Janoušek František (1890 - 1943)

František Janoušek, významný český malíř, se narodil 6. května 1890 v Jesenném na Semilsku, kde jeho otec působil jako učitel. O dva roky později se jeho rodina přestěhovala do velmi blízkých sousedních Roztok. Během let 1902 – 1905 navštěvoval měšťanskou školu v Dolním Hamru, ve Vysokém nad Jizerou a v Semilech. V roce 1904 se celá rodina přestěhovala do Záhoří pod Kozákovem, kde zůstala až do roku 1923. František v roce 1905 odešel do Prahy, kde začal studovat na učitelském ústavu. V roce 1909 přestoupil z prospěchových důvodů na učitelský ústav v Jičíně, kde o rok později úspěšně složil maturitní zkoušku. Během let 1910 – 1914 působil jako učitel na venkově (Kuchelná na Semilsku a Čelákovice) a zároveň otisknul první humoristické kresby v Dobré kopě. Od ledna roku 1911 působil jako učitel v Kostelci nad Labem. Od září 1912 učil v Brandýse nad Labem, kde se seznámil s Anežkou Žákovou, s níž se v roce 1921 v Brandýse nad Labem oženil. V roce 1913 složil zkoušku z učitelské způsobilosti a učil v Kozlicích u Neratovic. V roce 1914 byl mobilizován jako pěšák 74. pluku. 25. Srpna 1914 odjel na srbskou frontu do Rumy. 29. září byl raněn (do nohy) a léčil se ve vojenské nemocnici v Lublani. V roce 1915 byl transportován do Kadaně a 11. dubna znovu odjel na frontu, tentokrát ale na karpatskou. 11. května se úmyslně postřelil do nohy. Po zdlouhavém transportu se dostal 22. května do vojenské nemocnice v Bánské Bystrici. Během let 1916 – 1917 pracoval v Pardubické nemocnici v kanceláři. O rok později byl zproštěn vojenské povinnosti a vrátil se na školu v Kozlicích. V roce 1919 byl přijat na Akademii výtvarných umění v Praze, do speciální školy pod vedením profesora V. Hynaise. Zde po třech letech, v roce 1922, úspěšně absolvoval, přesto se ale opět stal učitelem. O rok později se nechal na vlastní žádost penzionovat, pro údajnou poruchu sluchu, z vojenské služby. Rok 1924 byl pro Janouška velmi významný. 24. února se mu a jeho ženě narodila dcera. Manželka se i s dítětem přestěhovala ke svým rodičům do Krnska. Janoušek pak střídavě býval v Praze a v Krnsku. V témže roce se Janoušek stal členem Spolku výtvarných umělců Mánes. V únoru 1926 se Janoušek i s celou rodinou již definitivně přestěhoval do Prahy, kde si najal ateliér ve Vršovicích. Během roku 1927 začal psát do Volných směrů a Národního obrození. Jeho psaní pokračovalo, během let 1928 – 1931 psal kratší články do Evy a do Českého světa. V roce 1930 začal psát a zároveň publikovat verše pro děti v Českém slově a v Lidových novinách. V tomtéž roce psal referáty do Světozoru. V roce 1935 se až tak příliš nevěnuje malbě, ale pracoval na ilustracích k dílu M. Maeterlincka Život včel. Na podzim roku 1939 byl společně se svými přáteli Vladimírem Sychrou a Vojtěchem Titellbachem postaven do čela Školy Mánesa. Zde od roku 1942 začal učit malbu. V tom samém roce byly vydány jeho kresby a básně pro děti V Ozvěnách světa a domova a v Lidových novinách. V roce 1942 se u něj objevily první příznaky nemoci. V tom samém roce byl operován a od konce tohoto roku byl v domácím ošetření. František Janoušek byl jeden z prvních českých malířů, kteří svými díly diagnostikovali změny v evropské společnosti, zejména pod vlivem fašismu. Například jeho pozdní díla, které na mnohé působí velmi depresivně, jsou vlastně jakýmsi odrazem v zrcadle, upozorňující na svět ovládaný zlem a násilím. Kolem 20. let Kupku zaujala poválečná tématika a začal malovat neoklasicistní kompozice s prvky kubismu. Od roku 1928 začal svou malířskou formu uvolňovat a kladl důraz na barevnou výstavbu obrazu. Maloval pod vlivem lyrického a imaginativního kubismu. Na přelomu dvacátých a třícátých let vstupuje do jeho tvorby vliv surrealismu. Po roce 1933 začala jeho díla připomínat jakési amébovité bytosti, k jejichž sestavení používal měchýře a vlásečnice, a také embryonální krajiny, které maloval v jemných světlých tónech. Po nástupu Hitlera k moci si Janoušek již plně uvědomoval hrozící nebezpečí, jež rozvrátilo jeho vnitřní klid a to se samozřejmě odrazilo i v jeho malířské tvorbě. Později se v jeho dílech objevovaly motivy fantastických tvarů a bytostí, jež byly postihnuty nevyléčitelnou nemocí, rozkladem, hnilobou, snětí. Mnohým se může zdát, že Janoušek tímto jakoby cítil příchod vlastního konce. Komplexně můžeme říct, že v dílech Františka Janouška převládala síla subjektivních pocitů z hrůzy doby, ve které mu bylo dáno žít. Od roku 1924 byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes. Se svými obrazy obesílal členskou podzimní výstavu Mánesa. O rok později už společně s Mánesem vystavoval soubor svých nových devíti obrazů (např. Idyla, Žnec a Žnečka, Svlékající se děvče, Matka) na podzimní výstavě a na vánoční výstavě, kde opět vystavoval dílo Žnec a Žnečka. V roce 1926 (duben, květen) se účastnil první výstavy Spolku výtvarných umělců Mánes v sále Obchodní akademie v Plzni, kde vystavoval své obrazy s názvy Koupel a Zátiší. Během měsíců září – listopad v témže roce se ještě účastnil další výstavy Mánesa se svými zátišími. V roce 1927 poprvé vystavil své obrazy s názvy Šachovnice a Zátiší s košíkem v Domě umění v Moravské Ostravě. V roce 1930 přestal vystavovat. O rok později přestěhoval byt i ateliér. V roce 1932 vystavoval své obrazy s názvem Večer v Sieně, Noc, Milenci a Sedící Figura na výstavě Poezie 1932. Během roku 1933 vystavoval na členské výstavě Mánesa své obrazy z počátků 30. let, mezi kterými byly Krajina s pobřežím, Malířka, Stesk Odysseův, V roce 1935 se konala první samostatná výstava Františka Janouška v malé síni Mánesa, kde byla vystavována jeho díla, která tvořil během let 1933 – 1935. V tom samém roce byl ještě zastoupen i na výstavě Mánesa ve Zlíně a na výstavě s názvem Krajina v současném českém malířství, kterou pořádal Klub přátel umění v Mladé Boleslavi. O rok později vystavoval na 1. Zlínském salónu obrazy s názvem Zimní krajina a Zimní krajina s figurou. V roce 1937 se jeho obraz s názvem Žnec a Žnečka opět vystavovaly a to na retrospektivní výstavě 50. let Mánesa. Roku 1937 se účastnil 2. zlínského salónu a o rok později 3. zlínského salónu. V roce 1938 vystavoval dva obrazy na výstavě Mánesa s názvem Černo-bílá. V roce 1940 vystavoval své dvě kresby, které vytvořil v roce 1936 na Výstavě soudobého českého umění, kterou uspořádal obchodní dům Bílá labuť v Praze. Během roku 1922 absolvoval cesty do Vídně a do Německa. Skoro celý říjen roku 1927 trávil s přítelem Ing. Ferdinandem Jermářem v Paříži. V říjnu roku 1929 navštívil Itálii. V roce 1929 získal cenu fondu Jana Štursy. František Janoušek zemřel 23. ledna 1943 na zhoubný nádor. V pražském krematoriu byl zpopelněn a jeho urna byla uložena v Krnsku.

Balcar Jiří

1929 - 1968

Bauch Jan

1898 - 1995

Bartovský Václav

1903 - 1961

Bělocvětov Andrej

1923 - 1997

Beneš Vincenc

1883 - 1979

Beneš Vlastimil

1919 - 1981

Beran Zdeněk

1937 - 2014

Born Adolf

1930 - 2016

Boštík Václav

1913 - 2005

Boudník Vladimír

1924 - 1968

Brázda Pavel

1926

Burian Zdeněk

1905 - 1981

Cimbura Emil

1922

Čapek Josef

1887 - 1945

Černý Karel

1910 - 1960

Demartini Hugo

1931 - 2010

Diviš Alén

1900 - 1956

Exner Ivan

1960

Fára Libor

1925 - 1988

Hejna Václav

1914 - 1985

Filla Emil

1882 - 1953

Fišárek Alois

1906 - 1980

Foltýn František

1891 - 1976

Fremund Richard

1928 - 1969

Gross František

1909 - 1985

Grygar Milan

1926

Gutfreund Otto

1889 - 1927

Hilmar Jiří

1937

Hlinomaz Josef

1914 - 1978

Hudeček František

1909 - 1990

Chad Václav

1923 - 1945

Chatrný Dalibor

1925 - 2012

Chlupáč Miloslav

1920 - 2008

Istler Josef

1919 - 2000

Janeček Ota

1919 - 1996

Janoušek František

1890 - 1943

Janoušková Věra

1922 - 2010

Jíra Josef

1929 - 2005

Jiroudek František

1914 - 1991

Jiří John

1923 - 1972

Justitz Alfréd

1879 - 1934

Kafka Čestmír

1922 - 1988

Kars Jiří

1880 - 1945

Kiml Václav

1928 - 2001

Kmentová Eva

1928 - 1980

Koblasa Jan

1932

Kolář Jiří

1914 - 2002

Kolářová Běla

1923 - 2010

Kolíbal Stanislav

1925

Kolínská Jitka

1930 - 1992

Komárek Vladimír

1928 - 2002

Kopecký Bohdan

1928 - 2010

Kopecký Vladimír

1931

Kosárek Adolf

1830 - 1859

Kotík Jan

1916 - 2002

Kotík Pravoslav

1889 - 1970

Král Jaroslav

1883 - 1942

Kremlička Rudolf

1886 - 1932

Kubíček Jan

1927 - 2013

Kubín Otakar

1883 - 1969

Kubišta Bohumil

1884 - 1918

Kupka František

1871 - 1957

Lacina Bohdan

1912 - 1971

Lada Josef

1887 - 1957

Laška Pavel

1907 - 1983

Lhoták Kamil

1912 - 1990

Liesler Josef

1912 - 2005

Linhart Kamil

1920 - 2006

Lukavský Jaroslav

1924 - 1984

Majerník Cyprián

1909 - 1945

Málek Antonín

1937

Malich Karel

1924

Marešová Milada

1901 - 1987

Matal Bohumír

1922 - 1988

Matoušek František

1901 - 1961

Medek Mikuláš

1926 - 1974

Menčík Václav

1926

Mirvald Vladislav

1921 - 2003

Mrkvička Otakar

1898 - 1957

Muzika František

1900 - 1974

Načeradský Jiří

1939 - 2014

Nejedlý Otakar

1883 - 1957

Němec Rudolf

1936 - 2015

Nemes Endre

1909 - 1985

Nepraš Karel

1932 - 2002

Nešleha Pavel

1937 - 2003

Netík Miroslav

1920

Novák Vladimír

1947

Novák Ladislav

1925 - 1999

Ouhel Ivan

1945

Ovčáček Eduard

1933

Paderlík Arnošt

1919 - 1999

Paur Jaroslav

1918 - 1987

Pelc Antonín

1895 - 1967

Pešicová Jaroslava

1935 - 2015

Piesen Robert

1921 - 1977

Preissig Vojtěch

1873 - 1944

Procházka Antonín

1882 - 1945

Radimský Václav

1867 - 1946

Rittstein Michael

1949

Róna Jaroslav

1957

Ronovský František

1929 - 2006

Rykr Zdeněk

1900 - 1940

Schikaneder Jakub

1855 - 1924

Sion Zbyšek

1938

Sklenář Zdeněk

1910 - 1986

Slavíček Antonín

1870 - 1910

Slavík Otakar

1931 - 2010

Smetana Jan

1918 - 1998

Sopko Jiří

1942

Souček Karel

1915 - 1982

Stratil Václav

1950

Sutnar Ladislav

1897 - 1976

Sychra Vladimír

1903 - 1963

Sýkora Zdeněk

1920 - 2011

Šíma Josef

1891 - 1971

Šimák Lev

1896 - 1989

Šimotová Adriena

1926 - 2014

Šlenger Karel

1903 - 1981

Špála Václav

1885 - 1946

Štorek František

1933 - 1999

Štyrský Jindřich

1899 - 1942

Tichý František

1896 - 1961

Tikal Václav

1906 - 1965

Tittelbach Vojtěch

1900 - 1971

Toyen

1902 - 1980

Trampota Jan

1889 - 1942

Váchal Josef

1884 - 1969

Válová Jitka

1922 - 2011

Valter Karel

1909 - 2006

Vobecký František

1902 - 1991

Vostřebalová - Fischerová Vlasta

1898 - 1963

Vožniak Jaroslav

1933 - 2005

Vyleťal Josef

1940 - 1989

Wachsman Alois

1898 - 1942

Wiesner Richard

1900 - 1972

Zoubek Olbram

1926 - 2017

Zrzavý Jan

1890 - 1977

Zykmund Václav

1914 - 1984

Kokolia Vladimír

1956

Bauernfreund Jakub

1904 - 1976

Kaláb František

1908 - 1950

Klápště Jaroslav

1923 - 1999

Malý František

1900 - 1980

Podhrázský Stanislav

1921 - 1999

Serpan Jaroslav (Laroslav Sossountzov)

1922 - 1976

Vaca Karel

1919 - 1989

Neuschul Ernst

1895 - 1968

Orlik Emil

1870 - 1932

Fuka Vladimír

1926 - 1977

Mrázková Daisy

1923 - 2016

Trnka Jiří

1912 - 1969

Kyncl František

1934 - 2011

Herbst Jaroslav

1887 - 1971

Michalčík Antonín

1914 - 1998

Piskač Bedřich

1898 - 1929

Kubíček Jánuš

1921 - 1993

Urbásek Miloš

1932 - 1988

Merta Jan

1952

Procházková Linka

1884 - 1960

Dlouhý Bedřich

1932

Hliněnský Robert

1908 - 1979

Aleš Lamr

1943

Puchnarová Dana

1938

Gruber Ivan

1929

Hendrych Jan

1936

Jiří Mědílek

1954

Plicka Karel

1894 - 1987

Miroslav Šnajdr

1952

Smutný Oldřich

1925

Preclík Vladimír

1929 - 2008

Sophistica Gallery Privátní galerie českého moderního umění a současného umění.