váchal Josef

1884 - 1969

Válová Jitka

1922 - 2011

Valter Karel

1909 - 2006

Vobecký František

1902 - 1991

Vostřebalová - Fischerová Vlasta

1898 - 1963

Vožniak Jaroslav

1933 - 2005

Vyleťal Josef

1940 - 1989

Wachsman Alois

1898 - 1942

Wiesner Richard

1900 - 1972

Zoubek Olbram

1926 - 2017

Zrzavý Jan

1890 - 1977

Zykmund Václav

1914 - 1984

Kokolia Vladimír

1956

Bauernfreund Jakub

1904 - 1976

Kaláb František

1908 - 1950

Klápště Jaroslav

1923 - 1999

Malý František

1900 - 1980

Podhrázský Stanislav

1921 - 1999

Serpan Jaroslav (Laroslav Sossountzov)

1922 - 1976

Vaca Karel

1919 - 1989

Neuschul Ernst

1895 - 1968

Orlik Emil

1870 - 1932

Fuka Vladimír

1926 - 1977

Mrázková Daisy

1923 - 2016

Trnka Jiří

1912 - 1969

Kyncl František

1934 - 2011

Herbst Jaroslav

1887 - 1971

Michalčík Antonín

1914 - 1998

Piskač Bedřich

1898 - 1929

Kubíček Jánuš

1921 - 1993

Urbásek Miloš

1932 - 1988

Merta Jan

1952

Procházková Linka

1884 - 1960

Dlouhý Bedřich

1932

Hliněnský Robert

1908 - 1979

Aleš Lamr

1943

Puchnarová Dana

1938

Gruber Ivan

1929

Hendrych Jan

1936

Jiří Mědílek

1954

Plicka Karel

1894 - 1987

Miroslav Šnajdr

1952

Smutný Oldřich

1925

Preclík Vladimír

1929 - 2008

Milan Kyncl

Tomáš Rajlich

Karel Nepraš

Rotrekl Theodor

Karel Valter

Štech Adam

Sophistica Gallery Privátní galerie českého moderního umění a současného umění.