Kaláb František (1908 - 1950)

Malíř, výtvarník, grafik, typograf, scénograf, sochař a pedagog František Kaláb se narodil v listopadu roku 1908 v brněnských Husovicích. Oba jeho rodiče pocházeli z Hané, kde také trávil František své prázdniny, a vznikaly zde jeho malířské prvotiny, zejména krajinomalby, inspirované krajinami soudobého známého šlapanického malíře Aloise Kalvody. V roce 1925 opustil jako student brněnské reálné gymnázium a odešel na pražskou Uměleckoprůmyslovou školu, kde strávil v ateliéru profesora Jaroslava Bendy dva roky. Zdejší studium ovlivnilo Františka Kalába zejména v oblasti typografie, kde je patrný Bendův vliv i v Kalábových pozdějších úpravách knih či tiskovin ve 30. a 40. letech 20. století, např. v mezinárodně oceněném sborníku o Emilu Fillovi na Světové výstavě v Paříži roku 1937. V roce 1927 přešel František Kaláb na Akademii výtvarných umění do krajinářského ateliéru profesora Otakara Nejedlého. Ateliér krajinomalby byl v této době nedávno obnoven, neboť po smrti Julia Mařáka došlo k jeho uzavření na téměř pětadvacet let. František Kaláb tedy patřil k prvním Nejedlého žákům tohoto ateliéru. Během zdejších studií vytvářel krajiny z okolí svého rodiště (Cacovický dvůr, Soběšická ulice), ve kterých se snažil proniknout do nitra malby a vtisknout tak krajině hloubkový rozměr. Konvenční pojetí krajinomalby na Akademii však Kalábovi nevyhovovalo, nechtěl se stát pokračovatelem realistické krajinomalby 19. století, experimentoval s výtvarnými prostředky a kromě krajin se začal věnoval i malbě zátiší. Na Akademii vydržel opět jen dva roky a odešel hledat inspiraci do Paříže, kde setrval půl roku na Académie Moderne u profesora Marchanda. V Paříži získal František Kaláb možnost seznámit se osobně s díly celé řady osobností moderního umění, nejbližší mu byla zřejmě emocionální barvitost tvorby Marca Chagalla. S jeho tvorbou se mohl potkat již v Praze, kdy byla Uměleckou besedou v roce 1931 uspořádána výstava École de Paris, která prezentovala i větší kolekci Chagallových děl a těšila se výrazné pozornosti výtvarné i široké veřejnosti u nás. S Chagallem pojila Kalába barevná kombinace černých a zelených variací (Zelená hlava 1933, Dívka s kyticí a vějířem, Malíř, kvaš Eifellova věž z okna 1934), vždy si však ponechal pevnou míru individuálního pojetí. Ve Francii navázal Kaláb také kontakt s českými umělci žijícími v té době v Paříži: Josefem Šímou a Františkem Kupkou. Z tohoto období pramení také počátek Kalábovy obliby v malířském ztvárnění ženských aktů (Červená žena, Dívka s ovocem). Do podnětného francouzského prostředí se František Kaláb ještě několikrát během 30. let vrátil, při zpracování tamějších podnětů se postupně dopracoval k vlastnímu výrazu vyznačujícím se ohnivou a živelnou barevností, odpovídající Kalábově osobnímu nezkrotnému a činorodému temperamentu. Procestoval jih Francie a Provence, jeho barvy v tomto období se vlivem zážitků z cest a příznivého klimatu proteplily, pobýval i ve van Goghově Arles. Navštívil také Marseille, kde na něj zapůsobila jak krajina (Pevnost v Marseille 1931, Loďka s vlajkou 1931), tak i její obyvatelé, kteří se stali námětem mnoha Kalábových děl třicátých let a postupně figurální motivy začaly v jeho tvorbě nad krajinomalbou převládat (Dívka s košíkem 1931). Kalábovo pojetí krajiny bylo intimní a zcela se lišilo od monumentální koncepce malby Nejedlého ateliéru. V roce 1932 František Kaláb vstoupil do Skupiny výtvarných umělců Brno, ve které setrval až do jejího umělého ukončení z politických důvodů roku 1938. Členství v této skupině zajistilo Františku Kalábovi zázemí pro prezentaci jeho děl. Při první samostatné výstavě na jaře 1933 v Brně měla širší veřejnost poprvé možnost se seznámit s Kalábovými oleji a kresbami, ve kterých převládaly figurální náměty, nejčastěji s motivy dívek. Pravidelně se zúčastňoval členských výstav skupiny v Praze, Brně i na Slovensku. Výtvarné publikum mělo možnost v rámci těchto výstav se také setkat s jeho unikátní plastikou Hlava pocházející z roku 1934. Od podzimu roku 1936 byl František Kaláb zároveň i členem Spolku výtvarných umělců Mánes. Současně pracoval jako návrhář v brněnském textilním družstvu AKA, kde byly podle jeho návrhů zhotovovány dekorační tkaniny, potahové látky i ručně vázané koberce. V roce 1935 provedl ve spolupráci s architektem Bohuslavem Fuchsem sochařskou výzdobu a nástěnné malby kavárny Muzejní sklep v Brně, dílo bylo však během náletů na Brno zcela zničeno. V druhé polovině třicátých let byl také požádán, opět ve spolupráci s Fuchsem, o realizaci nástěnných maleb v budově termálního koupaliště Zelená žába v Trenčianských teplicích, kterou dokončil roku 1937. Období druhé poloviny třicátých let bylo pro Kalábovu tvorbu velmi plodné a úspěšné a také ve svém osobním životě prožíval velmi intenzivní šťastné období. Z manželství s jeho první ženou Věrou se mu narodil syn a tato radostná rodinná událost byla další z malířových inspirací ztvárněnou různorodými výtvarnými technikami, např. pro opakující se motiv milenců použil olej, kvaš, pastel i akvarel (Milenci 1934, obraz Matka s dítětem 1935). Jeho tvorbu třicátých let zasáhl v umírněné formě i surrealistický proud, např. oleje Krajina s lodí a Zátiší s kartami 1934, František Kaláb se nicméně nikdy neuchýlil k vizím nebo snům a reálnému zpodobňování skutečnosti přidával surrealistické zabarvení zejména tajemnou náladou a barvitostí s převládajícími chladnými tóny a výraznými obrysovými liniemi. Od konce dvacátých až po polovinu třicátých let je v tvorbě Františka Kalába hojně zastoupen motiv ženského aktu. Kresba aktu patřila k povinným disciplínám Akademie a počátkem třicátých let se v Kalábově tvorbě rozehrál tento erotický a smyslný námět naplno, vrcholem v obraze Ležící akt z roku 1935. Koncem třicátých let vystřídalo ženské motivy zátiší a portrét a došlo k celkové proměně Kalábovy tvorby důsledkem vypuknutí druhé světové války a osobních malířových útrap. Své pochmurné nálady konce třicátých let promítal František Kaláb do psychologického výrazu portrétovaných osob, nejvýrazněji se projevující v Podobizně pí. Věry Kalábové (1940), první malířovy manželky. Obraz svou přesvědčivou atmosférou a výmluvným rozpoložením portrétované osoby, sdílející nešťastný osud českého lidu, oslovil odbornou veřejnost natolik, že za tento portrét Zemský výbor udělil Františku Kalábovi Mahenovu cenu. V letech 1940-41 působil František Kaláb krátce jako pedagog Školy uměleckých řemesel v Brně a zdejší působení ovlivnilo výrazně jeho osobní život. Osudnou se mu stala o patnáct let mladší studentka Taťána Bakalová, která se později stala jeho druhou manželkou, ženou doprovázející Františka Kalába v těžkém válečném období a stojící mu po boku až do jeho předčasné smrti. Sama Taťána Kalábová se dožila 84 let, v době skonu jejího manžela jí bylo teprve 27 let a přežila tedy svého manžela o celých 57 let, zemřela v roce 2007. Těsně před svým zatčením v březnu roku 1941 ji František Kaláb zachytil ve dvou olejích a pastelu Žena v šátku. V době protektorátu patřil František Kaláb, jako příslušník komunistické strany, k aktivním členům ilegálního protifašistického hnutí, a tak získané ocenění Mahenovy ceny pro něj paradoxně znamenalo velké potíže a nepřímo a nechtěně upozornilo na jeho malířskou i ostatní činnost. V březnu roku 1941 byl zatčen ve Vratislavi a tamějším Německým nacistickým soudem odsouzen. Následného půl třetího roku (do srpna 1943) pobýval v otřesných podmínkách věznic v Brně, Vratislavi, Halle a jiných a nakonec byl umístěn do koncentračního tábora v Brně Pod kaštany. Po celou dobu svého věznění se snažil František Kaláb udržovat písemný styk se svojí druhou manželkou Taťánou, ovšem nelidské podmínky, podlomené duševní i fyzické zdraví, a v neposlední řadě i naprostá absence malířské činnosti se podepsaly na jeho uměleckém sebevědomí i zručnosti. Po svém propuštění na podzim roku 1943 se František Kaláb ke své malířské činnosti vrátil v osamocení ve svém bytě, neboť byl stále pod dohledem státní tajné policie. Uchýlil se k realistické krajinomalbě, portrétování svých přátel, např. podobizny Aleny a Drahomíry Fuchsových, i vytváření portrétů na zakázku. V podobizně vlastní manželky z roku 1944 kombinovanou technikou Taťána u okna použil poprvé v portrétu motiv drobnokresby městské veduty, který uplatňoval i ve svých tehdejších ztvárněních ulic a uliček města Brna. Ke konci války pobýval zřejmě i u přátel v okolí Nového Města na Moravě, což dokládají jeho krajiny z okolí, např. Krajina u Nového Města, Dvůr u Nového Města aj. V přelomovém období let 1944-46 se v Kalábových obrazech hojně vyskytovaly motivy válečných poškozenců (Sedící chromý, Chromý ve městě) spolu se zcela novým přístupem k ztvárnění městské krajiny ve formě veduty ve velmi osobitém Kalábově pojetí včetně lidských figur (Noční ulice, Zelené město), ve kterých se po dlouhé tvůrčí přestávce vrátil k rodnému městu a jeho obyvatelům. V tomto Kalábově zaměření na město, městský způsob života a jeho krajinu se částečně názorově potkával s uměleckou Skupinou 42 (obrazy Veveří ulice 1946, Ulice v dešti 1945). V Kalábových dílech šlo ovšem více než o zobrazování výtvarné reality „výtvarně nezajímavých“ motivů továren a městských periferií o vyjádření skutečné poválečné situace ve městě a vypořádáním se tak s vlastními válečnými prožitky, čímž se od ostatních členů Skupiny 42 odlišoval. Po skončení druhé světové války František Kaláb navázal na násilně přerušenou činnost jevištního výtvarníka Státního divadla Brno z let 1935-38, kdy se nedobrovolně rozloučil s výtvarnou spoluprací s divadlem emotivně laděnou inscenací Čapkovy Matky (únor až červen 1938, v hlavních rolích Jarmila Urbánková a Karel Höger) a jako první poválečné představení výtvarně doprovodil operu Bedřicha Smetany Tajemství v říjnu roku 1945. Jeho spolupráce s brněnským divadlem trvala do roku 1947. V poválečných letech se František Kaláb věnoval také ilustracím knih, například děl Josefa V. Plevy. U příležitosti uspořádání výstavyArt Tchécoslovaque 1938 – 1946, která se konala na přelomu června a července 1946 v Paříži, získal František Kaláb možnost jako jeden z účastníků výstavy po dlouhé válečné odmlce opět pracovně vycestovat do zahraničí. Na rozdíl od jeho předválečných inspirací na něm však nyní toto prostředí nezanechalo žádný tvořivý podnět a svoje tvůrčí síly orientoval zcela jiným směrem. K proměně českého poválečného umění chtěl František Kaláb přispět v duchu svého politického přesvědčení svou společenskou a uměleckou službou a aktivní veřejnou angažovaností. Potlačil svou malířskou tvorbu a plně se věnoval uskutečňování veřejných úkolů a s osobním vnitřním přesvědčením se vrhl do poválečné obnovy Československa. V roce 1946 začal vydávat Blok výtvarných umělců země Moravskoslezské v Brně časopis pro umění Blok. Blok se programově přihlásil k meziválečné avantgardě a později pod svou hlavičkou sdružil různorodé kulturní organizace na Moravě. U vzniku časopisu stál právě František Kaláb, předseda Bloku, který měl společně se svými spolupracovníky Bohdanem Lacinou a Václavem Zykmundem na starosti výtvarnou podobu periodika. Významná byla také spolupráce s odborníky z dalších oborů, např. Bohuslavem Fuchsem v oblasti architektury nebo Emanuelem Hruškou v oblasti urbanismu a bytové kultury, dále se revue věnovala i filmovému umění, vážné hudbě, tanci a dalším uměleckým oblastem. Tajemníkem a výtvarným redaktorem Bloku se stal Ludvík Kundera, z formálních důvodů byl však jako redaktor uváděn první ředitel nově architektem Bohuslavem Fuchsem funkcionalisticky rekonstruovaného Domu umění František Venera. Ludvík Kundera s Františkem Kalábem připravovali osvětovou přílohu „P“ - Poučení o kulturní práci, v níž populárně naučnou formou v duchu tehdy propagované myšlenky „umění lidu“ vysvětlovali umělecké pojmy a informovali o probíhajícím kulturním dění. Po únorovém převratu v roce 1948 byly však umělecké spolky zrušeny a následujícího roku bylo pozastaveno i vydávání jejich tiskovin. František Kaláb, duší levicový intelektuál, byl tímto vývojem zklamán. Zároveň se však jako pravý komunista snažil o vytvoření vlastní varianty socialistického realismu a přidal se k oficiální české umělecké tvorbě konce 40. a počátku 50. let 20. století, které přizpůsobil i - vlastní tvorbě se zcela vymykající- portréty Podobizna K. Gottwalda a podobiznu J. V. Stalina. Poslední tři roky svého života se František Kaláb v podstatě vzdal jakékoliv malířské tvorby a nasměroval svoji tvůrčí dráhu do oblasti výstavní architektury, ve které se věnoval navrhování politicky angažovaných výstav s oficiální vládní tématikou. Teprve dvaačtyřicetiletého Františka Kalába postihl v prosinci roku 1950 při přípravách jedné z podobných expozic - přehlídky československého průmyslu pro výstavu v Moskvě - v jeho brněnském ateliéru srdeční kolaps, který předčasně ukončil uměleckou dráhu malíře a předního organizátora kulturního života 30. a 40. let, do jehož uměleckého i osobního života významnou a neblahou měrou zasáhly politické a mocenské zvraty 20. století. U příležitosti nedožitých šedesátých narozenin Františka Kalába, na přelomu let 1967-68 byla v Moravské galerii v Brně uspořádána souborná výstava jeho malířského díla a jeho rodné město se ke Kalábově tvorbě vrátilo opět při malířových nedožitých kulatinách o dvacet let později na výstavě „František Kaláb: Obrazy“ v Domě pánů z Kunštátu. S jeho díly se nejčastěji setkáme v depozitářích Moravské galerie v Brně a zastoupena jsou i v Národní galerii v Praze, Alšově jihočeské galerii nebo v Muzeu umění v Olomouci, nejsou však většinou vystavena, a to zřejmě v důsledku jejich obtížné zařaditelnosti v rámci tehdejších výtvarných proudů. Součástí stále expozice Muzea města Brna „Od renesance po modernu“ jsou v současnosti veřejnosti zpřístupněny některé z Kalábových olejů, např. Ležící dívka, Milenci, Raněná, Nedělní ulice. Většina Kalábových děl se nachází soukromých sbírkách.

Balcar Jiří

1929 - 1968

Bauch Jan

1898 - 1995

Bartovský Václav

1903 - 1961

Bělocvětov Andrej

1923 - 1997

Beneš Vincenc

1883 - 1979

Beneš Vlastimil

1919 - 1981

Beran Zdeněk

1937 - 2014

Born Adolf

1930 - 2016

Boštík Václav

1913 - 2005

Boudník Vladimír

1924 - 1968

Brázda Pavel

1926

Burian Zdeněk

1905 - 1981

Cimbura Emil

1922

Čapek Josef

1887 - 1945

Černý Karel

1910 - 1960

Demartini Hugo

1931 - 2010

Diviš Alén

1900 - 1956

Exner Ivan

1960

Fára Libor

1925 - 1988

Hejna Václav

1914 - 1985

Filla Emil

1882 - 1953

Fišárek Alois

1906 - 1980

Foltýn František

1891 - 1976

Fremund Richard

1928 - 1969

Gross František

1909 - 1985

Grygar Milan

1926

Gutfreund Otto

1889 - 1927

Hilmar Jiří

1937

Hlinomaz Josef

1914 - 1978

Hudeček František

1909 - 1990

Chad Václav

1923 - 1945

Chatrný Dalibor

1925 - 2012

Chlupáč Miloslav

1920 - 2008

Istler Josef

1919 - 2000

Janeček Ota

1919 - 1996

Janoušek František

1890 - 1943

Janoušková Věra

1922 - 2010

Jíra Josef

1929 - 2005

Jiroudek František

1914 - 1991

Jiří John

1923 - 1972

Justitz Alfréd

1879 - 1934

Kafka Čestmír

1922 - 1988

Kars Jiří

1880 - 1945

Kiml Václav

1928 - 2001

Kmentová Eva

1928 - 1980

Koblasa Jan

1932 - 2017

Kolář Jiří

1914 - 2002

Kolářová Běla

1923 - 2010

Kolíbal Stanislav

1925

Kolínská Jitka

1930 - 1992

Komárek Vladimír

1928 - 2002

Kopecký Bohdan

1928 - 2010

Kopecký Vladimír

1931

Kosárek Adolf

1830 - 1859

Kotík Jan

1916 - 2002

Kotík Pravoslav

1889 - 1970

Král Jaroslav

1883 - 1942

Kremlička Rudolf

1886 - 1932

Kubíček Jan

1927 - 2013

Kubín Otakar

1883 - 1969

Kubišta Bohumil

1884 - 1918

Kupka František

1871 - 1957

Lacina Bohdan

1912 - 1971

Lada Josef

1887 - 1957

Laška Pavel

1907 - 1983

Lhoták Kamil

1912 - 1990

Liesler Josef

1912 - 2005

Linhart Kamil

1920 - 2006

Lukavský Jaroslav

1924 - 1984

Majerník Cyprián

1909 - 1945

Málek Antonín

1937

Malich Karel

1924

Marešová Milada

1901 - 1987

Matal Bohumír

1922 - 1988

Matoušek František

1901 - 1961

Medek Mikuláš

1926 - 1974

Menčík Václav

1926

Mirvald Vladislav

1921 - 2003

Mrkvička Otakar

1898 - 1957

Muzika František

1900 - 1974

Načeradský Jiří

1939 - 2014

Nejedlý Otakar

1883 - 1957

Němec Rudolf

1936 - 2015

Nemes Endre

1909 - 1985

Nepraš Karel

1932 - 2002

Nešleha Pavel

1937 - 2003

Netík Miroslav

1920

Novák Vladimír

1947

Novák Ladislav

1925 - 1999

Ouhel Ivan

1945

Ovčáček Eduard

1933

Paderlík Arnošt

1919 - 1999

Jaroslav Paur

1918 - 1987

Pelc Antonín

1895 - 1967

Pešicová Jaroslava

1935 - 2015

Piesen Robert

1921 - 1977

Preissig Vojtěch

1873 - 1944

Procházka Antonín

1882 - 1945

Radimský Václav

1867 - 1946

Rittstein Michael

1949

Róna Jaroslav

1957

Ronovský František

1929 - 2006

Rykr Zdeněk

1900 - 1940

Schikaneder Jakub

1855 - 1924

Sion Zbyšek

1938

Sklenář Zdeněk

1910 - 1986

Slavíček Antonín

1870 - 1910

Slavík Otakar

1931 - 2010

Smetana Jan

1918 - 1998

Sopko Jiří

1942

Souček Karel

1915 - 1982

Stratil Václav

1950

Sutnar Ladislav

1897 - 1976

Sychra Vladimír

1903 - 1963

Sýkora Zdeněk

1920 - 2011

Šíma Josef

1891 - 1971

Šimák Lev

1896 - 1989

Šimotová Adriena

1926 - 2014

Šlenger Karel

1903 - 1981

Špála Václav

1885 - 1946

Štorek František

1933 - 1999

Štyrský Jindřich

1899 - 1942

Tichý František

1896 - 1961

Tikal Václav

1906 - 1965

Tittelbach Vojtěch

1900 - 1971

Toyen

1902 - 1980

Trampota Jan

1889 - 1942

Váchal Josef

1884 - 1969

Válová Jitka

1922 - 2011

Valter Karel

1909 - 2006

Vobecký František

1902 - 1991

Vostřebalová - Fischerová Vlasta

1898 - 1963

Vožniak Jaroslav

1933 - 2005

Vyleťal Josef

1940 - 1989

Wachsman Alois

1898 - 1942

Wiesner Richard

1900 - 1972

Zoubek Olbram

1926 - 2017

Zrzavý Jan

1890 - 1977

Zykmund Václav

1914 - 1984

Kokolia Vladimír

1956

Bauernfreund Jakub

1904 - 1976

Kaláb František

1908 - 1950

Klápště Jaroslav

1923 - 1999

Malý František

1900 - 1980

Podhrázský Stanislav

1921 - 1999

Serpan Jaroslav (Laroslav Sossountzov)

1922 - 1976

Vaca Karel

1919 - 1989

Neuschul Ernst

1895 - 1968

Orlik Emil

1870 - 1932

Fuka Vladimír

1926 - 1977

Mrázková Daisy

1923 - 2016

Trnka Jiří

1912 - 1969

Kyncl František

1934 - 2011

Herbst Jaroslav

1887 - 1971

Michalčík Antonín

1914 - 1998

Piskač Bedřich

1898 - 1929

Kubíček Jánuš

1921 - 1993

Urbásek Miloš

1932 - 1988

Merta Jan

1952

Procházková Linka

1884 - 1960

Dlouhý Bedřich

1932

Hliněnský Robert

1908 - 1979

Lamr Aleš

1943

Puchnarová Dana

1938

Gruber Ivan

1929

Hendrych Jan

1936

Jiří Mědílek

1954

Plicka Karel

1894 - 1987

Miroslav Šnajdr

1952

Smutný Oldřich

1925

Preclík Vladimír

1929 - 2008

Milan Kyncl

Tomáš Rajlich

Karel Nepraš

Rotrekl Theodor

Karel Valter

Štech Adam

Kintera Krištof

Stanislav Zippe

Bartuszová Mária

1936 - 1996

Chatrný Ivan

1928 - 1983

Trinkewitz Karel

Bilecki Jiří

Kučerová Alena

Valenta Jiří

Přibyl Lubomír

Jetelová Magdalena

Zippe Stanislav

Wojnar Jan

Novosad Karel

Milkov Stefan

Bauer Michal

Vyleťal Jan

Antal Eduard

dfdf

Švankmajer Jan

Dobeš Milan

Kunc Milan

Válová Květa

Géza Szóbel

Pavel Rudolf

Boška Jindřich

Kádár Béla

Fiedler François

Bielecki Jiří

Přibyl Lubomír

1937

Kučerová Alena

1935

Paur Jaroslav

Bielecki Jiří

1929 - 2000

Zemánek Bohumil

Válová Květa

1922 - 1998

Bolf Josef

Sophistica Gallery Privátní galerie českého moderního umění a současného umění.