Jelínek Jiří (1901 - 1941)

Jiří Jelínek (1901 – 1941) patří k autorům, kteří se ve 20. a 30. letech podíleli na formování českého moderního umění. Působil především jako malíř, vytvářel díla jak figurální, tak abstraktní. Známý je též i jako knižní grafik. Byl aktivní v navazování mezinárodní spolupráce a ve spolkových uměleckých aktivitách, promýšlel také programové otázky moderního umění.

Narodil se v Králově Dvoře u Berouna, v letech 1920-26 studoval malbu na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliérech Vlaho Bukovace a Jakuba Obrovského, též zde navštěvoval speciálku Karla Krattnera zaměřenou na monumentální malířství. V roce 1923 vstoupil do uměleckého sdružení Devětsil, uskupení avantgardních a levicově orientovaných umělců. V letech 1928-30 pobýval jako stipendista v Paříži. Zde patřil mezi posluchače Kupkových přednášek v Puteaux. I když jej Kupkovo pojetí abstrakce – ve smyslu „symfonie barev“ či „hudebně“ autonomní kompozice obrazu s důrazem na jeho vnitřní rytmus a vizuální dynamiku – příliš neovlivnilo, abstraktní a nefigurativní pojetí umění bylo pro jeho tvorbu v určitých obdobích velmi důležité. Za pobytu v Paříži ho, možná poněkud paradoxně, oslovila spíše tvorba „domácích umělců“ Jindřicha Štýrského a Toyen, kteří zde v té době pobývali také a s nimiž se znal již ze společného působení v Devětsilu; především jej však ovlivnil František Foltýn, český moderní malíř, jenž byl od počátku třicátých let členem mezinárodní pařížské skupiny Abstraction-Création. Význam této názorově otevřené skupiny spočíval v koncentraci na abstraktní umění, s jistým akcentem na konstruktivistické a geometrické tendence. Jejími členy byli krom již zmíněného Františka Kupky též Vasilij Kandinskij, Piet Mondrian, Theo van Doesburg, Robert Delaunay, Hans Arp a mnozí další významní umělci jako např. Lucio Fontana či Barbara Hepworthová. Jiří Jelínek se právě díky Františku Foltýnovi v roce 1932 stal členem skupiny Abstraction-Création také. Reprodukce jeho děl se v letech 1932-35 objevovaly v ročním sborníku Abstraction Création. Art non-figuratif, který toto hnutí vydávalo v letech 1932-1936. V roce 1934 byl zastoupen i na její skupinové výstavě. 1 Jiří Jelínek se snažil rozšířit vliv zmíněné skupiny i na českou výtvarnou scénu, spolu s Františkem Foltýnem plánoval ihned po svém návratu z Paříže v roce 1931 společnou česko- francouzskou výstavu na listopad téhož roku v Obecním domě. Výstava měla konfrontovat české abstraktní umělce v rámci Sdružení výtvarníků v Praze s díly členů Abstraction-Création. Zahraniční umělci však výstavu nakonec svými díly neobeslali. Jelínkova skupina abstraktních umělců poté Sdružení výtvarníků opustila a přesunula se do spolku Purkyně. Spolek pracovníků v umění a ve vědě Purkyně, jak zní přesný název tohoto sdružení, spojoval umělce a pracovníky kultury různých oblastí. Svým názvem odkazoval nejen k osobnosti malíře Karla Purkyně, ale i jeho otce Jana Evangelisty, čímž byla zdůrazněna linie propojující obory umělecké a vědecké. Jiří Jelínek do tohoto spolku přivedl skupinu abstraktních umělců, z nichž později vykrystalizovala skupina Kvart – jediné programové sdružení abstrakcionistů v dobovém českém umění. Krom Jiřího Jelínka k ní patřili ještě sochař Zdeněk Dvořák, malíři Vilém Plocek, Jaroslav Šefl a Augustin Ságner. Od roku 1941 se Jiří Jelínek stává řádným členem spolku výtvarných umělců Mánes. Podoba tvorby Jiřího Jelínka se proměňovala podle jednotlivých tvůrčích etap, vždy spjatých s konkrétním uměleckým sdružením, v němž byl aktivní: Devětsil (1923-1925), Sdružení výtvarníků v Praze (1931-1932), Spolek pracovníků v umění a ve vědě Purkyně (1932-1935), Abstraction- Création (1932-1937), Skupina Kvart (1935), SVU Mánes (1938-1941). 1 Rousová, Hana, Linie-barva-tvar v českém výtvarném umění třicátých let. Galerie hl. města Prahy, Praha 1988, s. 17. Jelínek byl členem Devětsilu v letech 1923-25. Během svého členství v Devětsilu používal přezdívku Remo. V popředí jeho zájmu byl tehdy zejména purismus, vyznačující se čistotou forem, odkazy na antický řád a zjednodušením obrazové koncepce i výrazu. Jelínek opustil Devětsil v roce 1925, kdy jeho blízcí přátelé Štyrský a Toyen odešli na několik let do Paříže. Jiří Jelínek se s touto uměleckou dvojicí znal již od roku 1922, jistou osobní a uměleckou afinitu k jejich snažení u něj můžeme sledovat jak na úrovni umělecky tvůrčí, tak i na rovině koncepční. Vidíme to např. v podobnostech celkového rozvrhu obrazu, skládaného z prostorových plánů, tak i v použití některých drobných motivů – např. hadovitě zvlněné linie, jež obrazové plány spojuje a je důležitou součástí organické sktruktury celé obrazové kompozice. V dílech Jindřicha Štyrského i Jiřího Jelínka najdeme analogie kompozičních postupů i podobné výrazové naladění. Společné rysy a souvislosti můžeme sledovat i z hlediska jejich uvažování o formách a možnostech rozvoje současného umění; např. když v roce 1927 Štyrský a Toyen koncipovali artificialismus jako svůj vlastní příspěvek k programům moderního umění a zároveň svého druhu obdobu asociativně laděného literárního poetismu, jež se záměrně odlišuje od geometrické abstrakce i od surrealismu, opět není náhodou, že Jiří Jelínek se na promýšlení tohoto nového uměleckého směru podílel též. Jelínek ovšem sledoval kontexty dobové umělecké produkce i z hlediska mediálního, jak bychom to nazvali dnes. Nejde jen o skutečnost, že se např. inspiroval Teigovými obrazovými básněmi, ale že v těchto souvislostech přemýšlel i o proměně umělecké praxe na základě vstupu nových technologií a medií. Fotografie a film byly tehdy avantgardními umělci považovány za výrazové prostředky, jež nahradí tradiční umělecké formy. Jiří Jelínek se do tohoto experimentálně technického kontextu zařadil i vlastním teoretickým příspěvkem, v textu Laterna magika 2 uvažuje o možnostech budoucího filmového umění. V této souvislosti hovoří o „fotogenické působivost“ 3 filmu, což je termín, který používá Karel Teige, chce-li vystihnout přesun od klasické výtvarnosti k soudobým technickým a mechanickým praktikám umělecké tvorby. Jelínkův zájem o dobově aktuální spojení poetických a produkčních technik nám tak připomíná, že moderní umění té doby se již otevírá novým civilizačním a společenským jevům, které překračují meze tradičně vymezených výtvarných oborů. Jiří Jelínek sám se však v třicátých letech soustředil především na abstraktní malbu. Tvořil v té době ve stylu inspirovaném tvorbou Františka Foltýna, založené na nepředmětné variantě křivkového kubismu. Pro Jelínkovu tvorbu v tomto období je charakteristická kombinace plošných a kresebných forem, s mírou plasticity obvykle jen lehce naznačenou. Několik spíše plochých plánů, v nichž se oblé a geometricky určené tvary uskupují do centricky orientované kompozice, protnuté pak několika samostatnými křivkami a přímými či zalomenými liniemi, vytváří základní řešení, jež je následně variačně obměňováno a rozvíjeno. Vztah teplých a chladných barevných segmentů v nich bývá citlivě vyvážen, celková atmosféra je spíše poetická a harmonická, s náznaky klidného a plynulého pohybu. V letech 1933-1935 byl Jiří Jelínek členem redakční rady Kvartu, časopisu vedeného Vítem Obrtelem a vydávaného Spolkem Purkyně. Umělci se kterými byl Jelínek již dříve spojen v rámci snahy prosadit poeticky formovaný, zároveň však i názorově otevřený program abstraktního umění, dostali pak v letech 1934-1935 příležitost prezentovat svá díla v obrazové příloze tohoto časopisu. Jako skupina vystoupili tito umělci pouze jednou na Výstavě spolupracovníků Kvartu v květnu 1935 v Ústřední knihovně hlavního města Prahy. Daná výstava si dala za cíl představit všechny druhy umělecké tvorby, které Kvart na svých stránkách reflektoval. Seskupení výtvarných umělců vstoupilo do dějin 2 Jelínek, Jiří, Laterna magika. Pásmo, 1924, roč. I, č. 5/6, str. 9. 3 Teige, Karel, Film. Pásmo, 1924, roč. I, č. 5/6, s. 10. českého výtvarného umění jako Skupina Kvart. Program tohoto uskupení formuloval Jiří Jelínek spolu se Zdeňkem Dvořákem a Bohumilem Stanislavem Urbanem ještě v době jejich členství ve Sdružení výtvarníků v Praze. Cíle byly charakterizovány spíše obecně, formulace byly víceméně generalizující: „Náš program je: položit základy čistého, absolutního a podstatného výtvarnictví, jež nepoužívá jiných prostředků než čistě výtvarných (bez pomoci dekorace, lineárnosti a ilusionistické ilustrativnosti).“ 4 Tato „čistá a absolutní“ podoba výtvarného díla odkazuje na program skupiny Abstraction-Création. Ve vyslovení tohoto programového postulátu spočívá i jeden z přínosů skupiny Kvart; i když se abstraktní tvorba v dobovém umění vyskytovala a zastávalo ji více osobností – např. Vojtěch Preissig, Zdenek Rykr, Jaromír Funke a další, vždy se jednalo spíše o výsledky individuálních uměleckých experimentů, než o programové rozhodnutí. Nyní je toto směřování vyjádřeno explicitně. Jiří Jelínek se abstrakci věnoval především do poloviny 30. let (vrcholem je zřejmě rok 1935, kdy proběhla výstava skupiny Kvart). V druhé polovině 30. let se od abstrakce postupně odvrací, maloval krajiny, zátiší, figurální kompozice, mnohdy i se sociálním obsahem. V této etapě se zřejmě v jeho tvorbě prosazuje více vliv tíživé politické situace, vznikají díla jako Španělka (symbol antifašistického boje), Rok 1938, Plačící žena. Se změnou námětů a svého druhu i kulturního zadání vstupují tak do jeho tvorby opět tradičnější výrazové formy. Během okupace se stal spolu se Zdeňkem Dvořákem členem protifašistické skupiny, byl zatčen a uvězněn, zemřel v koncentračním táboře v Mauthausenu.  Sledujeme-li dílo Jiřího Jelínka v těchto historických i výrazových peripetiích, uvědomujeme si jeho zasazení v aktuálních tendencích doby i jeho jistý proměnlivý výtvarný charakter. Snad je však tato skutečnost zároveň i obrazem umělecké a intelektuální citlivosti, schopnosti odpovídat na dobově příznačné kulturní a společenské výzvy. Neboť „Jiří Jelínek […] byl toho názoru, že povinností umělce je „objevovat stále nové pohledy na svět, [… přičemž] každý nový poznatek vyžaduje zvláštní způsob vyjádření […]“.“ 5 Zastoupení ve sbírkách: Národní galerie v Praze; Galerie hlavního města Prahy; České muzeum výtvarných umění, Praha; Alšova jihočeská galerie, Hluboká nad Vltavou; Galerie výtvarného umění, Karlovy Vary; Muzeum Beroun; Muzeum Sztuki w Łódzi, Lodž Autorské výstavy: 1945, Jiří Jelínek, Mánes, Praha; 1971, Jiří Jelínek. Malířské dílo, Středočeská galerie, Praha Společné výstavy: 1935, Výstava spolupracovníků Kvartu, Ústřední knihovna hlavního města Prahy, Praha; 1938, III. Zlínský salon, Studijní ústav, Zlín; 1940, Od náčrtu k obrazu a soše, Mánes, Praha; 1940-41, Národ svým výtvarným umělcům, Praha; 1963, Umění 1900-1963, Alšova jihočeská galerie, Hluboká nad Vltavou, výstava byl reprízována v dalších městech: Valdštejnská jízdárna, Praha; Slovenská národná galéria, Bratislava; Pražákův palác, Brno; Dům umění, Ostrava; 1983 Dessins tchèques du 20e siècle, 4 Rousová, Hana, Linie-barva-tvar v českém výtvarném umění třicátých let. Galerie hl. města Prahy, Praha 1988, s. 19. 5 Rousová, Hana, Linie-barva-tvar v českém výtvarném umění třicátých let. Galerie hl. města Prahy, Praha 1988, s. 16. Centre Georges Pompidou, Paříž; 1988, Linie / barva / tvar, Dům U Kamenného zvonu, Praha; 1989, Střet snů a skutečnosti: Umění mezi dvěma válkami, Národní galerie v Praze, Praha; 2000, Ozvěny kubismu, Dům U Černé Matky Boží, Praha; 2016-2017, Cesty imaginace - Meziválečná avantgarda ze sbírek Alšovy jihočeské galerie, Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem, Roudnice nad Labem.

Balcar Jiří

1929 - 1968

Bauch Jan

1898 - 1995

Bartovský Václav

1903 - 1961

Bělocvětov Andrej

1923 - 1997

Beneš Vincenc

1883 - 1979

Beneš Vlastimil

1919 - 1981

Beran Zdeněk

1937 - 2014

Born Adolf

1930 - 2016

Boštík Václav

1913 - 2005

Boudník Vladimír

1924 - 1968

Brázda Pavel

1926

Burian Zdeněk

1905 - 1981

Cimbura Emil

1922

Čapek Josef

1887 - 1945

Černý Karel

1910 - 1960

Demartini Hugo

1931 - 2010

Diviš Alén

1900 - 1956

Exner Ivan

1960

Fára Libor

1925 - 1988

Hejna Václav

1914 - 1985

Filla Emil

1882 - 1953

Fišárek Alois

1906 - 1980

Foltýn František

1891 - 1976

Fremund Richard

1928 - 1969

Gross František

1909 - 1985

Grygar Milan

1926

Gutfreund Otto

1889 - 1927

Hilmar Jiří

1937

Hlinomaz Josef

1914 - 1978

Hudeček František

1909 - 1990

Chad Václav

1923 - 1945

Chatrný Dalibor

1925 - 2012

Chlupáč Miloslav

1920 - 2008

Istler Josef

1919 - 2000

Janeček Ota

1919 - 1996

Janoušek František

1890 - 1943

Janoušková Věra

1922 - 2010

Jíra Josef

1929 - 2005

Jiroudek František

1914 - 1991

Jiří John

1923 - 1972

Justitz Alfréd

1879 - 1934

Kafka Čestmír

1922 - 1988

Kars Jiří

1880 - 1945

Kiml Václav

1928 - 2001

Kmentová Eva

1928 - 1980

Koblasa Jan

1932 - 2017

Kolář Jiří

1914 - 2002

Kolářová Běla

1923 - 2010

Kolíbal Stanislav

1925

Kolínská Jitka

1930 - 1992

Komárek Vladimír

1928 - 2002

Kopecký Bohdan

1928 - 2010

Kopecký Vladimír

1931

Kosárek Adolf

1830 - 1859

Kotík Jan

1916 - 2002

Kotík Pravoslav

1889 - 1970

Král Jaroslav

1883 - 1942

Kremlička Rudolf

1886 - 1932

Kubíček Jan

1927 - 2013

Kubín Otakar

1883 - 1969

Kubišta Bohumil

1884 - 1918

Kupka František

1871 - 1957

Lacina Bohdan

1912 - 1971

Lada Josef

1887 - 1957

Laška Pavel

1907 - 1983

Lhoták Kamil

1912 - 1990

Liesler Josef

1912 - 2005

Linhart Kamil

1920 - 2006

Lukavský Jaroslav

1924 - 1984

Majerník Cyprián

1909 - 1945

Málek Antonín

1937

Malich Karel

1924

Marešová Milada

1901 - 1987

Matal Bohumír

1922 - 1988

Matoušek František

1901 - 1961

Medek Mikuláš

1926 - 1974

Menčík Václav

1926

Mirvald Vladislav

1921 - 2003

Mrkvička Otakar

1898 - 1957

Muzika František

1900 - 1974

Načeradský Jiří

1939 - 2014

Nejedlý Otakar

1883 - 1957

Němec Rudolf

1936 - 2015

Nemes Endre

1909 - 1985

Nepraš Karel

1932 - 2002

Nešleha Pavel

1937 - 2003

Netík Miroslav

1920

Novák Vladimír

1947

Novák Ladislav

1925 - 1999

Ouhel Ivan

1945

Ovčáček Eduard

1933

Paderlík Arnošt

1919 - 1999

Jaroslav Paur

1918 - 1987

Pelc Antonín

1895 - 1967

Pešicová Jaroslava

1935 - 2015

Piesen Robert

1921 - 1977

Preissig Vojtěch

1873 - 1944

Procházka Antonín

1882 - 1945

Radimský Václav

1867 - 1946

Rittstein Michael

1949

Róna Jaroslav

1957

Ronovský František

1929 - 2006

Rykr Zdeněk

1900 - 1940

Schikaneder Jakub

1855 - 1924

Sion Zbyšek

1938

Sklenář Zdeněk

1910 - 1986

Slavíček Antonín

1870 - 1910

Slavík Otakar

1931 - 2010

Smetana Jan

1918 - 1998

Sopko Jiří

1942

Souček Karel

1915 - 1982

Stratil Václav

1950

Sutnar Ladislav

1897 - 1976

Sychra Vladimír

1903 - 1963

Sýkora Zdeněk

1920 - 2011

Šíma Josef

1891 - 1971

Šimák Lev

1896 - 1989

Šimotová Adriena

1926 - 2014

Šlenger Karel

1903 - 1981

Špála Václav

1885 - 1946

Štorek František

1933 - 1999

Štyrský Jindřich

1899 - 1942

Tichý František

1896 - 1961

Tikal Václav

1906 - 1965

Tittelbach Vojtěch

1900 - 1971

Toyen

1902 - 1980

Trampota Jan

1889 - 1942

Váchal Josef

1884 - 1969

Válová Jitka

1922 - 2011

Valter Karel

1909 - 2006

Vobecký František

1902 - 1991

Vostřebalová - Fischerová Vlasta

1898 - 1963

Vožniak Jaroslav

1933 - 2005

Vyleťal Josef

1940 - 1989

Wachsman Alois

1898 - 1942

Wiesner Richard

1900 - 1972

Zoubek Olbram

1926 - 2017

Zrzavý Jan

1890 - 1977

Zykmund Václav

1914 - 1984

Kokolia Vladimír

1956

Bauernfreund Jakub

1904 - 1976

Kaláb František

1908 - 1950

Klápště Jaroslav

1923 - 1999

Malý František

1900 - 1980

Podhrázský Stanislav

1921 - 1999

Serpan Jaroslav (Laroslav Sossountzov)

1922 - 1976

Vaca Karel

1919 - 1989

Neuschul Ernst

1895 - 1968

Orlik Emil

1870 - 1932

Fuka Vladimír

1926 - 1977

Mrázková Daisy

1923 - 2016

Trnka Jiří

1912 - 1969

Kyncl František

1934 - 2011

Herbst Jaroslav

1887 - 1971

Michalčík Antonín

1914 - 1998

Piskač Bedřich

1898 - 1929

Kubíček Jánuš

1921 - 1993

Urbásek Miloš

1932 - 1988

Merta Jan

1952

Procházková Linka

1884 - 1960

Dlouhý Bedřich

1932

Hliněnský Robert

1908 - 1979

Lamr Aleš

1943

Puchnarová Dana

1938

Gruber Ivan

1929

Hendrych Jan

1936

Jiří Mědílek

1954

Plicka Karel

1894 - 1987

Miroslav Šnajdr

1952

Smutný Oldřich

1925

Preclík Vladimír

1929 - 2008

Milan Kyncl

Tomáš Rajlich

Karel Nepraš

Rotrekl Theodor

Karel Valter

Štech Adam

Kintera Krištof

Stanislav Zippe

Bartuszová Mária

1936 - 1996

Chatrný Ivan

1928 - 1983

Trinkewitz Karel

Bilecki Jiří

Kučerová Alena

Valenta Jiří

Přibyl Lubomír

Jetelová Magdalena

Zippe Stanislav

Wojnar Jan

Novosad Karel

Milkov Stefan

Bauer Michal

Vyleťal Jan

Antal Eduard

dfdf

Švankmajer Jan

Dobeš Milan

Kunc Milan

Válová Květa

Géza Szóbel

Pavel Rudolf

Boška Jindřich

Kádár Béla

Fiedler François

Bielecki Jiří

Přibyl Lubomír

1937

Kučerová Alena

1935

Paur Jaroslav

Bielecki Jiří

1929 - 2000

Zemánek Bohumil

Válová Květa

1922 - 1998

Bolf Josef

Pištěk Theodor

Antal Eduard

1929 - 2011

Vohrabal Josef

fdf

Drtikol František

Maňka Pavel

Čihánková Jarmila

Miertušová Anastázia

Radoslav Kratina

Nápravník Milan

Jelínek Jiří

1901 - 1941

Pražák Čeněk

1914 - 1996

Lubomír Typlt

Aleš Veselý

Jaroslav Vožniak

Květa Válová

Jiří Valenta

Kresba II.

Daniel Pitín

Císařovský Tomáš

Nikl Petr

John Jiří

Belohradský Štefan

Hampl Josef

Bartuzs Juraj

Fila Rudolf

Bartusz Juraj

1933

Sophistica Gallery Privátní galerie českého moderního umění a současného umění.