Kokolia Vladimír (1956)

Malíř, grafik, první nositel ceny Jindřicha Chalupeckého z roku 1990, od roku 1992 pedagog pražské Akademie výtvarných umění, zpěvák alternativní a undergroundové skupiny „E,“ textař a propagátor principů tchaj-ťi Vladimír Kokolia se narodil 27. listopadu 1956 v Brně. Trvale žije a pracuje v jihomoravské vesničce Veverské Knínice nedaleko brněnské přehrady. V letech 1971 - 1975 studoval Vladimír Kokolia na Střední uměleckoprůmyslové škole v Uherském Hradišti obor propagační grafika pod vedením malíře a grafika Františka Nikla. Po maturitě byl v roce 1975 přijat na pražskou Akademii výtvarných umění, kterou zakončil roku 1981 v malířském ateliéru profesora Jana Smetany. Na profesora Smetanu vzpomíná Vladimír Kokolia s velkou úctou, kterou mu ale v dobách svých studií nedával v obavách z přílišného ovlivnění svým učitelem moc najevo. Právě proto jej snad, nyní sám jako pedagog Akademie, podle svých slov tak často cituje. Na brněnském VUT, Fakultě výtvarného umění, působil Vladimír Kokolia několik let jako externista a vyučující předmětu „Stání před stojanem.“ Právě na správný a přesný postoj nejen ke stojanu, k obrazu, ale i k ostatním věcem a vůbec k životu podle Kokolii velmi záleží. Pokud není přesný postoj, stane se nepřesným, pokřiveným a zkresleným i vnímání daného objektu. Stejně tak, jak se musí učit malíř správně postavit před stojan, tak se podle Vladimíra Kokolii musí divák obrazu naučit správně se postavit před hotový obraz v galerii. Ne jej pouze vnímat periferním zrakem při průchodu kolem. Divák se musí vydržet dívat, déle než by myslel, že je vhodné a pak spatří tu zrakovou, optickou informaci, která se za prvotně spatřeným vizuálním jevem skrývá. Musí se umět vystavit obrazu a mít důvěru ve vlastní vnímání. Od roku 1992 působí Vladimír Kokolia na pražské Akademii, stal se vedoucím pedagogem ateliéru Grafika 2, jakožto „druhé,“ jiné či nestandardní grafiky, nezatížené technikou, zaměřené na okrajové a podprahové vlivy, zároveň však zdůrazňující řemeslný um, přínos tradičních grafických postupů, a zejména jedinečný přístup k vytváření každého obrazu. Vladimír Kokolia ve svém ateliéru vede studenty nikoliv k plnění úkolů, nýbrž k jejich nalézání. Je důležité kvalitně „nevědět“ a nechat se překvapovat, netvořit podle receptu. Odvážně překračovat hranice oboru ovšem s nutným předpokladem, že tyto hranice známe. Ve svém Slovníku Grafiky 2, který pro své studenty vydal v Akademi v roce 2008, Vladimír Kokolia charakterizuje svůj pedagogický přístup: „Učením účinně bráníme tomu, aby si na to žáci přišli sami. Ale pokud to vypadá, že si na to sami nepřicházejí, je nutno učit. Proto, když se učí, znamená to, že učitel rezignoval, a žáci že zklamali.“ Vladimír Kokolia postupně rozšířil své působení na škole jako zvolený předseda akademického senátu, člen předsednictva Rady vysokých škol a předseda její komise pro umělecké školy, prorektor pro studijní záležitosti a člen umělecké rady FAMU. V roce 2006 byl jmenován profesorem. V roce 2012 byla Vladimíru Kokoliovi udělena cena Dalibora Chatrného, jakožto osobnosti, které si váží mladší generace tvůrců, většinou z řad studentů, a uděluje ji generačně starším umělcům, kteří jsou pro ně autoritou a mají jejich přirozený respekt. Sám oceněný však jakousi aureolu učitelského guru se sobě vlastní pokorou odmítá. Podle svých slov má v rámci pedagogických zásad spíše tendenci se průběžně znemožňovat, aby se k němu studenti útrpně skláněli, než aby k němu vzhlíželi jako ke svému vzoru. V sedmdesátých letech, v době svých studií na Akademii, maloval Vladimír Kokolia hojně krajiny. Jeho první práce patřily krajinám okolí Brna a autorova bydliště Veverských Knínic (např. „Knínice“ 1979). Počátkem osmdesátých let se začala v jeho malbě objevovat i městská témata, např. cyklus maleb „Hromadná městská doprava.“ V polovině osmdesátých let se intenzivně věnoval kreslení, ze kterého vzešel cyklus několika set kreseb. Zabýval se grafikou, zejména barevným linorytem a kresba a grafika na několik let převážila nad jeho malbou. Později v jedné ze svých profesorských přednášek Vladimír Kokolia charakterizoval lapidárně rozdíl mezi malbou a kresebnou tvorbou slovy: „...s malbou jakoby se něco zamalovávalo; malba oblíká, kresba svléká...“ Koncem osmdesátých let se Kokolia opět navrátil k malbě. Rád maluje to, co vidí, ale snaží se vidět věci i krajiny „jinak“ - vidět průhledem, vidět za ně, vidět za obzor toho, co je možné vnímat smysly. Jeho akvarely přírodních námětů, zejména stromů, jsou ztvárněny v měkkém, téměř abstraktním pojetí. Svoji malbu chápe jako zkoumání viděného, proniknutí do podstaty zobrazované skutečnosti. V jeho obrazech se snoubí přesnost a geometrie s nejasností, tušením a překvapením. Plochu svých obrazů často člení do přesných taktů, zdánlivě opakujících se námětů v rámci plochy jednoho obrazu, například figury člověka, která však není na první pohled zcela čitelná. Formálně se tvorba Vladimíra Kokolii pohybuje v širokém rozpětí od krajin, objektů, figur až k čistě abstraktní malbě. Často maluje jedním tahem, zajímá ho hloubka obrazu, jeho mřížky, sítě a čáry přesahují ve svých nekonečných variantách rozměry plátna a přenášejí z něj svoji energii do prostoru. Mezi jednu z estetických kategorií řadí Vladimír Kokolia vedle kompozice nebo barevnosti osobitě i cenu obrazu, která podněcuje zvědavost diváka. Levný obraz je podle něj diváku na první pohled sympatický, drahý ho přivede k úžasu. Finance mají podle Kokolii magickou moc přitáhnout lidskou pozornost více než šamanské totemy. Obraz tak zaujme diváka svou cenou, i když v něm jinak třeba není schopen nic jiného vidět. Mimo výtvarné umění se Vladimír Kokolia zajímá o myšlenkové proudy ve filozofi, o tradiční čínská cvičení, kvůli kterým se mimo jiné naučil i čínsky, aby lépe porozuměl svému učiteli. Zároveň je Vladimír Kokolia i člověkem, který se drží selského rozumu, žije věcně a zdravě „při zemi.“ Nevyhledává prázdná gesta performancí s nálepkou uměleckého počinu. Při jedné ze svých více než osmi desítek autorských výstav v roce 2004 v brněnském Domě umění se spolu se svými studenty během trvání výstavy v prostorách galerie ubytoval, nocoval, vařil i maloval, neboť obrazy, které sice do galerie patří, tam byly podle jeho cítění jen na chvilku, jen jakoby na návštěvě, což mu připadalo skličující. A tak vznikla i řada obrazů přímo v galerii během tohoto pobytu vytvořených, technicky i fakticky na toto místo patřících. Vladimír Kokolia také ilustroval řadu knižních titulů, a to různorodé provenience, včetně vědeckých publikací. Jeho ilustrace nesou fantastické příběhy, např. Adolfa Bioy Casarese „Morelův vynález“ (1988) přes samizdatová vydání knížek Ladislava Klímy (1989), filozofická pojednání „Sciencia Philosophia“ (1993), publikaci vydanou sdružením Děti Země „Atomový stát“ Roberta Jungka, básnickou tvorbu Lubora Kasala „Hladovci hlodavci“ (1995), „Nový bestiář“ Josefa Kroutvora (1998) a další. Kokoliovy kresby doprovázely domácí i zahraniční periodika i řadu grafických sborníků. Jeho tvorba je zastoupena v předních českých i evropských kulturních institucích, namátkou: Národní galerie v Praze, Galerie hlavního města Prahy, Museum města Brna, Moravská galerie v Brně, Muzeum umění vOlomouci, SMAK vGentu, Albertina ve Vídni a další. Spolu se získáním ocenění Jindřicha Chaloupeckého pro umělce do 35 let v roce 1990 získal Vladimír Kokolia i možnost vycestovat na studijní cestu po Spojených státech amerických. Zároveň pro něj byla první dekáda devadesátých let i hektickým obdobím zahraničních i domácích výstav. Po pádu železné opony byla díla Vladimíra Kokolii zastoupena i na desítkách úspěšných zahraničních výstav (namátkou 1989 Varšava, 1990 Berlín, 1991 Řím, 1992 Boloň, 1993 belgický Mons, 1994 New York, dále pak Bonn, Chicago, Vídeň, Petrohrad, Stockholm a řada desítek dalších). Z posledních autorských domácích výstav se s velkým ohlasem široké veřejnosti setkala výstava z podzimu 2011 „Vladimír Kokolia: Přenos síly“ v pražské Galerii Václava Špály a květnová výstava v roce 2013 v Topičově salonu v Praze s názvem „Vladimír Kokolia: No problem.“ Vladimír Kokolia se podílí na multižánrových projektech, hudebních, divadelních i výtvarných. Sám byl kdysi jako aktivní muzikant nepřehlédnutelný svým výrazným, pronikavým a místy mrazícím hlasem recitujícím vlastní absurdně humorné i úzkostné texty. Je autorem vlastní internetové encyklopedie Kokopedie. Účastní se společenského života, a to nejen přednáškami a mítinky v rámci „vyšších“ akademických kruhů, nýbrž například i na úrovni své farnosti, které se nezištně stará o internetové stránky. Zajímá se o ekologii, ovšem nikoli na bázi doktrín, ale snaží se podle svých slov žít tak, „aby neobtěžoval.“ Je vegetariánem, majitelem asi sedmi kompostů a držitelem hrdého titulu Miss Kompost. Maluje na verandě, ve stodole, přírodě, doma, v kostele, na Akademii, v průjezdu, v obývacím pokoji, v altánu, někdy i přímo v galeriích, jen ne ve svém ateliéru, neboť žádný nevlastní z obav, aby se mu malování nestalo rutinou. Pro svou tvorbu potřebuje „intenzivně nevědět“ a nechce používat jeden určitý klíč či plán ke vzniku obrazu. Vladimír Kokolia nenímalířem dogmatickým, absolutním. Malování pro něj není jedinou a nejdůležitější věcí v životě, které by musel vše ostatní podřídit. Váží si své rozvětvené rodiny a smysluplného rodinného života. Rád a častěji než malováním tráví čas fyzickou prací ve vlastním lese a na usedlosti. Často záměrně pracuje až do úplného tělesného vyčerpání, kterým přemůže a jakoby otupí objektivní smyslové vnímání a které mu tak pomůže lépe, jinak a jen tak pro sebe se zadívat se na určitou scénu, ze které pak vznikne předloha k budoucímu obrazu. V roce 1992 v německém Kasselu byla Kokoliova tvorba představena v rámci světově uznávané přehlídky současného umění „Documenta 4.“ Počátkem devadesátých let bylo jeho dílo zakoupeno i prestižním Muzeem výtvarného umění v belgickém Gentu a vystaveno ve stálé expozici. Vladimír Kokolia však tyto své úspěchy hodnotí velice skromně a zcela nezištně je přičítá dobovému zájmu o umění z východní Evropy. Daleko podstatnější pro sebe a pro svoji tvorbu považuje zakořenění na domácí půdě, což se mu jak sám doufá, dařilo a daří.

Balcar Jiří

1929 - 1968

Bauch Jan

1898 - 1995

Bartovský Václav

1903 - 1961

Bělocvětov Andrej

1923 - 1997

Beneš Vincenc

1883 - 1979

Beneš Vlastimil

1919 - 1981

Beran Zdeněk

1937 - 2014

Born Adolf

1930 - 2016

Boštík Václav

1913 - 2005

Boudník Vladimír

1924 - 1968

Brázda Pavel

1926

Burian Zdeněk

1905 - 1981

Cimbura Emil

1922

Čapek Josef

1887 - 1945

Černý Karel

1910 - 1960

Demartini Hugo

1931 - 2010

Diviš Alén

1900 - 1956

Exner Ivan

1960

Fára Libor

1925 - 1988

Hejna Václav

1914 - 1985

Filla Emil

1882 - 1953

Fišárek Alois

1906 - 1980

Foltýn František

1891 - 1976

Fremund Richard

1928 - 1969

Gross František

1909 - 1985

Grygar Milan

1926

Gutfreund Otto

1889 - 1927

Hilmar Jiří

1937

Hlinomaz Josef

1914 - 1978

Hudeček František

1909 - 1990

Chad Václav

1923 - 1945

Chatrný Dalibor

1925 - 2012

Chlupáč Miloslav

1920 - 2008

Istler Josef

1919 - 2000

Janeček Ota

1919 - 1996

Janoušek František

1890 - 1943

Janoušková Věra

1922 - 2010

Jíra Josef

1929 - 2005

Jiroudek František

1914 - 1991

Jiří John

1923 - 1972

Justitz Alfréd

1879 - 1934

Kafka Čestmír

1922 - 1988

Kars Jiří

1880 - 1945

Kiml Václav

1928 - 2001

Kmentová Eva

1928 - 1980

Koblasa Jan

1932 - 2017

Kolář Jiří

1914 - 2002

Kolářová Běla

1923 - 2010

Kolíbal Stanislav

1925

Kolínská Jitka

1930 - 1992

Komárek Vladimír

1928 - 2002

Kopecký Bohdan

1928 - 2010

Kopecký Vladimír

1931

Kosárek Adolf

1830 - 1859

Kotík Jan

1916 - 2002

Kotík Pravoslav

1889 - 1970

Král Jaroslav

1883 - 1942

Kremlička Rudolf

1886 - 1932

Kubíček Jan

1927 - 2013

Kubín Otakar

1883 - 1969

Kubišta Bohumil

1884 - 1918

Kupka František

1871 - 1957

Lacina Bohdan

1912 - 1971

Lada Josef

1887 - 1957

Laška Pavel

1907 - 1983

Lhoták Kamil

1912 - 1990

Liesler Josef

1912 - 2005

Linhart Kamil

1920 - 2006

Lukavský Jaroslav

1924 - 1984

Majerník Cyprián

1909 - 1945

Málek Antonín

1937

Malich Karel

1924

Marešová Milada

1901 - 1987

Matal Bohumír

1922 - 1988

Matoušek František

1901 - 1961

Medek Mikuláš

1926 - 1974

Menčík Václav

1926

Mirvald Vladislav

1921 - 2003

Mrkvička Otakar

1898 - 1957

Muzika František

1900 - 1974

Načeradský Jiří

1939 - 2014

Nejedlý Otakar

1883 - 1957

Němec Rudolf

1936 - 2015

Nemes Endre

1909 - 1985

Nepraš Karel

1932 - 2002

Nešleha Pavel

1937 - 2003

Netík Miroslav

1920

Novák Vladimír

1947

Novák Ladislav

1925 - 1999

Ouhel Ivan

1945

Ovčáček Eduard

1933

Paderlík Arnošt

1919 - 1999

Jaroslav Paur

1918 - 1987

Pelc Antonín

1895 - 1967

Pešicová Jaroslava

1935 - 2015

Piesen Robert

1921 - 1977

Preissig Vojtěch

1873 - 1944

Procházka Antonín

1882 - 1945

Radimský Václav

1867 - 1946

Rittstein Michael

1949

Róna Jaroslav

1957

Ronovský František

1929 - 2006

Rykr Zdeněk

1900 - 1940

Schikaneder Jakub

1855 - 1924

Sion Zbyšek

1938

Sklenář Zdeněk

1910 - 1986

Slavíček Antonín

1870 - 1910

Slavík Otakar

1931 - 2010

Smetana Jan

1918 - 1998

Sopko Jiří

1942

Souček Karel

1915 - 1982

Stratil Václav

1950

Sutnar Ladislav

1897 - 1976

Sychra Vladimír

1903 - 1963

Sýkora Zdeněk

1920 - 2011

Šíma Josef

1891 - 1971

Šimák Lev

1896 - 1989

Šimotová Adriena

1926 - 2014

Šlenger Karel

1903 - 1981

Špála Václav

1885 - 1946

Štorek František

1933 - 1999

Štyrský Jindřich

1899 - 1942

Tichý František

1896 - 1961

Tikal Václav

1906 - 1965

Tittelbach Vojtěch

1900 - 1971

Toyen

1902 - 1980

Trampota Jan

1889 - 1942

Váchal Josef

1884 - 1969

Válová Jitka

1922 - 2011

Valter Karel

1909 - 2006

Vobecký František

1902 - 1991

Vostřebalová - Fischerová Vlasta

1898 - 1963

Vožniak Jaroslav

1933 - 2005

Vyleťal Josef

1940 - 1989

Wachsman Alois

1898 - 1942

Wiesner Richard

1900 - 1972

Zoubek Olbram

1926 - 2017

Zrzavý Jan

1890 - 1977

Zykmund Václav

1914 - 1984

Kokolia Vladimír

1956

Bauernfreund Jakub

1904 - 1976

Kaláb František

1908 - 1950

Klápště Jaroslav

1923 - 1999

Malý František

1900 - 1980

Podhrázský Stanislav

1921 - 1999

Serpan Jaroslav (Laroslav Sossountzov)

1922 - 1976

Vaca Karel

1919 - 1989

Neuschul Ernst

1895 - 1968

Orlik Emil

1870 - 1932

Fuka Vladimír

1926 - 1977

Mrázková Daisy

1923 - 2016

Trnka Jiří

1912 - 1969

Kyncl František

1934 - 2011

Herbst Jaroslav

1887 - 1971

Michalčík Antonín

1914 - 1998

Piskač Bedřich

1898 - 1929

Kubíček Jánuš

1921 - 1993

Urbásek Miloš

1932 - 1988

Merta Jan

1952

Procházková Linka

1884 - 1960

Dlouhý Bedřich

1932

Hliněnský Robert

1908 - 1979

Aleš Lamr

1943

Puchnarová Dana

1938

Gruber Ivan

1929

Hendrych Jan

1936

Jiří Mědílek

1954

Plicka Karel

1894 - 1987

Miroslav Šnajdr

1952

Smutný Oldřich

1925

Preclík Vladimír

1929 - 2008

Milan Kyncl

Tomáš Rajlich

Karel Nepraš

Rotrekl Theodor

Karel Valter

Štech Adam

Sophistica Gallery Privátní galerie českého moderního umění a současného umění.