Kolíbal Stanislav (1925)

Významný český umělec Stanislav Kolíbal, akademický sochař, výtvarník a profesor, se narodil 11. prosince 1925 v Orlové. S rodiči žil v dělnických koloniích (na Obrokách, u Hlavní jámy a v Lazcích), po zabrání Těšínska v roce 1938 se s rodiči přestěhoval do Ostravy. Zde pokračoval ve studiu na gymnáziu. Už v této době se velmi zajímal o kreslení (z okna bytu v pátém patře kreslí okolní domy a průmyslovou periferii) a modelování a své výsledky pravidelně ukazoval malíři J. V. Sládkovi. V lednu roku 1944 poslán na nucené práce do dolů. Byl sice v roce 1944 přijat na pražskou uměleckoprůmyslovou školu, ta byla ale bohužel krátce na to uzavřena. Po skončení války roku 1945 začal studovat na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru užité grafiky pod vedením profesora A. Strnadla. V roce 1948 mu hrozilo vyloučení ze školy kvůli původu, nakonec ale směl ve studiu pokračovat. Ve stejném roce vznikly v řečišti Bečvy labilní stavby z kamenů omletých vodou. V roce 1950 odešel na divadelní fakultu studovat scénografii u profesora Františka Tröstra. Roku 1953 se oženil se sochařkou Vlastou Prachatickou a narodila se jim dcera Markéta. Ve stejném roce ukončil svá studia na scénografii, ale na škole zůstal až do roku 1959 jako externí učitel jevištní techniky. Roku 1956 se mu narodil syn Pavel. V roce 1970 kvůli politické situaci mu bylo zakázáno ve vlasti vystavovat. Uchýlil se tedy se svými díly do malého ateliéru, kde začal tvořit tzv. instalace. Možnost vystavovat svá umělecká díla mu byla navrácena až téměř po 15 letech, v roce 1985. V roce 1990 byl jmenován docentem, později profesorem pražské Akademie výtvarných umění. Roku 1952 byl přijat do Svazu výtvarných umělců. Roku 1953 se stal členem Umělecké besedy. Roku 1960 byl přijat za člena UB 12. Od roku 1948 se začal zajímat o film. S jedním ze svých spolužáků natočil krátký filmový pokus v opuštěné vesnici v pohraničí. Od roku 1952 pracoval na inscenacích pro divadla vOstravě, vOpavě a i pro Národní divadlo v Praze. Už v roce 1943 vystavoval soubor svých akvarelů a kreseb jako host na členské výstavě Moravskoslezského sdružení výtvarných umělců v Ostravě. Roku 1945 opět vystavoval v Ostravě. V roce 1949 vystavoval poprvé samostatně své kresby z okolí Levoče a z Ostravy v síni Atom v Pardubicích. V roce 1957 v Alšově síni poprvé vystavoval své sochařské pokusy (jediná socha, která zasluhovala vystavení Skloněná postava, nebyla pro radikálnost vystavena). V roce 1958 se účastnil I. celostátní výstavy mladých v Brně. Roku 1960 pořádal samostatnou výstavu ilustrací v Alšově síni v Praze. Roku 1962 byla pořádána první výstava skupinou UB 12 v Praze, která sice nebyla zakázána, ale díla zde vystavována byla dvakrát podrobena restrikci. V roce 1969 se účastnil výstavy československého umění v Římě. V lednu 1970 uspořádal druhou samostatnou výstavu soch ve Špálově galerii v Praze. V témže roce byl vyzván japonským kritikem Yusuke Nakaharou k účasti na výstavě konceptuálního umění v Tokyu. V roce 1974 pořádal samostatnou výstavu ilustrací v Univerzitní knihovně v Lodžii. V roce 1979 v USA vystavoval v galerii OK HArris v New Yorku, která pak postupně ještě uspořádala čtyři jeho osobní výstavy. V roce 1983 se účastnil výstav v Londýně, Mnichově, Paříži a Bochumu. V roce 1985 mu byla povolena výstava ilustrací v galerii Letohrádek v Ostrově nad Ohří. Kromě ilustrací zde však byly vystavovány i sochy, instalace a kresby od roku 1948. V roce 1988 pořádal Dům uměníměsta Brna velkou retrospektivní výstavu Stanislava Kolíbala. Od roku 1945 se Stanislav Kolíbal začíal věnovat i práci pro noviny a knihy. Kreslil pro noviny Svět práce a pracoval na několika obálkách a knižních ilustracích. Od roku 1950 ilustroval pro nakladatelství Vyšehrad Baldy a romance A. Mickiewicze, ale nebyly schváleny komisí při Ministerstvu informací. Od roku 1965 graficky upravoval měsíčník Výtvarné umění. V roce 1987 pracoval na ilustracích k povídkám J. Joyce. Stanislav Kolíbal během svého života podnikl i několik zahraničních cest. Během roku 1949 podnikl jednu z těch studijních, při níž navštívil Vyšné Repaše na Slovensku. V roce 1957 podnikl cestu do Athén. Zde jej velmi uchvátil sál kykladských idolů, jež velmi souznil s jeho inklinací pro geometrickou stylizaci. Roku 1959 podnikl cesty do Egypta, Syrie a Libanonu. V roce 1964 pobýval v Paříži kvůli výstavě kubismu. Roku 1976 podnikl první cestu do Íránu. V roce 1979 podnikl první cestu do Spojených států amerických. Stanislav Kolíbal se už během své první výstavy, kdy mu bylo pouze 17 let, velmi inspiroval Emilem Filou a pokoušel se o kubismus. Od roku 1949 dělal na černobílých kopiích podle reprodukcí Seurata. V roce 1958 dostal od neznámého odesílatele knihu o Alexandru Calderovi, která způsobila rázný obrat v nahlížení na sochu a její místo v prostoru. Od roku 1970, kdy mu bylo zakázáno vystavovat sochy, začal místo kresby používat nitě a provázky, které později volně napínal v prostoru. Od roku 1973 začíná ve své tvorbě kombinovat mezi sebou různé materiály a využíval jejich přirozeného charakteru. Od 1987 se tvorba Stanislava Kolíbala přikláněla k čisté geometrii. Mezi nejčastější a nejoblíbenější materiály Stanislava Kolíbala patřila a stále i patří sádra. V dnešní době je velmi známý díky svým objektům-stavbám v minimalistickém monochromním provedení. Jeho díla jsou geometrickým řešením prostoru, vymezováním různých částí a různých hmot proti sobě. Během svého života se také od 60. let věnuje také kresbě. Je mu prakticky jedno čím kreslí, tužkou, uhlem, propiskou nebo akvarelem. V kresbách vznikaly studie pozdějších staveb a instalací. Mnohé z nich byly provedeny jako grafické listy. Roku 1963 se účastnil veřejné soutěže, která se týkala řešení výtvarných úkolů pro novou budovu Československého úřadu v Brazílii. Jeho návrhy byly vybrány do užšího kola pro realizaci, ovšem zde pak byly zamítnuty hlavním architektem projektu. Roku 1964 navrhl řešení podpůrných zdí nuselského mostu a reliéfní stěnu pro kancelář ČSA v Sofii. Roku 1966 navrhl a následně realizoval střešní zahradu pro čs. Pavilon v Montrealu. Roku 1967 navrhl zeď pro fasádu Československého velvyslanectví v Londýně. V roce 1969 získal ve veřejné soutěži společně s architektem Z. Rothbauerem cenu pro realizaci, ovšem z politických důvodů k ní nedošlo. V témže roce pracoval na plastice pro československý pavilon v Osace. V roce 1972 navrhl památník prvního rozhlasového vysílání v Praze. Pod cizím autorstvím realizoval v roce 1976 řešení vstupní haly Mramorového paláce v Teheranu. V roce 1967 získal cenu v Bologni za ilustrace ke knize Křišťálové sestry a ve stejném roce i výroční cenu nakladatelství Albatros v Praze. Roku 2005 dostal z rukou prezidenta Václava Klause státní vyznamenáníMedaile Za zásluhy. Stanislav Kolíbal nyní žije a tvoří v Praze.

Balcar Jiří

1929 - 1968

Bauch Jan

1898 - 1995

Bartovský Václav

1903 - 1961

Bělocvětov Andrej

1923 - 1997

Beneš Vincenc

1883 - 1979

Beneš Vlastimil

1919 - 1981

Beran Zdeněk

1937 - 2014

Born Adolf

1930 - 2016

Boštík Václav

1913 - 2005

Boudník Vladimír

1924 - 1968

Brázda Pavel

1926

Burian Zdeněk

1905 - 1981

Cimbura Emil

1922

Čapek Josef

1887 - 1945

Černý Karel

1910 - 1960

Demartini Hugo

1931 - 2010

Diviš Alén

1900 - 1956

Exner Ivan

1960

Fára Libor

1925 - 1988

Hejna Václav

1914 - 1985

Filla Emil

1882 - 1953

Fišárek Alois

1906 - 1980

Foltýn František

1891 - 1976

Fremund Richard

1928 - 1969

Gross František

1909 - 1985

Grygar Milan

1926

Gutfreund Otto

1889 - 1927

Hilmar Jiří

1937

Hlinomaz Josef

1914 - 1978

Hudeček František

1909 - 1990

Chad Václav

1923 - 1945

Chatrný Dalibor

1925 - 2012

Chlupáč Miloslav

1920 - 2008

Istler Josef

1919 - 2000

Janeček Ota

1919 - 1996

Janoušek František

1890 - 1943

Janoušková Věra

1922 - 2010

Jíra Josef

1929 - 2005

Jiroudek František

1914 - 1991

Jiří John

1923 - 1972

Justitz Alfréd

1879 - 1934

Kafka Čestmír

1922 - 1988

Kars Jiří

1880 - 1945

Kiml Václav

1928 - 2001

Kmentová Eva

1928 - 1980

Koblasa Jan

1932

Kolář Jiří

1914 - 2002

Kolářová Běla

1923 - 2010

Kolíbal Stanislav

1925

Kolínská Jitka

1930 - 1992

Komárek Vladimír

1928 - 2002

Kopecký Bohdan

1928 - 2010

Kopecký Vladimír

1931

Kosárek Adolf

1830 - 1859

Kotík Jan

1916 - 2002

Kotík Pravoslav

1889 - 1970

Král Jaroslav

1883 - 1942

Kremlička Rudolf

1886 - 1932

Kubíček Jan

1927 - 2013

Kubín Otakar

1883 - 1969

Kubišta Bohumil

1884 - 1918

Kupka František

1871 - 1957

Lacina Bohdan

1912 - 1971

Lada Josef

1887 - 1957

Laška Pavel

1907 - 1983

Lhoták Kamil

1912 - 1990

Liesler Josef

1912 - 2005

Linhart Kamil

1920 - 2006

Lukavský Jaroslav

1924 - 1984

Majerník Cyprián

1909 - 1945

Málek Antonín

1937

Malich Karel

1924

Marešová Milada

1901 - 1987

Matal Bohumír

1922 - 1988

Matoušek František

1901 - 1961

Medek Mikuláš

1926 - 1974

Menčík Václav

1926

Mirvald Vladislav

1921 - 2003

Mrkvička Otakar

1898 - 1957

Muzika František

1900 - 1974

Načeradský Jiří

1939 - 2014

Nejedlý Otakar

1883 - 1957

Němec Rudolf

1936 - 2015

Nemes Endre

1909 - 1985

Nepraš Karel

1932 - 2002

Nešleha Pavel

1937 - 2003

Netík Miroslav

1920

Novák Vladimír

1947

Novák Ladislav

1925 - 1999

Ouhel Ivan

1945

Ovčáček Eduard

1933

Paderlík Arnošt

1919 - 1999

Paur Jaroslav

1918 - 1987

Pelc Antonín

1895 - 1967

Pešicová Jaroslava

1935 - 2015

Piesen Robert

1921 - 1977

Preissig Vojtěch

1873 - 1944

Procházka Antonín

1882 - 1945

Radimský Václav

1867 - 1946

Rittstein Michael

1949

Róna Jaroslav

1957

Ronovský František

1929 - 2006

Rykr Zdeněk

1900 - 1940

Schikaneder Jakub

1855 - 1924

Sion Zbyšek

1938

Sklenář Zdeněk

1910 - 1986

Slavíček Antonín

1870 - 1910

Slavík Otakar

1931 - 2010

Smetana Jan

1918 - 1998

Sopko Jiří

1942

Souček Karel

1915 - 1982

Stratil Václav

1950

Sutnar Ladislav

1897 - 1976

Sychra Vladimír

1903 - 1963

Sýkora Zdeněk

1920 - 2011

Šíma Josef

1891 - 1971

Šimák Lev

1896 - 1989

Šimotová Adriena

1926 - 2014

Šlenger Karel

1903 - 1981

Špála Václav

1885 - 1946

Štorek František

1933 - 1999

Štyrský Jindřich

1899 - 1942

Tichý František

1896 - 1961

Tikal Václav

1906 - 1965

Tittelbach Vojtěch

1900 - 1971

Toyen

1902 - 1980

Trampota Jan

1889 - 1942

Váchal Josef

1884 - 1969

Válová Jitka

1922 - 2011

Valter Karel

1909 - 2006

Vobecký František

1902 - 1991

Vostřebalová - Fischerová Vlasta

1898 - 1963

Vožniak Jaroslav

1933 - 2005

Vyleťal Josef

1940 - 1989

Wachsman Alois

1898 - 1942

Wiesner Richard

1900 - 1972

Zoubek Olbram

1926 - 2017

Zrzavý Jan

1890 - 1977

Zykmund Václav

1914 - 1984

Kokolia Vladimír

1956

Bauernfreund Jakub

1904 - 1976

Kaláb František

1908 - 1950

Klápště Jaroslav

1923 - 1999

Malý František

1900 - 1980

Podhrázský Stanislav

1921 - 1999

Serpan Jaroslav (Laroslav Sossountzov)

1922 - 1976

Vaca Karel

1919 - 1989

Neuschul Ernst

1895 - 1968

Orlik Emil

1870 - 1932

Fuka Vladimír

1926 - 1977

Mrázková Daisy

1923 - 2016

Trnka Jiří

1912 - 1969

Kyncl František

1934 - 2011

Herbst Jaroslav

1887 - 1971

Michalčík Antonín

1914 - 1998

Piskač Bedřich

1898 - 1929

Kubíček Jánuš

1921 - 1993

Urbásek Miloš

1932 - 1988

Merta Jan

1952

Procházková Linka

1884 - 1960

Dlouhý Bedřich

1932

Hliněnský Robert

1908 - 1979

Aleš Lamr

1943

Puchnarová Dana

1938

Gruber Ivan

1929

Hendrych Jan

1936

Jiří Mědílek

1954

Plicka Karel

1894 - 1987

Miroslav Šnajdr

1952

Smutný Oldřich

1925

Preclík Vladimír

1929 - 2008

Milan Kyncl

Tomáš Rajlich

Karel Nepraš

Rotrekl Theodor

Karel Valter

Štech Adam

Sophistica Gallery Privátní galerie českého moderního umění a současného umění.