Janoušek František (1890 - 1943)

František Janoušek, významný český malíř, se narodil 6. května 1890 v Jesenném na Semilsku, kde jeho otec působil jako učitel. O dva roky později se jeho rodina přestěhovala do velmi blízkých sousedních Roztok. Během let 1902 – 1905 navštěvoval měšťanskou školu v Dolním Hamru, ve Vysokém nad Jizerou a v Semilech. V roce 1904 se celá rodina přestěhovala do Záhoří pod Kozákovem, kde zůstala až do roku 1923. František v roce 1905 odešel do Prahy, kde začal studovat na učitelském ústavu. V roce 1909 přestoupil z prospěchových důvodů na učitelský ústav v Jičíně, kde o rok později úspěšně složil maturitní zkoušku. Během let 1910 – 1914 působil jako učitel na venkově (Kuchelná na Semilsku a Čelákovice) a zároveň otisknul první humoristické kresby v Dobré kopě. Od ledna roku 1911 působil jako učitel v Kostelci nad Labem. Od září 1912 učil v Brandýse nad Labem, kde se seznámil s Anežkou Žákovou, s níž se v roce 1921 v Brandýse nad Labem oženil. V roce 1913 složil zkoušku z učitelské způsobilosti a učil v Kozlicích u Neratovic. V roce 1914 byl mobilizován jako pěšák 74. pluku. 25. Srpna 1914 odjel na srbskou frontu do Rumy. 29. září byl raněn (do nohy) a léčil se ve vojenské nemocnici v Lublani. V roce 1915 byl transportován do Kadaně a 11. dubna znovu odjel na frontu, tentokrát ale na karpatskou. 11. května se úmyslně postřelil do nohy. Po zdlouhavém transportu se dostal 22. května do vojenské nemocnice v Bánské Bystrici. Během let 1916 – 1917 pracoval v Pardubické nemocnici v kanceláři. O rok později byl zproštěn vojenské povinnosti a vrátil se na školu v Kozlicích. V roce 1919 byl přijat na Akademii výtvarných umění v Praze, do speciální školy pod vedením profesora V. Hynaise. Zde po třech letech, v roce 1922, úspěšně absolvoval, přesto se ale opět stal učitelem. O rok později se nechal na vlastní žádost penzionovat, pro údajnou poruchu sluchu, z vojenské služby. Rok 1924 byl pro Janouška velmi významný. 24. února se mu a jeho ženě narodila dcera. Manželka se i s dítětem přestěhovala ke svým rodičům do Krnska. Janoušek pak střídavě býval v Praze a v Krnsku. V témže roce se Janoušek stal členem Spolku výtvarných umělců Mánes. V únoru 1926 se Janoušek i s celou rodinou již definitivně přestěhoval do Prahy, kde si najal ateliér ve Vršovicích. Během roku 1927 začal psát do Volných směrů a Národního obrození. Jeho psaní pokračovalo, během let 1928 – 1931 psal kratší články do Evy a do Českého světa. V roce 1930 začal psát a zároveň publikovat verše pro děti v Českém slově a v Lidových novinách. V tomtéž roce psal referáty do Světozoru. V roce 1935 se až tak příliš nevěnuje malbě, ale pracoval na ilustracích k dílu M. Maeterlincka Život včel. Na podzim roku 1939 byl společně se svými přáteli Vladimírem Sychrou a Vojtěchem Titellbachem postaven do čela Školy Mánesa. Zde od roku 1942 začal učit malbu. V tom samém roce byly vydány jeho kresby a básně pro děti V Ozvěnách světa a domova a v Lidových novinách. V roce 1942 se u něj objevily první příznaky nemoci. V tom samém roce byl operován a od konce tohoto roku byl v domácím ošetření. František Janoušek byl jeden z prvních českých malířů, kteří svými díly diagnostikovali změny v evropské společnosti, zejména pod vlivem fašismu. Například jeho pozdní díla, které na mnohé působí velmi depresivně, jsou vlastně jakýmsi odrazem v zrcadle, upozorňující na svět ovládaný zlem a násilím. Kolem 20. let Kupku zaujala poválečná tématika a začal malovat neoklasicistní kompozice s prvky kubismu. Od roku 1928 začal svou malířskou formu uvolňovat a kladl důraz na barevnou výstavbu obrazu. Maloval pod vlivem lyrického a imaginativního kubismu. Na přelomu dvacátých a třícátých let vstupuje do jeho tvorby vliv surrealismu. Po roce 1933 začala jeho díla připomínat jakési amébovité bytosti, k jejichž sestavení používal měchýře a vlásečnice, a také embryonální krajiny, které maloval v jemných světlých tónech. Po nástupu Hitlera k moci si Janoušek již plně uvědomoval hrozící nebezpečí, jež rozvrátilo jeho vnitřní klid a to se samozřejmě odrazilo i v jeho malířské tvorbě. Později se v jeho dílech objevovaly motivy fantastických tvarů a bytostí, jež byly postihnuty nevyléčitelnou nemocí, rozkladem, hnilobou, snětí. Mnohým se může zdát, že Janoušek tímto jakoby cítil příchod vlastního konce. Komplexně můžeme říct, že v dílech Františka Janouška převládala síla subjektivních pocitů z hrůzy doby, ve které mu bylo dáno žít. Od roku 1924 byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes. Se svými obrazy obesílal členskou podzimní výstavu Mánesa. O rok později už společně s Mánesem vystavoval soubor svých nových devíti obrazů (např. Idyla, Žnec a Žnečka, Svlékající se děvče, Matka) na podzimní výstavě a na vánoční výstavě, kde opět vystavoval dílo Žnec a Žnečka. V roce 1926 (duben, květen) se účastnil první výstavy Spolku výtvarných umělců Mánes v sále Obchodní akademie v Plzni, kde vystavoval své obrazy s názvy Koupel a Zátiší. Během měsíců září – listopad v témže roce se ještě účastnil další výstavy Mánesa se svými zátišími. V roce 1927 poprvé vystavil své obrazy s názvy Šachovnice a Zátiší s košíkem v Domě umění v Moravské Ostravě. V roce 1930 přestal vystavovat. O rok později přestěhoval byt i ateliér. V roce 1932 vystavoval své obrazy s názvem Večer v Sieně, Noc, Milenci a Sedící Figura na výstavě Poezie 1932. Během roku 1933 vystavoval na členské výstavě Mánesa své obrazy z počátků 30. let, mezi kterými byly Krajina s pobřežím, Malířka, Stesk Odysseův, V roce 1935 se konala první samostatná výstava Františka Janouška v malé síni Mánesa, kde byla vystavována jeho díla, která tvořil během let 1933 – 1935. V tom samém roce byl ještě zastoupen i na výstavě Mánesa ve Zlíně a na výstavě s názvem Krajina v současném českém malířství, kterou pořádal Klub přátel umění v Mladé Boleslavi. O rok později vystavoval na 1. Zlínském salónu obrazy s názvem Zimní krajina a Zimní krajina s figurou. V roce 1937 se jeho obraz s názvem Žnec a Žnečka opět vystavovaly a to na retrospektivní výstavě 50. let Mánesa. Roku 1937 se účastnil 2. zlínského salónu a o rok později 3. zlínského salónu. V roce 1938 vystavoval dva obrazy na výstavě Mánesa s názvem Černo-bílá. V roce 1940 vystavoval své dvě kresby, které vytvořil v roce 1936 na Výstavě soudobého českého umění, kterou uspořádal obchodní dům Bílá labuť v Praze. Během roku 1922 absolvoval cesty do Vídně a do Německa. Skoro celý říjen roku 1927 trávil s přítelem Ing. Ferdinandem Jermářem v Paříži. V říjnu roku 1929 navštívil Itálii. V roce 1929 získal cenu fondu Jana Štursy. František Janoušek zemřel 23. ledna 1943 na zhoubný nádor. V pražském krematoriu byl zpopelněn a jeho urna byla uložena v Krnsku.

Balcar Jiří

1929 - 1968

Bauch Jan

1898 - 1995

Bartovský Václav

1903 - 1961

Bělocvětov Andrej

1923 - 1997

Beneš Vincenc

1883 - 1979

Beneš Vlastimil

1919 - 1981

Beran Zdeněk

1937 - 2014

Born Adolf

1930 - 2016

Boštík Václav

1913 - 2005

Boudník Vladimír

1924 - 1968

Brázda Pavel

1926

Burian Zdeněk

1905 - 1981

Cimbura Emil

1922

Čapek Josef

1887 - 1945

Černý Karel

1910 - 1960

Demartini Hugo

1931 - 2010

Diviš Alén

1900 - 1956

Exner Ivan

1960

Fára Libor

1925 - 1988

Hejna Václav

1914 - 1985

Filla Emil

1882 - 1953

Fišárek Alois

1906 - 1980

Foltýn František

1891 - 1976

Fremund Richard

1928 - 1969

Gross František

1909 - 1985

Grygar Milan

1926

Gutfreund Otto

1889 - 1927

Hilmar Jiří

1937

Hlinomaz Josef

1914 - 1978

Hudeček František

1909 - 1990

Chad Václav

1923 - 1945

Chatrný Dalibor

1925 - 2012

Chlupáč Miloslav

1920 - 2008

Istler Josef

1919 - 2000

Janeček Ota

1919 - 1996

Janoušek František

1890 - 1943

Janoušková Věra

1922 - 2010

Jíra Josef

1929 - 2005

Jiroudek František

1914 - 1991

Jiří John

1923 - 1972

Justitz Alfréd

1879 - 1934

Kafka Čestmír

1922 - 1988

Kars Jiří

1880 - 1945

Kiml Václav

1928 - 2001

Kmentová Eva

1928 - 1980

Koblasa Jan

1932 - 2017

Kolář Jiří

1914 - 2002

Kolářová Běla

1923 - 2010

Kolíbal Stanislav

1925

Kolínská Jitka

1930 - 1992

Komárek Vladimír

1928 - 2002

Kopecký Bohdan

1928 - 2010

Kopecký Vladimír

1931

Kosárek Adolf

1830 - 1859

Kotík Jan

1916 - 2002

Kotík Pravoslav

1889 - 1970

Král Jaroslav

1883 - 1942

Kremlička Rudolf

1886 - 1932

Kubíček Jan

1927 - 2013

Kubín Otakar

1883 - 1969

Kubišta Bohumil

1884 - 1918

Kupka František

1871 - 1957

Lacina Bohdan

1912 - 1971

Lada Josef

1887 - 1957

Laška Pavel

1907 - 1983

Lhoták Kamil

1912 - 1990

Liesler Josef

1912 - 2005

Linhart Kamil

1920 - 2006

Lukavský Jaroslav

1924 - 1984

Majerník Cyprián

1909 - 1945

Málek Antonín

1937

Malich Karel

1924

Marešová Milada

1901 - 1987

Matal Bohumír

1922 - 1988

Matoušek František

1901 - 1961

Medek Mikuláš

1926 - 1974

Menčík Václav

1926

Mirvald Vladislav

1921 - 2003

Mrkvička Otakar

1898 - 1957

Muzika František

1900 - 1974

Načeradský Jiří

1939 - 2014

Nejedlý Otakar

1883 - 1957

Němec Rudolf

1936 - 2015

Nemes Endre

1909 - 1985

Nepraš Karel

1932 - 2002

Nešleha Pavel

1937 - 2003

Netík Miroslav

1920

Novák Vladimír

1947

Novák Ladislav

1925 - 1999

Ouhel Ivan

1945

Ovčáček Eduard

1933

Paderlík Arnošt

1919 - 1999

Jaroslav Paur

1918 - 1987

Pelc Antonín

1895 - 1967

Pešicová Jaroslava

1935 - 2015

Piesen Robert

1921 - 1977

Preissig Vojtěch

1873 - 1944

Procházka Antonín

1882 - 1945

Radimský Václav

1867 - 1946

Rittstein Michael

1949

Róna Jaroslav

1957

Ronovský František

1929 - 2006

Rykr Zdeněk

1900 - 1940

Schikaneder Jakub

1855 - 1924

Sion Zbyšek

1938

Sklenář Zdeněk

1910 - 1986

Slavíček Antonín

1870 - 1910

Slavík Otakar

1931 - 2010

Smetana Jan

1918 - 1998

Sopko Jiří

1942

Souček Karel

1915 - 1982

Stratil Václav

1950

Sutnar Ladislav

1897 - 1976

Sychra Vladimír

1903 - 1963

Sýkora Zdeněk

1920 - 2011

Šíma Josef

1891 - 1971

Šimák Lev

1896 - 1989

Šimotová Adriena

1926 - 2014

Šlenger Karel

1903 - 1981

Špála Václav

1885 - 1946

Štorek František

1933 - 1999

Štyrský Jindřich

1899 - 1942

Tichý František

1896 - 1961

Tikal Václav

1906 - 1965

Tittelbach Vojtěch

1900 - 1971

Toyen

1902 - 1980

Trampota Jan

1889 - 1942

Váchal Josef

1884 - 1969

Válová Jitka

1922 - 2011

Valter Karel

1909 - 2006

Vobecký František

1902 - 1991

Vostřebalová - Fischerová Vlasta

1898 - 1963

Vožniak Jaroslav

1933 - 2005

Vyleťal Josef

1940 - 1989

Wachsman Alois

1898 - 1942

Wiesner Richard

1900 - 1972

Zoubek Olbram

1926 - 2017

Zrzavý Jan

1890 - 1977

Zykmund Václav

1914 - 1984

Kokolia Vladimír

1956

Bauernfreund Jakub

1904 - 1976

Kaláb František

1908 - 1950

Klápště Jaroslav

1923 - 1999

Malý František

1900 - 1980

Podhrázský Stanislav

1921 - 1999

Serpan Jaroslav (Laroslav Sossountzov)

1922 - 1976

Vaca Karel

1919 - 1989

Neuschul Ernst

1895 - 1968

Orlik Emil

1870 - 1932

Fuka Vladimír

1926 - 1977

Mrázková Daisy

1923 - 2016

Trnka Jiří

1912 - 1969

Kyncl František

1934 - 2011

Herbst Jaroslav

1887 - 1971

Michalčík Antonín

1914 - 1998

Piskač Bedřich

1898 - 1929

Kubíček Jánuš

1921 - 1993

Urbásek Miloš

1932 - 1988

Merta Jan

1952

Procházková Linka

1884 - 1960

Dlouhý Bedřich

1932

Hliněnský Robert

1908 - 1979

Lamr Aleš

1943

Puchnarová Dana

1938

Gruber Ivan

1929

Hendrych Jan

1936

Jiří Mědílek

1954

Plicka Karel

1894 - 1987

Miroslav Šnajdr

1952

Smutný Oldřich

1925

Preclík Vladimír

1929 - 2008

Milan Kyncl

Tomáš Rajlich

Karel Nepraš

Rotrekl Theodor

Karel Valter

Štech Adam

Kintera Krištof

Stanislav Zippe

Bartuszová Mária

1936 - 1996

Chatrný Ivan

1928 - 1983

Trinkewitz Karel

Bilecki Jiří

Kučerová Alena

Valenta Jiří

Přibyl Lubomír

Jetelová Magdalena

Zippe Stanislav

Wojnar Jan

Novosad Karel

Milkov Stefan

Bauer Michal

Vyleťal Jan

Antal Eduard

dfdf

Švankmajer Jan

Dobeš Milan

Kunc Milan

Válová Květa

Géza Szóbel

Pavel Rudolf

Boška Jindřich

Kádár Béla

Fiedler François

Bielecki Jiří

Přibyl Lubomír

1937

Kučerová Alena

1935

Paur Jaroslav

Bielecki Jiří

1929 - 2000

Zemánek Bohumil

Válová Květa

1922 - 1998

Bolf Josef

Pištěk Theodor

Antal Eduard

1929 - 2011

Vohrabal Josef

fdf

Drtikol František

Sophistica Gallery Privátní galerie českého moderního umění a současného umění.