Jíra Josef (1929 - 2005)

Jeden z nevýraznějších a nejzajímavějších umělců generace narozené mezi lety 1925 – 1930, malíř a grafik, Josef Jíra, se narodil 11. října 1929 v Turnově v rodině krejčovského mistra. Své dětství prožil na Malé Skále a v nedaleké Horce, kde se seznámil s tradičním způsobem životem na vesnici spojeným s lidovými zvyky v Pojizeří. Zálibu v kreslení měl již od raného dětství, čehož si jako první povšiml profesor Vladimír Linka, který se také přičinil o to, že Jírův otec změnil svůj názor a místo na rybářskou školu nechal svého syna zapsat v roce 1942 na odbornou šperkařskou školu v Turnově do oddělení rytí drahokamů. Není ani pochyb o tom, že lesk barev různých nerostů projevil se později v jeho malířské tvorbě. V tomtéž roce také náhodně zažil svou první výstavu a to výstavu obrazů malíře Jindřicha Průchy, která jej utvrdila v rozhodnutí stát se malířem. Co se týče druhé světové války, měla atmosféra válečných let pro budoucího malíře veliký význam. Trávil ji sice jako student na šperkařské škole, ale i přesto dokázal intenzivně vnímat událostí kolem sebe. V roce 1946 byl přijat na Akademii výtvarných umění v Praze, kde po přípravce u profesora Karla Mináře přešel po roce do ateliéru profesora Miloslava Holého. Z tohoto roku pochází řadů velice působivých obrazu, které zatím nejsou ovlivněny školou, jako např. Horská kamenice, Podháj. Do tohoto období můžeme zařadit ještě obrazy Starý rynk v Železném Brodě (1948) a portréty Cestář, Starý Kolner – rybář nebo Franta ze mlýna, které však už nesou slabé známky školního vlivu. V roce 1946 se rovněž stal členem československého reprezentačního lyžařského družstva. Je pro něj velice obtížné kombinovat sport se školou a proto se na podzim roku 1949 rozhodl o předčasném ukončení studia na Akademii a odešel společně se dvěma svými spolužáky na lesní brigádu do Krkonoš. Ani zde se však nevzdal svého malování. V roce 1950 vznikl obraz s názvem Nocturno. Po úrazu na lyžích se v tomtéž roce vrátil zpět na Akademii nejdříve do ateliéru profesora Otakara Nejedlého a poté do školy figurálního malování k profesoru Vlastimilu Radovi. V tomto období prodělával malíř uměleckou krizi. I když ve svých dílech začínal Jíra s krajinomalbou, dostával se do popředí jeho tvorby motiv člověka a jeho vnitřního světa. V roce 1952 nedokončil čestný rok na Akademii a po neúspěšných pokusech usadit se v Praze odešel Josef Jíra zpět do Malé Skály, kde se živil manuální prací jako dělník v na stavbě tunelu a silnic. O rok později, už jako ženatý, musel nastoupit vojenskou službu. Pro nemoc byl však předčasně propuštěn a usadil se v Praze. Aby uživil rodinu, pokoušel se věnovat propagační grafice. V roce 1954 byl přijat do Svazu československých výtvarných umělců a ani přes přetrvávající uměleckou krizi nepřestává malovat. Prvním náznakem k lepšímu se zdá být obraz s názvem Okno z roku 1955, kdy se jako většina mladých umělců nechává inspirovat van Goghem. Téhož roku namaloval obraz s názvem Komedianti, za který získal roční tvůrčí stipendium. Mezi lety 1956 – 1957 se věnuje Jíra krátce krajinomalbě podle vzoru Václava Špály. V roce 1957 získal ateliér na pražské Letné, kde tvořil své charakteristicky potemnělé obrazy (Holešovický podjezd, Metař, Porodnice na Štvanici). V Jírově tvorbě se výrazně projevuje vliv expresionismu malíře Emanuela Muncha, který na něj působil zejména ve smyslu uvolnění po citové stránce (Zimní krajina, Maringotky na Letné). Rovněž začal navazovat přátelství se staršími umělci, jako byli např. Bauch, Brož, Trnka atd. Téhož roku se Josef Jíra stál spoluzakladatelem umělecké skupiny M 57 společně s L. Karoušekem, V. Karoušekem, J. Novákem, F. Peterkou, R. Plachtou, M. Preclíkem, J. Radou a dalšími. Koncem padesátých let se Josef Jíra zúčastnil výstavy konané v Brně, kde vystoupil s obrazem Renatka (1959), a dále pak výstavy v Galerii mladých v Praze. V roce 1959 navštívil SSSR a Paříž, kde vystavoval na bienále Manifestation internationale des neunes artistes. Rok 1961 můžeme považovat jako klíčový v tvorbě Josefa Jíry. Tehdy totiž rozvíjel metodu souběžného sdružování a prostupování časově vzdálených události (Tanec-Černí muzikanti, Přístav v Bretani). V obrazech se začínaly objevovat motivy Jírova dětství, jako byly koníčci, hračky, siluety tří stromů. Mnohdy se snaží zobrazit konflikt mezi prostým životem na vesnici a chaotickým životem ve velkoměstě (Krajina s koníčkem, Všední den, Město). Od roku 1963 se základem Jírovy tvorby stává cyklus Velikonočních obrazů (Krajina s hračkou, 1964; Noční májová krajina, 1966; Velikonoční obraz s kočičkami, 1968). Do popředí malířovi práce vstupuje i motiv krajiny, který se vázal k určitému místu nebo vzpomínce (Dolánky; Jenšovský kostel, 1964; Podzimní krajina, 1965; Zimní maloskalský obraz, 1966). V roce 1964 uspořádal Jíra samostatnou výstavu na Malé Skále a podnikl cesty do Bejrútu a Damašku, což jej inspirovalo k tvorbě několika nefigurativních obrazů, které posloužily k dalšímu rozvoji koloritu. O rok později uspořádal svou první samostatnou soubornou výstavu v Nové síni v Praze a poté odjel na studijní cestu do Itálie. V druhé polovině šedesátých let se malíř pustil do tvorby cyklu obrazů s názvem Oči. Zde se objevuji nové variace motivů a prostředí, zejména kaváren barů nebo vináren (Pařížský bulvár, vinárna Lověna). Motivy obrazu byly do jisté míry podmíněny jeho závislosti na alkoholu. Proto v roce 1969 nastoupil dobrovolnou léčbu. Před odchodem ještě namaluje obrazy Memento mori a Smuteční obraz, jako vzpomínku na své přátele. Po návratu se symbolika závěrečných obrazů v cyklu Oči mění na Slavnost ve skalách, Ivana, Starci u koštýře. V roce 1971 začal vytvářet rozsáhlou kompozici Z protiválečného cyklu - Lidice inspirovaný smutnými válečnými zážitky. V roce 1973 utrpěl Jíra vážný úraz na lyžích, který jej izoloval téměř na dva roky pouze do jeho ateliéru, kde tak tvořil převážně portréty svých nejbližších. V osmdesátých letech podnikl Jíra několik studijních cest do zahraničí např. do Francie, Španělska, Gruzie, Arménie, na Kubu. Vznikají obrazy hospod, vináren, dále pak koláže, obrazy s vlepenými ústřižky novin, obalů, staniolu (Červený baret, 1985; Hospoda u Kocourka, 1985; La Tartine, Paříž, 1986). V tomto období se věnoval i ilustracím. Dokončil ilustrace Olbrachtova Goletu v údolí pro nakladatelství Čs. spisovatel. V roce 1986 vytvořil po smrti své manželky obraz Milenci pro obřadní síň Hrádku nad Nisou. O rok později se zapojil do předsjezdové diskuze o Svazu českých výtvarných umělců, dále pracoval na návrzích malovaných oken na motivy Erbenovy Kytice pro zámeckou kapli a v roce 1989 se iniciativně připojil ke kulturním pracovníkům za propuštění Václava Havla a ostatních nespravedlivě zadržených z vězení. V roce 1992 otevřel na statku v Malé Skále galerii výtvarného umění, kde shromáždil díla více než osmdesáti českých umělců. Josef Jíra umírá 15. června 2005.

Balcar Jiří

1929 - 1968

Bauch Jan

1898 - 1995

Bartovský Václav

1903 - 1961

Bělocvětov Andrej

1923 - 1997

Beneš Vincenc

1883 - 1979

Beneš Vlastimil

1919 - 1981

Beran Zdeněk

1937 - 2014

Born Adolf

1930 - 2016

Boštík Václav

1913 - 2005

Boudník Vladimír

1924 - 1968

Brázda Pavel

1926

Burian Zdeněk

1905 - 1981

Cimbura Emil

1922

Čapek Josef

1887 - 1945

Černý Karel

1910 - 1960

Demartini Hugo

1931 - 2010

Diviš Alén

1900 - 1956

Exner Ivan

1960

Fára Libor

1925 - 1988

Hejna Václav

1914 - 1985

Filla Emil

1882 - 1953

Fišárek Alois

1906 - 1980

Foltýn František

1891 - 1976

Fremund Richard

1928 - 1969

Gross František

1909 - 1985

Grygar Milan

1926

Gutfreund Otto

1889 - 1927

Hilmar Jiří

1937

Hlinomaz Josef

1914 - 1978

Hudeček František

1909 - 1990

Chad Václav

1923 - 1945

Chatrný Dalibor

1925 - 2012

Chlupáč Miloslav

1920 - 2008

Istler Josef

1919 - 2000

Janeček Ota

1919 - 1996

Janoušek František

1890 - 1943

Janoušková Věra

1922 - 2010

Jíra Josef

1929 - 2005

Jiroudek František

1914 - 1991

Jiří John

1923 - 1972

Justitz Alfréd

1879 - 1934

Kafka Čestmír

1922 - 1988

Kars Jiří

1880 - 1945

Kiml Václav

1928 - 2001

Kmentová Eva

1928 - 1980

Koblasa Jan

1932

Kolář Jiří

1914 - 2002

Kolářová Běla

1923 - 2010

Kolíbal Stanislav

1925

Kolínská Jitka

1930 - 1992

Komárek Vladimír

1928 - 2002

Kopecký Bohdan

1928 - 2010

Kopecký Vladimír

1931

Kosárek Adolf

1830 - 1859

Kotík Jan

1916 - 2002

Kotík Pravoslav

1889 - 1970

Král Jaroslav

1883 - 1942

Kremlička Rudolf

1886 - 1932

Kubíček Jan

1927 - 2013

Kubín Otakar

1883 - 1969

Kubišta Bohumil

1884 - 1918

Kupka František

1871 - 1957

Lacina Bohdan

1912 - 1971

Lada Josef

1887 - 1957

Laška Pavel

1907 - 1983

Lhoták Kamil

1912 - 1990

Liesler Josef

1912 - 2005

Linhart Kamil

1920 - 2006

Lukavský Jaroslav

1924 - 1984

Majerník Cyprián

1909 - 1945

Málek Antonín

1937

Malich Karel

1924

Marešová Milada

1901 - 1987

Matal Bohumír

1922 - 1988

Matoušek František

1901 - 1961

Medek Mikuláš

1926 - 1974

Menčík Václav

1926

Mirvald Vladislav

1921 - 2003

Mrkvička Otakar

1898 - 1957

Muzika František

1900 - 1974

Načeradský Jiří

1939 - 2014

Nejedlý Otakar

1883 - 1957

Němec Rudolf

1936 - 2015

Nemes Endre

1909 - 1985

Nepraš Karel

1932 - 2002

Nešleha Pavel

1937 - 2003

Netík Miroslav

1920

Novák Vladimír

1947

Novák Ladislav

1925 - 1999

Ouhel Ivan

1945

Ovčáček Eduard

1933

Paderlík Arnošt

1919 - 1999

Paur Jaroslav

1918 - 1987

Pelc Antonín

1895 - 1967

Pešicová Jaroslava

1935 - 2015

Piesen Robert

1921 - 1977

Preissig Vojtěch

1873 - 1944

Procházka Antonín

1882 - 1945

Radimský Václav

1867 - 1946

Rittstein Michael

1949

Róna Jaroslav

1957

Ronovský František

1929 - 2006

Rykr Zdeněk

1900 - 1940

Schikaneder Jakub

1855 - 1924

Sion Zbyšek

1938

Sklenář Zdeněk

1910 - 1986

Slavíček Antonín

1870 - 1910

Slavík Otakar

1931 - 2010

Smetana Jan

1918 - 1998

Sopko Jiří

1942

Souček Karel

1915 - 1982

Stratil Václav

1950

Sutnar Ladislav

1897 - 1976

Sychra Vladimír

1903 - 1963

Sýkora Zdeněk

1920 - 2011

Šíma Josef

1891 - 1971

Šimák Lev

1896 - 1989

Šimotová Adriena

1926 - 2014

Šlenger Karel

1903 - 1981

Špála Václav

1885 - 1946

Štorek František

1933 - 1999

Štyrský Jindřich

1899 - 1942

Tichý František

1896 - 1961

Tikal Václav

1906 - 1965

Tittelbach Vojtěch

1900 - 1971

Toyen

1902 - 1980

Trampota Jan

1889 - 1942

Váchal Josef

1884 - 1969

Válová Jitka

1922 - 2011

Valter Karel

1909 - 2006

Vobecký František

1902 - 1991

Vostřebalová - Fischerová Vlasta

1898 - 1963

Vožniak Jaroslav

1933 - 2005

Vyleťal Josef

1940 - 1989

Wachsman Alois

1898 - 1942

Wiesner Richard

1900 - 1972

Zoubek Olbram

1926 - 2017

Zrzavý Jan

1890 - 1977

Zykmund Václav

1914 - 1984

Kokolia Vladimír

1956

Bauernfreund Jakub

1904 - 1976

Kaláb František

1908 - 1950

Klápště Jaroslav

1923 - 1999

Malý František

1900 - 1980

Podhrázský Stanislav

1921 - 1999

Serpan Jaroslav (Laroslav Sossountzov)

1922 - 1976

Vaca Karel

1919 - 1989

Neuschul Ernst

1895 - 1968

Orlik Emil

1870 - 1932

Fuka Vladimír

1926 - 1977

Mrázková Daisy

1923 - 2016

Trnka Jiří

1912 - 1969

Kyncl František

1934 - 2011

Herbst Jaroslav

1887 - 1971

Michalčík Antonín

1914 - 1998

Piskač Bedřich

1898 - 1929

Kubíček Jánuš

1921 - 1993

Urbásek Miloš

1932 - 1988

Merta Jan

1952

Procházková Linka

1884 - 1960

Dlouhý Bedřich

1932

Hliněnský Robert

1908 - 1979

Aleš Lamr

1943

Puchnarová Dana

1938

Gruber Ivan

1929

Hendrych Jan

1936

Jiří Mědílek

1954

Plicka Karel

1894 - 1987

Miroslav Šnajdr

1952

Smutný Oldřich

1925

Preclík Vladimír

1929 - 2008

Milan Kyncl

Tomáš Rajlich

Karel Nepraš

Rotrekl Theodor

Karel Valter

Štech Adam

Sophistica Gallery Privátní galerie českého moderního umění a současného umění.