Justitz Alfréd (1879 - 1934)

„...k umění a tvoření patří štěstí a veselá mysl...“ Alfred Justitz se narodil 19. července 1879 v obci Nová Cerkev, která se nachází v blízkosti Pelhřimova, jako třetí dítě v rodině venkovského lékaře. Byl to významný český malíř, grafik, ilustrátor a i navzdory skutečnosti, že se v životě i práci držel v ústraní od všech progresivních trendů vyvíjejících se před a krátce i po první světové válce, se stal spoluzakladatel moderního českého malířství přelomu devatenáctého a dvacátého století. Své studium započal na jihlavském gymnáziu. Po maturitě v roce 1900 byl přijat na České vysoké učení technické v Praze k profesoru Janu Kotěrovi, který vyučoval architekturu. Právě zde začal Alfréd Justitz svou cestu za uměním. Ještě v témže roce však přešel na speciálku žánrové malby na Akademii výtvarných umění do ateliéru profesora Maxmiliána Pirnera, kde setrval následující dva roky. V roce 1902 přešel do ateliéru profesora Františka Thieleho. Akademii ukončil v roce 1905. Ve stejném roce odešel studovat do Německa nejdříve na Akademii v Karlsruhe k profesoru Ludwigu Schmid-Reutteovi a poté do Berlína k profesoru Wilhelmu Trübnerovi. I po studiu byl neustále veden k dokonalé malbě. Nezamiloval se však do honosné, vyumělkované akademické malby, nýbrž jej okouzlila chladnost a přesnost antického umění a ještě za dob studia věnoval svůj čas přesnosti malby ve stylu Jeana Ingrese, Hanse Holbeina a Pierra Puvis de Chavannese. Tato škola života nezůstala bez užitku. Udělala z Justitze vynikajícího a zručného kreslíře se smyslem pro přesnou linii a jednoduchost. Jak již bylo řečeno, stranil se Alfred Justitz veškerého společenského dění a dokonce i progresivního vývoje v umění vůbec. Ani výstavy zahraničního umění, které se konaly v letech 1905 a 1907, a které ovlivnily takřka celou zakládající generaci moderního umění, nezanechaly v Justitzovi ani nejmenší dojem. Do jisté míry je to i pochopitelné. Umění Edvarda Muncha, který byl hlavní protagonista výstav, byl stejně jako ostatní francouzští impresionisté vzdálen Justitzově představě o umění. Proto je i zařazení Justitzovi tvorby do dějin umění velice obtížné. Na své cestě umění byl od počátku až téměř do samého konce z vlastní vůle osamocen. Vyhnul se všem uměleckým vlivům počátku dvacátého století. Zatímco jeho vrstevníci ze spolku avantgardního umění Osma vášnivě reagovali na projevy moderní evropské malby u Muncha a později u představitelů kubismu, Justitz stále následoval svou vlastní cestu skrze problémy moderního umění. Nezapadl ani do Skupiny výtvarných umělců. Taková možnost spontánního projevu přinesla řadu vynikajících obrazů (Zátiší s mrtvými zajíci, Samson a Dalila, Únos, Bitva o prapor). Zlom přišel v roce 1910, kdy odcestoval Alfred Justitz do Francie, kde se v pařížských galeriích setkal s díly Honoré Daumiera a Eugèna Delacroixe. Vymanil se tak z vlivu ryze školních vzorů a nadále se ubíral cestou umělce, který se snažil nahlížet na umělecké dílo jako na předmět reálné objektivní skutečnosti, která se nesnaží napodobovat, ale řídí se vlastními osobitými výtvarnými zákonitostmi. Kolem roku 1912 našel Justitz zalíbení v dalším z francouzských malířů. Byl jim Paul Cézanne. Ještě před začátkem První světové války namaloval Justitz několik lyrických obrazů, ve kterých se snažil vyjádřit svou touhu po klidu, prostotě a jednoduchosti (Koupání, 1912; Dělník, 1913; Krajina s kozami, 1913; Muž s beranicí, Dvě dívky u stolu, Sedící děvčátko). S příchodem roku 1914 se v malířově tvorbě začaly objevovat znaky kubismu (V přírodě, 1914), které sílily ještě ke konci druhé dekády dvacátého století(Poslední večeře, 1918; Útěk do Egypta, 1918) a projevovaly se i v průběhu dvacátého století. Justitzovu slibně se rozvíjející kariéru malíře však přerušila První světová válka, během které nemaloval. Musel narukovat do armády a sloužit jako voják nechápajíc smysl takto otřesné události. Veškeré zážitky, které během dní strávených na frontě v příkopech prožíval, v něm nevyvolaly sebemenší touhu po jejich zachycení. Válka však nečekaně urychlila utváření jeho názorů na umění. Po jejím skončení se v jeho práci začaly zřetelně projevovat dvě určité tendence. Na jedné straně usiloval o kreativní řešení výtvarného plátna ve stylu Césannovských zásad, které jej mnohdy zavedly až k formalismu, a na straně druhé se snažil využit expresionistických tendencí, které se v českém malířství dostávaly do popředí. V průběhu dvacátých let pokročil Justitz k dalšímu zlomovému bodu jeho tvorby. Stalo se to po návštěvě Paříže v roce 1923, kde poznal dílo malíře André Deraina a jeho neoklasicismu. Malíř jako by už dříve tušil, kam se jeho práce ubírá. Důkazem může být obraz s názvem Zátiší se židlí u stolu. Dřívější plynulou a jasnou koncepci obrazu nahradila nová perspektiva. Plocha obrazu je přerušována mnoha předměty a nenímožné si nepovšimnout důrazu, který kladl na zachycení hutnosti jednotlivých děl. Do popředí Justizova zájmu se dostává posedlost barevností a objemem. Hlavními motivy jeho práce se staly zátiší a krajiny (Květiny ve džbáně, Zátiší se džbánem). Další díla vznikala již pod vlivem tvorbyAndré Deraina (Alej, 1924; Rozcestí, 1924). Kromě toho došlo v Justitzově tvorbě také k syntéze dvou směrů. Díla vytvořená v průběhu dvacátých let spojovala prvky ryze kubistické s prvky neoklasickými (Batseba, 1927; Ženský akt, 1930; Žena v křesle, 1930). Bez bázně můžeme tato díla považovat za nejhodnotnější z Justitzovy tvorby. V průběhu dvacátých let vznikla i celá řada portrétů (Mladá dívka, 1924; Hlava dívky, 1925; Dítě s papouškem, 1925). Koncem dvacátých let opustila Alfréda Justitze touha po hutnosti a prostorovosti. Vystřídala ji nová, dávno zapomenutá, barevnost v jiskřivých tónech (Zátiší se džbánem a košíkem ovoce, 1929; Zátiší se šachovnicí, 1930). V roce 1929 se stal dokonce členem Spolku výtvarných umělců Mánes. Následující léta se věnoval rozvoji figurálních kompozic. Nikdy dříve si nebyl jistější svou prací tak, jako teď na sklonku svého života. V roce 1932 dospěl k vrcholu své tvorby. Téhož roku odjel na Slovensko, kde těžce onemocněl. Od té doby již nemaloval. Alfréd Justitz zemřel v bratislavské nemocnici 9. února 1934. Za zmínku jistě stojí i jeho grafická a ilustrační činnost. Jeho kresby ozdobily například román Chrám Matky Boží v Paříži od Victora Huga.

Balcar Jiří

1929 - 1968

Bauch Jan

1898 - 1995

Bartovský Václav

1903 - 1961

Bělocvětov Andrej

1923 - 1997

Beneš Vincenc

1883 - 1979

Beneš Vlastimil

1919 - 1981

Beran Zdeněk

1937 - 2014

Born Adolf

1930 - 2016

Boštík Václav

1913 - 2005

Boudník Vladimír

1924 - 1968

Brázda Pavel

1926

Burian Zdeněk

1905 - 1981

Cimbura Emil

1922

Čapek Josef

1887 - 1945

Černý Karel

1910 - 1960

Demartini Hugo

1931 - 2010

Diviš Alén

1900 - 1956

Exner Ivan

1960

Fára Libor

1925 - 1988

Hejna Václav

1914 - 1985

Filla Emil

1882 - 1953

Fišárek Alois

1906 - 1980

Foltýn František

1891 - 1976

Fremund Richard

1928 - 1969

Gross František

1909 - 1985

Grygar Milan

1926

Gutfreund Otto

1889 - 1927

Hilmar Jiří

1937

Hlinomaz Josef

1914 - 1978

Hudeček František

1909 - 1990

Chad Václav

1923 - 1945

Chatrný Dalibor

1925 - 2012

Chlupáč Miloslav

1920 - 2008

Istler Josef

1919 - 2000

Janeček Ota

1919 - 1996

Janoušek František

1890 - 1943

Janoušková Věra

1922 - 2010

Jíra Josef

1929 - 2005

Jiroudek František

1914 - 1991

Jiří John

1923 - 1972

Justitz Alfréd

1879 - 1934

Kafka Čestmír

1922 - 1988

Kars Jiří

1880 - 1945

Kiml Václav

1928 - 2001

Kmentová Eva

1928 - 1980

Koblasa Jan

1932 - 2017

Kolář Jiří

1914 - 2002

Kolářová Běla

1923 - 2010

Kolíbal Stanislav

1925

Kolínská Jitka

1930 - 1992

Komárek Vladimír

1928 - 2002

Kopecký Bohdan

1928 - 2010

Kopecký Vladimír

1931

Kosárek Adolf

1830 - 1859

Kotík Jan

1916 - 2002

Kotík Pravoslav

1889 - 1970

Král Jaroslav

1883 - 1942

Kremlička Rudolf

1886 - 1932

Kubíček Jan

1927 - 2013

Kubín Otakar

1883 - 1969

Kubišta Bohumil

1884 - 1918

Kupka František

1871 - 1957

Lacina Bohdan

1912 - 1971

Lada Josef

1887 - 1957

Laška Pavel

1907 - 1983

Lhoták Kamil

1912 - 1990

Liesler Josef

1912 - 2005

Linhart Kamil

1920 - 2006

Lukavský Jaroslav

1924 - 1984

Majerník Cyprián

1909 - 1945

Málek Antonín

1937

Malich Karel

1924

Marešová Milada

1901 - 1987

Matal Bohumír

1922 - 1988

Matoušek František

1901 - 1961

Medek Mikuláš

1926 - 1974

Menčík Václav

1926

Mirvald Vladislav

1921 - 2003

Mrkvička Otakar

1898 - 1957

Muzika František

1900 - 1974

Načeradský Jiří

1939 - 2014

Nejedlý Otakar

1883 - 1957

Němec Rudolf

1936 - 2015

Nemes Endre

1909 - 1985

Nepraš Karel

1932 - 2002

Nešleha Pavel

1937 - 2003

Netík Miroslav

1920

Novák Vladimír

1947

Novák Ladislav

1925 - 1999

Ouhel Ivan

1945

Ovčáček Eduard

1933

Paderlík Arnošt

1919 - 1999

Jaroslav Paur

1918 - 1987

Pelc Antonín

1895 - 1967

Pešicová Jaroslava

1935 - 2015

Piesen Robert

1921 - 1977

Preissig Vojtěch

1873 - 1944

Procházka Antonín

1882 - 1945

Radimský Václav

1867 - 1946

Rittstein Michael

1949

Róna Jaroslav

1957

Ronovský František

1929 - 2006

Rykr Zdeněk

1900 - 1940

Schikaneder Jakub

1855 - 1924

Sion Zbyšek

1938

Sklenář Zdeněk

1910 - 1986

Slavíček Antonín

1870 - 1910

Slavík Otakar

1931 - 2010

Smetana Jan

1918 - 1998

Sopko Jiří

1942

Souček Karel

1915 - 1982

Stratil Václav

1950

Sutnar Ladislav

1897 - 1976

Sychra Vladimír

1903 - 1963

Sýkora Zdeněk

1920 - 2011

Šíma Josef

1891 - 1971

Šimák Lev

1896 - 1989

Šimotová Adriena

1926 - 2014

Šlenger Karel

1903 - 1981

Špála Václav

1885 - 1946

Štorek František

1933 - 1999

Štyrský Jindřich

1899 - 1942

Tichý František

1896 - 1961

Tikal Václav

1906 - 1965

Tittelbach Vojtěch

1900 - 1971

Toyen

1902 - 1980

Trampota Jan

1889 - 1942

Váchal Josef

1884 - 1969

Válová Jitka

1922 - 2011

Valter Karel

1909 - 2006

Vobecký František

1902 - 1991

Vostřebalová - Fischerová Vlasta

1898 - 1963

Vožniak Jaroslav

1933 - 2005

Vyleťal Josef

1940 - 1989

Wachsman Alois

1898 - 1942

Wiesner Richard

1900 - 1972

Zoubek Olbram

1926 - 2017

Zrzavý Jan

1890 - 1977

Zykmund Václav

1914 - 1984

Kokolia Vladimír

1956

Bauernfreund Jakub

1904 - 1976

Kaláb František

1908 - 1950

Klápště Jaroslav

1923 - 1999

Malý František

1900 - 1980

Podhrázský Stanislav

1921 - 1999

Serpan Jaroslav (Laroslav Sossountzov)

1922 - 1976

Vaca Karel

1919 - 1989

Neuschul Ernst

1895 - 1968

Orlik Emil

1870 - 1932

Fuka Vladimír

1926 - 1977

Mrázková Daisy

1923 - 2016

Trnka Jiří

1912 - 1969

Kyncl František

1934 - 2011

Herbst Jaroslav

1887 - 1971

Michalčík Antonín

1914 - 1998

Piskač Bedřich

1898 - 1929

Kubíček Jánuš

1921 - 1993

Urbásek Miloš

1932 - 1988

Merta Jan

1952

Procházková Linka

1884 - 1960

Dlouhý Bedřich

1932

Hliněnský Robert

1908 - 1979

Aleš Lamr

1943

Puchnarová Dana

1938

Gruber Ivan

1929

Hendrych Jan

1936

Jiří Mědílek

1954

Plicka Karel

1894 - 1987

Miroslav Šnajdr

1952

Smutný Oldřich

1925

Preclík Vladimír

1929 - 2008

Milan Kyncl

Tomáš Rajlich

Karel Nepraš

Rotrekl Theodor

Karel Valter

Štech Adam

Sophistica Gallery Privátní galerie českého moderního umění a současného umění.